NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.
Kapitola ještě není celá a ani ještě není opravená. Přesto si ji užijte.
Otevřel oči.
 
Bílé světlo bolelo.
 
Oslepl?
 
Zamrkal několikrát rychle za sebou.
 
To, co mu teče po tváři, jsou slzy? Ach, to je dobře, žije.
 
Pomalu otevíral svá víčka. Jen na úzkou štěrbinku.
 
Vidí!
 
To bílé světlo nebylo nic jiného než bílé zdi na ošetřovně. Nebyla to však ta bradavická. Zřejmě je u sv. Munga. Pak to ale znamená...
 
Pokusil se pohnout. Cítil každičký sval, bolela ho i ta poslední kost v těle. Nervová zakončení byla více než citlivá. Z úst se mu vydral těžko potlačovaný sten. Takhle rozlámaný snad ještě nikdy nebyl. Přes sotva rozevřená víčka viděl spěchat ke svému lůžku bílo-zelenou postavu – ošetřovatelku. Jedno teď už s určitostí věděl – NENÍ v Bradavicích, ale ani u sv. Munga. Otázkou tedy je, kde je?
 
„Couchez calmement, monsier!“ křičela šeptem, což bylo velmi zvláštní, protože to se jemu nikdy nepodařilo. Slabě se pousmál. Spíš se o to jen pokusil.
 
Chtěl požádat o vodu, ale z úst vyšlo jen chrčivé chraplání. A pak taky – francouzština? Kde to, pro Merlina, je?
 
„Vous vous calmez!“
 
„Du calme. Ššš.“ Pochopil, že mu ta žena nechce ublížit. Naopak, uklidňovala ho, tišila. Odněkud vytáhla tři flakónky s lektvary. Tyhle by poznal každý. Lektvar proti bolesti, na bezesný spánek a posilňující. Křivě se usmál a jazykem si přejel přes popraskané rty.
 
Jemně ho podepřela a mokrou gázou mu otřela suché rty. Pomohla mu vypít všechny elixíry. Držel se. Byly chuťově odporné. Brr, kdyby mu to tělo dovolilo, otřásl by se. Přiložila mu k ústům pohár s vodou. Toužil uhasit svou žízeň, ale polykání bylo příliš bolestivé a obtížné. Zapil proto jen pachuť po léčivých odvarech. Uložila ho zpět do postele. Pečlivě jej přikryla a urovnala přikrývky. Než odešla, už spal.
 
Po druhé ho probudily hlasy. Tlumený hovor odněkud zprava. Pokusil se otočit hlavou – povedlo se mu to jen o malý kousek. Ale i tak to stačilo, aby viděl tři muže, jak debatují s ošetřovatelkou. Když se na ty hlasy zaměřil, neušlo mu, že mluví jen ošetřovatelka a jeden z mužů – francouzsky, ten muž pak tlumočil druhým dvěma a ti jen stáli, přikyvovali hlavami a tu a tam vznesli nějaký dotaz, který byl třetím mužem přeložen do francouzštiny a jež ta malá osůbka v ošetřovatelském hábitu rychle zodpověděla.
 
Přemýšlel, jestli na sebe má poutat pozornost. Nikdy ji neměl rád, tedy pozornost, zvláště pokud se týkala jeho osoby. A navíc, měl pocit, že je nějak neurčitě mimo. Jako kdyby mu unikala nějaká důležitá věc z jeho života. Jen nemohl přijít na to, co.
 
Tři muži se otočili jeho směrem. Automaticky zavřel oči a ´spal´. Ani náznakem nedal najevo, že je vzhůru, jen jeho tělo se pod přikrývkou trochu napjalo. Skrz řasy pozoroval své návštěvníky. Tvářili se ustaraně. Jeden z nich měl opravdu velké kruhy pod očima. Všichni tři se na něj dívali se zřejmou náklonností, ale i starostí, v očích.
 
Zřejmě jeho přátelé.
 
Zvláštní, na žádné přátele si nevzpomínal.
 
Počkat, jak to, že si nevzpomínal, přece... ne, nepamatuje si ani své jméno. Jen jeho instinkty zadržely výkřik paniky. Nevěděl proč, ale měl pocit, že tahle situace je velice nebezpečná. Měl problém. Obrovský problém. Neměl tušení kdo je, kde je, ani kdo jsou ti tři příchozí muži.
 
***
 
Tobias Nissen procházel bojištěm. Všude byly pozůstatky nelítostného boje, kaluže krve a kusy něčích těl... Pohřeb všech obětí se měl konat za tři dny a nebylo žádoucí, aby se pozůstalí museli prodírat zbytky, nejen svých zesnulých příbuzných, ale navrch ještě jejich vrahů. Bylo zapotřebí ´uklidit´.
 
Jeho vzpomínky se bezděčně zatoulaly k Inke, když kousek od mlátivé vrby našel mrtvou nagu – měla v hrudi zabodnutý šíp, podle všeho jeden z luku svých příbuzných, takže pravděpodobně zbloudilá střela. Do očí mu vstoupily slzy. Na svém rameni pocítil utěšující dotyk – Xantipa, Remusova kamarádka, fúrie. Lehce se na ni přes závoj slz usmál očima. V obhlídce pak pokračovali spolu, bok po boku.
 
Oni z boje vyvázli jen s lehkými zraněními. Pár odřenin a škrábanců. Xantipa měla zlomenou levou ruku v zápěstí – nic, s čím by si madam Popfreyová neporadila. Tobiasovi zase jeden z kerberů ocasem přerazil nos – jedno hojivé kouzlo a nos byl v pořádku.
 
Každý ale neměl takové štěstí jako oni dva.
 
Na obou stranách bylo mnoho obětí. Ty ´zlé´ nikdo nepostrádal a neoplakával. Jinak tomu bylo na straně ´světla´. I ta měla své oběti a nebylo jich málo.
 
Mezi prvními, kteří padli ve jménu většího dobra, byl profesor Kratiknot, jenž hrdinně a neohroženě vedl své ´kolegy´ do boje s nepřítelem. Zasáhl ho jeden z šípů, které vystřelily nagy ve své první salvě. Ani nevěděl, jak to celé dopadlo... Alespoň nebylo jeho tělo spáleno ohnivými démony na prach, jež by byl vzápětí rozfoukán po celém okolí.
 
Zasloužil si pohřeb se vší parádou. Stejně jako Septima Vectorová, jež svedla úžasný souboj s jednou krvelačnou sukubou, která se na ni vrhla v okamžiku, kdy se profesorce do ramene zakousla jedna odlétnuvší jiskra z ohnivého ementála a jí se ze zasaženého místa řinula krev.
 
Pozadu nezůstala ani Rolanda Hoochová, útočila za vzduchu jako pravý dravec. Vrhala kouzla, kletby i různé předměty a dovedně se proplétala mezi draky oblohou. Skolil ji až nástup mozkomorů a přízraků. Bylo jich na ni moc a než se objevili patroni, spadla z koštěte z dobrých patnácti dvaceti metrů. Za svou neohroženost si zasloužila nejméně jednu oslavnou salvu a zvěčnění jména v Bradavických dějinách.
 
Aurora Sinistra si jako svého soupeře vybrala také sukubu. Podle pozdějšího rozebírání celé bitvy došli mnozí k závěru, že v nich cítila možnou konkurenci. A bila se jako pravá lvice. Vyřídila šest soupeřek, než podlehla. Budiž jí k chvále, že poslední soupeřka ji nepřežila o více než pár vteřin. I ona si, přes veškeré výhrady k jejímu ´lovu´ mužů, zasloužila hezký obřad včetně veškerých poct.
 
Ke ztrátám došlo i v početné rodině Weasleyových. Všech sedm mužů se přímo zúčastnilo boje. Zatímco Charlie /bojoval ve vzduchu/ vyšel ze všech nejlépe, nejhůře dopadl Percy. Vždy byl tak prkenný a rovný jako pravítko, že působil v boji hrozně neohrabaně. A to se mu stalo osudným. Nevyhnul se jedné bodcem ozdobené ruce démona a svému zranění podlehl. Dvojčata vyvázla pouze se zlomenými končetinami a drobnými oděrkami. Bill a Ron potřebovali jen povzbuzovací lektvar a hlava Weaselova klanu, Arthur, byl pořádně vyčerpaný, nicméně stále v jednom kuse. Ginny pomáhala na ošetřovně. V bezpečné náruči domova zůstala jen paní Weasleyová díky pokročilému těhotenství.
 
A pak tu bylo několik desítek studentů, členů Řádu, bystrozorů, dobrovolníků a jiných účastníků bitvy, kteří nemohli být identifikováni v pravém slova smyslu, protože po nich doslova nic nezbylo. Jejich popel byl již dávno rozfoukán po bradavických pozemcích. Jen jejich jména v bradavických dějinách a Merlinův řád udělený in memoriam bude připomínat jejich statečnost dalším generacím...
 
Největší ztrátou nejen pro Bradavice, nejen pro Anglii, ale pro celý svět, však byla překvapivá smrt Albuse Brumbála. Ti, jež viděli jeho počínání během bitvy se shodli na tom, že měl vše naplánované a že jeho smrt je součástí nějakého jiného, daleko většího plánu. Když se po několika týdnech četla jeho závěť a rozdělovala pozůstalost, pochopil vše jeden člověk, jenž obdržel dopis na blankytně modrém pergamenu psaný nachových inkoustem...
 
***
 
Lucius Malfoy jako jeden z mála těžce raněných se probíral na ošetřovně v Bradavicích. U jeho postele seděla jeho žena a mokrým ručníkem mu starostlivě otírala čelo. Plnila svou povinnost coby manželka?
 
Její tvář byla bledší než obvykle, kruhy pod očima vypovídaly o nedostatku spánku. Oči byly lesklé, jako schované za závojem slz. Ruce se jí chvěly, ale ne únavou či zimou. Byla prostě jen nervózní.
 
Uklidnila se, když se její manžel probral.
 
Pomalu vstala a zatáhla kolem jeho lůžka paraván. Otočila se a v mžiku byla u lůžka svého chotě a objímala jej kolem krku. Po tvářích se jí řinuly slzy, něco, co u ní Lucius nikdy neviděl a co by také nikdy nečekal, protože tak trochu nevěřil tomu, že je jeho žena něčeho takového schopná. Ale dělo se to.
 
Narcissa objímala Luciuse, plakala a prosila za odpuštění. Prosila za lepší upřímnější vztah.
 
Jestli jsi čtenáři teď zmatený a vykolejený, jak se asi cítí Lucius?
 
Luciusovou myslí prolétla jedna divočejší teorie než druhá. Je Narcissa pod Imperiem? Vypila Blábolivý lektvar? Nebo snad Elixír lásky? Viděla budoucnost?
 
Ne. Odpověď byla prostá a tak obyčejná – Narcissa Malfoyová byla v jiném stavu.
 
***
 
01.01.2009 01:14:18
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one