20.kapitola – Výčitky

Mezitím v Bradavicích:

Harry = Harry - koln

„Ahoj, lásko,“chtěla políbit Laura Harryho, ale ten uhnul.

„Sakra, Harry, co se děje. Poslední dobou se chováš divně,“vyletěla už Laura.

„Nic, co by se mělo dít?“dělal nechápavého Harry.

Lauře to ale nedalo. Celý den ho pozorovala, ale stále jí to utvrzovalo v tom, že něco není v pořádku. Jakoby to ani nebyl on. Odmítal její polibky, seděl strnule na koštěti. Rozhodla se pro razantní krok.

Když byl Harry na večeři s ostatními ve Velké síni, vplížila se do jeho pokoje a vzala Pobertův plánek. Harry jí ukázal, jak funguje, takže jen řekla: „SLAVNOSTNĚ PŘÍSAHÁM, ŽE JSEM PŘIPRAVEN KE KAŽDÉ ŠPATNOSTI.“

Vyhledala Velkou síň, kde našla Miu a Rona, ale Harry nikde. Jen vedle Rona byla tečka s nápisem: NEZNÁMÝ.

„Co to má být, neznámý?“nechápala Laura. „Tak dost, to se musí nějak vysvětlit.“

S tím vešla do Velké síně a zamířila ke stolu.

„Harry, můžeme si promluvit?“zeptala se mile.

„Jistě,“odvětil Harry.

„Samy,“dodala Laura.

Harry se tedy zvedl a vydal se s ní do KNP.

Jakmile zavřeli dveře, Laura spustila: „Kdo jsi, vím, že nejsi Harry. Dívala jsem se do Pobertova plánku.“

„Mám zakázáno o tom s kýmkoliv mluvit,“odvětil Harry.

„ Od koho?“pokračovala Laura.

„Od svého stvořitele,“řekl Harry.

„Kdo je tvůj stvořitel?“zeptala se.

To klon zakázáno neměl, tak odpověděl: „Harry James Potter.“

„Harry?“nemohla tomu uvěřit Laura.

„Kde je pravý Harry?“zeptala se ještě.

„Na svém panství, ale nevím, kde leží,“odpověděl klon.

„To já ano,“řekla Laura a šla ven z Bradavických pozemků, aby se mohla přemístit.

Na Potter-manor:

Harry se Siriem seděli v salónku, pili máslový ležák a Sirius z Harryho tak trochu tahal rozumy.

„To by mě zajímalo, jak sis za toho neustálého hlídání dokázal nabalit holku,“usmíval se pobaveně Sirius.

„Já? To spíš ona zbalila mně“zasmál se Harry.

„Byl jsem se pozdě večer projít, samozřejmě, že jsem ani netušil, že mám za zadkem Tonksovou,“protočil oči Harry, načež se Sirius zasmál.

„No a najednou jsem do nikoho vrazil. Laura mě prostě okouzlila na první pohled, nevím co mě to popadlo, ale pozval jsem jí do svého právě koupeného ,domu,,“řekl Harry.

Sirius ho se smíchem zarazil: „Domu? Neříkej, že jsi jí neřekl, že bydlíš na hradě,“zeptal se Harryho nevěřícně. „Panebože, myslím, že tě musím naučit, jak balit holky.“

„A to jsem jí měl říct: Ahoj kotě, nechceš se jít podívat na můj hrad? Jo a když už jsme u toho, můžu ti rovnou ukázat svůj trezor a kdyby něco, jsem asi momentálně nejslavnější čaroděj na světě,“řekl ironicky Harry.

„A mimochodem, Sirie. Nepamatuju se, že by sem slyšel, že si v mém věku měl nějaký vážnější vztah než sex na jednu noc s celou dámskou částí Bradavic,“dodal Harry.

„Náhodou, s jednou blondýnou, myslím, že se jmenovala Cindy, ne Selly, nebo, že by Sandram no to je jedno,“snažil se vzpomenout Sirius. „jsem chodil celý týden. To víš blondýna, trvalo jí trochu dýl, než si uvědomila, že mě to s ní brzy přestane bavit,“řekl vážně Sirius.

„Ó, tak to promiň, Sirie. Asi jsem tě trochu podcenil,ušklíbl se Harry.

V tom se ozval alarm.

„Co to je?“nechápal Sirius.

„Právě někdo překročil hranice manor,“řekl zamyšleně Harry.

V tom se ale do salónku vřítila jako vichřice Laura.

„No to se mi snad jenom zdá,“křičela. „Ty si tady jen tak sedíš a ve škole se místo tebe předvádí nějaká chabá náhražka Harryho Pottera. Copak si se úplně zbláznil, Pottere?“

„Nejdřív by ses měla uklidnit, miláčku,“mluvil k ní Harry s klidem a pomalu.

Laura se ani nehla. „A navíc, kdyby to byla jen slabá náhražka, byla bys tu mnohem dřív,“dodal s úsměvem, pak se ale vážně zeptal: „Ví ještě někdo, že nejsem ve škole?“

„Ne, ale nevím, co si mi tím chtěl naznačit. To snad měla být nějaká zkouška, jestli poznám, že můj přítel není vlastně můj přítel?“zeptala se nevěřícně Laura.

„Samozřejmě, že ne, miláčku,“řekl Harry a chystal se jí obejmout, ale Laura mu uhnula.

„To, že jsi to poznalo, ukázalo jen na to jak dobře mě znáš, tak už se nemrač,“pohladil jí po tváři.

„Nerad se vám pletu do milenecké hádky, ale Harry má pravdu, neměla byste se rozčilovat. Jak ho znám, měl k tomu jistě nějaký ušlechtilý důvod,“řekl Sirius.

Harry po něm hodil pohled typu, tohle si neměl říkat.

„Máte pravdu, nemáte do toho co mluvit,“odsekla mu Laura, ale pak se zarazila. „A kdo vlastně vůbec jste a co tu děláte?“

„Moc se omlouvám, ale nějak jsem neměl možnost se během té vaší výměny názorů představit,“usmál se Sirius tím svým úsměvem, ala lamač dívčích srdcí.

„Sirius Black, jsem Harryho kmotr,“podal jí ruku Sirius.

Laura mu jí překvapeně potřásla: „Laura Brumbálová, Harryho přítelkyně. Nemáte být náhodou po smrti?“zeptala se ne moc taktně.

„No, jestli vám tady překážím, tak hned zmizím,“nabídl se Sirius.

„Takhle jsme to nemyslela. Harry říkal, že jste propadl nějakým Obloukem smrti,“vysvětlila Laura.

„Taky, že jo,“usmál se Sirius.

„Moment,“zarazila se Laura a znovu se otočila na Harryho.

„To si ze mě děláš srandu. Panebože, řekni mi, že si za ním do toho Oblouku neskočil,“prosila ho Laura.

„Nemůžu lásko, protože skočil,“odvětil Harry a začínal se bát o její nervy.

„Vlastně to byl jeden z důvodů vytvoření klona. Potřeboval jsem na to klid,“snažil se jí to vysvětlit.

„Klid a tvoje přítelkyně ti ho samozřejmě nedopřála. Ne, už se nebudu rozčilovat,“pomalu se nadechla a vydechla.

„Doufám, že se hodláš vrátit do Bradavic,“otočila se vyzývavě na Harryho.

„Samozřejmě, jakmile se Sirius zotaví a přivykne si tu,“slíbil Harry.

„Věř mi, Pottere, jestli nebudeš do konce měsíce v Bradavicích, tak ani nechtěj vědět, co tě čeká. Hadí Ksicht bude proti mně dědeček Voldíček, rozuměli jsme si?“zeptala se.

„Jistě lásko,“řekl Harry a políbil jí na usmířenou.

Sirius se smál: „Dědeček Voldíček, tak to je teda síla,“nemohl popadnout dech.

„Musím říct Harry, že má tvá přítelkyně pořádnou páru,“smál se.

„Hádám, že to měla být poklona, pane Blacku,“pousmála se Laura.

„Jistě a jsem Sirius,“usmál se Sirius.

Zbytek dne strávila Laura především se Siriem. Ptala se ho na jeho léta s Poberty a jak snášel svou rodinu, když měla jiné názory. Harrymu se poměrně vyhýbala. Zřejmě na něj byla pořád naštvaná. Kdyby Harry Siriovi nevěřil, řekl by, že Lauru balí. Slyšel je, jak se spolu smějí, tak nahlas, že je slyšel přes půl sídla. Když Laura večer odcházela, připomněla mu ještě jeho slib. Poté se přemístila zpět do Bradavic.

Konec měsíce se blížil rychlostí blesku a zanedlouho se se Siriem loučil i Harry.

„Dávám ti na starost sídlo, tak ho nezboř. Ten hrad tu stojí už dva tisíce let, tak snad přežije i nějakého Blacka,“povzdechl si Harry.

Sirius ho pobaveně objal: „Klid, vše tady pohlídám, hlavně jednu z tvých zahradnic,“mrkl na něj Sirius.

„Bože můj, chudák holka. O Vánoční prázdniny jsme zpátky, kdyby něco tak za mnou pošli skřítka. Můžeš na hadě kamkoliv, ale ty dveře, které jsou zaheslované se radši ani nepokoušej otevřít. Sttejně se ti to nepovede,“upozornil ho Harry a zmizel v krbu.