NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

12. kapitola - Já se jí nevzdám 1/2 SS

12. kapitola – Já se jí nevzdám 1/2

 

„Harry, já to nechápu,“řekla překvapeně Hermiona.

 

Harry se na ní podíval a pak řekl. „Nechci, aby to co ti teď řeknu nějak ovlivnilo tu důvěru co k sobě už roky cítíme. Hermi já tě nemám rád jako kamarádku,“řekl Harry.

 

„Ale, ale proč?“nechápala Hermi. „Stalo se něco?“

 

Harry jí rukou zarazil. „Hermi, já tě miluju,“dostal ze sebe konečně Harry.

 

Hermiona to chvíli vstřebávala než si uvědomila co řekl a usmála se.

 

Harry se na ní nechápavě podíval. Co to znamenalo? Že se mu vysmívá, nebo, že ho má taky ráda?

 

„Taky tě miluju Harry. Nevím proč jste vy kluci tak zabednění,“smála se. „Miluju tě už dlouho, vlastně odjakživa, ale ty sis toho nevšímal,“řekla Hermi.

 

Harry štěstím vyskočil a obejmul jí. „Promiň?“řekl a políbil jí.

 

„Tvoje omluvy se mi zamlouvaj,“usmála se Hermi a přitáhla si ho k sobě v dlouhém polibku.

 

„Mám pro tebe takový menší dárek,“řekl Harry a vytáhl krásnou rudou krabičku.

 

Hermi jí otevřela. „Ten je nádhernej,“řekla udiveně.

 

Harry vyndal náramek z krabičky a připnul jí ho k ruce. Hermiona se podívala dovnitř a usmála se.

 

„To, aby sis na mě vždycky vzpomněla,“usmál se.

 

„A ještě jedna věc,“řekl Harry. „Chtěla by si se mnou chodit?“zeptal se.

 

„Ano,“usmála se Hermi.

 

Celý dvě hodiny si povídali a líbali se a zase líbali a povídali. Harry se dozvěděl o Hermi spoustu věcí, který mu po ty roky utíkaly, stejně jako Hermi o Harrym.

 

„Není to proti školnímu řádu,“smála se Hermiona.

 

„Co myslíš?“nechápal Harry.

 

„To, že studentka chodí s ředitelem,“smála se Hermiona.

 

„Myslím, že jo, i když jistě to nevím. Já jsem u čtení školního řádu neuvěřitelně usínal,“smál se.

 

Hermiona se k němu přidala. „Ale jako ředitel by si ho měl znát,“pokárala ho.

 

„Na to mám přece tebe,“políbil jí Harry.

 

„Měla bych už jít. Je dávno po večerce,“připomněla Hermi.

 

„Jsi s ředitelem. Večerka pro tebe neplatí,“zarazil jí a políbil.

 

„No tak Harry,“odtáhl se od něj Hermi. „Co si budou Nebelvířani myslet, když přijdu tak pozdě? A co Ron?“řekla Hermiona.

 

„Budou si myslet, že si byla zase dlouho v knihovně a s Ronem si pak promluvíme,“řekl Harry.

 

„Myslíš, že bude zuřit?“zeptala se se strachem  Hermiona.

 

„Nevím, snad ne,“řekl Harry. „Myslím, že si se mu jeden čas líbila. Když si chodila s Viktorem hrozně zuřil,“řekl Harry.

 

„Já vím, ale snad ho to už přešlo. Všiml sis jak kouká po jedné Mrzimorce?“usmála se Hermi.

 

„Mrzimorce?“řekl překvapeně Harry.

 

„Včera dokonce někam zmizel, řekla bych, že za ní,“řekla Hermi. „Ale už bych fakt měla jít,“podívala se na hodinky.

 

Harry si teprve teď uvědomil kolik je hodin.

 

„Já taky,“řekl smutně Harry.

 

„Uvidíme se zítra?“usmála se Hermi.

 

„Vždyť jsem to slíbil,“řekl Harry.

 

„To jo, ale já myslela mimo společenku,“řekla Hermi s úsměvem.

 

„Ještě nevím,“odvětil smutně Harry. „Popravdě nedokážu plánovat takhle moc dopředu. Nikdy nevím co se v jednu chvíli stane a do toho všeho má ještě přijet ministr,“povzdechl si Harry.

 

Hermi smutně sklonila hlavu.

 

„Ale na tebe si udělám vždycky čas,“dal jí ruku pod bradu a zvedl jí hlavu.

 

 Hermi se usmála a Harry mohl vidět v jejích očích veselé jiskry. Po chvíli si uvědomil, že je neustále přitahován jejími rty, které se na něj usmívaly. Přiblížil se blíž a lehce Hermi políbil na rozloučenou.

 

Každý se vydal na opačnou stranu. Hermi do Nebelvírské věže a Harry do své ředitelny. Oba byli zamyšlení, ale usmívali se. Mysleli na toho druhého. Hermiona se zasněně dostala do Nebelvírské společensky.

 

Nevnímala když na ní Ron mluvil až to nakonec nevydržel a zařval přes celou místnost. „Hermiono Grangerová,“zakřičel.

 

Hermiona úplně nadskočila a nevěřícně se podívala na Rona. Všichni ve společence se zastavili uprostřed pohybu a dívali se na ně. Hermiona úplně zrudla vzteky.

 

„Mohl bys mi vysvětlit proč na mě řveš?“běsnila.

 

„Neřval bych na tebe, kdyby si mě aspoň trochu vnímala,“odvětil Ron.

 

„Já tě vnímala,“odvětila Hermiona.

 

„No jasně asi jako ta zeď za tebou,“odfrkl si Ron.

 

„To, že ti někdo hned neodpovídá neznamená, že tě neslyší,“bránila se Hermiona, i když moc dobře věděla, že Rona nevnímala vůbec. Myšlenkami byla u svého kluka. Panebože, jak krásně to znělo. Říkala si pro sebe. Byla šťastná, že jí Harry miluje a ona jeho.

 

„Poznám když mě někdo aspoň vnímá,“nevzdával se Ron. „To nemáte sakra nic jiného na práci,“obořil se na ostatní Nebelvířany, kteří je stále poslouchali.

 

„Laskavě si na nás nevylívej zlost, brácha,“zpražila ho Ginny. „Vždyť je to přece jasný. Hermiona se nám zamilovala a tak přece od ní nemůžeš chtít, aby tě vnímala.“

 

Ron v úžasu otevřel pusu. Po chvíli se vzpamatoval a otočil se k Hermioně.

 

„Je to pravda?“zeptal se.

 

„Promiň Rone, ale do toho ti nic není,“odpálkovala ho Hermiona.

 

„To si piš, že je. Jsem tvůj nejlepší kamarád už sedm let a myslel jsem si, že před sebou nemáme tajnosti,“řekl trochu zklamaně Ron.

 

„To já jsem si myslela taky,“oplatila mu to Hermiona.

 

Ron pochopil narážku a tak sklopil zrak, jak se začervenal.

 

„Takže ty o tom víš?“zeptal se po chvíli.

 

„Co myslíš brácha?“vložila se do toho Ginny. „Snad né tu Mrzimorku za kterou pořád lítáš,“ušklíbla se.

 

„Hele Rone, nevadí mi, že si se zamiloval, ale taky si mi to mohl říct,“řekla Hermi.

 

„To je něco jiného,“namítal Ron. „Co když ti ten tvůj přítel ublíží? Jsem si jistej, že by o tom chtěl Harry taky vědět. Prostě se o tebe bojíme,“řekl Ron.

 

Hermiona se při zmínce o Harrym nepatrně začervenala, ale Ron si toho nevšímal. Bystrému oko Ginny to však neušlo. Hned poznala o co tu jde.

 

„Můžu tě ujistit, že se mi nic nestane. Jsem ve více než bezpečných rukou,“ujišťovala ho Hermiona.

 

„Ha, tomu uvěřím, až to uvidím,“řekl Ron.

 

„Neboj, taky že uvidíš,“řekla Hermi.

 

„Hermi, můžu si s tebou promluvit?“zeptala se Ginny.

 

„No jasně,“řekla Hermi. „Půjdeme nahoru?“navrhla. Ginny přikývla.

 

Mezitím Harry dorazil ke kamennému chrliči, který střežil vchod jeho pracovny. Aniž by musel něco říkat, chrlič ho pustil, jelikož ho poznal. Přišel do ředitelny, sundal si bundu a svalil se do velkého křesla.

 

„Dobby?“zavolal potichu.

 

S tichým puf se před ním objevil domácí skřítek.

 

„Přejete si pane řediteli?“uklonil se.

 

„Mohl by si mi prosím přinést máslový ležák?“řekl Harry.

 

Dobby jen nastavil ruku a objevila se mu v ní láhev máslového ležáku a v druhé sklenice. Vše položil před Harryho na stůl.

 

„Díky Dobby,“řekl Harry. Dobby zase s tichým puf zmizel.

 

„Á Harry. Konečně jsi tady. Nezapomněl jsi na náš rozhovor, že ne,“řekl Nigellus z obrazu.

 

„Ne, nezapomněl,“řekl Harry unaveně.

 

Docela se už těšil do postele, ale co mohl dělat.

 

„Tak co jste mi chtěl říct Nigellusi?“zeptal se.

 

„Jenom takové věci, které by si měl jako čistokrevný čaroděj , ale taky jako jeden z Blacků vědět,“řekl vážně Nigellus až měl Harry co dělat, aby se nerozesmál. Nigellus se totiž tvářil jakoby mu předával božskou moc.

 

„Opravdu je to nutné?“zeptal se Harry.

 

„Více než nutně,“ohradil se Nigellus.

 

„Tak do toho,“pobídl ho Harry, aby to mě co nejdříve za sebou.

 

„Jistě jsi slyšel, že se čistokrevné rodiny drží jistých tradic,“řekl Nigellus.

 

Harry přikývl.

 

„Ale zřejmě už nevíš jakých. Ty tradice jsou, že žádný čistokrevný čaroděj si nesmí vzít mudlu, ale někdy je to ještě přísnější. Já jako Black bych si nikdy neměl vzít ani čaroděje nečistého původu,“řekl Nigellus.

 

Harry to moc nevnímal. Tohle přece věděl.

 

„Dále musí mít každý čistokrevný rod své sídlo,“řekl Nigellus.

 

„To znamená, že i Potterovi mají nějaké sídlo?“zeptal se Harry.

 

„Samozřejmě. Řekni Albusovi, nebo Siriovi. Jistě ti ho někdo z nich ukáže,“přisvědčil Nigellus.

 

Harry byl překvapený. Myslel, že jeho rodiče měli jen ten dům v Godrikově dole, ale asi by ho to nemělo překvapovat podle toho jaký zdědil trezor.

 

„To co jsem ti, ale chtěl říct Harry je, že jelikož teď patříš k Blackům a ještě je všemu si z čistokrevného rodu, měl by ses držet stejných pravidel.“

 

„Co to znamená pro mě?“zeptal se Harry.

 

„Že by si se neměl nikdy oženit s mudlou ani s nikým s nečistou krví. Že by si se měl nastěhovat do rodinného sídla a reprezentovat svůj rod. Chodit na společenské události, ukazovat svůj vliv na veřejnosti,“řekl Nigellus.

 

To Harry probralo dokonale. „Cože? Ale já mám přítelkyni s nečistou krví. To jí mám jako nechat a vzít si nějakou nafoukanou čarodějku z čistokrevného rodu?“vyletěl Harry z křesla.

 

„Ano Harry. Přesně tohle to znamená. Naši předkové nemohli dovolit smíchání naší krve s někým takovým. Proto jsou mezi čistokrevnými rodinami dohodnuté sňatky, aby se tomu zamezilo,“řekl Nigellus.

 

„Ale já svoji holku miluju a jen tak ji nenechám odejít,“řekl Harry naštvaně.

 

„Budeš muset. Myslíš, že já jsem svou ženu miloval?“řekl ostře Nigellus.

 

„A co se stane, když to neudělám?“zeptal se Harry.

 

„Je to jako kouzelnická přísaha. Pokud si nevezmeš nikoho z čistokrevného rodu, zabije tě kouzlo přísahy,“řekl Nigellus.

 

„Musíš si vzít toho, koho ti vyvolili tví rodiče ještě než zemřeli.“

 

Harry se zhroutil do křesla. Proč? Proč mu to udělali? Konečně se cítil šťastný s Hermionou a teď mu jí chtějí vzít.

 

„A koho mi vyvolili mí rodiče?“zeptal se Harry.

 

„Je starší o osm let, ale stále je ještě mladá. Je ze starého kouzelnického rodu. Vhodná k tomu, aby dala tvému rodu dědice,“řekl Nigellus.

 

Harry si dal hlavu do dlaní.

 

„Budeš si jí muset do týdne vzít,“řekl prostě Nigellus.

 

„Do týdne?“ zhrozil se Harry.

 

„Ano. Máš týden na to aby sis jí vzal, jinak začne působit kouzlo a víš moc dobře co se stane.“

 

 „Ale jak si ji mám vzít, když ani nevím kdo to je a navíc, já ji nemiluju,“řekl nešťastně Harry.

 

„Sirius určitě ví kdo to je a to, že jí nemiluješ je vedlejší. Hlavní je, aby ti dala dědice,“řekl Nigellus.

 

„A co Hermiona? Právě jsme se dali dohromady, nemůžu to jen tak přejít. Já ji prostě miluju,“řekl Harry.

 

„Řekni jí proč spolu nemůžete být. Snad bude rozumná a pochopí to. Od Abuse vím, že je to velmi chytrá mladá čarodějka,“usmál se Nigellus.

 

Harry vzal letaxový prášek a hodil ho do ohně. „Kabinet Siria Blacka,“zakřičel a po chvíli se jeho hlava objevila v Siriově kabinetě.

 

„Harry? Děje se něco?“divil se Sirius, když ho spatřil.

 

„Můžu na chvíli k tobě Sirie? Potřebuju s tebou o něčem mluvit,“zeptal se Harry.

 

„Jistě, ani ses nemusel ptát,“řekl Sirius.

 

Harry se tedy celý přemístil krbem k Siriovi. „Máš tady něco k pití?“zeptal se.

 

„Udělám kafe, jestli chceš,“nabídl Sirius.

 

„Myslel jsem spíše něco ostřejšího,“řekl Harry.

 

„Zase chceš něco řešit tím, že se opiješ?“zeptal se starostlivě Sirius. „Možná by bylo lepší, kdyby si mi řekl co se stalo,“pobídl ho Sirius.

 

„Nevím co mám dělat, Sirie,“zhroutil se Harry do křesla naproti Siriovi. „Jsem jako v kleštích. Nemůžu se hnout,“dal si hlavu do dlaní Harry.

 

Sirius, když viděl v jakém je stavu, vytáhl ze stolu flašku whisky a nalil do dvou sklenic. Jednu podal Harrymu.

 

„Tohle vypij, ale víc ti nedám,“řekl Sirius.

 

„Chováš se jako bych byl alkoholik,“ušklíbl se Harry.

 

„Každý z nás se v pubertě někdy opil, ale ani já, ani Remus, nebo James jsme alkoholem neřešili své problémy,“řekl Sirius.

 

„A jak jste je tedy řešili?“zeptal se Harry a napil se ze sklenice.

 

„Pomáhali jsme si navzájem. Svěřovali jsme se. Nebylo nic co bysme si neřekli,“řekl Sirius. „Možná by ti to taky pomohlo.“

 

„Jsem v háji Sirie,“postěžoval si Harry.

 

„Copak, rande s Hermi se nevydařilo?“usmál se Sirius.

 

„Rande se vydařilo až moc dobře. Začali jsme spolu dokonce chodit,“usmál se Harry, když si na ní vzpomněl.

 

„Tak vidíš,“usmál se Sirius.

 

„Ale potom, když jsem se z něj vrátil, mluvil jsem s Nigellusem a on mi řekl, že ještě než mí rodiče zemřeli dohodli mi sňatek s někým s čistou krví a nejde to zrušit. I kdybych Hermi miloval nadevše, nemůžu si v budoucnu vzít nikoho jiného než toho, koho mi mí rodiče vybrali,“řekl Harry zhrouceně.

 

Sirius konečně pochopil co ho tak zničilo. „Věděl jsem, že ti James a Lily někoho našli, ale nevěděl jsem, že to stihli zařídit ještě před svou smrtí,“přiznal Sirius.

 

„Ale Nigelus říkal, že ty víš kdo to je,“řekl nechápavě Harry.

 

Siria něco napadlo. „Možná, že vím. James mi odkázal jeden dopis, která mám prý otevřít až budeš plnoletý, ale já na to zapomněl,“řekl Sirius a vyndal z jednoho malinkatého šuplíku ve stole dopis.

 

Vypadal zchátrale a staře. Zažloutlá obálka toho měla hodně za sebou.

 

„Nevím jestli ho mám otevřít,“váhal Sirius.

 

„Sirie, závisí na tom moje budoucnost,“panikařil Harry.

 

„Klid Harry. To nějak zvládneme. Přece tě nedostane nějaká ženská,“ušklíbl se a prohrábnul mu vlasy.

 

„Sirie!“

 

„No jo, vždyť už ho otevírám,“řekl Sirius a otevřel dopis.

 

Rychle ho přelítl očima. Chvíli se tvářil vážně, pak potěšeně, že to vypadalo, že zadržuje smích a poté se podíval na Harryho s jiskřičkami v očích.

 

„Tak co?“zeptal se netrpělivě Harry.

 

„Nerad ti to říkám kmotřenče, ale asi si jí budeš muset fakt vzít,“řekl Sirius a podal mu dopis.

 

„Přečti si to sám,“pobídl ho.

 

Harry si tedy vzal dopis a četl. Dopis byl napsaný podobným písmem jako jeho, jenom konec byl krasopisnější. Zřejmě ho psala jeho matka. Stálo v něm tohle:

 

Zdar Tichošlápku,

Zøejmì se divíš, že ti píšu tenhle dopis, ale v dobì kdy ho budeš èíst budu zøejmì už já a Lily  po smrti, ale poøád tu po nás nìkdo zùstane.   Víš urèitì o kom mluvím. Nᚠsyn tì bude             potøebovat Sirie. V dobì kdy budeš tento       dopis èíst bude již plnoletý a proto bych         chtìl zaøídit nìkolik vìcí. K tomuto dopisu jsem pøiložil i mou a Lily závì. Harry zdìdí rodinné sídlo  Potterù, dùm v Godrikovì dole a pokud ho už nemá, byl bych     rád, kdyby si mu dal Pobertùv plánek. Dále je tu otázka jeho budoucího manželství, které jsme mu s Lily stihli zaøídit. Jistì bude zuøit stejnì jako jsem zuøil já, ale nemùže s tím nic udìlat. Chci aby si zaøídil, aby se Harry oženil s dcerou našich velmi dobrých známých z Irska. Jmenují se Tonksovi.  Jistì si na nì vzpomínáš. Mají dceru, které v téhle dobì musí  být okolo pìtadvaceti let. Jistì budou s Harry dobrý pár. Jenom varuj Harryho, že jejich dcera již od té doby co umí mluvit, nesnáší své køesní jméno. Tak at jí za žádných okolností neøíká Nymfadoro. Doufám, že se taky nìkdy oženíš a založíš vlastní rodinu, ale to bych chtìl po tobì zøejmì moc, že Sirie. Dávej na Harryho pozor a a se na nás moc nezlobí. Dìláme to vše pro jeho dobro

.

Ještě něco Sirie, pokud se ti ještě pořád líbí Kristin, neváhej a nešlap si po štěstí.

                                   

                              Nikdy                                     nezapomeneme

                  Lily a James Potterovi

 

 

 

Harry dočetl a nemohl tomu uvěřit. Slzy si našly cestu zpod jeho víček.

 

„Odpustit?“hlesl. „Nemám jim co odpouštět. Obětovali za mě své životy.“

 

„Já vím Harry. To bude dobrý, uvidíš,“objal ho Sirius.

 

„Proč Sirie?“zalkl se Harry.

 

„Proč co Harry?“nechápal Sirius.

 

„Proč to nejde, zapomenout. Skoro jsem je vůbec neznal, ale myslím na ně každý den. Ta rána v mém srdci bolí, jakoby to bylo včera a ne před šestnácti lety co zemřeli,“řekl Harry.

 

„Taky na ně myslím každý den, Harry. Pořád dokola si říkám co by se stalo kdybych byl strážcem tajemství já a ne ten zrádce Petr,“řekl potichu Sirius.

 

„Stejně by si nás Voldemort nějak našel i bez něj,“řekl smutně Harry. „Ale teď máme jinačí problémy,“povzdechl si.

 

„No jo, musíme tě zachránit od manželství,“ušklíbl se Sirius.

 

„Panebože, proč zrovna Tonks. To je jako bych si měl vzít vlastní starší sestru proboha,“řekl zděšeně Harry.

 

To už Sirius propukl v hysterický smích.

 

„No hlavně, že se bavíš, Tichošlápku,“zpražil ho Harry pohledem. „A když už jsme u těch svateb. Nechtěl bys mi říct kdo je ta Kristin? Zařídil bych vám hezkou svatbu,“usmál se svatouškovsky Harry.

 

„To ať tě ani nenapadne,“zděsil se Sirius. „Radši budeme řešit tvou svatbu. Přece jen je aktuální a jak si četl mám za úkol tě před oltář i dotlačit, bude li to třeba,“usmál se Sirius.

 

„Copak jste se všichni zbláznili? Takový manželství nemůže vydržet. Tonks nemiluje mě a já miluju Hermionu,“ztěžoval si Harry.

 

„Bohužel to budeš muset překousnout a Tonks si vzít. Copak se ti nelíbí? Když zrovna nevyvádí samé hlouposti je docela fajn a sexy,“popřemýšlel nad tím Sirius.

 

„Siriusi, právě mluvíš o mojí snoubence. Mohl by si nechat ty svý připomínky někde?“obořil se na něj Harry.

 

„Vidíš? Pokrok. Přiznal si, že je tvoje snoubenka,“usmál se Sirius.

 

Harry nad tím jen nevěřícně zakroutil hlavou.

 

„Nemáš tady ještě nějakou whisky?“zeptal se zničeně Harry.

 

„Ne kmotřenče. Pít se nebude.Potřebuješ mít čistou hlavu a navíc máš zodpovědnost za celou školu,“zarazil Harryho Sirius.

 

„Myslíš, že o tom ví?“zeptal se po chvíli Harry.

 

„Kdo a o čem?“zeptal se Sirius.

 

„Tonks o našem zasnoubení,“řekl Harry.

 

„To nevím, ale možná by bylo lepší kdybyste si promluvili,“navrhl Sirius.

 

„Možná,“přiznal Harry.

 

Sirius vyskočil z křesla, nabral si do ruky hrst letaxu a zavolal do krbu. „Rezidence Tonksů, Severní Irsko.“

 

Po chvíli se v krbu objevila hlava paní Tonksové.

 

„Děje se něco?“zeptal se udiveně Margaret.

 

„Mohla by si sem prosim tě poslat Nymf?“poprosil Sirius.

 

„Ale jistě. Nymfadoro. Pojď sem na chvíli,“zavolala hlasitě paní Tonksová.

 

„Mami, kolikrát ti mám říkat, aby si mi neříkala Nymfadoro,“s běsněním se přiřítila Tonks.

 

Harry se jen ušklíbl. Kdyby nemiloval Hermionu, zřejmě by byli s Tonks zajímavý pár.

 

„Sirius?“řekla překvapeně Tonks. „Děje se něco. Vždyť jsme se viděli včera na poradě. Potřebuje něco profesor Brumbál?“zeptala se.

 

„Ne, ale potřebujeme s tebou něco projednat. Mohla by si se přemístit ke mně do kabinetu?“řekl Sirius.

 

„Jistě hned tam budu,“řekla Tonks.

 

Harry ještě slyšel jak něco s hlukem padá na zem a křik paní Tonksové. „To byla moje oblíbená váza.“ A Tonks. „Promiň mami, já ti ji spravím,“omlouvala se.

 

„Jen běž, já si jí radši spravím sama,“řekla rychle paní Tonksová.

 

Plameny v ohni zezelenaly a Sirius stačil jen tak tak uhnout než se  krbu vyřítila Tonks a porazila stojan u krbu.

 

„Jé, promiň Sirie,“omlouvala se Tonks a postavila znovu stojan.

 

Sirius se jen usmál. Poté se zarazila, když si všimla Harryho. Harry tam seděl v křesle, v ruce sklenici. Se zamyšleným výrazem jí pozoroval. Díval se na ní nějak divně, že by to už věděl? Říkala si v duchu Tonks.

 

„Zdar Harry,“usmála se nejistě.

 

„Ahoj Tonks,“oplatil jí pozdrav Harry.

 

„Sedni si Tonks,“uvolnil jí Sirius křeslo a sám si přinesl jiné.

 

„Tak, co jste chtěli řešit?“zeptal se Tonks.

 

„Tohle,“povzdechl si Harry a podal jí dopis. „Přečti si to,“pobídl jí.

 

Tonks si překvapeně vzala dopis a četla. Když to dočetla konečně pochopila proč se na ní Harry tak díval.

 

„Proč si mi nikdy neřekla, že byla vaše rodina spřátelená s tou naší?“zeptal se Harry.

 

Tak trochu mu došlo, že to věděla. Že jsou zasnoubení. Netvářila se vůbec překvapeně a navíc, když zjistila, že je tady i on, tvářila se zvláštně, tak jakoby přemýšlela jestli to už ví.

 

„Nepřišlo mi to důležité. Věděl jsi, že jsem znala tvé rodiče. Bylo mi kolem osmi let, když zemřeli,“řekla Tonks.

 

„Netváříš se zrovna překvapeně, že jsme zasnoubení,“řekl Harry to co ho nejvíc zajímalo.

 

„Promiň Harry, já jsem to věděla,“řekla Tonks se skloněnou hlavou.

 

„Proto sis ve svém věku nikoho nevzala ani si neměla žádný vztah?“došlo Siriovi.

 

„Nemohla jsem, byla jsem zasnoubená už ve svým dětství s dítětem, které ještě ani neumělo mluvit,“řekla Tonks.

 

„Co s tím budeme dělat?“zeptal se Harry.

 

„Co tím myslíš, Harry?“nechápala Tonks.

 

„To přece nemůžeme jen tak nechat,“řekl Harry a začal pochodovat po místnosti.

 

„Myslíš, že jsem to nezkoušela?“zeptala se dotčeně Tonks. „Nic proti tobě Harry. Jsi skvělej sexy kluk, ale o osm let mladší,“řekl Tonks.

 

Harry se jen usmál. „Chápu co tím myslíš. Taky si moc hezká a sexy, ale já prostě miluju Hermionu,“povzdechl si Harry.

 

„Ráda bych ti pomohla Harry, ale z tohohle prostě nejde ven. Ty kouzla jsou moc mocná a závazná. Ani Godrik Nebelvír se z nich nedokázal vymanit, natož mi,“povzdechla si Tonks.

 

„Takže to jednoduše vzdáme? Uspořádáme velkou svatbu a budeme si hrát na šťastnou rodinku?“běsnil Harry.

 

„Ano,“řekla Tonks a Sirius jen souhlasně přikývl.

 

„No bezva,“vydal se Harry ke dveřím.

 

„Kam to jdeš?“ptala se Tonks.

 

„Zařídit svatbu,“řekl Harry a vyšel na chodbu.

 

„Tak to nedopadlo zrovna dobře,“řekl Sirius.

 

„To ne,“povzdechla si Tonks. „Asi bych měla jít za ním,“zvedala se.

 

„Radši ne. Myslím, že šel za Herminou a nemyslím si, že si člověk, který by mu zrovna teď pomohl,“zarazil jí Sirius.

 

Měl pravdu. Harry šel skutečně do Nebelvírské věže. Nevěděl co má Hermioně říct, ale věděl, že to před ní nemůže tajit. Klidně ho mohli zítra, nebo pozítří oženit a on jí nechtěl ještě více ublížit. Zarazil se před portrétem Buclaté dámy.

 

 „Heslo?“ zeptala se v polospánku.

 

„Mír,“řekl Harry.

 

„Pane řediteli,“probrala se dáma. „Měl jste mě vzbudit, vás bych pustila i bez hesla,“řekla dáma a nechala ho projít.

 

Harry vešel do společenské místnosti a chvíli se tam rozhlížel. Chybělo mu to tady. Ty křesla ve kterých sedávali a teprve teď si něco uvědomil. V tom křesle někdo spal. Přešel k osobě blíž a dal jí vlasy pryč z obličeje. Hermiona spala jako anděl.  

 

 

19.10.2008 12:50:51
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4098 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4035 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4585 | 6%)
HP a Nová naděje (5890 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5326 | 7%)
HP a Změněný (5145 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4499 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4554 | 6%)
HP a Boj za lásku (4512 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6225 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one