NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

12. kapitola - Kolikátého je dnes, Severusi? KM

12. Kolikátého je dnes, Severusi?
 
Severus Snape stál ve sprše a horké kapičky vody mu stékaly po těle. Automaticky se natáhl pro mýdlo s vůní heřmánku, napěnil do v dlaních a začal se umývat. Dlaněmi si přejížděl po vlhké kůži, masírujíc si tak každý sval.
 
Myšlenkami byl u svého manžela. Přemýšlel nad jejich vztahem. Nemohl si pomoci, ale myšlenky se mu neustále vracely k předchozímu večeru, respektive k dnešnímu ránu, a procházel se ho sem a tam znovu a znovu.
 
Uvažoval nad každým Harryho slovem, gestem, výrazem tváře... Něco na něm bylo jiné. Už to nebyl ten chlapec, který se střásl strachem, když se měli vzít za ruce při jejich svatebním obřadu. Najednou mu viděl na očích, že se z něj stal muž. Mladý, krásný a velice přitažlivý muž. Ještě jednou si připomenul, jak jím byl svalen na postel. A ještě jednou uvažoval, co k tomu Harryho vedlo. Jenže myšlenky se mu začaly rozbíhat a on přestával být schopen se soustředit tak, aby je udržel na místě.
 
Pomalu zaměnil teplou vodu za studenou. Opláchl ze sebe zbytky mýdla a s ručníkem kolem pasu vystoupil ze sprchy, z police vytáhl malou zelenou lahvičku a její obsah si energicky vlil do krku. Polkl, otevřel oči a napil se vody, aby přehlušil tu pachuť, co mu zůstala v ústech. Účinky pocítil okamžitě. Začal se holit. Břitvou se dovedně, rychlými a přesnými pohyby zbavil strniště na lících. Oblékl se, ještě jednou zkontroloval svůj obraz v zrcadle a pak se vydal posnídat se svým manželem.
 
* * *
 
„Kávu, jako obvykle?“ zeptal se ho Harry.
 
„Děkuji.“ Posadil se k němu za stůl.
 
„Jaká byla porada?“ vyzvídal Harry.
 
„Dlouhá,“ odvětil Severus ne příliš nadšeně.
 
„Sevie!“ začal Harry, dál se ale nedostal.
 
„Dobře,“ přerušil ho Severus s pohledem co mám s tebou dělat. „Měl bys vědět, co se za tvé... ehm... nepřítomnosti dělo.“ Zamračil se a uvažoval, kde začít. Nakonec se rozhodl, že prostě úplně od začátku, vlastně tak trochu před ním, a pak bude pokračovat podle toho, jakým směrem se bude celý rozhovor ubírat.
 
Přivřel oči, upil se svého šálku černé kávy, trochu ji poválel na jazyku, aby ji dokonale vychutnal, a polkl. Koutky se mu zvedly v nepatrném náznaku úsměvu – Guatemalská káva byla vynikající, jedna z nejlepších káv na světě. Silně upražená, rozvíjející své sladké, ovocné, a téměř vždy kořenité chuťové nuance, někdy s kouřovým charakterem. Nasál její vůni. Špičková plná, lahodná a vyvážená chuť. Přesně tak, jak ji měl rád. Horká tekutina pomalu prostupovala tělem a šířila jím pocit tepla a klidu.
 
„Po pravdě, je těžké začít, takže... vzpomínáš si, jak jsme seděli ve Velké síni na večeři?“ Otázka byla spíš řečnická a odpovědí mu bylo jen lehké pokývnutí hlavy mladíka sedícího naproti němu.
 
„Díval jsem se na tebe, jak vstáváš, v očích děs. V tu chvíli mě začalo pálit znamení, což bylo zvláštní, protože již po několik měsíců jsem toho byl ušetřen a po pravdě jsem na něj skoro zapomněl.“ V duchu na povrch ostře vystoupila chvíle, kdy držel Harryho na chladné zemi tady v obývacím pokoji, jak na něj nalehl celým svým tělem, jak se mu zatemnil rozum a chtěl si ho hned vzít... Přímo tam, na zemi. Jeho pohled mimoděk zabloudil k onomu místu na podlaze.
 
S povzdechem pokračoval dál: „Pak si najednou stál přede mnou a vyzýval mě k probuzení.“ Odmlčel se a znovu upil ze své kávy.
 
„Vzpomínám si, jak vedle mě klečel Remus a pomohl mi vstát a dojít k tobě. Na rozdíl od ostatních jsem byl neuvěřitelně zesláblý. Pochopil jsem to ve chvíli, kdy jsem spatřil Draca, jak se sklání nad dvěma sedmáky ze Zmijozelu, kteří skučeli bolestí.“ Na Harryho překvapený pohled zareagoval nepatrným kývnutím hlavy: „Ano, měli znamení. Po tom, co jsme to zjistili, si všichni zmijozelští vyhrnuli své rukávy, nikdo jiný ho už neměl. Podobně se zachovali plnoletí studenti ze všech kolejí. Byli to jen ti dva, nikdo jiný.“
 
Rukou si zajel do ještě vlhkých vlasů. „Pak Sirius,“ neušlo mu překvapení, které se zračilo v těch nádherných zelených očích, „k tomu se dostanu později, prostě Sirius řekl, že vina není na celé koleji, ale na jednotlivcích. Mezitím Brumbál poslal Minervu na ministerstvo. Když se vrátila, zjistili jsme, že byl zasažen celý svět. A ty,“ upřel své temné oči na Harryho tvář, „ses pořád neprobouzel.“
 
Na tohle nevzpomínal rád. Pro Mistra lektvarů bylo jen málo situací, ve kterých by si nevěděl rady. Ale od chvíle, kdy začal žít s tímhle nebelvírem, jich rapidně přibývalo, což bylo velmi znepokojující.
 
„Remus tě odnesl na ošetřovnu, pak jsme tě, jak na hradě přibývalo mudlů, dali do toho soukromého pokoje.“ Neušel mu další překvapený výraz v Harryho očích.
 
„Slečna Grangerová přišla s domněnkou, že se neprobouzíš kvůli tomu, že se pokoušíš zachránit i mudly, kteří nemají magické jádro a nemohou tak cítil tvoje impulsy.“ Harry souhlasně přikývl a v duchu děkoval Merlinovi za kamarádku s takovým intelektem.
 
„Když přišla madam Bonesová, vše se jen potvrdilo. Začali jsme organizovat pomoc pro mudly po celém světě. Na hrad byli přeneseni mudlovští příbuzní studentů. K překvapení všech, především slečny Grangerové, se ukázalo, že její rodiče jsou motáci, stejně jako tvá teta.“ Překvapení na Harryho tváři vystřídal čirý údiv. Čelist mu poklesla a na okamžik odhalila dvě řady bílých rovných zubů.
 
„Ano, ona je moták,“ konstatoval sklesle Snape a vší silou uvrhl vzpomínku na jejich ´seznámení´ zpět do zapomnění.
 
„Jediný moták, který dostal políček od bývalého vlkodlaka,“ dodal s úsměvem a rukou naznačil Harrymu, že mu víc poví, až skončí s celkovým náhledem na věc.
 
Dalšími několika větami ho informoval o příchodu Malfoyových a o tom, co zjistili z jejich vzpomínek. Trochu se zastavil u Dobbyho zdánlivě nesmyslných průpovídek, které ale nakonec dávaly perfektní smysl. Pak se vrátil k okamžiku, kdy mu bylo odstraněno znamení. Nezabíhal do detailů, ale i přesto byl Harry vyděšený, když mu o tom říkal a pak, když viděl na vlastní oči znovu jeho čisté předloktí, prudce jej objal kolem krku. Jeho oči se zaleskly slzami radosti, když Severuse lehce políbil na tvář a ještě jednou pevně stiskl.
 
Neúmyslně pak Harryho přivedl do stavu naprosté zuřivosti, když mu zběžně popsal škody, které Voldemort svým činem napáchal.
 
Místností se začaly valit vlny magie a moc z Harryho přímo tryskala, když na něj sypal desítky otázek. Chtěl také vědět detaily o Remusově facce a o ´seznámení´ s Petúnií a příliš ho její chování nenadchlo, ale ani nepřekvapilo.
 
Co ho ale potěšilo a to zcela a beze zbytku, bylo zasnoubení Remuse se Siriusem a akt Smíru mezi ním a jeho kmotrem. Několikrát Severusovi upřímně poděkoval a věnoval mu hřejivý a zářivý úsměv, který v něm rozněcoval touhu po tom, umět toho mladíka rozesmívat po zbytek jeho života.
 
Dokonce se dožadoval podrobností o protikouzle, které vymyslel Brumbál na základě vzpomínek z myslánky. Znovu se rozechvěl obavami, když mu vyprávěl o tom, jak kouzlo použili na Malfoyovi. A znovu se jeho obličej rozzářil radostí, když si opakovaně prohlédl čistou hladkou kůži jeho předloktí.
 
A Severus si to náležitě užíval. Harryho prsty se jeho pokožky dotýkaly tak jemně a opatrně, a laskaly místo, kde ještě před pár dny byla vyleptaná lebka s hnusným hadem ve šklebících se ústech. Severus si nikdy nemyslel, že jeho předloktí je tak citlivé. Z míst, kde se ho Harry dotýkal, do jeho těla proudily elektrické výboje a začala ho pomalu ovládat touha a vášeň.
 
Harry se však domáhal dalších a dalších informací. Byl nucen svou touhu znovu potlačit. Nebyl si zcela jistý, kolikrát to ještě zvládne, protože, jak se zdálo, každým okamžikem toužil po Harrym ještě víc než před chvílí. Jeho tělo se bránilo neustálému potlačování přirozených potřeb. Okamžik nespoutaného výbuchu se blížil mílovými kroky...
 
„Potřebuju mluvit s Brumbálem, hned,“ řekl Harry rozhodně, jakmile dostal odpovědi na všechny své otázky.
 
Severus jen zavrtěl hlavou. „Harry, počkej, prosím, po večeři,“ naléhal na svého manžela.
 
„Proč?“
 
„Myslel jsem, že bychom mohli být dnes spolu. Alespoň do večeře,“ dodal rychle, když viděl jak se Harry nadechuje k protestům. Přitom ale v duchu proklínal celý svět, že je nenechá chvíli na pokoji. Neměl radost z toho, co teď musel říct, ale Harry si zasloužil vědět všechno a mimoto neměl rád, když mu něco zatajovali.
 
„Harry, jakmile vyjdeš na veřejnost, budeš v jednom kole. Nebudeme na sebe mít ani chvilku čas. Miliony lidí tě touží spatřit. Albus dostal snad od každého, kdo v kouzelnickém světě něco znamená, žádost o audienci u tebe. Tam venku,“ mávl rukou ke dveřím, „řádí doslova Potter-mánie. Hrad chrání nejen kouzla, ale i válečníci ze Zimních krajů. Krby jsou bez téměř výjimky zapečetěny. A ten v nemocničním křídle chrání celá jednotka bystrozorů. Brumbálův je na heslo. Svět si tě žádá mnohem více, než dřív,“ zakončil Severus a postavil ho tak před skutečnost, že to tak prostě je a asi v nejbližší době jinak nebude.
 
A to se ještě nezmínil o tom, že museli další dvě nepoužívané věže předělat na sovince, protože kapacita toho původního byla více než nedostačující – byla naprosto směšná. Do Bradavic denně přilétaly desítky a stovky sov, exotických druhů papoušků a ptáků. Hagrid nevěděl, kde mu hlava stojí, jeho dunivé kroky se rozléhaly hradem v pravidelných intervalech, jak nosil krmení do provizorních sovinců. Kvůli některým zvířatům, které ještě neznal, doslova vyplenil knihovnu.
 
A to nebylo všechno. Někteří kouzelníci byli tak troufalí, že zkrátka přijeli a věřili, že budou přijati přednostně. Harry neměl ani zdaleka představu o tom, co vykonal a co znamená pro kouzelnický svět. A Severus se právem obával nejen o jeho bezpečí, ale i o to, co nepředloženého by mohl jeho muž udělat. V minulých letech měl tendence vrhat se do všeho po hlavě, bez rozmyslu. I když, pravda, v posledních hodinách se choval více... více snapeovsky? Zmijozelsky?
 
„A po tobě taky touží?“ vyrušil ho ze zamyšlení Harryho hlas.
 
Ta otázka mohla být pronesena uštěpačným tónem, ale Severus v ní cítil strach a obavy. Neměl tušení, že ho ty duely na ministerstvu tak zasáhly.
 
„Zatím nebyl čas to zjišťovat, ale předpokládám, soudě podle nabídek k sňatku, které pro tebe dostal Brumbál, že tato mánie také ještě nějakou chvíli potrvá,“ řekl Severus hlasem oproštěným od všech emocí, ale přesto ne chladným a nezúčastněným.
 
Harryho sedmnácté narozeniny se neúprosně blížily a on na to zrovna rád nemyslel. Měl, ač si to připouštěl jen velmi neochotně, strach. Slovo anulování pro něj dostalo novou a zcela konkrétní podobu – podobu štíhlého, ne moc vysokého, ale za to krásného milého černovlasého mladíka s jedinečně zelenýma očima, který si obléká mnišskou sutanu a dává mu sbohem. Tahle představa ho děsila už po několik nocí v jeho snech.
 
„Můžu to nějak zastavit?“
 
„Nemyslím si.“ Kéž bys tak mohl...
 
„Můžu se o to pokusit?“
 
„A co bys chtěl udělat?“ Snažil se o bezstarostný tón a neutrální výraz, ale dvakrát dobře mu to nešlo. Hlavou se mihla vzpomínka, jak Harry zděšeně pozoroval jeho poslední duel, jak nenávistně shlížel na další vyzyvatele a jak ostře je zastavil.
 
„Kolikátého je dnes?“ ptal se Harry.
 
„Cože?“ nechápal Severus, protože jeho myšlenky se začaly znovu rozbíhat do všech stran a on přestával být schopen se soustředit.
 
„No, kolikátého je dnes,“ opakoval Harry a rozpustile se při tom usmíval.
 
Severus vstal a nezvykle malátným krokem přešel k sekretáři. Otevřel jednu z přihrádek, ve kterých měl uschovány lektvary, vytáhl si malou zelenou lahvičku, odzátkoval ji a už se ji chystal vypít, když...
 
„Severusi! Ty jsi nemocný? Co je to za lektvar?“ jedním skokem u něj byl Harry a vytrhl mu flakónek z ruky. Severus se zapotácel a nejistým krokem se vrátil ke gauči. Harry z něj nespouštěl zrak a měřil si ho od hlavy k patě.
 
„Co je to za lektvar?“ zeptal se znovu, i když ten elixír už poznal, ale Severus nereagoval, až příliš rychle začal upadat do apatie.
 
„Kolik si jich dneska už měl?“ Severusův obličej vypovídal o jeho neschopnosti soustředit se. Byl podivně mimo, jako člověk po obliviate. Tohle nebylo dobré.
 
* * *
 
Lucius Malfoy spolu s manželkou dostali, k jejich nemalé radosti, k dispozici soukromý pokoj v hostinském křídle. Jak jim Brumbál řekl – nečekaně se ukázalo, že tam ještě jeden volný je. Lucius nepochyboval o tom, že tam byl už před tím a že ho ten stařík chtěl mít po ruce, ale nechal to být.
 
Věděl, že proběhla nějaká nečekaná porada v ředitelně a jeho, jak jinak, nepozvali. Jistě, byl pro ně pořád ještě smrtijed... a na kamarádíčkování zkrátka nebyl dost dobrý. K čemu se jim ale hodil perfektně, to byla akce na pochytání smrtijedů. Lucius se neubránil tomu, aby se alespoň v duchu, nezhrozil nad stavem některých z nich.
 
A ve skrytu srdce doufal, že se neobjeví jeho nemanželský syn.
 
To by totiž byla pohroma.
 
Ne, nikdo o něm nevěděl, jeho matka zemřela již před lety a právě tehdy se o svém synovi dozvěděl. Byl to důsledek mladické nerozvážnosti. Stalo se to pár let před tím, než si vzal Narcissu. Biara byla o patnáct let starší než on a svedla ho. Ukázala mu všechno, co se sexu týká. Polohy, praktiky, pomůcky... naučila ho plně uspokojit každou ženu, kromě Narcissy, pomyslel si kysele. Po týdnu na to přišel jeho otec a jejich vztah skončil. Až mnohem později zjistil, že ji jeho otec vyhledal pár měsíců potom, co je rozdělil a že si ji chtěl nechat pro sebe, ale ona ho odmítla.
 
A ne, nikdo by si ho s ním nespojil, nebyl mu ani trochu podobný – vzhledem. Měl jeho povahu. Byl zlý, krutý, samolibý a co bylo nejhorší – naprosto oddaný svému pánu, protože to on byl ten, který v něm podporoval ty nejhorší vlastnosti a který jej vychoval, tedy spíš vymučil k obrazu dokonalého smrtijeda. Lucius se nikdy nedopátral toho, jak se jeho syn dostal k Lordu Voldemortovi.
 
Ač je to s podivem – Lucius Malfoy měl strach.
 

* * *

ObrazekBrumbál seděl ve své pracovně a znovu si pročítal zprávu, kterou mu doručila ministerská sova. Trochu jej trápilo, že neřekl Řádu celou pravdu, ale nechtěl je znepokojovat. Ne, dokud si všechno neověří. Ne dnes, když se Harry konečně probral.

 
Prsty si třel spánky a přál si, aby jej konečně přestala bolet hlava. Na tuhle bolest nebyl žádný elixír, na tohle pomáhal jen klidný a nerušený spánek.
 
Jeho fénix se snesl z bidýlka na jeho rameno a svou hlavu si položil na tu jeho, jako by se snažil tu bolest odehnat.
 
Cítil se jako vyždímaný hadr. Pomačkaný navenek a uvnitř tak podivně starý. Ač si to nepřipouštěl, jeho věk se blížil k dvěma stům a to je i na kouzelníka úctyhodné.
 
Jenomže teď si nemohl dovolit být slabý, teď ještě ne. Nemohl pokojně odejít na odpočinek. Ne, když se objevil ON.
 
* * *
 

Norské ministerstvo kouzel se otřásalo v základech – tedy obrazně. Ve skutečnosti jej zaplavovaly stovky rudých doutnajících pergamenových obálek – ano, hádáte správně – huláků. Jejich příval neustával ani v noci a do pohotovosti musela být uvedena i speciálně vycvičená jednotka bystrozorů – S.W.A.M. – Strong Wizards of Ancient Magic. (Dříve jim říkali S.W.A.T., ale pak tuto zkratku začali používat mudlové ve zcela odlišném pojetí a proto si změnili svůj název na S.W.A.M.). Její členové byli velmi silní a schopní kouzelníci. Do jejich řad patřili i druidští stařešinové a eskymáčtí guru.

Jenže to, do čeho je ministerstvo hodilo, bylo jen moře krve a zmrzačených těl – S.W.A.M. doslova v té záplavě krve plavalo (pozn. swam je minulý čas od plavat). Do toho všeho přišla od pozorovatele zpráva, že z několika vesnic v okolí měst Meland a Hammerfest zmizelo pár dívek a žen ve věku sedmnácti až třiatřiceti let.

Velitelka S.W.A.M.u Cara Gubematrixová nevěděla, kde jí hlava stojí. Ministerstvo na ni tlačilo jako ještě nikdy před tím a veřejnost chtěla výsledky. V terénu měla přes padesát lidí.


Prozatím se neměla čeho chytit. Všechno začalo před pár dny a bylo to taky poprvé za celou její profesní kariéru, kdy nevěděla kudy kam a kdy pachatel po sobě nenechal nic než krev. Tedy ne svou, ale oběti, a nebo se oběť rovnou ´vypařila´.

Nad šálkem horkého čaje zvažovala další postup a když už se jí zdálo, že situace, ve které se nachází, je naprosto bezvýchodná, napadlo jí spojit se se svým učitelem. Usmála se sama pro sebe, ze šuplíku vytáhla pergamen, brk namočila do inkoustu a začala psát.

 

06.12.2008 14:26:25
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one