NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.
5. kapitola - Ven z temnoty

5. Ven z temnoty

 

Oba muži ztuhli v jediném okamžiku náhlého poznání a zírali strnule na Harryho kámen srdce, který ležel v Severusově dlani. Dívali se na Harryho srdce.

 

„Jak dlouho už je tak ´živé´, Severusi?“ ptal se Brumbál a nedokázal odtrhnout zrak z toho malého kousku kamene, který pulsoval na dlani jeho učitele lektvarů.

 

„Nevím, nevšiml jsem si toho,“ šeptal mladší muž.

 

„Mohl bych...“ nedokončil ředitel svou otázku a ani nemusel, Severus si už opatrně stahoval řetízek s kamenem z krku. Na chviličku jej jako nesmírný poklad sevřel v dlaních a neméně opatrně ho položil na Albusovu nataženou dlaň.

 

„Opatrně.“ Řekl to zcela zbytečně, ale nemohl si pomoci.

 

Albus si kámen prohlížel ze všech stran. Něco se mu na něm nezdálo, jen nemohl přijít na to, co to bylo. Byl pořád krásně zelený s červenými žilkami. A pořád z něj mohl ´cítit´ Harryho. Ale něco bylo jinak. Zamyšleně jej vrátil Severusovi zpět.

 

A pak se to stalo! Sotva se kámen ocitl na Snapeově dlani, ožil. Červené linie vypadaly jako tekoucí řeky lávy. Plály životem, pulsovaly a dýchaly. Severus málem v úžasu zapomněl zavřít ústa.

 

„Albusi,“ řekl stěží ovládaným hlasem, „co to znamená?“

 

„Já nevím,“ přiznal se Brumbál, „Měl by to být jen obyčejný kámen srdce, školní úloha, nic víc, ale...“ Pokýval v zamyšlení hlavou. „Jak už jsme se bavili, Harry je neobyčejný kouzelník. Zřejmě vzal svůj úkol tak vážně, jak jen mohl a skutečně ti daroval své srdce.“

 

Severus si po těch slovech přitiskl dlaň s kamenem ke své hrudi. Jeho vlastní srdce tlouklo jako splašené. Žaludek se mu sevřel neznámě příjemnou bolestí. Celý se třásl a podlamovala se mu kolena. Merline, znamená to snad, že mě Harry má rád, možná i, přestal dýchat, miluje? Cítil, jak se mu zatočila hlava. Zhluboka se nadechl a vydechl.

 

Slyšel, jak k němu doléhá ředitelův hlas: „Jsi v pořádku, Severusi?“

 

„Ano, samozřejmě,“ vzpamatoval se.

 

„Jsi bledý. Snad ne Znamení?“

 

„Ne, ne, Albusi, jsem v pořádku, nemusíš se obávat,“ uklidňoval Severus Brumbála, ale vnitřně byl silně rozrušený. Nemohl se dočkat, až zůstane s Harrym o samotě. Chtěl mu toho tolik říct. Místo toho se ale zeptal: „Jak jsme na tom s kouzlem na odstranění znamení?“

 

„Kouzlo je hotové, teď musíme přijít na způsob, jak vzbudit Harryho. Musí změnit uspořádání státu, pak to bude fungovat,“ informoval ho ředitel.

 

„Albusi, já si myslím, že to půjde už teď.“ Nevšímal si zaujetí v Brumbálově tváři a dál pokračoval ve výkladu své teorie. „Podívej se na to takhle,“ rukou si vjel do vlasů, „Harry byl de facto korunován za krále. Dvakrát.“ Albusovi začalo docházet, co měl na mysli. „Tím se změnilo uspořádání celého světa, ať kouzelnického, nebo mudlovského, oni si to sice neuvědomují, ale je to tak. Všichni ho tam v kruhu přijali za krále. Nikdo neměl námitky, ani Voldemort ne. Svět, celá země JE jiná. Nemusí to být oficiálně vyhlášeno.“ Poslední slova říkal skoro bez dechu.

 

„Severusi, výborně!“ usmíval se Brumbál. „Jediné, co je v tuto chvíli třeba ještě vyřešit je, proč je tvoje znamení mrtvé a Malfoyovo ne,“ uvažoval nahlas

 

„Albusi, jeho znamení je taky mrtvé, je černé a mrtvé. To, co ho bolí a bere mu sílu je to, jak se v něm pere vůle Pána a jeho vlastní. Voldemort se ho opakovaně pokouší ´vysávat´. Proto Lucius pokaždé omdlel, ale nezemřel. Není to jen proto, že je magicky tak silný. Myslím si, že ti, kteří byli svázaní s vesmírem, pomalu, jeden po druhém umírají, ostatní trpí jen nevolností a slabostí.“

 

„Ano, ano, už tomu rozumím. On si ze svých smrtijedů tu sílu vzal víckrát.“ Starý muž začal přecházet po místnosti a hladil si svůj vous. „To dává smysl, ta úmrtí, příliš slabí, ty pásky, je silný, ano, bezvědomí, ano, to dává smysl, ano, ano-“ mumlal si polohlasně.

 

„Myslím, že je na čase vyzkoušet naše kouzlo, Severusi, půjdeš také?“ zeptal se Brumbál, když si v hlavě uspořádal všechna fakta.

 

„Slíbil jsem Harrymu, že tu nebude sám,“ zamračil se Snape.

 

„Tomu rozumím, ale měl bys být u toho, až se pokusím odklít Luciuse,“ stál si na svém Brumbál.

 

Severus si povzdechl, ten člověk umí být tak... na nervy jdoucí. „Zavolám alespoň Dobbyho.“

 

* * * * *

 

Na své cestě k ředitelně potkali Remuse.

 

„Kdo je u Harryho?“ ptal se jakmile je spatřil.

 

„Dobby, ale budu rád, když tam půjdeš ty i Sirius,“ řekl vážně Snape.

 

Remus jen přikývnul a už se hnal chodbou ve snaze být u Harryho co nejdříve. Severus se za ním díval, dokud nezmizel za nejbližším rohem. Pak se s povzdechem obrátil a pokračoval v chůzi do ředitelovy pracovny.

 

„Miluješ ho, Severusi?“

 

„Už ses mně na to ptal, Albusi.“

 

„Vzpomínám si,“ odpověděl Brumbál, „ale neodpověděl si.“

 

„Nemyslím, že mé city jsou na pořadu dne,“ pronesl Severus podrážděně. Přál si víc, než cokoliv jiného, aby mohl být s Harrym sám a říct mu, jak moc ho miluje. Ale netoužil po tom vytroubit to hned do celého světa.

 

Mlčky došli do ředitelova kabinetu. Severuse hned upoutal velký pergamen zavěšený naproti oknu. Rychle k němu přešel svými dlouhými kroky.

 

„To je ono?!“ zeptal se a očima jezdil po řádcích sem a tam a souhlasně pokyvoval hlavou.

 

Ředitel neodpověděl, prošel kolem něj a zamířil ke svým pokojům pro Luciuse. Za okamžik byli oba zpět.

 

„Takže,“ začal vážně Brumbál, „jako první se tě musím, Luciusi, zeptal, jestli jsi od okamžiku, kdy tě Harry vzbudil, cítil ještě nějaký vnější pokus o odsátí tvé magie, nebo něco podobného?“

 

Lucius si dal s odpovědí na čas a jakmile promluvil, bylo jasné proč: „Nevím, jak bych vám to měl vysvětlit. Bylo to, jako by mě chtěl vysát skrze znamení,“ ani se nemusel namáhal se jménem, všem bylo jasné, koho myslí, „ale moje tělo tu sílu zadrželo v sobě – z toho rozporu mi vždycky bylo tak špatně a omdlel jsem.“ Tohle nepřiznával zrovna rád, bylo to přeci jenom slabošské.

 

      „Hmm,“ zamyslel se Brumbál a přistoupil blíže k Malfoyovi, „ukaž mi ještě to znamení.“

 

      Lucius vykasal opatrně svůj rukáv a zpod něj na ně vykouklo zarudlé a napuchlé předloktí. Nevypadalo zrovna vábně. Nicméně, Brumbál vzal Luciovu paži jemně do rukou a pečlivě zkoumal ten otok.

 

      „Severusi, pojď sem a ukaž mi to své,“ požádal Brumbál aniž by spustil svůj zrak z toho, co měl před sebou.

 

      Severus si stoupl tak, aby bylo možné porovnat jejich znamení z bezprostřední blízkosti. A aby byly patrné i ty nejmenší rozdíly.

 

Obě kresby byly černé a vypadaly scvrkle. Luciusova fialová mapa kolem znamení vypadala jako podlitina a bílá kontura kolem pomalu bledla. I otok se zdál mnohem menší než ráno. Naproti tomu Severus žádnou podlitinu neměl. Po krátké výměně názorů se shodli, že za to může poděkovat stříbrným páskům, které už po několik měsíců bránily Voldemortově invazi zvenčí. Byli připravení začít s protikouzlem. Jako první chtěl mermo mocí jít Lucius a Severus nebyl blázen, aby mu v tom bránil. Také se chtěl toho ohavného znamení zbavit, ale vydržel to tolik let, pár minut jej už nespasí.

 

Brumbál přeměnil jedno z křesel na pohovku. Lucius se na ní položil, rukáv vytažený k rameni.

 

„Luciusi, nebude to dvakrát příjemné,“ upozornil Malfoye ředitel, „Severusi, drž ho pevně, prosím.“

 

Severus si sedl na okraj pohovky, pevně chytil paži se znamením zároveň se opřel o Luciuse, aby jej udržel v klidu, než Brumbál dokončí svou práci.

 

„Re-ligo te Lucius, tuam dicio atque numen ex exter servitium, an eas magis ista sto atque eas vel caelebs, ab ovo usque an mala universum. Morior at evanesco Mors Morde!“ odříkával melodickým a zvučným hlasem Brumbál své kouzlo a hůlkou při tom mával kolem znamení a s poslední hláskou do něj hůlku zabořil.

 

Během celého procesu bylo možné kolem nich ve vzduchu cítit dvě velmi mocné magie. Ani jedna nechtěla ustoupit. Luciusův obličej stáhnutý do bolestné grimasy a tělo zmítané zimničným třasem ten souboj více než výmluvně dokládal. Když se ale Brumbál hůlkou dotkl znamení, vykřikl v agonii. Znamení se začalo rozpínat a nafukovat, jako kdyby mu na ruce rostla nějaká obrovská zduřenina. Už už vypadala, že pukne, když se zhroutila sama do sebe a... znamení bylo pryč. Z Luciusových úst vyšel poslední výkřik plný bolesti a omdlel. Ze dvou magických sil zvítězila ta lepší.

 

Severus vytáhl svou hůlku, namířil na bezvládné tělo: „Enner-“.

 

„Ne, Severusi!“ zastavil ho Brumbál, „Necháme ho trochu odpočinout. Byl s Voldemortem do poslední chvíle v tom nejtěsnějším spojení. Ty jsi z jeho dosahu trochu déle. To ale neznamená, že to bude bezbolestné.“

 

„To už je to nejmenší,“ řekl odhodlaně Snape s vážnou tváří, posadil se na zbývající křeslo. Vyhrnul si rukáv a položil ruku na kolena. Pravici pevně sevřel kolem opěradla a s přimhouřenýma očima promluvil: „Můžeš začít, Albusi.“

 

„Nemám raději někoho zavolat? Snad Lupin nebo Sirius by mohli...“

 

Snape zavrtěl hlavou, nechtěl, aby ho někdo jiný viděl v takovém stavu.

 

„Dobře,“ povzdechl si ředitel a neubránil se myšlence, kolikrát už ten muž před ním musel být tak statečný. Kouzlo, které odstraňovalo temné znamení, bylo bolestivé, velice bolestivé. A ten muž nechtěl žádnou oporu. „Připrav se.“

 

Severus zatnul zuby a rty stiskl tak silně, že skoro nebyly vidět.

 

„Re-ligo te Severus, tuam dicio atque numen ex exter servitium, an eas magis ista sto atque eas vel caelebs, ab ovo usque an mala universum. Morior at evanesco Mors Morde!“

 

Severusem začala zmítat bolest. Nejprve byla nepatrná, ale zvětšovala se. Rostla, až dosáhla jeho srdce, měl pocit, že mu ho vyrve z těla. Soustředil se na jednu jedinou myšlenku – na Harryho. Dělá to všechno pro Harryho. Bolest byla snesitelnější, ale když se Brumbálova hůlka dotkla jeho předloktí, neudržel se a ze rtů mu unikl sten.

 

Cítil, jak padá z křesla, i jak ho uchopily pevné paže a posadily zpět. Ty ruce mu ke rtům přitiskly něco chladivého – sklenice – a on pil jako v životě nikdy. A když konečně otevřel oči, spatřil nebe a na něm slunce, které vydávalo tolik životodárného světla. Konečně – pomyslel si – jsem vyšel z Temnoty.

13.10.2008 16:53:52
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4098 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4035 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4585 | 6%)
HP a Nová naděje (5890 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5326 | 7%)
HP a Změněný (5145 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4499 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4554 | 6%)
HP a Boj za lásku (4512 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6225 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one