NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

13. kapitola - Záchrana ZM

13. kapitola – Záchrana

 

„Proč jste mě k sakru zachraňovali,“křičel Edward  na své sourozence.

 

„Jsem zrůda, zasloužím si smrt,“řekl zničeně.

 

„Nikdo si nezaslouží smrt a ty už vůbec ne,“křičela na něj nazpátek Alice.

 

„Jsme tvá rodina. To sis myslel, že se jen tak budeme dívat jak umíráš?“vložila se do toho Rose.

 

„Copak to nechápete? Bella byla jediná kdo mě, kdo nás neodcuzoval za to co jsme. I Ron s Hermionou se mě báli sotva jsem řekl to slovo. Upír,“řekl Edward.

 

Všichni v síni byli zticha. Edwarda nezajímalo kdo tohle všechno ví. Měli zákony o utajení, ale jenom před mudly, ne před čaroději.

 

Poté se Edward otočil k Removi. Ten na něj nevěřícně zíral.

 

„No tak Remusi, dělej přece něco. Jsem tvůj životní nepřítel, nepřítel vlkodlaků. Měl by si mě zabít,“snažil se ho dohnat k nějaké činnosti Edward.

 

„To bych nikdy neudělal Harry. Nezajímá mě kdo jsi, hlavní je jaký si uvnitř a podle očí soudím, že nezabíjíš lidi, proč bych na tebe měl zaútočit?“řekl téměř klidně Remus.

 

„Proč? Ty se ještě ptáš? My přece nepotřebujeme důvod k útoku. Samotný fakt, že jsme v jedné místnosti, vlkodlak a upít, by tě mělo dohnat k útoku, stejně jako mě,“řekl nechápavě Edward.

 

„A proč si tedy už nezaútočil, Harry?“zeptal se Remus.

 

Edward se zarazil. Nemohl přece na něj zaútočit. Nechtěl ho zranit.

 

„Nemůžu na tebe zaútočit. I  když ten vlkodlačí pach cítím přes celou síň,“ušklíbl se Edward.

 

„S tím ti bohužel nepomůžu. Taky mi totiž zrovna nevoníš a proč si sakra popálenej?“všiml si Remus.

 

„Pokusil se zabít,“řekl Emmet a stále na Edwarda házel naštvané pohledy.

 

„Cože?“vyletěli Ron a Hermiona. „Proč proboha?“

 

„Co by si dělala, kdyby ti Ron řekl, že už s tebou prostě nechce být?“podíval se na ní tázavě Edward.

 

„Asi bych se zbláznila,“přiznala Hermiona.

 

„Tak už se mě na takovéhle věci neptej,“odvětil jí Edward.

 

„Máš přece rodinu a spoustu jiných věcí,“řekl Remus.

 

„Opravdu Reme? Něco ti řeknu. Vždycky jsme vám záviděli. Tobě a ostatním vlkodlakům,“ušklíbl se Edward.

 

Ostatní z jeho rodiny jen přikývli.

 

„Co proboha. Co máme my a vy nám to můžete závidět?“nechápal Remus.

 

„Spoustu věcí. Mám začít? Tak co třeba to, že jste nebezpeční jen jeden den v měsíci a my se musíme ovládat dvacet čtyři hodin denně?“nadzvedl obočí Edward.

 

„Nebo, to, že můžete mít děti. Já už nikdy nepoznám co je to být táta,“řekl Edward  a Rose si jen povzdechla.

 

To bylo to co jí trápilo od první chvíle co se stala upírkou.

 

„Nebo třeba to, že můžete na slunce aniž byste se museli bát prozrazení,“pokračoval Edward.

 

„Až na jeden den v měsíci můžete žít celkem normální život. To my ne. Nemůžeme jíst  ani pít, jen krev zvířat, která jediné má pro nás nějakou chuť. Nemůžeme spát, nezdají se nám sny. Nemůžeme se unavit a málokdo chce mít něco společného s upírem. Rodinu můžeme založit jedině s další upírkou, nebo pokud je ten upír schopný se ovládat i s člověkem, ale většinou z toho člověka udělá upíra,“dořekl Edward.

 

„Ještě pořád si myslíš, že vám nemáme co závidět?“zeptal se ironicky Edward.

 

Remus se nestačil divit. Takhle nad tím nikdy nepřemýšlel.

 

„Je zvláštní na kterých věcech ti najednou záleží,“prolomil ticho Edward.

 

„To ano, ale věř mi, že i vy máte něco co závidíme my vám,“řekl Remus.

 

Edward se bláznivě zasmál. „Opravdu? Tak to by mě skutečně zajímalo.“

 

„Nesměj se. Je spoustu věcí, které máte a spousta lidí by mít chtělo,“řekl Remus s úsměvem.

 

„Vždycky jsme vám záviděli vaši krásu, eleganci, inteligenci a to jak denně bojujete proti tomu, abyste na lidi nezaútočili. Musíte být neuvěřitelně psychicky silní. My bychom tohle nedokázali. Nebýt protivlkdolačímu lektvaru, tak by spousta z nás ubližovala lidem kolem sebe,“řekl Remus a přišel blíž k Edwardovi.

 

Copak se zbláznil. Vždyť na něj můžu zaútočit.

 

„To ale nic nemění na faktu, že jsme ti nejnebezpečnější predátoři na světě a vy jste naši přirození lovci,“začal Edward couvat.

 

„Pokud by si někomu v minulosti ublížil, tak ano, pak by bylo mojí povinností zabít tě,“přikývl Remus.

 

„Nepřibližuj se vlku,“zavrčel Edward.

 

„Ale no tak Harry, tím mě nezastrašíš. Vím, že mi neublížíš,“pousmál se Remus.

 

Všichni to s napětím sledovali. Sirius se o oba bál. Remus byl jeho poslední žijící přítel a Harry byl jako jeho syn.

 

„Tím si nebuď tak jistý,“varoval ho Edward.

 

„Nechte toho, oba dva,“zakřičel Sirius.

 

„Copak jste se zbláznili? Co tě to sakra popadlo Harry,“neudržel se Sirius.

 

Najednou si Jasper uvědomil, že nebyl Edward dlouho na lovu a tak má teď skutečně horší sebeovládání.

 

„Edwarde, uklidni se,“přiblížil se k němu Jasper.

 

„Nemůžu, nemám dost sil se tomu ubránit,“řekl Edward a znovu zavrčel.

 

„Vím, že jsi nebyl na lovu, ale ty máš velkou sílu, tak ji použij. Jsi silnější než to co tě nutí vzdát se své sebekontroli,“snažil se ho přesvědčit Jasper.

 

„Harry, poslouchej mě,“stoupl si těsně před něj Sirius.

 

Edward mohl cítit vůni krve která mu tepala v žilách. Ta vůně byla tak opojná.

 

„Pomůžeme ti překonat tu bolest. Máš přece ještě spoustu dalších lidí, kteří tě mají rádi a nevadí jim, že jsi upír,“řekl a ještě se o trochu přiblížíš.

 

„Kráčíš po tenkém ledě Sirie. Já jsme upír a v tvém těle je krev. Měl by si se držet ode mě dál,“varoval ho.

 

„A kdo by tak podle tebe mohl mít rád upíra?“ušklíbl se.

 

„Třeba já,“řekl hned Sirius. „Nevidím v tobě upíra, ale svého kmotřence, který se nikdy ničeho nezalekl stejně jako jeho otec,“pousmál se Sirius.

 

„I já tě mám rád, i když se to zdá zvláštní,“řekl Remus. „Naučil jsem se soudit ostatní podle sebe a ne podle vlka ve mně.“

 

„My taky budeme vždycky stát při tobě Harry,“přidala se Hermiona. „Promiň, že jsme byli tak hloupý a báli se, že nám ublížíš. Víme, že bys to nikdy neudělal.“

 

Edward jakoby si konečně něco uvědomil. Něco co věděl vždycky, ale odmítal si to připustit. Má přátele a rodinu, kteří při něm budou vždy stát.

Tohle ujištění ho zahřálo u mrtvého srdce a jemu jakoby se do těla vlna elánu a nečekané radosti.

 

Pousmál se na ostatní. Ti mu úsměv vrátili. Zdálo se, že to nejhorší bylo zažehnáno.

 

Edward měl svoji sebekontrolu zase jakž takž pod kontrolou, ale stejně musel co nejdříve na lov.

 

„Děkuju vám všem, vím, že to se mnou v posledních dnech bylo k nevydržení,“ušklíbl se Edward.

 

„To je slabé slovo brácha,“zašklebil se Emmet.

 

„No jo, jen aby si ty k tomu neměl ještě nějakej dodatek,“zašklebil se nazpátek Edward.

 

„Promiň Reme,“otočil se k vlkodlakovi.

 

„Pokusim se trochu ignorovat toho vlka v tobě,“slíbil Edward.

 

„To budu rád upíre,“usmál se Remus.

 

„Tak tohle by se mělo napsat do nějaké knihy o historii upírů a vlkodlaků,“vložila se do toho Alice.

 

„No jasně, tohle je významný den. Upír a vlkodlak mezi sebou sjednali smír,“souhlasila Rose.

 

„Opravdu vtipné. Jako bychom to nikdy neudělali,“odvětil Edward.

 

„Udělali, ale spíše kvůli tomu, abychom se navzájem nepovraždili, nikdy to nebylo z přátelství a nikdy jsme to nemysleli vážně,“usmál se Jasper. 

 

„Takže to tajemná, že nastupuješ do školy?“zeptala se nadšeně Hermiona.

 

Edwardovi se to její nadšení moc nelíbilo.

 

„Jo, vracim, ale to neznamená, že do mě budeš každou volnou chvilku tlouct učení,“varoval jí.

 

„Jakoby to šlo, aby člověk něco tloukl do upíru,“zasmál se Emmet.

 

 

22.07.2009 16:24:49
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one