NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.
3. kapitola - Co bude dál

Co bude dál?

 
     Albus Brumbál se opřel do židle a na chvíli zavřel své unavené oči. Od chvíle, kdy ho Harry probudil, si pořádně neodpočinul. Neměl čas. A čas byl právě teď jejich největší nepřítel. Starosti na něj dopadly se vší silou. Promnul si oči, než je zase otevřel. Přešel ke krbu, vhodil do něj trochu letaxového prášku a spojil se s nemocničním křídlem.
 
      „Haló, Poppy, jsi tam?“ zavolal, když se jeho hlava objevila v nemocničním krbu.
 
      „Poppy tu není, pane řediteli,“ informovala ho paní Grangerová, „mohu vám nějak pomoci?“ zeptala se.
 
      „Kdybyste byla tak nesmírně laskavá, Anno, potřeboval bych povzbuzující lektvar, tři lahvičky. Je to takový...“
 
      „Tady je máte,“ usmála se Anna a podávala mu tři plné lahvičky. A se správným lektvarem.
 
Brumbál se na ni usmál: „Vidím, že jste se rychle zorientovala. Děkuji vám za vaši pomoc, Poppy by tolik práce rychle vyčerpalo. Jsme vám opravdu velice vděční.“
 
Anna jen zamítavě pokroutila hlavou. „To je přeci maličkost. Udělal by to každý a navíc - Hippokratovu přísahu bych neporušila, nikdy!“ pronesla Anna hrdě a trochu povystrčila bradu.
 
„Jako bych viděl jistou mladou dámu,“ pousmál se Albus před tím, než se zase vrátil do své pracovny.
 
Oprášil si s ramen neviditelné saze a otočil se ke svým bývalým studentům.
 
„Nepřišel by vám vhod povzbuzující lektvar? Luciusi, Narciso?“ nedostalo se mu odpovědi tak rychle, jak očekával, proto pokračoval: „Obzvláště ty, Luciusi. Pokud budeme ještě dnes pracovat na odstranění znamení, budeš potřebovat všechny své síly.“ Brumbál nepotřeboval léčitelské vzdělání na to, aby viděl, že Lucius je opravdu velmi unavený a vyčerpaný.
 
Luciusova ruka se natáhla kupředu a ředitel mu do dlaně vložil dva flakónky s lektvarem. Sám odzátkoval ten svůj a naráz ho vypil. Okamžitě cítil, jak se mu vlévá nová síla do žil a krev proudí rychleji. Spokojeně vydechl.
 
Ani Malfoy neváhal a vypil svou dávku, jen Narcisa seděla a převracela lahvičku v ruce.
 
„Něco není v pořádku, Narciso?“ ptal se zdvořile Brumbál.
 
„Ne, to ne, pane řediteli, jen, jen... ale to nic...“ rozmyslela si a nakonec i ona vlila obsah lahvičky do svého hrdla.
 
„Takže, moji milí,“ pronesl ředitel mile, „mohli bychom se tedy věnovat tomu kouzlu. Pokud se nemýlím, mělo by to být asi takto...“ Vstal, mávl hůlkou a před nimi se objevil velký pergamen a zůstal viset ve vzduchu.Očaroval brk, který se vznesl k začátku pergamenu a čekal. Pak, jak ředitel hovořil, začal všechno zapisovat. Párkrát něco škrtnul a smazal, přehodil slova až nakonec:
 
 

Obrazek

 
„Tak to bychom měli,“ řekl spokojeně Brumbál a pohodlně se uvelebil za svým stolem.
 
„A to je jako vše?“ mračil se Malfoy.
 
„Skoro ano, teď musíme počkat na Severuse, jeho přítomnost je nezbytná.“
 
„Nemůžete nás odeklít najednou. Proč tedy nezačneme u mě? Mám na to právo! Byl jsem jeho služebníkem déle než on!“ namítal Lucius a dal jasně najevo, že se ještě úplně celý nezměnil. Jeho malfoyovství mělo hluboké kořeny.
 
Albus se zamračil. „Je úplně jedno, kterého z vás dvou odekleji dřív!“ začal nahněvaným hlasem, „a abych byl upřímný, sám navrhuji začít tebou.“ Nechci přijít o svého mistra lektvarů, kdyby něco nevyšlo, dořekl pouze v duchu a kostnatý ukazováček vystřelil vzduchem tak rychle, že to až zasvištělo, a zabodl se v Malfoyově směru. „Ale jinak je tvé počínání poněkud směšné a dětinské, Luciusi. Máme daleko větší a rozsáhlejší problémy, než si vůbec vy dva umíte představit!“ Albusovy oči zaplály, až se oba Malfoyovi mimoděk víc vtiskli do svých křesel.
 
Seděli pak tiše, každý ponořen do svých vlastních myšlenek. Místností se ozývalo jen praskání ohně v krbu a pochrupování z obrazů některých bývalých ředitelů školy, kteří dělali, že je dění ve světě živých nezajímá.
 
Opak byl pravdou. Ti, jejichž obrazy visely vysoko nebo daleko, se přesouvali nenápadně blíž. Výjimkou nebyl ani obraz se třemi či čtyřmi u sebe nalepenými postavami, s očima dokořán a ušima nastraženýma. Brumbál je všechny přejel pohledem a usmál se. Ano, to byli celý oni – buď se do všeho motali, nebo ´nenápadně´ vyzvídali. Albus by ani nedovedl spočítat, kolikrát se s nimi radil, když se cítil v úzkých a bezradný. Měl je rád, všechny, bez ohledu na to, ze které byli koleje, nebo jaké byly jejich názory. Byli to jeho přátelé. Mrtví, ale přátelé.
 
***
 
Severus končil s Harryho prohlídkou. Nezjistil nic nového, přesně jak říkal Remus. Sedl si k Harrymu na postel a díval se na jeho krásnou tvář. Na krásnou, milovanou tvář.
 
„Měli byste se jít najíst, chvíli tu počkám. Pak se vraťte, budu muset ještě za Brumbálem,“ řekl tiše, aniž odvrátil zrak z mladíka před sebou.
 
„Ty už si jedl?“ dělal si překvapivě starosti Sirius.
 
Pro Merlina, co se to se všemi stalo?, ptal se sám sebe Severus. „Nemám hlad,“ odvětil.
 
„Severusi, ale měl bys-“ pokoušel se ho přemluvit Lupin.
 
„Ne, Remusi, opravdu nemám hlad.“
 
„Něco ti dáme poslat,“ řekl ještě mezi dveřmi Harryho kmotr.
 
„Děkuji za vaši starost,“ odsekl Severus víc zdvořile, než zlostně a zarazil se. Už zase, už zase se chová jako nebelvír. Co se to, u všech svatých, děje. Nejdřív se ho Black, tedy... Sirius, opravil se, překvapí Smírem, pak Malfoy PROSÍ a teď si o něj dva Pobertové dělají starosti, protože nejedl? A najednou mu všechno došlo. Svět, země se změnila. Harry to změnil. Ten starý pošetilec měl zase pravdu! Harry měl ve svém srdci tolik lásky pro všechny. Znovu se zkoumavě zahleděl do jeho tváře.
 
„Harry, kde jsi?“ zeptal se hlasem zastřeným obavami. Prstem objížděl kontury obličeje svého muže. „Vrať se zpět, prosím!“ žadonil a oči měl najednou podivně vlhké. Salazare, už zase?Ale teď už mu nepřipadalo hloupé a slabošské dát najevo své city. Jakmile přijal skutečnost, že Harry svou láskou vzbudil všechny ty lidi, uvědomil si, že kousek té lásky patří i jemu. Byl dojatý. Bylo to sice nezmijozelské, ale lidské.
 
„Kdybych tak věděl, jak ti pomoci, Harry,“ řekl jemným tichým hlasem a uchopil opatrně jeho ruku. „Nevím, jestli mě tam, kde jsi, slyšíš, ale,“ vzdychl si ztrápeně, „chybíš nám tady.“
 
„Mně tady chybíš,“ dodal po chvíli. „Budu muset ještě na chvíli odejít, ale nebudeš tu sám, bude tady Sirius a Remus. Já se k tobě brzy vrátím.“ Mluvil na Harryho, i když jen stěží mohl doufat, že ho vnímá. Ale jemu to nevadilo. Naopak, měl z toho pocit blízkosti.
 
S tichým puknutím se u něj objevil Dobby.
 
„Pane Severusi, pan Sirius požádat Dobbyho, Dobby poslechl, přinesl manželi Harryho Pottera oběd, pane,“ pištěl skřítek a uši mu vlály sem a tam.
 
„Děkuji ti, Dobby.“
 
„Pan Harry pořád spí, Dobby ví, je pryč, Dobby moc lituje pana Harryho i pana Severuse. Dobby si myslí, že se nevrátí, ale to Dobby nechce, Dobby má pana Harryho rád,“ vypískl a přitiskl si ruku na ústa, jako by se bál, že si dovolil říct příliš mnoho.
 
Severus se na něj zadíval. Tihle domácí skřítkové byly zvláštní bytosti. A zrovna tady ten byl výjimečný. Nejen tím, že byl svobodný, ale také svou nezvyklou oddaností k Harrymu a jeho přátelům. Snape měl pocit, že ten skřítek něco ví, něco, co by mohlo být důležité. Než se ho ale stihl zeptat, byl pryč.
 
Mistr lektvarů si vzdychl a pustil se neochotně do jídla. Musím se na to zeptat Brumbála, ale v soukromí, umínil si.
 
***
 
Ze zamyšlení starého ředitele probralo opatrné popotahování za lem hábitu.
 
„Pane řediteli, pane, Dobby vám musí něco říct,“ šeptal skřítek a schovával se za stůl, aby ho neviděli Malfoyovi.
 
„Pane,“ potáhl o něco silněji.
 
Brumbál k němu obrátil svou pozornost.
 
„Pane, kmotr pana Harryho přikázal Dobbymu zanést jídlo panu Severusovi, pane. Dobby poslechl pane, Dobby je dobrý skřítek,“ řekl s hrdě vypnutou hrudí. K tomuto chování ho zřejmě vedla přítomnost jeho bývalých pánů. Brumbál se nad tím jen pousmál.
 
„Jsi velmi dobrý skřítek,“ pochválil jej šeptem ředitel, který si byl dobře vědom toho, proč se Dobby chová tak vyplašeně a tiše.
 
„Pan Severus je moc smutný, pane,“ řekl s očima široce otevřenýma a pokračoval, „trápí se, neví, že je pan Harry daleko, pane,“ dodal smutně. „Dobby si myslí, že se pan Harry nevrátí, pane, pan Harry je sám, moudrost ho opustila.“
 
„Co tím myslíš, Dobby?“ ptal se vzrušeně Brumbál.
 
„Pane.“ Dobby se úkosem podíval na Malfoye a ještě blíž přistoupil k Brumbálovi. „Jen pan Severus ho může zavolat. Pan Harry ho má rád. Patří mu jeho srdce,“ řekl velice tiše a s tichounkým puknutím zmizel.
 
Brumbálovo čelo se svraštilo více, než obvykle. Přemýšlel. Přemýšlel o tom, co mu ten skřítek právě prozradil. Ano, už si stačil všimnout, že se vztahy mezi jeho dvěma oblíbenými ´chlapci´ změnily. Nestalo se to hned, ale stalo se to.
 
Trochu jej překvapilo, že se jako první měnil Severus. Z toho věčně zamračeného morouse se stával vcelku příjemný člověk, samozřejmě, jen když chtěl. Harry si své pocity patrně poprvé uvědomil kolem Vánoc a po událostech v Zimních zemích. Ale Albus si nebyl vědom toho, že by jejich vztah překročil jistou mez. Přesněji řečeno, nemyslel si, že by kdy měli spolu sex. A pokud věděl, nebyly ty city, jež viděl každý vyjma těch dvou samotných, vyřčeny.
 
Pak by se tedy nemohlo tak úplně říci, že by Harry dal Severusovi své srdce, a nebylo to ani naopak. Dobby se musel zmýlit.
 
„Albusi,“ vytrhl jej ze zamyšlení Luciusův hlas, „nemohli bychom dostat nějaký pokoj v hostinském křídle? Má žena je už unavená, byl bych rád, kdyby si mohla nerušeně odpočinout.“
 
„Obávám se, Luciusi, že nemohli-“
 
„To je nanejvýš-“
 
„Než řekneš něco nepředloženého, Luciusi, dovol, aby vám to objasnil,“ přerušil Brumbál Malfoyovy námitky. Odpovědí mu bylo kývnutí hlavou obou návštěvníků.
 
„Hostinské křídlo je momentálně zcela obsazeno mudlovským a motáckým příbuzenstvem zdejších studentů.“
 
„Mudlové!“ vykřikl přidušeně Lucius. „A tady v Bradavicích?“
 
„Říkal jsem vám, že náš problém je mnohem, mnohem rozsáhlejší. To kouzlo nezasáhlo jen kouzelnický svět,“ dodal a počkal si, až jim dojdou jeho slova.
 
„Celý svět?“ ptal se z hrůzou v očích Lucius Malfoy. Odpovědí mu bylo jen nepatrné přikývnutí ze strany ředitele. „Ale to není možné!“ nechtěl si to připustit.
 
„Ano, je to tak. Nebo jsem ti snad někdy lhal?“ řekl zpříma starší z mužů.
 
„Pokud ano, nejsem si toho vědom,“ pronesl Lucius a Brumbál se nad tou šalamounskou odpovědí pousmál.
 
„Mohu vám nabídnout jednu ze svých komnat, je-li to pro vás přijatelné, Narciso?“
 
Ta byla, pravda, jeho nabídkou trochu zaskočená a hledala odpověď u svého manžela. Ten jen přikývl na znamení souhlasu.
 
„Přijímáme,“ hlesla tiše.
 
„Výborně,“ zaradoval se Brumbál, podařilo se mu vmanévrovat Malfoye tam, kam chtěl – pod svůj dohled. Nebyl by rád, kdyby se potulovali po hradě. Mohli by zjistit věci, které se snažili utajit před celým světem.
 
Přivolal jednoho z domácích skřítků. Obvykle se objevil Dobby, ale teď to, z pochopitelných důvodů, on nebyl.
 
„Tinky, připrav, prosím, jeden z mých pokojů tak, aby vyhovoval potřebám manželů Malfoyových, ano?“ Skřítka přikývla a zmizela.
 
Za okamžik se objevila znovu: „Pane, pokoj je připraven.“
 
„Děkuji ti, zaveď tam moje hosty a dohlédni na to, aby měli pohodlí.“
 
Malfoyovi odešli a Brumbál si oddechl. Tinky se vzápětí vrátila.
 
„Vrátila jsi se vhod, Tinky,“ pousmál se Brumbál.
 
„Pane, Dobby pomohl Tinky s přípravou pokoje. Dobby myslel, že budete chtít Tinky něco říct, pane.“
 
Dobby byl opravdu neobyčejný skřítek. „Tinky, potřebuji, aby jsi sledovala naše hosty, a jakmile některý z nich vyjde z mých komnat, přijď mi to ihned říct, i kdybych měl schůzku nevím s kým, i kdybych spal. Prostě okamžitě, rozumíš?“ ptal se a skřítka jen pokyvovala hlavou dopředu a dozadu a zase a znovu.
 
„Je to velmi důležité, Tinky, spoléhám na tebe.“
 
„Tinky udělá, co se jí řeklo, pane. Tinky pomůže. Ano, ano, Tinky to zvládne,“ štěbetala.
 
„Děkuji, můžeš se jít věnovat svému úkolu,“ a s těmi slovy ji propustil.
 
Byl čas zajít za Severusem a Harrym. Strčil si do pusy poslední citrónový bonbon ze své misky a vyšel z pracovny.

09.10.2008 12:28:29
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4098 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4034 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4585 | 6%)
HP a Nová naděje (5890 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5326 | 7%)
HP a Změněný (5145 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4499 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4554 | 6%)
HP a Boj za lásku (4512 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6225 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one