NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

12.kapitola - Nezdařilý pokus ZM

Dala jsem vám už dneska další kapitolu, jelikož nevím kdy se zítra vrátím z práce.


12. kapitola – Nezdařilý pokus

 

„Přestaň stávkovat Edwarde,“nadávala Rose. „Myslela jsem, že už tě to přešlo.“

 

„Musíš jít na lov,“snažila se mu domluvit Alice.

 

„Nikam nemusím, jsem v pořádku,“namítal Edward.

 

„Opravdu?“vyletěla Alice.

 

„Zlato, uklidni se,“snažil se jí uklidnit Jasper.

 

Alice jednou pořádně vydechla než pokračovala. „Měl by si se vidět. Tvé oči jsou víc černé než ta tma venku,“ukázala k oknu.

 

„Vypadáš hrozně unaveně, sotva dokážeš chodit. Tomu ty říkáš v pořádku?“ptala se dál Alice.

 

„Já nepotřebuju aby si se o mě starala Alice. Vím co mám dělat,“řekl Edward, ale jeho hlas se třásl.

 

Opravdu mu nebylo dobře. Bude muset najít nějaký rychlejší způsob jak skončit se životem.

 

„Vím o co se tady snažíš brácha, ale já ti to nedovolím,“vložil se do toho Jasper.

 

Edward znejistěl. Že by Jasper skutečně něco tušil?

 

„Na,“strčila mu Alice pod noc kelímek.

 

Edward už z dálky mohl cítit tu vůni. Byla to stoprocentně krev z pumy. Úplně se mu žízní zastřely smysly, ale s největším sebezapřením odolal.

 

„Pij,“přikázala velitelsky Alice.

 

„Ne,“odvětil Edward.

 

To už Alici opravdu naštvalo. „Emmete, Jaspere, podržte ho,“řekla stejně velitelským tónem.

 

Edward neměl dost sil na odpor. Emmet ho chytil z jedné strany a Jasper z druhé. Alice k němu došla a násilně mu nalila krev do pusy. Bylo zbytečné už s ní nadále bojovat. Vypil krev a jakmile to udělal, měly jeho oči zlatavý nádech.

 

„Nebylo to tak hrozné, co?“usmála se Alice.

 

„Měla si mě nechat Alice,“povzdechl si Edward.

 

Uběhly dva dny kdy se navenek snažil vypadat alespoň trochu v pořádku. Nechtěl, aby někdo poznal k čemu se chystá. Mohl oblafnout všechny okolo, ale Jasper mu nevěřil. Jeho city totiž říkaly něco jiného než jeho vzhled a chování.

Celé ty dva dny se snažil vymyslet jak to udělat, aby ho nikdo nestačil včas zadržet. Byl upír a upíry se dalo zabít jen pár způsoby. Nejdříve ho napadlo zajet do Volterry za královskou rodinou a poprosit je, aby ho zabili. To ale musel zavrhnout, jelikož by na to Alice přišla ještě dřív než by se vydal na cestu.

Pak ho napadlo počkat na úplněk a nějak Rema donutit, aby na něj zaútočil. To zase zavrhl, jelikož by vina za jeho smrt padla na Remuse a to nechtěl.

Zbyla tedy poslední možnost, oheň. Teď přemýšlel jak jen to udělat.

 

Hermiona a Ron se s ním nadále bavili, ale vždy jen jednoslovně odpovídal, nebo přikyvoval na to co říkali.

 

„Sakra Harry, vnímáš mě vůbec?“nevydržela to už Hermiona. „Já se ti tu snažím narvat do hlavy lektvary za dva roky co si tu nebyl a ty mě ani neposloucháš.“

 

„Promiň Hermi, nad něčím jsem přemýšlel,“omluvil se Edward.

 

„Děje se něco?“zeptala se Hermiona.

 

„Ne, nic se neděje,“snažil se jí přesvědčit Edward.

 

„Tomu tak budu věřit. Známe se už tak dlouho, že mě jen tak neoklameš,“řekla Hermiona.

 

„Věř mi Hermi, kdyby se něco dělo, věděla by si to první,“řekl co nejvíce přesvědčivě.

 

Hermiona se tím naštěstí dále nezabývala.

 

Edwarda konečně napadlo jak to udělat. Rozhodl se, že se zapálí část lesa, ale jenom část a aby se oheň nerozšířil, dá n zbytek lesa ochranné kouzlo.

Celý zbytek dne se snažil myslet na něco jiného jen ne na les a oheň. Alice to nechápala. Vždy, když viděla Edwardovu budoucnost, tak jí viděla jen pár hodin dopředu a to jí zneklidňovali. Tušila, že se před ní snaží Edward něco skrýt.

 

Večer Edward řekl, že jde na lov a odešel z hradu. Nikdo se nad tím moc nepozastavil, jenom Jasper si chvíli pohrával s myšlenkou, že ho půjde sledovat.

Nakonec se rozhodl, že ho půjde hledat pokud se do dvou hodin nevrátí.

 

Edward byl rád, že se nikdo ne nabídl, že půjde na lov s ním. Tenhle den si také vybral proto, že byla celá jeho rodina včera na lovu kromě něj a tak dneska už na lov nešli.

 

Vybral si odlehlý kus lesa co nejdále do hradu. Přišel na vybrané místo a kouzlem Arime vymezil prostor. Poté ten prostor zaštítil Imobiliem, aby se poté oheň nemohl rozšiřovat. Teď už stačilo jen zapálit první stromy a čekat až se oheň rozroste.

Než zapálil první strom, zamyslel se. Nemohl pochopit jak je možné, že nic necítí, hodlal se nechat spálit na popel, ale vůbec nic necítil. Žádný strach, paniku, nic.

Hůlkou zapálil prvních pět stromů a čekal.

Dneska nebyl moc velký vítr a tak trvalo trochu déle než se začal oheň rozšiřovat. Z kamennou tváří sledoval jak hoří jeden strom za druhým. Už zbýval jen kousek místa kam oheň nezasáhl. Edward si klidně sedl na kousek nezasaženého místo a čekal až k němu oheň dorazí.

 

Alice najednou v hradě vyskočila ze židle a ve tváři měla děs.

 

Edward totiž před ní přestal skrývat svou budoucnost, nebo spíše úplně zapomněl, že by ho mohla jeho sestřička vidět. Soustředil se jen na svůj konec.

 

„Zlato, co se stalo?“snažil se jí probrat Jasper.

 

To už do pokoje vtrhli i Emmet a Rose. Když viděla Alicin výraz, popadl je děs.

 

„Edward,“řekla sotva slyšitelně Alice.

 

„Co je s Edwardem lásko,“snažil se jí donutit mluvit Jasper.

 

„Umírá,“řekla a potom se rychle probrala.

 

„Musíme mu pomoct, ještě není pozdě,“vykřikla Alice.

 

Všichni čtyři hned vyletěli z hradu směrem k lesu.

 

Mohli cítit kouř jen co vyšli z hradu. Sledovali krajinu dokud nenašli to místo odkud kouř vycházel. Rozeběhli se k místo co největší rychlostí.  Báli se, aby už nebylo pozdě.

 

Edward tam pořád seděl. Měl částečně ohořelé oblečení a trochu vlasy, ale nehýbal se z místa. Byl jakoby v trasu. Nevnímal nic, ani oheň, který ho už začínal pálit. Ani křik svých sester, když ho tam takhle našli.

 

„Panebože, Edwarde,“křičela na něj Alice, ale nic.

 

„Musíme ho tam odtud nějak dostat, jinak ho ten oheň spálí,“začala trochu panikařit Rose.

 

„Možná, že kdybychom tím proběhli hrozně rychle, tak by nám ten oheň neublížil,“napadlo Jaspera.

 

Emmet na nic nečekal a rozeběhl se do ohně za Edwardem.

 

„Edwarde, poslouchej mě. Nemůžeš se zabít. Nemůžeš nás tady nechat,“domlouval mu Emmet sotva vyběhl z ohně a kouře.

 

Rose znatelně vydechla úlevou, když viděla, že je v pořádku. Nevěděla co by bez něj dělala a tak trochu Edwarda chápala.

 

„Edwarde,“křičel na něj Emmet. „Musíme odtud vypadnou,“snažil se ho přimět k pohybu.

 

Nakonec to nevydržet, vzal Edwarda do náruče a co nejrychleji proběhl ohněm nazpátek.

Bylo to je tak tak.

 

Edward se probral, když ucítil jak ho něco vzalo ze země. Za chvíli už byl mimo oheň s celou svojí rodinou.

 

„Měli jste mě tam nechat. Proč jste mě k sakru museli zachraňovat?“křičel na ně zničeně a rozeběhl se k hradu.

 

„Protože patříš do naší rodiny,“řekla potichu Alice, ale věděla, že jí Edward uslyší.

 

Rozeběhli se za ním, ale dohodili ho až ve vstupní síni hradu.

 

Dneska začínal nový školní rok, takže ve Velké síni už seděli všichni studenti a jakmile zaslechli hluk ve vstupní síni, otočili se všichni jakoby na povel ke dveřím. Dveře do Velké síně byly otevřeně, takže mohli vidět jak do nich vběhl Edward a hned ho následovali Alice, Jasper, Rose a Emmet.

 

Edward vběhl do Velké síně. Nezbývalo mu nic jiného než donutit Remuse, aby ho napadl. I když nebyl úplněk, byl Remus schopný mu ublížit, nebo ho zabít.

 

20.07.2009 17:37:48
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one