NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.
A je tady poslední kapitola pokračování Kamene manželství od Soraki. Tahle povídka mi bude hrozně chybět. Snad J.D. napíše další kapitoly a pokud ne, tak jsem ráda, že jsem mohla číst tohle skvělé pokračování do Soraki.
Berninka

Nevím, co napsat do úvodu... snad jen - tohle je poslední kapitola. Psala se mi mimořádně těžce - ne jen proto, že by měla obsahovat TU scénu, ale i proto, že je poslední.

Varování pro Jimmi - nečti konec, myslím, že poznáš odkud... pak až ten poslední odstavec.

Jinak elu má pro mně ještě nějaké obrázky, žel Merlinovi, technika stojí proti nám - dodám je později a dávám sem prozatím jen pracovní návrhy, protože bez nich by text těžko dával smysl.

Ta scéna není popsaná tek detailně, jak byste možná mnozí chtěli /pokud o to vážně stojíte, jděte, prosím, na jiné stránky (např. fantasmagorium apod.)/. Já to psát nebudu.

Děkuju za pochopení, za vaše krásné komentáře, podporu... 

                                       vaše soraki

 

 
Severus byl navenek klidný, ale v nitru zuřil, byl šťastný a zároveň naštvaný. Nikdy by si nebyl pomyslel, že je možné cítit tak protichůdné pocity najednou, to bylo prostě moc... nebelvírské. Jenomže on se jako Nebelvír nechoval poprvé, že? V duchu si vybavil těch několik okamžiků – útok starověkého démona, Akt Smíru se Siriusem, večeře na věži, žádost o ruku... to byly chvíle, ve kterých se vrhal bezhlavě vpřed, ignoruje veškerá možná rizika. Ačkoliv se mu do toho moc nechtělo, musel přiznat, že Harry, ne, že vztah s Harrym ho změnil a mění dál. Ten mladý muž na něj má neuvěřitelný vliv. Dříve by byl přísahal, že jej to oslabuje a stává se z něj hlupák, ale nyní? Měl pocit, že je konečně celý, úplný, ráno se rád probouzel a večer usínal s klidným svědomím. Mohl snad chtít a žádat po svém manželovi ještě víc? Jistě, jeho prohlášení před novináři jej nepotěšilo, nebo ne tak docela. Vlastně byl z toho zmatený a taky naštvaný. Harry se ho zastával jako malého dítěte, které ještě neumí mluvit, to byla ta věc, co v něm rozdmýchala zlost. Na druhou stranu ale Harry chránil jejich soukromí a životy a to byla část, která mu dávala na srozuměnou, že Harry s ním počítá, že s ním chce být. A že ten slib, který si dali, je míněn vážně.
 
Zbytek svého narozeninového dne Severus strávil ve společnosti Harryho přátel, kteří se pomalu stávali i jeho přáteli a rodinou. Nemohl si pomoci, aby neuvažoval, kolik toho sňatkem s ním získal. Rodina jej přijala zpět, jejich vztahy sice ještě potřebovaly trochu času, ale i tak byl pokrok znát, zejména poté, co se vrátili ze Zimních zemí. Asi by to nikdy nepřiznal, ale měl svou rodinu, celou rodinu, rád. I když Juliuse zrovna moc ne. A nebylo to jen tím, co provedl Harrymu, ale i tím, že byl o tolik mladší a prakticky se neznali. Ten jediný tu také dnes chyběl. Severus nevěděl jak, ale Harrymu se podařilo před ním celou oslavu i přípravy na svatbu utajit. Jedno ale věděl s určitostí – na tyhle narozeniny nikdy nezapomene.
 
Když se ráno probudil, cítil z obývacího pokoje pronikavou vůni silné kávy, své oblíbené, která se šířila pokojem přímo k němu, vlastně ho vzbudila. Než stačil vstát, objevil se ve dveřích Harry s tácem, na němž byla jeho obvyklá snídaně a dvě obálky. Ty nebyly obvyklou součástí jeho snídaně, to je jasné. Zvědavě zvedl jedno obočí v otázce, ale Harry jen pokrčil rameny a potutelně se usmál.
 
„Všechno nejlepší k narozeninám, Sevie.“
 
Usmál se, už si docela na Sevieho zvykl.
 
„Jak víš, že mám dnes narozeniny?“
 
„Kdysi jsem se tě ptal, kolikátého je, pamatuješ?“ Severus jen přikývl.
 
„Chtěl jsem vědět, kolik času mám na přípravy a na vymyšlení dárku,“ přiznal Harry upřímně.
 
„To ale nevysvětluje, jak víš, kdy mám narozeniny.“ Nedal se odbýt Severus.
 
„Podíval jsem se do svatební smlouvy.“ Zakřenil se Harry.
 

Severus rozevřel první obálku a v ní bylo...

Obrazek

 

 
„Co to...“ Severusovi došla slova.
 
Harry se nad tou chvilkovou indispozicí docela bavil a usmíval se od ucha k uchu. Věděl, že teď přijdou hromy, blesky. Tedy, čekal je, ale...
 
„Harry,“ Severusův rozechvělý hlas plný emocí a skleněné oči jej překvapily, „jak si to dokázal tak rychle?“
 
„Někdy je to i výhoda, být králem,“ odvětil Harry vesele a vypadalo to, že dnes bude mít obzvláště dobrou náladu.
 
„Na ministerstvu se mohli přetrhnout, aby mi vyhověli,“ dodal ještě a teatrálně se otřásl.
 
„Ačkoliv jsem tohle měl v úmyslu už od té chvíle, kdy jsi mě dostal z nevědomí.“
 
Severusovu tvář zalilo překvapení a také radost a už už sahal po druhé obálce, když jej Harry zastavil: „Tuhle si nechej až po snídani.“
 
„Ano, studenou kávu nemám rád.“ Přitakal Severus.
 
Po příjemné snídani v posteli, kterou si nedopřál již spoustu a spoustu let, se podíval i do druhé obálky. Trochu nevěřícně se díval na její obsah - byl v ní poukaz na třítýdenní dovolenou pro dvě osoby dle vlastního výběru. Dovolenou – něco, co si nedopřál ještě nikdy v životě.
 
A Harry musel cítit jeho rozpaky, protože si k němu přisedl a lehce stiskl jeho ruku: „Je něco špatně, Severusi?“
 
A protože Severus mlčel a na jeho tváři byl usazen neproniknutelný výraz, zkusil to Harry znovu: „Já... myslel jsem si, že bych... že bychom... prostě mě napadlo,“ jen těžko hledal slova, „že by sis,“ zhluboka se nadechl a polkl, „že bychom si oba zasloužili na chvíli vypadnout z toho blázince tady.“ A rukou opsal kruh kolem sebe ve snaze zahrnout do něj celý ten svět, který jim na jedné straně ležel u nohou, a na té druhé se jich neustále dožadoval a nechtěl jim dopřát chvilku soukromí.
 
„Děkuji.“
 
To sotva slyšitelné slovo bylo prostoupené tolika emocemi...
 
„Já rád.“
 
Severus zvedl hlavu a i když se snažil tvářit klidně, v jeho očích byly patrné jiskřičky radosti, které se odrážely i v Harryho očích.
 Obrazek
Potom se mu Harry na chvíli ztratil, ale on měl na práci ještě spoustu věcí. Spojil se s Dianou v Briarwood Hall a s překvapením zjistil, že Harry si dal tu práci a rozeslal pozvánky, proto se jen ujistil, že Julius nebude sto přijít. Ani ve snu jej nenapadlo, že nikdo nemá ani tušení, co se bude dít.
 
Právě stál před svou skříní a rozmýšlel se mezi olivově zeleným a černým slavnostním hábitem, když se kolem, cestou do koupelny, prohnal Harry. Severus zachytil jen: „Tmavě modrý!“ a Harry už za sebou zavíral dveře.
 
Jistě, za posledních pár měsíců Harry hodně dospěl a zvážněl, ale občas z něj byl zase jen ten ztřeštěný kluk, jenž kolem pobíhal a zanechával za sebou pouze chaos a vůni heřmánku. Nevěřícně pokroutil hlavou a vytáhl ze skříně tmavě modrý hábit se stříbrným lemováním, ještě nikdy jej na sobě neměl. Byl úplně nový, nechal si jej ušít v ten den, kdy vzal do Torsandu Harryho, aby obstarali celý jeho šatník. Jeho myslí proběhla vzpomínka na ten den...
 
Jak mnoho se od té doby změnilo. S povzdechem si urovnával záhyby na hábitu a možná byl i trochu nervózní. Když vyšel Harry z koupelny, také v novém hábitu, nic jim nebránilo v odchodu do KNP.
 
Celý obřad byl zamlžený, soustředil se jen na Harryho před sebou. A po těch oficiálních slovech přišly na řadu i jejich vlastní sliby. Vlastně ani netušil, že by si měl nějaký připravit, ale Harry jej zase jednou překvapil... Po větě – „Tímto prstenem si tě beru“ – Harry sotva slyšitelně dodal – „I´m yours forever.“ Co na to měl říct? Zmohl se jen na – „And I always will be.“ /(tohle musí zůstat v angličtině, v češtině to nevyzní tak, jak chci, není v tom ten pocit úplného odevzdání se tomu druhému – vítám jakýkoliv nápad :-D) „Budu tvůj, již navěky.   Já též.“ nebo Navěky (navždy) jsem jen tvůj... Hmm ta druhá část prostě nejde...:oDD Máš pravdu tolik to nevyzní...;o)/
 
A pak ta tisková konference – ještě teď byl z pomyšlení na ni plný rozporuplných pocitů. A ve skrytu duše doufal, že Harryho prohlášení jim zajistí klid.
 
Seděl na jejich svatební hostině, popíjel červené víno a cítil se překvapivě dobře i přes fakt, že byl obležen Nebelvíry.
 
Když se pak kolem půlnoci rozhodli odejít, mohl cítit Harryho nervozitu. Úmyslně se zdržel v obývacím pokoji, aby dal svému muži čas se rozhodnout, i když on sám už se mohl od touhy po něm zbláznit. Přece jen, jak si slíbil, tohle rozhodnutí je jen a jen na Harrym. Odložil si hábit a jen v blankytně modré košili a černých kalhotách vstoupil do ložnice. Překvapilo jej jen chabé osvětlení svícemi, vůně frézií a jeden nervózní mladý muž sedící na posteli. Bylo to zvláštní – někdo, kdo stál v čele celého světa a oplýval ohromnou magickou mocí, byl nervózní - z něho.
 
Vychutnával si pohled na Harryho tvář a v duchu ji laskal svými rty. A nejen tvář. Lehce se odlepil ode dveří a pomalými kroky došel k posteli. Hlavou mu přitom vířily myšlenky na to, jak se dotýká těch nejintimnějších míst toho nejdokonalejšího těla, které kdy měl to potěšení vidět. Umíral touhou cítit, jak Harrymu buší srdce, když svými rty polaská jeho bradavky, chtěl cítit jeho kůži, jak se otírá o tu jeho, hořel zevnitř plamenem vášně, který nechtěl uhasit. Ale jak už si jednou slíbil, tohle musí rozhodnout Harry a nikdo jiný.
 
Proto počkal, až k němu Harry vzhlédne, chvilku si jen vzájemně hleděli do očí, pak ale řekl: „Harry, jak už jsem ti řekl, tohle je na tobě,“ odmlčel se, aby se zhluboka nadechl, protože ho to stálo spoustu sil a sebeovládání, „nemusíme hned... spojit naše... magie... máme čas.“ Jeho hlas byl ke konci tichý a zhrublý potlačovanými emocemi.
 
V Harryho očích se zaskvěl náznak vděčnosti – Merline, záleželo vůbec někdy někomu na tom, co by si přál, pomyslel si a hned si odpověděl – ne, nikdy. Ale on takový nebude. On ne, Harry bude volný ve svých rozhodnutích a myšlenkách.
 
„Děkuji ti, Severusi.“
 
„Za co?“
 
„Že mi dáváš možnost volby. Že mě nenutíš, i když máš právo.“ V těch slovech byla ukryta vděčnost, vřelost a díky, obrovské díky. Následující slova z Harryho úst ho jen ohromila.
 
„Já se cítím připravený, Sevie, připravený na... na propojení,“ řekl tiše, ale jasně Harry a jeho tvář zalila červeň ne nepodobná té nebelvírské.
 
Severus měl pocit, že jeho srdce vynechalo jeden či dva údery, když mu došel obsah toho prohlášení. Najednou se mu nedostávalo kyslíku, dusil se pod náporem štěstí. Lehce se mu zamotala hlava. Připadal si jako pubescent před prvním milováním. Ano, měl partnery už předtím, ale tohle mělo být poprvé z jiného důvodu, než jen pro ukojení chtíče, tohle mělo být z lásky. Poprvé, a pak už napořád, jen z lásky.
 
Opatrně vzal tu milovanou tvář do dlaní a uvěznil Harryho sladké rty ve svých. Povalil jej do saténových pokrývek. Jeho prsty se pustily do knoflíků na košili jeho muže, když Harry něco zamumlal a obě košile zmizely, on měl najednou ruce na obnažené hrudi svého mladého milence. Ale nestěžoval si. Toužil hladit tu hebkou kůži víc než cokoliv jiného.
 
Polibky pokrýval každý kousek Harryho krku a postupně se dostával níž a níž. Jazykem obkroužil jednu bradavku po druhé a vzdech, který se vydral z Harryho úst, byl ozvěnou jeho vlastních pocitů. Mít Harryho paže okolo sebe a vnímat jeho prsty, jak mu bloudí po zádech, slyšet vzrušené sténání z malinově červených rtů – Severus stál na prahu ráje, který jej vítal a nabízel mnohem víc.
 
Halil jeho tělo do hávu svých žhavých polibků. Dlaněmi pak tišil ten žár. Když pak lehce přejel přes jeho poklopec, pánev jeho manžela se k němu vystřela v zoufalé touze a potřebě po uvolnění. Cítil to chvějící se vzrušení a přitiskl k němu svou dlaň. Vyloudil tím z Harryho úst neskutečně krásný sten – takový, pro který by i zemřel, jen aby jej slyšel zas a znovu. Pohroužil se do uctívání a milování toho dokonalého a božského těla.
 
Harry se topil v Severusově objetí. Nechával se laskat a milovat, i když si moc přál, aby se odhodlal Severuse dotýkat tak, jak to dělal ve svých snech – směle a bez rozpaků...
 
 
Nevnímali čas, měli toho tolik co dohánět. Severus si dával záležet na přípravě svého manžela a Harry se mu snažil oplácet všechny ty něžné dotyky. Jejich těla se proplétala a třela se o sebe. Kůže se leskla a hořela stopami žhavých polibků, dlaně střídaly rty a ty zase jazyk, když se v pokoji zhmotnily dvě koule plné magie a začaly se proplétat, aby vybuchly v tom okamžiku, kdy se spojí dvě těla v jedno.
 
A ten okamžik se blížil, Harry měl pocit, že už nesnese ani jeden vášnivý polibek navíc. Hrozil se toho, že než jej Severus naplní, rozpustí se v jeho horkých rtech, které se právě teď velice pečlivě a něžně staraly o jeho vztyčené mužství.
 
Ten pocit naplnění, když do něj Severus vstupoval a úplnosti, když se začal pomaličku a beze spěchu pohybovat tam a zpět ve známém mileneckém rytmu... Harry byl šťastný, poprvé v životě a už navždy. Bezděčně vycházel svému muži vstříc svými boky. Jeho mysl naplňoval jen tento okamžik. Žil a dýchal jen pro tuto chvíli. Cítil, jak z něj tryská magie a i to, jak do něj vstupuje ta Severusova. Okamžik vytouženého spojení se blížil...
 
Severus dělal, co mohl, aby Harryho dostatečně připravil a když viděl, cítil, že už více udělat nedokáže, zadíval se do zelených očí svého muže, který mu upřený pohled oplácel a pomalu do něj vstoupil. Zdálo se, že ten oční kontakt je mnohem intimnější, než samotný akt spojení. Zrcadlilo se v nich nepřeberné množství emocí – něha, vášeň, porozumění a láska. A jak se Severus začal stále se zvyšujícím tempem pohybovat, jejich oči se přivřely v návalu nekonečných vibrací vycházejících z nich samotných a v okamžiku společného vyvrcholení vybuchly dvě prolínající se magické koule.
 
Albus Brumbál se díval ze svého obrazu na jezero a pozoroval východ slunce, když se nad ním objevila dvojitá duha – usmál se, ve sklepení byly dva spojeni v jedno už navždy.
 
 

Obrazek

02.03.2009 16:37:22
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one