NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.
8. kapitola - Před půlnocí KM
8. Před půlnocí
 
Těsně po večerce se Severus vrátil do Harryho pokoje a vzal jej krbem, který pro tuto příležitost Brumbál propojil se jejich bytem, domů.
 
Pomoci mu z nemocničního pyžama se neukázalo jako úplně nejlepší nápad. To, co se mu zatím jen neurčitě zjevovalo v jeho nesmírně bouřlivých snech, se před ním nyní plně odhalilo. Pohledem laskal a ochutnával dokonalé tělo svého manžela. Nemohl od něj odtrhnout svůj zrak. Tak moc po něm toužil.
 
Ztěžka potlačil své vzrušení a s ještě větším sebezapřením se donutil Harryho převléci do vybraných šatů.
 
Napůl posadil a napůl položil Harryho na sofa, které vzniklo přeměřením jednoho křesla před krbem, a odešel.
 
Připadal si jako blázen a kdyby jej někdo pozoroval, určitě by si to o něm myslel. Stál před dveřmi do svého bytu a byl nervózní jako nějaký studentík. Ačkoliv, jak on mohl vědět, jak se cítí nějaký student před prvním rande, když tohle bylo jeho první rande? Nervózně si uhladil vlasy a zaklepal. Samozřejmě, že nečekal na pozvání, nebo že by mu snad někdo otevřel, takže vstoupil sám.
 
„Ahoj Harry, jsi připravený?“ ptal se, zatímco přecházel pokojem ke gauči, na kterém Harry ležel. „Něco jsem ti přinesl, doufám, že je máš rád.“ Usmál se a položil na stolek obří balení čokoládových žabek, které Harry upřímně zbožňoval.
 
„Mám pro tebe překvapení. Půjdeme?“ A aniž by čekal na odpověď, zahalil Harryho do jeho neviditelného pláště a vyšel s ním na chodbu. Připadal si směšně. Nesl neviditelného manžela přes celý hrad; držel ho v náručí, nechtěl ani použít kouzlo, jen aby mohl cítit jeho tíhu a teplo na svých pažích. Ale to, že nikoho nepotkal, nebyla jen náhoda. Brumbál nějakým způsobem všechny přesvědčil, že dnes po večerce by bylo lepší zůstat v pokoji, nebo pomáhat na ošetřovně. A tak kráčel spoře osvětlenými chodbami do severního křídla.
 
„Tak, a jsme tady,“ řekl a uložil Harryho na jiné sofa a sundal z něj plášť. „Jak se ti tu líbí?“ zeptal se a pokračoval: „Nachystal jsem to dnes odpoledne.“ A pohledem přejel po malé místnůstce na Astronomické věži. Tam, kde obvykle byly dalekohledy a stolky na kreslení hvězdných map, nebylo nic. Podlahu pokrýval huňatý koberec. Zdi byly zprůhledněny jedním velmi náročným kouzlem tak, aby skrz bylo vidět ven, ale ne obráceně. Severus dokonce vytvořil iluzi hořícího krbu kousek ode dveří. Uprostřed byl kulatý stolek a vedle ještě servírovací vozík.
 
„Nesmíme jít ven, ale říkal jsem si, že si to vynahradíme alespoň takhle.“ Přistoupil ke stolu, vzal dvě flétny, naplnil je zlatavým šampaňským Cattier Brut Millésimé ročník 1992, který mu poslala Diana z rodinného sklípku, a ozdobil je čerstvou jahodou.
 
„Na naši první schůzku!“ pozvedl číši ke rtům, trochu upil a sklenici položil zpět na stolek. „Připravil jsem pro nás večeři. Jako předkrm se podávají japonské gratinované ústřice s bazalkovým sabayonem.“ Naservíroval je a v rámci možností si je vychutnával. Ústřice miloval. Hlavně tyhle japonské. Hned, jak jej v pondělí napadlo, že uvaří večeři, poprosil Brumbála o přímé spojení Bradavic s krbem jeho přítele Sonyho On-Kyo. Byl to jeden z výtečných japonských kouzelníků, kterým se podařilo profitovat na mudlech. Severus sice takové jednání úplně neschvaloval, ale po pravdě, mudlové jsou prostě naivní, když si myslí, že na těch feletonech, tevizích, autech a různých jiných přístrojích nejsou použita kouzla. A Japonsko v tuto dobu oplývá kouzelníky velkých jmen, která znají i mudlové. Sony a jeho bratr Panasonic jsou toho důkazem (promiňte, nemohla jsem si to odpustit :-)).
 
Takže, když žádal o povolení na ministerstvu, nebyli zrovna dvakrát vstřícní, že prý teď mají mnoho jiných starostí - ale ředitelova důrazná přímluva pomohla. Spojil se se Sonym ještě před večeří a požádal jej o Crassostrea gigas. Šťavnaté japonské ústřice, které jsou chuťově naprosto jedinečné a s bazalkou... Nepřekonatelná kombinace chutí a vůní. A vychutnal by si je ještě víc, kdyby byl Harry vzhůru. Ale on se probudí, samozřejmě! Severus byl o tom pevně přesvědčen.
 
Nicméně pokračoval v konverzaci. Vyprávěl Harrymu o hvězdách, které se začaly objevovat na noční obloze. O souhvězdích, přidával k dobru i řecké legendy a keltské mýty.
 
Ztlumil světlo a zapálil svícen na stole. Nandal na talíře platýze pečeného v růžích a celeru jako první chod. A pak telecí svíčkovou grilovanou s datlemi na mandlovém rizotu. Harryho plné talíře odkládal pod servírovací vozík a nepřestával mluvit. Před dezertem vytáhl z hábitu knihu básní od Pabla Nerudy: Sto milostných sonetů, sedl si k Harrymu a začal recitovat svým hlubokým sametovým hlasem, o kterém bezpečně věděl, že ho rozrušoval.
 
* * * * *
 
Harry se cítil bezmocný. Věděl, že stojí přímo před východem, ale nemohl jej nikde najít. Začínal z toho šílet. Měl podezření, že o to Voldemortovi šlo. Ten bastard musel vědět, že se Harry pokusí všechny zachránit. I mudly, a že nebude moci najít cestu zpět. Nenáviděl toho parchanta více než kdy jindy. Ničil mu život od samého začátku. Nejdříve mu vzal rodiče, pak svobodu, pasoval ho do role hrdiny. Dokonce krále! Díky němu neměl ani chvilku klidu. Donutil Popletala jednat nesmyslně a tím ho de facto oženil se Severusem – nenáviděným profesorem lektvarů. A když se Severusem konečně našli k sobě cestu, spustil jedno ohromně bezvadné kouzlo, díky kterému je teď... kde vlastně je?
 
Merline, ani to mu nedopřeje – aby věděl, kde je. Je nikde. A šílí z toho, a to taky bylo Voldemortovým cílem, že? Aby se zbláznil, aby se už neprobudil a zůstal uzamčený v ničem bez hranic. Paráda, kdo by si tohle nepřál?
 
A pak se vrátil Severus. Harry cítil, jak ho nese. Cítil jeho magii a slyšel ten uklidňující hlas. Naslouchal mu pečlivě a nechával ho, ať mu hladí duši. A pak ty paže kolem jeho těla zmizely, chtěl zase začít panikařit, ale hlas se vrátil: „Ahoj Harry, jsi připravený?“
 
„Na co, Severusi?“ ptal se překvapený Harry.
 
„Něco jsem ti přinesl, doufám, že je máš rád.“
 
„Přinesl? Dárek? Mám narozeniny?“ nechápal Harry.
 
„Mám pro tebe překvapení. Půjdeme?“
 
„Ale kam?“ Harry vůbec neměl tušení, co se děje. Cítil jen dvě silné paže a pak byl zase někam unášen.
 
„Tak, a jsme tady.“
 
„Ehm, kde?“
 
„Jak se ti tu líbí?“
 
„Severusi, co je to za hru, já nic nevidím, nemůžu se hýbat...“
 
„Nachystal jsem to dnes odpoledne.“
 
Harry neměl slov, jen nevěřícně kroutil hlavou.
 
„Nesmíme jít ven, ale říkal jsem si, že si to vynahradíme alespoň takhle.“
 
„Vynahradíme co?“
 
„Na naši první schůzku!“
 
„Ó Merline,“ zaúpěl Harry, „první normální věc v mém posraném životě a já jsem... Já vlastně nejsem!“ zoufal si.
 
„Připravil jsem pro nás večeři.“ Harryho srdce zaplálo. „Jako předkrm se podávají japonské gratinované ústřice s bazalkovým sabayonem.“
 
„Grati- co a s čím?“ divil se Harry, znělo to tak exoticky. Severus s tím musel mít hodně práce. Harry si uvědomil, že Severusovi na něm opravdu velice záleží a to vyznání z předchozího ´rozhovoru´ dostalo mnohem hlubší význam. Nebylo to jen vyznání, byl to příslib nádherné společné budoucnosti. Přátelství, něhy, porozumění a lásky.
 
Kdybych jen byl při vědomí, rmoutil se Harry. Tak moc toužil svého muže obejmout a políbit. Přitisknout se a nechat se hýčkat těma teplýma něžnýma rukama.
 
A Severus nepřestával mluvit. Vyprávěl mu spoustu zajímavých věcí, o kterých Harry nic nevěděl a ani netušil. Vyprávěl mu o Orionovi a jeho psu Siriovi, jak se z nich staly hvězdy na nebi. O Valhalle, kde Odin shromažďuje největší válečníky. Mezi tím se zmínil o platýzi v růžích a telecí svíčkové s mandlemi. Všechno to znělo tak krásně a Harry si z celého srdce přál ochutnat. Severus dělal, jako kdyby byli na skutečné schůzce.
 
Po večeři si sedl k němu na sofa. Harry jej mohl takřka ´cítil´ vedle sebe, když uslyšel ten milovaný hlas, který začal recitovat básně. Harry se chvěl, Severus použil ´ten´ hlas, který mu zatemňoval smysly a podlamoval kolena. Hlas, kterým by jej dokázal přesvědčit úplně ke všemu. Hlas, který ho celého naplňoval nepokojem a touhou dotknout se ho.
 
* * * * *
 
Severus odrecitoval pár veršů, když se natáhl pro sklenici šampaňského a dezert – pravé mexické čokoládové pralinky s chilli.
 
„Harry, tyhle pralinky s chilli jsou něco úžasného. Objednal jsem je u jednoho obchodníka v Londýně, dováží je přímo z Mexika. Přišly dnes ráno. Jsou vynikající, měl bys jednu ochutnat. Napoprvé ti asi nezachutnají, ale na podruhé...“ Vložil si mezi rty jednu z pralinek a nahnul se k ústům svého manžela, aby mu dal ´ochutnat´.
 
Ta blízkost Harryho rtů byla nesmírným pokušením - a on se chtěl nechat přemoci. Spolkl ten kousek čokolády a políbil Harryho rty. Jen letmo. A pak znovu, tentokrát naléhavěji. Jazykem oddělil rty od sebe a opatrně mezi ně vklouzl. Vtáhl Harryho spodní ret mezi své a jemně jej sál. Rukama si ho přitáhl k sobě tak těsně, že byli jako jeden. Kámen srdce, který měl Severus na krku, zaplál jasněji, jak do něj v pevném objetí proudilo teplo obou mužů. Nebyl nikdo, kdo by tomu byl svědkem, ale ničeho takového ani nebylo potřeba. Svou úlohu splnil. Ozvalo se tiché toužebné zasténání...
 
* * * * *
 
Verše skončily. Ale Severusův hlas se vrátil: „Harry, tyhle pralinky s chilli jsou něco úžasného. Objednal jsem je u jednoho obchodníka v Londýně, dováží je přímo z Mexika. Přišly dnes ráno. Jsou vynikající, měl bys jednu ochutnat. Napoprvé ti asi nezachutnají, ale na podruhé...“
 
Harry pocítil na svých rtech dotyk. TO je zvláštní, pomyslel si.
 
A pak, lehounký jako pírko, polibek. Harry procital. Něco... něco mu ukazovalo cestu.
 
A další, naléhavější polibek, takový, který krátí dech a bere soudnost. Zasténal. Před očima se mu pomalu zjevovala Severusova tvář.
 
* * * * *
 
Severus se zarazil, protože si byl jist, že on určitě nezasténal. Zadíval se na svou lásku a viděl, jak se mu chvějí víčka a pomalu, velice pomalu se otevírají. Jeho srdce nevědělo, co má dělat. Tlouklo tak zběsile, a zároveň přestávalo bít. Svět kolem se zastavil a přestal existovat. Pro teď byl jen Harry a on. Nikdo a nic jiného.
 
„Harry,“ hlesl neslyšně.
 
„Seve-“ nedořekl Harry, protože byl znovu, velice něžně, políben.
 
„Harry, Harry,“ opakoval Severus pořád dokola, tiskl Harryho k sobě a v očích, které svítily jako dvě hvězdy, byla vidět úleva, radost, láska, i bolest a starost.
 
„Jak se cítíš?“ ptal se starostlivě.
 
„Je mi těsno,“ řekl Harry chraplavě.
 
„Odpusť,“ řekl o poznání chladněji Snape a u srdce ho zabolelo.
 
„Ne, Severusi, to jen, žes mě málem umačkal,“ tišil jeho bolest už v zárodku Harry a slabě se usmíval. „Děkuji Ti, Severusi. Byla to nádherná schůzka.“
 
„Takže ty si slyšel...“
 
„Ano. Tvůj hlas mi dával takovou sílu a naději...“ Harry se musel nadechnout, aby mohl pokračovat. „Slyšel jsem úplně všechno, co jsi říkal ty.“ Sklopil zrak a zčervenal rozpaky. Severusovi teď určitě dojde, že slyšel i jeho vyznání...
 
„Aha,“ pronesl zcela nesnapeovsky Snape. “Pak si tedy slyšel i... ehm, no, to-“
 
„Taky tě miluju.“
 
Ta věta zaplnila celý prostor kolem nich a když se dvě smaragdové oči zvedly a setkaly se s těmi černými, Severusovu mysl i srdce zalila vlna radosti a štěstí. Dívali se do očí toho druhého a v posvátném tichu byla téměř slyšet dvě souhlasně bušící srdce.
 
Hradní hodiny začaly odbíjet půlnoc, když se jejich rty spojily v něžném a vše říkajícím polibku. Ten nevyslovený slib, že spolu zažijí i další výjimečné chvíle, byl začátkem nové budoucnosti. Společně budoucnosti.
19.10.2008 10:46:48
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4098 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4035 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4585 | 6%)
HP a Nová naděje (5890 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5326 | 7%)
HP a Změněný (5145 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4499 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4554 | 6%)
HP a Boj za lásku (4512 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6225 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one