NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

11. kapitola - Zdrcení a deprese ZM

11. kapitola – Zdrcení a deprese

 

„No tak Edwarde. Mluv na mě,“pokoušela se ho alespoň trochu probrat z šoku Alice, ale nic.

 

„Jaspere,“zavolala.

 

Jasper hned přiběhl. „Musíš mu nějak pomoct.“

 

„Pokouším se o to celou dobu,“ujišťoval ji Jasper. „Od té doby co se zhroutil k němu posílám pozitivní vlny, ale nic.“

 

„To přece není možné,“vyletěla Rose a chytila Edwarda za druhou ruku.

 

„Ty si to věděla Alice?“zeptala se trochu vyčítavě Rose.

 

„Co jsem podle tebe věděla?“dělala hloupou Alice.

 

„Přece to, že ta holka do které se zamiloval je Bella Swan,“,“řekla Rose.

 

„Ano, tak trochu jsem to tušila, ale nevěděla jsme, že to takhle dopadne. Viděla jsem budoucnost jí a Edwarda jinou. Viděla jsme jí jako jednu z nás, jako upírku,“řekla zničeně Alice.

 

„Ale jak je tedy tohle možné? Tvé vize se vždy splnily?“nechápala Rose.

 

„Vždycky ne,“vložil se do toho Jasper.

 

„Stačí, když se dotyčný rozhodne ve vteřině, bez rozmyšlení. Budoucnost záleží na našich rozhodnutí,“vysvětlil jí Jasper.

 

„To my chceš říct, že se ta Bella z ničeho nic rozhodla, že už má našeho bráchy dost? Tak to bych jí měl poblahopřát. Myslím, že je první, která mu dala kopačky,“ušklíbl se Emmet.

 

„Emmete, to není vtipný,“zpražila ho Rose.

 

„Co s ním budeme ale dělat?“zajímalo Emmeta.

 

„Co myslíš?“vyletěla Alice. „Budeme tady na něj dávat pozor dokud se nevzpamatuje. Je to náš bratr a potřebuje naší podporu.“

 

Edward byl duchem mimo. Slyšel kolem sebe shluky myšlenek.

 

Vypadá hrozně. Co budeme dělat?

A to jsem si myslel, že s někým po dlouhý době zůstane.

Já tu holku zabiju, takhle mu ublížit. Škoda, že jsem vdaná. Mohla bych mu pomoci i jinak.

Jak to, že na něj nepůsobí moje schopnosti? Musím se na to zeptat Carlislea.

 

Edward si dal ruce přes uši a začal se kolíbat jakoby byl v transu.

 

„Edwarde? Co to děláš?“zeptala se Alice.

 

„Edwarde,“zakřičela.

 

Edwarda už z jejich myšlenek třeštila hlava. Proč museli myslet na tolik věcí? Proč musela být v jejich myšlenkách cítit ta zatracená lítost? A hlavně, proč mu ji svými myšlenkami stále více připomínali?

 

„Už buďte zticha,“zakřičel nahlas. „Neee. Já už to dál poslouchat nemůžu.“

 

„Alice, měli bychom jít,“řekl Jasper a snažil se jí odpoutat od Edwarda. „Edward potřebuje být sám.“

 

„Ne,“namítala Alice. „Potřebuje naši pomoc a podporu.“

 

„Nejvíce mu pomůžeme, když odejdeme. Zřejmě mu ubližujeme svými myšlenkami,“snažil se jí přesvědčit Jasper.

 

„Rose,“zvedl i Rose Emmet. „Jdeme.“

 

Rose hodila poslední pohled po Edwardovi a radši i se zbytkem rodiny odešla.

 

Edward seděl na tom samém místě celou noc a celý den. Rose a Alice řekli ostatním, když se na něj ptali, že ho opustila přítelkyně a že potřebuje být chvíli sám.

 

Druhý den večer se zade vrátili. Tentokrát je Edward už aspoň vnímal.

 

„Edwarde, jak ti je?“zeptala se Alice a sedla si znovu k němu.

 

„Už líp. Promiň, že jsem tak vyjel. Nemohl jsem snést vaše myšlenky,“řekl Edward potichu.

 

„To je dobrý brácha,“snažil se usmát Emmet.

 

„Já, já nevím co má dělat,“dal si hlavu do dlaní Edward. „Jenom díky Belle dostal můj život větší smysl, ale teď, bez ní,“řekl zničeně.

 

„Bez ní bude mít smysl dál, to mi věř,“řekla Rose a usmála se na něj.

 

„Ne Rose, tak jednoduše to nepude,“ušklíbl se Edward.

 

Jasperovi se vůbec nelíbily pocity, které z Edwarda cítil. Byly skoro až destruktivní. Bál se o svého bratra.

 

„Možná by sis měl s někým promluvit. Co třeba s Ronem a Hermionou, nebo Siriem,“navrhla Alice.

 

„To mi nepomůže. Ale stejně máš pravdu. Musím si s nimi promluvit. Mají právo vědět co za zrůdu se stalo z jejich nejlepšího kamaráda,“řekl Edward zničeně.

 

„To už od tebe nechci slyšet. Ty nejsi žádná zrůda. Nikdy si cíleně neublížil žádnému člověku,“vyletěla Alice.

 

„Dojdu pro ně, ať sem radši přijdou. V téhle náladě by si radši neměl moc chodit mezi lidi. Možná sis to neuvědomil, ale máš černé oči jak uhel a každou chvilku ti blýskají. Měl by si jít co nejdříve na lov. Možná, že ještě před tím než se s nimi setkáš,“zkusil Emmet.

 

„Ne, nejdřív s nimi musím promluvit,“řekl Edward  a na jejich pochybovačné pohledy dodal. „Nebojte se. Zvládnu to. Mám svojí žízeň pod kontrolou.“

 

„Dobře, jak myslíš,“řekl Emmet a šel pro Rona  a Hermionu.

 

Našel je ve Velké síni. „Ahoj Emmete. Jak je na tom Harry?“zeptala se Hermiona hned jak ho viděla.

 

„Právě kvůli tomu sem přišel,“řekl popravdě Emmet. „Dneska s námi začal konečně znovu komunikovat,“řekl jim.

 

„To je dobře, ne?“usmál se Ron.

 

„To ano. Rád by s vámi mluvil, ale nemůže sem. Nevypadá zrovna dobře,“řekl Emmet.

 

„Půjdeme za ním,“řekla hned Hermiona a už se zvedala od stolu.

 

Emmet je zavel až do jejich pokojů a poslal je dovnitř. Edward byl v pokoji zrovna sám.

 

„Harry?“začala Hermiona.

 

„Ahoj Hermi,“pokoušel se Edward o úsměv, ale vyšel z toho jen škleb.

 

„Prý jsi s námi chtěl mluvit?“zeptal se Ron.

 

„Ano to chtěl,“přikývl Edward a ukázal jim ke křeslům.

 

„Dlužím vám vysvětlení,“začal Edward. „Nejsem, dalo by se říct, obyčejný člověk. Ani má rodina ne. Máme zvláštní schopnosti a také se v mnoha ohledech lišíme od ostatních lidí,“řekl Edward.

 

„Co tím chceš říct?“nevydržel to Ron.

 

„Pamatuješ se Hermi jak jsi říkala, že mám studené ruce?“otočil sek ní Edward.

 

Hermiona přikývla.

 

„Studené ruce, rychlost, síla, bledá pleť. Co ti to připomíná?“zeptal se jí.

 

Hermiona zbledla. „Ale to přeci,“nemohla mluvit.

 

„Jsi chytrá čarodějka Hermi. Jistě by tě to brzy napadlo samotnou,“ušklíbl se Edward.

 

„Upír,“vydechla Hermiona.

 

Když to Ron slyšel, uskočil do Edwarda jakoby to byl virus.

 

„Neublížím vám Rone,“snažil se ho uklidnit Edward.

 

„Jak ti můžeme věřit? Živíš se krví. Jak si můžeme být jistí, že po nás každou chvíli neskočíš?“řekl trochu poděšeně Ron.

 

„Já a má rodina se neživíme lidskou krví. Jsme vegetariáni. My pijeme jen krev zvířat a věř mi, že na vás neskočím, i když mi vaše krev voní,“ušklíbl se Edward.

 

Na to Ron s Hermionou ještě více vytřeštili oči.

 

„ Umím se ovládat, to je jeden z mých darů. A navíc, kdybych pil lidskou krev, proč bych na vaší svatbě na nikoho nezaútočil?“zkoušel je přesvědčit Edward.

 

„To je pravda, ale na svatbě si neměl tak černé oči jako teď,“dostala ze sebe Hermiona.

 

To Edwardovi uniklo. Měl počítat s tím, že je Hermiona skutečně bystrá.

 

„Ano, to je pravda. Byl jsem totiž předtím na lovu a po lovu máme vždy zlaté oči,“přikývl Edward.

 

„Takže to znamená, že jsi teďka nebyl dlouho na lovu a jsi hladový?“řekla vystrašeně Hermiona.

 

„Dalo by se to tak říct, ale v mém případě zračí černé oči spíše velkou bolest a utrpení,“řekl Edward a sklopil hlavu.

 

Hermiona zřejmě uvěřila, že jí neublíží a sedla si k němu.

 

„Miloval si jí? Tu co tě opustila?“zeptala se najednou.

 

„Ano, moc. Byla pro mě celý život,“řekl Edward. „Co všechno vám Emmet řekl?“zeptal se jí.

 

„Nic moc. Jen, že na tom teď nejsi zrovna nejlíp a že bychom měli počkat než se trochu vzpamatuješ,“vložil se do toho Ron.

 

„Popravdě jsem se včera psychicky zhroutil a nebyl jsem si vědom v tu chvíli jak je na tom moje sebeovládání. Proto by pro vás bylo nebezpečné, kdyby jste tady byli,“vysvětlil jim.

 

„Jak se může upír zhroutit?“nechápal Ron.

 

„S psychikou jsme na tom stejně jako lidé jen jsme po tělesné stránce více odolnější. Jediné co nás může zabít je oheň. Pokud nás jiný upír, nebo vlkodlak rozcupuje a vhodí do ohně, proto je mezi námi a vlkodlaky odjakživa nepřátelství,“řekl Edward.

 

Hermiona si najednou šokovaně dala ruku přes pusu. Na naší svatbě byl Remus,“vykřikla.

 

„Ano a věř mi, že jsem měl co dělat a bych se ovládl. Nemusí být přeměněný abych z něj cítil pach vlkodlaka,“ušklíbl se Edward.

 

„Ale co budeš dělat? Co škola?“zajímalo Rona.

 

„To se ještě všechno uvidí. Chci jen abyste věděli, že všechno co se stane se stát muselo. Nechci abyste se z ničeho vinili, dobře?“podíval se na ně prosebně Edward.

 

„Já to nechápu. Co tím chceš naznačit?“řekla Hermiona.

 

„Nic, jen mi to prosím vás slibte,“prosil Edward.

 

„Dobře, slibujeme,“řekla Hermiona za oba.

 

„Skvěle. Teď byste měli jít. Je už pozdě večer a potřebujete se prospat,“snažil se aspoň pousmát Edward.

 

„A co ty? Ty nejsi unavený?“divil se Ron.

 

„Ne, Rone. Já nespím. Nikdy,“ušklíbl se Edward.

 

„To jako fakt?“vykulil oči Ron.

 

„Jako fakt,“přikývl Edward.

 

Hermiona a Ron se tedy zvedli, řekl ahoj Edwardovi a vrátili se na svou kolej kde byli sami ubytovaní, jelikož ještě nezačal školní rok.

Když odešli, Edward si povzdechl. Věděl, že to o co se pokusí jim ublíží, ale pro něj to bylo jediné vhodné řešení. Netušil, že Jasper zpozoroval jeho zvláštní náladu a od té doby si na njě dává obzvlášť pozor.

19.07.2009 22:40:06
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one