NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

1. kapitola – Zmizení

 

„Rone, neviděl si Harryho?“ptala se Hermiona, když si uvědomila, že nikde nevidí svého nejlepšího kamaráda.

 

„Ne, ale bude v ložnici. Jdu se tam podívat,“řekl Ron a vyšel do chlapeckých ložnic pátého ročníku.

 

Po chvíli se vrátil s úplně zdrceným pohledem a v ruce držel obálku.

 

„Co to je?“zeptala se Hermiona.

 

„Dopis od Harryho. Všechny jeho věci jsou pryč. Zřejmě odešel,“řekl Ron a podal jí dopis.

 

Bylo na něm napsáno Ronovi a Hermioně. Hermiona ho s třesoucíma rukama otevřela a začala nahlas číst, aby to slyšel i Ron.

 

Rone, Hermiono

 

Zřejmě vám už došlo, že jsem odešel a jelikož jsem neměl dost síly se s vámi rozloučit, napsal jsem alespoň tenhle dopis. Odpusťte mi, ale jinak to nešlo. Nehledejte mě, stejně by se vám to nepodařilo. Buďte spolu šťastní a zapomeňte na mě. Doufal jsem, že po smrti Voldemorta bude vše jiné, ale mě budou Bradavice a Londýn navždy připomínat válku. Rozhodl jsem se skoncovat se svým dosavadním životem a začít znova. Mám vás rád. Byli jste ti nejlepší přátelé jaké jsem si mohl přát.

 

Navždy

 

Harry

 

PS:Mohli byste dát ten druhý dopis Siriovi?

 

Hermiona dočetla a z očí jí tekly slzy.

 

„Jaký druhý dopis?“optala se Rona.

 

„Bylo tam ještě tohle,“ukázal jí dopis na kterém bylo Harryho škrabopisem napsáno Sirius Black.

 

„Měli bychom mu to jít dát,“řekla stále plačtivě Hermiona a vydala se za Siriem.

 

Zastavili se před kabinetem Remuse Lupina. Věděli, že je tam s ním Sirius, jelikož ho dneska viděli na snídani. Zaklepala na dveře a čekala. Přišel jim otevřít Remus a hned za ním vykoukla Siriova hlava. Oba měly rozesmáté obličeje, když ale viděli Hermionin výraz, radost vystřídaly obavy.

 

„Stalo se něco?“zeptal se Sirius.

 

„Já….já..Harry,“vzlykala Hermiona.

 

„Co se stalo Harrymu?“vyletěli oba najednou.

 

„Všechno je v tomhle dopise,“řekla Hermiona a podala Siriovi dopis.

 

Remus je oba pozval dál a nalil jim čaj. Sirius si mezitím sedl do křesla a začal číst dopis.

 

Ahoj Tichošlápku,

 

Moc mě mrzí, že jsme spolu nemohli být více času, ale jsem rád, že jsem tě poznal. Byl jsi pro mě jako otec a bratr v jednom a budeš mi chybět. Kdyby si chtěl nějaké větší vysvětlení zeptej se Rona a Hermiony, nebo jim řekni ať ti pučí dopis co jsem jim napsal. Mám u sebe pořád to oboustranné zrcátko, ale musím tě poprosit, aby si se se mnou nesnažil spojit. Bude to tak lepší pro nás pro oba.

Pozdravuj Náměsíčníka

Nikdy nezapomenu. Byl jsi ten nejlepší kmotr

 

Harry

 

Sirius se úplně zhroutil.


„Odešel. Jak je to možné? Proč?“nechápal Sirius.

 

Hermiona mu ukázala dopis, který napsal jim, aby pochopil.

Sirius rychle vytáhl ze saka zrcátko.

 

„Ne Sirie,“snažila se ho zastavit Hermiona. „On ti neodpoví.“

 

„Musím to aspoň zkusit,“řekl Sirius zoufale a zakřičel do zrcátka.

 

„HARRY. No tak Harry,“řekl téměř plačtivě.

 

„Sirie. On s tebou teď nechce mluvit. Nech ho. Jen mu tím ubližuješ,“vzlykala Hermiona.

 

-----------------------------------------------------------------------------

 

Harry byl v přístavu a nastupoval na svou loď. Rozhodl se, že už tady nemůže žít. Prostě to nešlo. Rozhodl se, že odejde někam do Spojených států. Začne znova. Vybral si už všechny své peníze a proměnil je na mudlovské. Měl v plánu založit si nový účet v Americe. Už nechtěl žít jako čaroděj. Bude studovat a učit se. Vyhodil všechny hábity a učebnice magie. Jediné co si schoval bylo koště, hůlku a zrcátko od Siria. Nechtěl mít u sebe moc věcí, které by mu připomínaly magii. Pak by bylo horší se od ní odpoutat. Věděl, že nebude moc hůlku používat, protože by ho mohlo přes ní vystopovat.

 

Byl zrovna v kajutě, když slyšel jak na něj někdo volá.

 

„Harry,“poznal Siriův hlas.

 

Už se natahoval pro zrcátko, aby mohl vidět jeho tvář, ale ovládl se.

 

„Ne Sirie. Nemůžu ti odpovědět,“řekl, zhroutil se na zem a dal si hlavu do dlaní a čekal až jeho hlas zmizí.

 

Za dva dny doplula loď do New Yorku. Harry si vzal všechny své věci, kterých momentálně moc nebylo a odmáchl si taxíka. Nechal se dovést do centra kde vyhledal nejbližší banku, aby si do ní mohl nechat uložit peníze. Rozhodně to nebyla malá částka a tak se na něj zvláštně dívali.

 

„Zdědil jsem jmění po rodičích,“vysvětlil jim.

 

Dál už se na nic neptali a vytvořili mu účet.

 

„Na jaké jméno?“zeptali se ho.

 

„Edward Evans,“řekl Harry.

 

Kdyby řekl své pravé jméno, moc dlouho by se neschoval. Počítal s tím, že si bude muset změnit jméno. A Evans zase tak cizí nebylo. Bylo to jméno jeho matky.

Ten den si ještě sehnal byt blízko jedné střední školy kam se rozhodl přihlásit.

Ten byt nebyl zrovna extra velký, ale jemu stačil. I když nerad,  musel si jít koupit něco na sebe, učebnice do školy, nějaké jídlo, aby tady nebyl o hladu a musel si zařídit nové doklady.

Měl toho skutečně hodně co dělat. Oblečení nebyl takový problém. Moc toho nepotřeboval a aby vypadal nějak extra dobře, tak na to zrovna moc nebyl. Jediné co si koupil k vzhledu byly hnědé kontaktní čočky, jelikož ty jeho zelené oči ho prakticky všude prozradily. Přidejte si k tomu jizvu ve tvaru blesku a nikde se neschováte. Hlavně nemohl vědět kdy může potkat na ulici nějakého kouzelníka.

Když si zařizoval doklady, bylo to trochu složitější.

 

„Moc se omlouvám, ale dovedete si to jistě představit. Má vychovatelka by mě zabila kdyby zjistila, že jsem ztratil pas i občanku,“vymýšlel si Harry.

 

„Potřebujeme alespoň váš rodný list,“řekla nepřístupně úřednice.

 

„Ten má ale moje vychovatelka v úschově. Nemůžu si o něj jen tak říct. Přišla by na to proč ho chci a dala by mi odbornou přednášku,“řekl Harry a snažil se tvářit opravdu zničeně.

 

„Uvidíme co se dá dělat,“řekla úřednice.

 

Za necelou hodinu už vycházel z kanceláře s pasem a občankou na jméno Edward Evans. Stálo ho to hodně úsilí a nervů, ale přece jen tu úřednici nějak obměkčil.

Podle pasu pocházel s Washingtonu. Bylo mu patnáct let, byl sirotek a Američan stejně jako jeho rodiče. Musel uznat, že za sebou zametal skutečně všechno co se dalo. Nemůžou ho najít podle jména, magie a ani účtu. Doufal, že to bude stačit, aby je to úplně odradilo od pátrání po něm.

Když přišel do svého nového bytu, padl vyčerpaný na postel a oblečený, tak jak byl, usnul.

Vzbudil se v jednu ráno, překvapený, že je úplně vyspalý. Pak si teprve uvědomil, že když přišel z venku byl tak unavený, že se ani nepodíval na hodiny. Kdyby to totiž udělal, došlo by mu, že není osm hodin večer, ale tři hodiny odpoledne. Vůbec nepřemýšlel nad časovými změnami mezi Anglií a USA.

Jelikož se mu nechtělo vůbec spát, vytáhl si učebnice, které si koupil na střední školu podle seznamu, který si sehnal na internetu a rozhodl se trochu dohnat ty čtyři roky co se místo toho učil magii. Byl to skutečně dobrý nápad, koupit si ještě před odjezdem notebook. Teď se mu skutečně hodil.

Vytáhl si tedy učebnice a podíval se na obory, které se bude muset doučit. Měl tu učebnice biologie, světová historie a historie Ameriky, trigonometrie, literatura, Španělština, dějiny hudby a chemie. Měl tedy co dohánět. Jako první se vrhl na historii USA. Musel to umět nejvíce. Přece jen by bylo divné kdyby neznal historii země kde se narodil a kde žije. Byla to velká bichle o 500 stran. Četl a snažil se zapamatovat co nejvíce to šlo. Do rána si stačil projet historii USA, literaturu a základy Španělštiny. Zkuste se učit jazyk o kterém nic nevíte. Naprostá katastrofa.

 

------------------------------------------------------------------------------------

 

„Už je to týden co odešel a vy jste ho ještě nedokázali najít? Přece se nemohl propadnout do země,“rozčiloval se Sirius.

 

„Uklidni se Siriusi. Víš moc dobře, že může být kdekoliv. Klidně si mohl změnit jméno a odcestovat do Amazonie. Tohle je jako hledat jehlu v kupce sena,“řekl mu Moody.

 

„Ale přece to nevzdáme,“přidala se Hermiona.

 

„A co jeho magie?“napadlo jí.

 

„Nepoužívá hůlku ani jiný druh magie. Zřejmě žije někde mezi mudly sám jako mudla. Vybral si všechny peníze z trezoru, takže nemáme vůbec žádnou stopu,“zničil její poslední naděje Moody.

 

„Budeme hledat dál, ale stejně je to zbytečné,“řekl Moody.

 

Hermiona si povzdechla, ale musela s ním souhlasit.

 

O dva roky později:

 

„Pane Evansi, mohla bych s vámi na chvíli mluvit?“řekla profesorka Morinová na konci hodiny.

 

„Co se děje, paní profesorko?“zeptal se Harry (Od teď už místo Harry budu používat jméno Edward).

 

„Chtěla bych si s tebou promluvit o tvém hudebním nadání,“řekla mu s úsměvem.

 

„Nemyslím si, že mám nadání,“nesouhlasil Edward.

 

„To se mýlíte Edwarde. Beethoven si taky myslel, že nemá nadání a podívejte se co se s ním stalo,“řekla a usmála.

 

Edward se taky usmál.

 

„Přemýšlel jste už o své budoucnosti?“zeptala se. „Příští rok se dávají přihlášky na univerzitu. Měl byste vědět kam chcete jít.“

 

„Vlastně to ještě nevím,“přiznal Edward.

 

„Myslím, že by pro vás byla hudební konzervatoř to pravé. Přemýšlejte o tom,“řekla a  propustila ho.

 

Edward po cestě domů skutečně přemýšlel, ale ne o univerzitě, ale o tom, že jsou to už dva roky co odešel z Anglie. Dva roky za kterých se toho tolik změnilo. Přijali ho na Newyorskou střední, stal se jedním z premiantů třídy. Našel si práci jako číšník a čas od času hrál v restauracích, kostelích nebo na svatbách na klavír. Zjistil, že ho hraní baví a to by se nikdy nedozvěděl kdyby zůstal ve světě kouzel. Vlastně na kouzla za poslední dva roky ani moc nemyslel. Nikdy ho nenapadlo místo toho, aby šel přes půlku města se přemístit, nebo si přivolat knihu Aciem. Jeho hůlka byla schovaná v prachu v tom nejdolnějším šuplíku. Na peníze po rodičích nesahal, jen před dvěma lety, když si potřeboval koupit lístek na loď do New Yorku a byt. I tak tam ale měl pořád velké jmění.

Na školu, jídlo a dopravu si vydělával prací jako každý jiný člověk. Zjistil, že se mu začal postupně zlepšovat zrak a když byl u optika, řekl mu, že si zhoršil zrak, když nosil nesprávné brýle. Po roce s čočkami je už ani nepotřeboval, nosil je ale stále kvůli barvě očí. Jeho spolužákům by bylo jistě divné proč má čočky jiné barvy než oči a to nechtěl.

Zrovna šel jednou zapadlou ulicí, která byla zkratkou k domu kde měl byt.

Přišlo mu, že ho někdo sleduje. Cítil na zádech něčí pohled. Trochu zrychlil, ale slyšel, že jeho pronásledovatel taky. Cítil ho stále blíž až ho měl úplně za zády.

 

„Ani se nehni,“zavrčel útočník.

27.03.2009 22:27:14
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one