NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

12. kapitola - Já se jí nevzdám 2/2 SS

12. kapitola – Já se jí nevzdám 2/2

 

„Harry, já to nechápu,“řekla překvapeně Hermiona.

 

Harry se na ní podíval a pak řekl. „Nechci, aby to co ti teď řeknu nějak ovlivnilo tu důvěru co k sobě už roky cítíme. Hermi já tě nemám rád jako kamarádku,“řekl Harry.

 

„Ale, ale proč?“nechápala Hermi. „Stalo se něco?“

 

Harry jí rukou zarazil. „Hermi, já tě miluju,“dostal ze sebe konečně Harry.

 

Hermiona to chvíli vstřebávala než si uvědomila co řekl a usmála se.

 

Harry se na ní nechápavě podíval. Co to znamenalo? Že se mu vysmívá, nebo, že ho má taky ráda?

 

„Taky tě miluju Harry. Nevím proč jste vy kluci tak zabednění,“smála se. „Miluju tě už dlouho, vlastně odjakživa, ale ty sis toho nevšímal,“řekla Hermi.

 

Harry štěstím vyskočil a obejmul jí. „Promiň?“řekl a políbil jí.

 

„Tvoje omluvy se mi zamlouvaj,“usmála se Hermi a přitáhla si ho k sobě v dlouhém polibku.

 

„Mám pro tebe takový menší dárek,“řekl Harry a vytáhl krásnou rudou krabičku.

 

Hermi jí otevřela. „Ten je nádhernej,“řekla udiveně.

 

Harry vyndal náramek z krabičky a připnul jí ho k ruce. Hermiona se podívala dovnitř a usmála se.

 

„To, aby sis na mě vždycky vzpomněla,“usmál se.

 

„A ještě jedna věc,“řekl Harry. „Chtěla by si se mnou chodit?“zeptal se.

 

„Ano,“usmála se Hermi.

 

Celý dvě hodiny si povídali a líbali se a zase líbali a povídali. Harry se dozvěděl o Hermi spoustu věcí, který mu po ty roky utíkaly, stejně jako Hermi o Harrym.

 

„Není to proti školnímu řádu,“smála se Hermiona.

 

„Co myslíš?“nechápal Harry.

 

„To, že studentka chodí s ředitelem,“smála se Hermiona.

 

„Myslím, že jo, i když jistě to nevím. Já jsem u čtení školního řádu neuvěřitelně usínal,“smál se.

 

Hermiona se k němu přidala. „Ale jako ředitel by si ho měl znát,“pokárala ho.

 

„Na to mám přece tebe,“políbil jí Harry.

 

„Měla bych už jít. Je dávno po večerce,“připomněla Hermi.

 

„Jsi s ředitelem. Večerka pro tebe neplatí,“zarazil jí a políbil.

 

„No tak Harry,“odtáhl se od něj Hermi. „Co si budou Nebelvířani myslet, když přijdu tak pozdě? A co Ron?“řekla Hermiona.

 

„Budou si myslet, že si byla zase dlouho v knihovně a s Ronem si pak promluvíme,“řekl Harry.

 

„Myslíš, že bude zuřit?“zeptala se se strachem  Hermiona.

 

„Nevím, snad ne,“řekl Harry. „Myslím, že si se mu jeden čas líbila. Když si chodila s Viktorem hrozně zuřil,“řekl Harry.

 

„Já vím, ale snad ho to už přešlo. Všiml sis jak kouká po jedné Mrzimorce?“usmála se Hermi.

 

„Mrzimorce?“řekl překvapeně Harry.

 

„Včera dokonce někam zmizel, řekla bych, že za ní,“řekla Hermi. „Ale už bych fakt měla jít,“podívala se na hodinky.

 

Harry si teprve teď uvědomil kolik je hodin.

 

„Já taky,“řekl smutně Harry.

 

„Uvidíme se zítra?“usmála se Hermi.

 

„Vždyť jsem to slíbil,“řekl Harry.

 

„To jo, ale já myslela mimo společenku,“řekla Hermi s úsměvem.

 

„Ještě nevím,“odvětil smutně Harry. „Popravdě nedokážu plánovat takhle moc dopředu. Nikdy nevím co se v jednu chvíli stane a do toho všeho má ještě přijet ministr,“povzdechl si Harry.

 

Hermi smutně sklonila hlavu.

 

„Ale na tebe si udělám vždycky čas,“dal jí ruku pod bradu a zvedl jí hlavu.

 

 Hermi se usmála a Harry mohl vidět v jejích očích veselé jiskry. Po chvíli si uvědomil, že je neustále přitahován jejími rty, které se na něj usmívaly. Přiblížil se blíž a lehce Hermi políbil na rozloučenou.

 

Každý se vydal na opačnou stranu. Hermi do Nebelvírské věže a Harry do své ředitelny. Oba byli zamyšlení, ale usmívali se. Mysleli na toho druhého. Hermiona se zasněně dostala do Nebelvírské společensky.

 

Nevnímala když na ní Ron mluvil až to nakonec nevydržel a zařval přes celou místnost. „Hermiono Grangerová,“zakřičel.

 

Hermiona úplně nadskočila a nevěřícně se podívala na Rona. Všichni ve společence se zastavili uprostřed pohybu a dívali se na ně. Hermiona úplně zrudla vzteky.

 

„Mohl bys mi vysvětlit proč na mě řveš?“běsnila.

 

„Neřval bych na tebe, kdyby si mě aspoň trochu vnímala,“odvětil Ron.

 

„Já tě vnímala,“odvětila Hermiona.

 

„No jasně asi jako ta zeď za tebou,“odfrkl si Ron.

 

„To, že ti někdo hned neodpovídá neznamená, že tě neslyší,“bránila se Hermiona, i když moc dobře věděla, že Rona nevnímala vůbec. Myšlenkami byla u svého kluka. Panebože, jak krásně to znělo. Říkala si pro sebe. Byla šťastná, že jí Harry miluje a ona jeho.

 

„Poznám když mě někdo aspoň vnímá,“nevzdával se Ron. „To nemáte sakra nic jiného na práci,“obořil se na ostatní Nebelvířany, kteří je stále poslouchali.

 

„Laskavě si na nás nevylívej zlost, brácha,“zpražila ho Ginny. „Vždyť je to přece jasný. Hermiona se nám zamilovala a tak přece od ní nemůžeš chtít, aby tě vnímala.“

 

Ron v úžasu otevřel pusu. Po chvíli se vzpamatoval a otočil se k Hermioně.

 

„Je to pravda?“zeptal se.

 

„Promiň Rone, ale do toho ti nic není,“odpálkovala ho Hermiona.

 

„To si piš, že je. Jsem tvůj nejlepší kamarád už sedm let a myslel jsem si, že před sebou nemáme tajnosti,“řekl trochu zklamaně Ron.

 

„To já jsem si myslela taky,“oplatila mu to Hermiona.

 

Ron pochopil narážku a tak sklopil zrak, jak se začervenal.

 

„Takže ty o tom víš?“zeptal se po chvíli.

 

„Co myslíš brácha?“vložila se do toho Ginny. „Snad né tu Mrzimorku za kterou pořád lítáš,“ušklíbla se.

 

„Hele Rone, nevadí mi, že si se zamiloval, ale taky si mi to mohl říct,“řekla Hermi.

 

„To je něco jiného,“namítal Ron. „Co když ti ten tvůj přítel ublíží? Jsem si jistej, že by o tom chtěl Harry taky vědět. Prostě se o tebe bojíme,“řekl Ron.

 

Hermiona se při zmínce o Harrym nepatrně začervenala, ale Ron si toho nevšímal. Bystrému oko Ginny to však neušlo. Hned poznala o co tu jde.

 

„Můžu tě ujistit, že se mi nic nestane. Jsem ve více než bezpečných rukou,“ujišťovala ho Hermiona.

 

„Ha, tomu uvěřím, až to uvidím,“řekl Ron.

 

„Neboj, taky že uvidíš,“řekla Hermi.

 

„Hermi, můžu si s tebou promluvit?“zeptala se Ginny.

 

„No jasně,“řekla Hermi. „Půjdeme nahoru?“navrhla. Ginny přikývla.

 

Mezitím Harry dorazil ke kamennému chrliči, který střežil vchod jeho pracovny. Aniž by musel něco říkat, chrlič ho pustil, jelikož ho poznal. Přišel do ředitelny, sundal si bundu a svalil se do velkého křesla.

 

„Dobby?“zavolal potichu.

 

S tichým puf se před ním objevil domácí skřítek.

 

„Přejete si pane řediteli?“uklonil se.

 

„Mohl by si mi prosím přinést máslový ležák?“řekl Harry.

 

Dobby jen nastavil ruku a objevila se mu v ní láhev máslového ležáku a v druhé sklenice. Vše položil před Harryho na stůl.

 

„Díky Dobby,“řekl Harry. Dobby zase s tichým puf zmizel.

 

„Á Harry. Konečně jsi tady. Nezapomněl jsi na náš rozhovor, že ne,“řekl Nigellus z obrazu.

 

„Ne, nezapomněl,“řekl Harry unaveně.

 

Docela se už těšil do postele, ale co mohl dělat.

 

„Tak co jste mi chtěl říct Nigellusi?“zeptal se.

 

„Jenom takové věci, které by si měl jako čistokrevný čaroděj , ale taky jako jeden z Blacků vědět,“řekl vážně Nigellus až měl Harry co dělat, aby se nerozesmál. Nigellus se totiž tvářil jakoby mu předával božskou moc.

 

„Opravdu je to nutné?“zeptal se Harry.

 

„Více než nutně,“ohradil se Nigellus.

 

„Tak do toho,“pobídl ho Harry, aby to mě co nejdříve za sebou.

 

„Jistě jsi slyšel, že se čistokrevné rodiny drží jistých tradic,“řekl Nigellus.

 

Harry přikývl.

 

„Ale zřejmě už nevíš jakých. Ty tradice jsou, že žádný čistokrevný čaroděj si nesmí vzít mudlu, ale někdy je to ještě přísnější. Já jako Black bych si nikdy neměl vzít ani čaroděje nečistého původu,“řekl Nigellus.

 

Harry to moc nevnímal. Tohle přece věděl.

 

„Dále musí mít každý čistokrevný rod své sídlo,“řekl Nigellus.

 

„To znamená, že i Potterovi mají nějaké sídlo?“zeptal se Harry.

 

„Samozřejmě. Řekni Albusovi, nebo Siriovi. Jistě ti ho někdo z nich ukáže,“přisvědčil Nigellus.

 

Harry byl překvapený. Myslel, že jeho rodiče měli jen ten dům v Godrikově dole, ale asi by ho to nemělo překvapovat podle toho jaký zdědil trezor.

 

„To co jsem ti, ale chtěl říct Harry je, že jelikož teď patříš k Blackům a ještě je všemu si z čistokrevného rodu, měl by ses držet stejných pravidel.“

 

„Co to znamená pro mě?“zeptal se Harry.

 

„Že by si se neměl nikdy oženit s mudlou ani s nikým s nečistou krví. Že by si se měl nastěhovat do rodinného sídla a reprezentovat svůj rod. Chodit na společenské události, ukazovat svůj vliv na veřejnosti,“řekl Nigellus.

 

To Harry probralo dokonale. „Cože? Ale já mám přítelkyni s nečistou krví. To jí mám jako nechat a vzít si nějakou nafoukanou čarodějku z čistokrevného rodu?“vyletěl Harry z křesla.

 

„Ano Harry. Přesně tohle to znamená. Naši předkové nemohli dovolit smíchání naší krve s někým takovým. Proto jsou mezi čistokrevnými rodinami dohodnuté sňatky, aby se tomu zamezilo,“řekl Nigellus.

 

„Ale já svoji holku miluju a jen tak ji nenechám odejít,“řekl Harry naštvaně.

 

„Budeš muset. Myslíš, že já jsem svou ženu miloval?“řekl ostře Nigellus.

 

„A co se stane, když to neudělám?“zeptal se Harry.

 

„Je to jako kouzelnická přísaha. Pokud si nevezmeš nikoho z čistokrevného rodu, zabije tě kouzlo přísahy,“řekl Nigellus.

 

„Musíš si vzít toho, koho ti vyvolili tví rodiče ještě než zemřeli.“

23.10.2008 16:56:40
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4098 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4034 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4585 | 6%)
HP a Nová naděje (5890 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5326 | 7%)
HP a Změněný (5145 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4499 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4554 | 6%)
HP a Boj za lásku (4512 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6225 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one