NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

10. kapitola - I Brumbál neví vše ZM

10.kapitola - I Brumbál neví vše

„Carlislei, rád bych ti někoho představil,“řekl Edward a usmál se na Siria.

 

„Vy musíte být Sirius Black,“řekl Carlisle a podal mu ruku.

 

Edward si všiml, že se Sirius otřásl. To byla normální reakce všech lidí.

 

„Omlouvám se,“řekl Sirius, když si všiml, že jim jeho otřes neunikl.

 

Najednou Edward slyšel jak si Carlisle v duchu řekl. Už si mu to řekl? Edward nepatrně přikývl.

 

„Nemáte se za co omlouvat, už jsme si zvykli,“řekl Carlisle Siriovi.

 

„Harry mi už všechno řekl a chci abyste věděli, že vás za to neodcuzuju,“řekl Sirius.

 

„Jsem rád, že se k tomu takhle stavíte. Můj syn se bál vaší reakce,“pousmál se Carlisle.

 

„Syn?“otočil se překvapeně Sirius k Edwardovi.

 

„To, že mi říká synu a já ho beru jako otce, neznamená, že jsem o něco míň syn Lily a Jamese Porterových,“řekl Edward na jeho tázavý pohled.

 

„O tom nepochybuju Harry. Jen mě to překvapilo,“vysvětlil Sirius.

 

Edward si všiml, že ho Brumbál pozoruje.

 

„Zřejmě už před tím neuteču,“povzdechl si.

 

Sirius se podíval kam směřoval jeho pohled a zasmál se. „Brumbál nerad a čeká a ještě víc je nerad, když neví co se kolem něj děje.“

 

„Měl bych za ním jít,“řekl Edward.

 

„Půjdeme s tebou,“rozhodla Alice.

 

„To nemusíte,“namítal Edward.

 

„Alice má pravdu a stejně by se mnou chtěl Albus mluvit, takže to aspoň vezmeme najednou,“řekl Carlisle.

 

Vydali se tedy k Brumbálovi.

 

„Chtěl jste se mnou mluvit Brumbále?“zeptal se Edward.

 

„Ano, to chtěl, půjdeme do ředitelny?“navrhl a vydal se k hradu aniž by dostal odpověď.

 

Cullenovi ho následovali. V ředitelně se posadili všichni do křesel.

 

„Ještě než začneme mluvit se chci ujistit o jedné věci,“řekl Brumbál. Doufám, že z něj není upír, i když ta možnost je mizivá.

 

„Bohužel ano, Brumbále,“odpověděl mu na nevyřčené myšlenky Edward.

 

„Co ano, Harry?“dělal nechápavého Brumbál.

 

„Nepokoušejte se dělat, že nevíte o čem je řeč,“řekl Edward s úšklebkem. „Umím číst myšlenky, takže přede mnou nic neskryjete ani tou nejlepší nitrobranou.“

 

Brumbál rychle zamaskoval svoje překvapení.

 

„Takže to znamená, že ty jsi,“začal Brumbál a Edward to za něj dokončil. „Upír, ano to jsem a nemusíte se tvářit, že jste to ani netušil,“řekl Edward.

 

„Edward ví, že se známe Albusi. U nás v rodině totiž před sebou nemáme žádné tajnosti a ještě než se zeptáš, tak tě můžu ujistit, že jsem ho přeměnil já,“řekl Carlisle.

 

„Carlislei, ale proč?“nechápal Brumbál. „Vždyť je to ještě dítě a vy jste vegetariáni se skvělou sebekontrolou. Jak se něco takového mohlo stát?“

 

„Neměl jsem na výběr, Albusi,“obhajoval se Carlisle. „Rozhodně jsem to nedělal rád, to tě můžu ujistit.“

 

„Sakra Carlislei, vždycky je na výběr,“nevydržel to už Brumbál a vyletěl z křesla.

 

V očích měl plamínky smutku a taky trochu vzteku. „Copak nevíš co jsi udělal?“

 

„Ale já to vím,“vložil se do toho Edward. „Zachránil mě, když jsem umíral. To udělal,“řekl Edward a na konci už křičel což u něj bylo neobvyklé, jelikož se uměl skvěle ovládat.

 

„Zachránil život?“zeptal se Brumbál s nadzvednutým obočím. „Jestli si Harry myslíš, že být upír je nějaký život, tak to se tedy mýlíš.“

 

„Ale jistě. Velký Brumbál to ví přece nejlépe. Nikdy jste upír nebyl, tak to nemůžete vědět a ano zachránil mi život. Jeden muž mě bodl smrtelně dýkou a i když nezachránil můj lidský život, aspoň zachránil mojí existenci a proto se stal mojí rodinou a mých adoptivním otcem,“řekl naštvaně Edward.

 

„A jestli nejste schopný to akceptovat, tak už tu nemám co dělat,“dořekl Edward a chystal se k odchodu.

 

„Harry, počkej,“zavolal na něj Brumbál.

 

Edward se upíří rychlostí otočil, že to Brumbál sotva stačil zaregistrovat.

 

„Samozřejmě, že tu můžeš zůstat a omlouvám se za svojí reakci, nemělo mě to tak zarazit. Jsem snad dost starý a zkušený, abych takovéhle situace zvládal, ale očividně to tak není,“omluvil se Brumbál.

 

„Na takovouhle situaci vás nemohlo připravit nic. To vím z vlastní zkušenosti,“povzdechl si Edward. „Mohu tedy dostudovat v Bradavicích,“zeptal se ještě.

 

„Pokud si si jistý svou sebekontrolou, pak samozřejmě ano,“řekl Brumbál.

 

„Vaši studenti jsou přede mnou  v bezpečí a navíc bych nikdy neublížil svým přátelům, kteří jsou pro mě jako rodina,“ujistil ho Edward.

 

„A když už jsme u té rodiny,“vložila se do toho Alice. „Myslíte si, že by bylo možné s naším bratrem navštěvovat hodiny? Sice neumíme kouzlit, ale můžeme se toho spoustu přiučit,“řekla Alice.

 

„Nevím jestli je to dobrý nápad,“začal Brumbál.

 

„Klidně jim můžete věřit,“vložila se do toho Esme.

 

„Dobře tedy,“svolil Brumbál.

 

„Když už jsme všechno vyřešili,  měli bychom se aspoň mi dva,“podíval se Carlisle na Esme, „Vrátit do Londýna, potřebují mě v nemocnici.“

 

„Bude se mi stýskat?“řekla Esme a objala všechny své ,děti,. Poté se ještě jednou obrátila na Edwarda. „Znáš to tady, tak na ně aspoň trochu dávej pozor,“poprosila ho.

 

Emmet bublal smíchy a Edward se snažil tvářit vážně, ale moc se mu to nedařilo.

 

„Můžeš se ujisti, že na ně dám pozor, zvláště na Emmeta,“podíval se na svého bratra, který to už nevydržel a válel se na zemi smíchy. „A taky na Jaspera,“podíval se už trochu vážněji na svého druhého bratra.

 

Každý z upírů pochopil co tím myslí. Jasper měl z nich nejhorší sebeovládání. Jelikož už ochutnal lidskou krev. Snažil se ale, aby na něj mohla být jeho rodina hrdá.

 

„Díky mami, ale já chůvu nepotřebuju.“obhajoval se Jasper.

 

„Alice mu dalo ruku na rameno. „To přece nikdo netvrdí lásko. Esme přece řekla na všechny,“snažila se ho uklidnit Alice.

 

„Tak se tu mějte a dávejte o sobě vědě,“řekli Carlisle a Esme a odešli.

 

V ředitelně zůstali jen sourozenci Cullenovi.

 

„Ukážu vám kde budete bydlet,“řekl Brumbál a vydal se ven z ředitelny.


„Myslel jsem, že jako studenti budeme bydlet na kolejích. Přece jen by to někomu mohlo přijít podezřelé a pro nás je prioritou utajení,“řekl Edward.

 

„Je vás moc na to, abyste mohli být s ostatními na kolejích,“vymlouval se Brumbál.

 

Edward moc dobře věděl, že jim zase tak úplně nevěří.

 

„Možná sis všiml Harry, že jsem vás ani nezařadil do kolejí.  Ty budeš samozřejmě i nadále v Nebelvíru. Tví sourozenci budou sice studenti, ale je jen na nich do jaké koleje se přihlásí. Pravděpodobně to bude Nebelvír, nemýlím-li se?“pousmál se na ostatní Brumbál.

 

„To skutečně nemýlíte,“souhlasila Alice a ostatní též.

 

Brumbál je zavedl do západního křidla hradu . Harry věděl, že se tahle část hradu používá jen zřídka, jelikož tu jsou především pokoje profesorů. Šli dlouhou chodbou až došli k obrazu. Na obraze byl griffin se zářivě zlatým peřím, ale temnýma černýma očima.

 

„Heslo je Vampire,“řekl Brumbál jak obrazu, tak jim, aby věděli jak se dostanou dovnitř.

 

Když vešli, vydechli jeho sourozenci úžasem. Edward něco takového čekal. Vypadalo to tu trochu jako v Nebelvírské věži. Velký krb, teplý, tlustý koberec, teplé barvy všude kolem.

 

„Nechám vás tu se zabydlet, uvidíme se u snídaně,“řekl Brumbál a sám odešel k sobě do pokoje.

 

„Páni, vůbec se tu nemáte špatně,“rozvalil se Emmet na pohovku.

 

Edward se pousmál. „Bradavice jsou kouzelné, co? A to i pro takové bytosti jako jsme my.“

 

„Ano to jsou. Jsou nádherné,“souhlasila Rose.

 

„Co kdybychom si šli vybrat pokoje?“navrhla Rose a vrhla se po schodech nahoru.

 

Emmet jí následoval. Vybrali si velký pokoj s obrovskou postelí a koupelnou v modré barvě.

 

Edward si říkal co tu bude dělat po nocích, když tu není jeho milovaná Bella. Tak strašně by jí chtěl vidět, když spí a mluví ze spaní. Byla tak nádherná, když spala. Najednou před něj přiletěl malý výr s obálkou v pařátech. Vzal si jí od něj, jelikož na obálce bylo krasopisně napsané Edward Cullen.

 

Otevřel dopis a s každou další větou se čím dál tím víc zachmuřoval. A pak mu to došlo. Opustila ho. Byl sobec, když po ní chtěl, aby zůstala s někým jako je on. Zřejmě je dobře, že si vybrala tuhle možnost, ale to nepomohlo tomu, aby se nezhroutil. Padnul na zem a vzlykal bez slz.

 

Za pár sekund tam přiběhli ostatní a polekali se, když viděli v jakém je stavu. Jakmile uviděli dopis s Beliným rukopisem, hned jim vše došlo. Alice a Rose si přiklekly k Edwardovi, objaly ho a snažily se ho uklidnit.

 

„Pšš, to bude dobré,“snažila se ho uklidnit Alice, ale nic nepomáhalo.

25.06.2009 17:26:57
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one