NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.
Na začátek malé vysvětlení – pokusila jsem se sestavit časovou osu příběhu od cca probuzení Remuse – což bylo o Velikonocích. O čtrnáct dní později zaútočil Voldemort na celý svět. Rande se odehrálo v pátek, Brumbál dostal záhadný dopis z ministerstva v sobotu ráno. Smrtijedi se chytají také od soboty a vzhledem k jejich indispozici to jde opravdu snadno. Události z Norska jsou pátek a sobota. Brumbál naplánoval slavnostní večeři na tutéž sobotu večer. Úplně nesedí datumy – myslím tím reálné datumy, ale to mi snad odpustíte, protože to, že je právě 31.5. má svůj význam – prozradím později. A kolem Hammerfastu a Melandu mudlové opravdu nespí... vysvětlím později, i když nepochybuji, že jste natolik chytří, že už vám to došlo. Už jsem to totiž prozradila :-D.
 
 
Jinak ještě pozn. k Harrymu – jeho znamení je lev, nevím, jestli to J.D. vzala do úvahy, ale neznám lva, který by se choval tak trpitelsky a měl svatou trpělivost – to prostě není lvům podobné. A navíc, když lev chce, umí svou kořist vlákat do pasti, že Zrzko? 
 
 
 
 
14. Siriusi, stalo se něco?
 
Pomalu nadcházel čas večeře. Což zejména Harry uvítal. Celé odpoledne se Severusem kolem sebe chodili po špičkách, opatrně volili každé slovo, které bylo řečeno, ale více času byli každý ponořený ve vlastních myšlenkách. Harry se pokusil přeložit pár stránek z deníku od lorda Aventina. Šlo mu to ztěžka, protože myšlenkami i pohledem neustále zabíhal ke svému manželovi.
 
Můj muž, říkal si v duchu a přemýšlel, jestli vůbec uskutečňovat svůj malý plán. Jistě, věděl, že ho má rád a že má rád on jeho, ale oba byli tak horkokrevní, tvrdohlaví a tak... tak stejní, až jej to skoro děsilo.
 
Severus pokradmu sledoval Harryho. Už už mu chtěl něco říct, když Harry vytáhl deník lorda Aventina a začal pracovat na překladu. Trochu ho trápily výčitky. Asi na něj neměl tak vyjet... Ale Sevie? – to bylo opravdu trochu přehnané. Přeci si nemohl myslet, že by se nechal takto veřejně oslovovat.
 
Při představě, jak by se asi tvářili jeho kolegové ze sboru či z cechu lektvarových mistrů, nebo dokonce Sirius s Remusem a nebo, Merline nedopusť, jeho žáci! Severus zbledl tak, že jeho tvář dostala nazelenalý nádech.
 
Marně vzpomínal na okamžiky, kdy ho tak Harry ještě oslovil. Jak tak přemítal, došla mu pravda. Harry mu tak nechtěl říkat, aby jej zesměšnil nebo rozzlobil. To oslovení mělo vyjadřovat jeho city k němu. Poprvé to bylo na věži, kde měli schůzku, pak v ložnici a nakonec, když se před ním přiznal ke své omylnosti. To nebyl výsměch. Měla to být něžnost!
 
Severus by si nejraději nafackoval, ale už se stalo. Svým zbrklým jednáním a neuváženým uvažováním zase něco, snad ne všechno, pokazil. Brk, který držel v ruce, se rozlomil, jak silně sevřel pravou ruku v pěst, a na pergamenu na který zrovna něco psal, se objevila inkoustová skvrna.
 
Zuřil.
 
Zuřil na sebe, na Brumbála, na celý svět.
 
Pomalu přešel celou místnost a tiše se posadil naproti soustředěně pracujícímu Harrymu. Byl čas na další Rozhovor.
 
* * *
 
Cara nevěřila svým očím – v knize, která ležela v jejích dlaních, bylo na obrázku stvoření napůl žena napůl had. Dech jí uvázl v hrdle. Oči se rozšířily hrůzou poznání, jak moc si ta žena musela vytrpět. Odložila knihu na stůl a hlavu schovala v dlaních. Ramena se jí zachvěla potlačovaným pláčem.
 
Nebylo to tak dávno, kdy o tuhle pozici velitelky stála, tvrdě a houževnatě na sobě pracovala, dokonce pod falešnou identitou absolvovala vojenský výcvik v mudlovské armádě. Dělala všechno proto, aby se dostala tam, kde je. Jenže jí nikdo nepřipravil na to, co se teď dělo. Všechno se jí sypalo na hlavu. Potřebovala se uklidnit a hlavně trochu odpočinout, aby mohla znovu racionálně a s chladnou logikou uvažovat.
 
Poslala svou nesmělou asistentku Ingrid k sobě do bytu, aby jí přinesla čisté věci a kufřík s lektvary, a sama zamířila do koupelny pod sprchu. Doufala, že jí voda dostatečně osvěží nejen tělo, ale hlavně mysl.
 
Ingrid ji našla ještě v koupelně. Čistý hábit i prádlo složila na malý prádelník vedle umyvadla a v tichosti zase odešla, berouc se sebou špinavé prádlo pryč.
 
„Děkuji!“ volala na ni Cara ještě ze sprchy. Pomalu, ale důkladně se utírala do bílé osušky s vyšitou zkratkou organizace, které byla velitelkou. Díky tomu také měla, jako jediná, k dispozici koupelnu u své kanceláře, sama pro sebe.
 
V duchu si pogratulovala k rozhodnutí přijmout tu tichou a plachou dívku jako svou asistentku. Ingrid byla milá, spolehlivá a rychlá podřízená, která se neptala a zbytečně moc nemluvila. Cara ji měla moc ráda a nejen proto, že dělala tu nejlepší kávu na světě, ale i proto, že vždycky nějak tušila, co Cara potřebuje dřív, než si to ona sama uvědomila. Takže se už kolikrát stalo, že ještě než si řekla o kávu, ta už stála na stole, nebo než jí stihla poprosit o svolání všech vedoucí oddělení na poradu, stáli ve dveřích... Ingrid byla její poklad a kolikrát i záchrana.Obrazek
Venku se pomalu smrákalo, když na okně přistála samička sovice sněžné. Trochu se lekla, když uslyšela ťukání jejího zobáčku o sklo, ale velmi ji potěšila. Poznala ji. Ona sama ji minulou noc poslala do Anglie za učitelem - a teď i dobrým přítelem - a ona teď byla zpět i s odpovědí. Samou radostí málem zavýskla, ale ovládla se.
 
Dala sovičce – stále jí tak v duchu říkala, i když měla skoro šedesát centimetrů a s roztaženými křídly to byl metr a půl, ale měla ji od malého ptáčátka - vodu a pár sovích sušenek.
 
Nives, tak se její sova jmenovala, jen vděčně houkla, a s chutí sobě vlastní se pustila do jídla a pití.
 
Teprve když Cara viděla, jak jí chutná, uvědomila si, že zřejmě letěla tam i zpět tak rychle, jak jen dokázala. Proto jí dala ještě jednoho lumíka, které Nives tak milovala. A ještě jednou ji pohladila po hlavičce.
 
Posadila se za pracovní stůl a rozlomila pečeť na obálce. Rozložila pergamen a začetla se do tolik očekávané odpovědi.
 
Její čelo se ale mračilo stále víc a víc, jak se pročítala ke konci. Na konci si jen povzdychla. Nebyla o nic moudřejší než před chvílí.
 
Odpovědi na své otázky se nedočkala, místo toho jí přibyl jen další úkol a starosti.
 
Ani si nevšimla, kdy Ingrid vešla, resp. odešla, jen vůně kávy mísící se s vůní betasuppe (pozn. betasuppe = hustá polévka se zeleninou a masem, která vás zasytí natolik, že už ani nemusíte jíst žádný další chod) a fenelår (pozn. fenelår = nasolená skopová kýta - obvykle se podává s tenkými plátky celozrnného chleba flatbrød a míchanými vajíčky. Na zapití je nejlepší vychlazené pivo nebo akvevitt – to jen pro představu a chuť ;-))prozrazovala, její nedávnou přítomnost..
 
„Děkuji!“ volala znovu, tentokrát pro změnu už do opět zavřených dveří. „Jste poklad, Ingrid.“ Usmála se sama pro sebe a pustila se s chutí do jídla. Až teď si uvědomila, že stejně jako byla skoro už osmačtyřicet hodin vzhůru, tak již skoro patnáct hodin nic nejedla – pokud ovšem káva není jídlo, což tedy rozhodně není.
 
* * *
 
Lucius se svěřil Narcisse se svými pocity a obavami kolem Luc´Ifera. Běžně se svou ženou o takových věcech nemluvil, ale neměl za kým jiným jít. V tuto chvíli byla ona tady na hradě jediný dostupný člověk, o kterém věděl, že je k němu natolik loajální, aby si nechal vše pro sebe.
 
Pozorně, tiše a bez přerušování jej vyslechla, s hlavou mírně na stranu, jak zároveň s tím, jak mluvil, přemýšlela. Když skončil, ještě chvíli potichu seděla, než promluvila.
 
„Luciusi, drahý, je to opravdu vše, nebo bys mi ještě rád něco sdělil?“ řekla zvláštním zastřeným hlasem plným tajemství a podívala se na něj tak, jako kdyby se snažila vidět až do jeho nitra. Takový pohled u ní ještě neviděl. Vypadala, jako že VÍ.
 
Lucius se pod jejím ohledem otřásl. Bylo to horší, než když se mu v hlavě hrabal ten senilní hadí cvok. Sám se zarazil nad svým označením Temného pána, ale jak zjistil, od té doby, co mu bylo odstraněno znamení, neměl potřebu setrvávat v hrané úctě toho zlosyna.
 
„Ne, to je vše,“ řekl a raději se díval z okna. Nevěděl, jestli by snesl další ´pohled´.
 
„Když myslíš,“ odvětila tak lhostejně, jak jen bylo v této chvíli možné a pohodila hlavou. Poposedla, ruce sepjala v klíně a pokračovala: „Myslím, že by to chtělo léčku.“ A vyložila mu dopodrobna svůj plán. Jediné, co jim chybělo, byl Severus Snape.
 
* * *
 
Voldemortova armáda začínala být nesvá a pořádně neklidná. Hlavně sukuby se plížily chodbami s vilným pohledem. Mordred se všem vyhýbal velkým obloukem a nejraději se zdržoval v blízkosti svého pána. Jenže ani to nešlo pořád. Když se Voldemort stáhl do svých soukromých komnat, Mordred zůstal co nejblíže jeho dveřím a čekal. Hlavně aby se vyhnul kontaktu s těmi zrůdami. Nebo se ukryl ve své laboratoři.
 
Několikrát ho mistr poslal na břeh pro spící mudly, aby je pak předhodil svým démonům, ale ti je odmítali žrát. Chtěli jídlo, které se ještě hýbe. A co netušil ani Voldemort, jídlo, za kterého jde cítil strach. Jestliže maso sloužilo k zaplnění žaludku, pak strach uspokojoval jejich mysl.
 
Když to přednesl pánovi, schytal nějakou kletbu. Naštěstí byl zběhlý v lektvarech a pomohl si. Nebyl tak dobrý jako Snape, ale dost na to, aby si ho mistr, když je Snape zradil, povolal a on mohl zastat Snapeovo místo.
 
Temný pán na několik hodin opustil svůj nový domov a pak se vrátil s několika spícími těly. Pověřil sukuby velením nějaké akce – Mordred se do toho raději nepletl a ani nechtěl znát podrobnosti. Jediné, čeho si byl vědom bylo, že když se ty zrůdy vrátily, byly uspokojené. Některým z tlamy ještě kapala krev a sukuby měly výraz dokonale uspokojené ženy.
 
Vrátil se do své laboratoře a pracoval na elixíru na urychlení růstu a vývoje. Neptal se, to nebyla jeho práce. Před dvěma dny od něj Voldemort chtěl lektvar na urychlení těhotenství – ani tehdy se neptal proč nebo nač a udělal, co měl. Pak z ničeho nic zkusil několikrát oblíbenou nepromíjitelnou za sebou. Nakonec mu samotný mistr podal elixír na zmírnění účinků kletby cruciatus. Dnes večer by měl oba elixíry dodělat.
 
* * *
 
Harry viděl, jak se k němu blíži Severus a jeho žaludek se nepříjemně scvrkl obavami.
 
Celé odpoledne přemýšlel, proč Severus bral ten lektvar, když si musel být velice dobře vědom jeho vedlejších účinků při nadměrném užívání. A on si navíc bral ještě jeho silnější, nikomu jinému než Řádu známou, verzi.
 
Jak tak přemýšlel, několikrát po sobě došel k závěru, že ho k tomu musely vést obavy o něj. Harry tím byl dojatý, ale nevěděl, jak se k tomu vrátit a poděkovat, ale zároveň vyjádřit i své obavy o něj. Povzdechl si, proč musí být život, ten můj speciálně, tak složitý?
 
To už Severus seděl před ním a velice pozorně ho sledoval.
 
„Něco se stalo, Harry?“ zeptal se, když si Harry povzdechl.
 
Harry pomalu zvedl hlavu a váhavě se mu podíval do očí, jako by si nebyl jistý, jestli může. A pak jí nesouhlasně zavrtěl: „To je dobrý, Severusi.“
 
Severus v duchu zaklel, tohle nebylo dobrý, něco se stalo a on byl zřejmým původcem toho všeho.
 
„Harry,“ začal měkce, „já bych se rád vrátil k dnešnímu dopoledne. To, co se stalo, co jsem řekl...“
 
„Nech to být,“ řekl unaveně Harry, „nejsem hloupý, pochopil jsem to.“ A znovu sklopil oči k pergamenu a začal na něj něco drápat. Tenhle rozhovor se mu nelíbil a neměl zájem v něm pokračovat. Mohl by totiž nakonec říct něco tak hloupého jako – máš sex?
 
Skřípání brku po pergamenu na chvíli zaplnilo celý pokoj, než Severus našel vhodná slova, aby mohl pokračovat.
 
„Harry,“ začal znovu, neméně opatrně, „chtěl bych, abys pochopil, že...“ Harry se dál věnoval svému překladu.
 
„Chci, abys věděl, že... ehm, ehm,“ odkašlal si a neúmyslně tak Harrymu připomněl slečnu Umbridgeovou, která ho učila v loňském roce obranu proti černé magii.
 
Harry se nebránil hlasitému uchechtnutí, čímž Severuse dokonale zmátl.
 
„To znělo jako Umbridgeová,“ řekl pobaveně Harry a jeho obavy z rozhovoru byly rozptýleny smíchem, který najednou nemohl zastavit a rozhodně mu k tomu nepomáhal Severusův výraz.
 
Harry se chechtal jako smyslů zbavený, všechnu nervozitu, starosti posledních měsíců a dní ventiloval smíchem ven. Endorfin zaplavil celé jeho tělo. Po nekonečně dlouhé době se cítil uvolněný.
 
Severus nechápavě zíral na mladíka před sebou. Ten se smál jako šílený. Nakažlivě šílený. Severusova ústa se sama skroutila do úsměvu a aniž si to uvědomil, i on se začal usmívat.
 
Když Harry po hodné chvíli přestal, držíc se za břicho a sotva popadající dech, rozhodl se Severus pokračovat tam, kde skončil.
 
„Harry,“ přisunul se se stoličkou blíž. „Harry,“ zopakoval a vzal jeho ruku do své, „chtěl bych ti vysvětlit...“ Nebylo mu dopřáno pokračovat.
 
Přerušil ho Harry, který se mu podíval přímo do očí: „Já tomu opravdu rozumím, Severusi. Velmi mě těší, žes měl o mně takovou starost, ale musíš mi slíbit, že už nikdy nebudeš takhle vědomě riskovat své vlastní zdraví.“
 
Severus byl rád, že nemusí opakovat svůj omyl. Harryho obavy jej také potěšily, ale on nebyl tak důležitý. Byl to Harry, o koho šlo v první řadě. A taky byl připraven mu to říct.
 
„Harry,“ začal a nevědomky palcem přejížděl po Harryho dlani sem a tam, „já nejsem ten, o kterého má celý svět obavy. Jsi to ty. A já jsem tu pro tebe. Musel jsem ti být nablízku, protože tě...“ zhluboka se nadechl.
 
„Protože co, Severusi?“ nutil jej to dopovědět Harry, i když si odpověď mohl přečíst v jeho očích, protože ten pohled, který se na něj upíral, byl plný něhy a lásky.
 
Jenomže Harry chtěl znovu slyšet z těch rtů splynout ta dvě slova – miluji tě – nebo možná i tři - mám tě rád - a nebo i - záleží mi na tobě. Potřeboval to slyšet. Potřeboval ujistit. Stejně jako to potřeboval slyšet a ujistit se Severus.
 
Jeho dlaň hořela v místech, kde ji jeho manžel hladil a aniž by si to uvědomil, jeho pohled sklouzl právě k jejich rukám.
 
Severus si uvědomil, co dělá. Mohl cítil, jak se Harryho ruka chvěje. Chvěl se i on sám, Harryho blízkost byla bolestivá. Bolestivá ve smyslu téměř okamžitého vzrušení. Uvědomoval si, že jeho krev se začíná shromažďovat ve slabinách. Nevěděl, jestli vydrží další okamžiky. Jestli přežije další potlačení své každým okamžikem rostoucí touhy.
 
Jeho pravá ruka pohladila Harryho tvář od spánku směrem k bradě, za kterou jej pak chytil a uvěznil jeho pohled ve svém.
 
Harry mohl vidět černé oči vzrušené a zastřené touhou. Neměl ani tušení, že ty jeho vypadají úplně stejně.
 
Severus se naklonil k němu a pomalu přibližoval své rty k jeho. A pak se jejich rty spojily. Harryho ruce se ovinuly okolo Severusova krku. Paže staršího muže přitáhly mladíka na svůj klín, nohy se mu obtočily okolo boků dozadu a on pocítil na svém břiše jeho vzrušení, čímž se to jeho mnohonásobně zvětšilo.
 
Teď už nemohl přestat. Nebylo cesty zpět, byla jen ta vpřed.
 
Hladově, ale zároveň velmi něžně líbal rty, které vídal ve svých snech, kterak mu dávají sbohem. Už věděl, že Harryho nenechá nikdy odejít. Nemůže. A kdyby přeci odešel, on raději zemře. Už by nemohl, neuměl žít. Ne bez něj. Miloval ho. Miloval ho víc než svůj život.
 
Cítil, jak se jejich magie zlehounka dotýkají. Jak jedna obchází a tancuje kolem druhé. Stejně jako jejich jazyky tančily v jejich ústech.
 
Cítil Harryho ruce zamotané ve svých vlasech, jak ho hladí po zádech. Slyšel jeho zrychlený dech a cítil ho, když líbal mladíkův krk. Jazykem objížděl kontury jeho obličeje. Líbal jej na zavřená víčka. Hladil jej po zádech. Nasával jeho vůni a těšil se z jeho těsné blízkosti.
 
Jeho srdce překypovalo láskou a jeho tělo hořelo touhou a vášní, která bolela. Potřeboval svého muže. Chtěl ho milovat. Ale nechtěl nic uspěchat. Tohle rozhodnutí bylo na Harrym.
 
Cítil toho tolik, že se až obával, aby byl schopný cítit i po tomhle vypětí. Srdce mu zběsile bušilo. Severus Snape zase miluje. Miluje celým svým srdcem.
 
Harry všemi smysly vnímal Severusovu blízkost. Ten třepotavý pocit v žaludku, když se ty krvavě červené rty blížily k jeho vlastním, jeho ruce samozřejmě položené kolem mužova krku. Ještě prudčeji bušící srdce, když byl vytažen na manželův klín a jak se jeho nohy automaticky obtočily kolem úzkých boků, aby mu byl co nejblíže.
 
A pak – ty horké polibky, kterými byl zasypán jeho obličej i krk, dokonce i víčka, když měl slastně přivřené oči. Rukama se zabořil do jemných havraních vlasů a vískal je mezi prsty. S radostí přejížděl dlaněmi po zádech, prstem obkroužil každý jeden obratel, na který při své cestě narazil.
 
I on cítil, jak jejich magie kolem sebe krouží, ale pro něj to nebyl nový pocit, on cítil magii každého kouzelníka. Jenže tohle přeci jen bylo trochu jiné. Jeho vlastní magie odpovídala. Vibrovala mu celým tělem a chtěla se spojit s tou druhou. Vzdouvala se a rostla s každým dalším polibkem a dotekem. I Harry Potter zjistil, že neskonale miluje. Miluje muže, který mu dal domov, ochranu, pocit bezpečí a teď i lásku.
 
Harry se prohnul v zádech, aby měl Severus lepší přístup k jeho krku, vědomě vystřel boky a otřel se o něj. Zasténání z jeho úst povzbudilo Severuse k dalšímu kroku.
 
„Chtěl bych se tě dotýkat, Harry,“ zašeptal mu do ucha chraplavým, vášní zatřeným hlasem, až se Harry při tom zvuku rozechvěl a doslova chtěl splynout s mužem, který ho přiváděl o rozum.
 
Zatímco vyčkával na jeho odpověď, laškovně kousal jeho ušní lalůček. Jazykem lehoulince, tak, že se ho možná ani nedotýkal přejížděl po jeho uchu. Harry nebyl schopen slova, jen němě přikývl a čekal, co bude následovat.
 
Byl pevně sevřen do náruče a odnesen do jejich ložnice. Ty horké rty jej ani na chviličku nepřestaly líbat...
 
* * *
 
Remus vyšel z koupelny s ručníkem kolem pasu. Potřeboval sprchu, protože aktivity, které před chvílí sdílel se Siriusem, si to vyžádaly.
 
Úsměv, který měl na tváři, rychle pohasl, když spatřil svého druha sedět před krbem s prázdným výrazem v očích.
 
„Siriusi, stalo se něco?“
 
Odpovědi se nedočkal. Pohledem přejel celý pokoj, jako by ta odpověď byla někde poblíž a opravdu...
 
U Siriusových nohou ležel malý popsaný pergamen.
06.12.2008 14:28:59
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one