NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

24. kapitola - Probere se? ZM

24. kapitola- Probere se?

 

Nikky se ráno probudila s úsměvem na tváři. Když ale natáhla ruku vedle sebe, našla místo svého Edwarda nějaký papír. Sedla si na posteli a přečetla, co na něm stálo Edwardovým písmem.

 

Lásko,

Moc bych si přál být u tebe, až se probudíš, ale ta noc mě zbavila zbytku sebekontroly, kterou potřebuju, abych mohl být mezi lidmi.

Musel jsem na lov, ale slibuju, že než se ti začne stýskat, budu zpátky.

 

Miluju tě  

                                              Edward

 

Vedle byla rudá růže. Nikky se usmála a přičichla k růži. Najednou uslyšela zaklepání. Nemohl to být nikdo jiný, než někdo z Cullenů tak, i když byla pořád v posteli, řekla: „Dále.“

 

Vešla Alice.

 

„Ahoj, Alice. Ani netušíš, jak báječnou noc jsem prožila. Vlastn…..,“pak se ale zarazila, když spatřila její obličej plný smutku a bolesti.

 

„Co..co se stalo?“zeptala se Niky vystrašeně.

 

„Edwarda zranil vlkodlak,“řekla tu prostou větu Alice, ale Nikky zasáhla jak dýka do srdce.

 

„Kde je?“zeptala se.

 

„Na ošetřovně. Čekáme, až přijede Carlisle. Je na tom špatně. Nevíme co máme dělat,“vzlykla Alice.

 

Nikky vystřelila z postele, hodila na sebe první oblečení, které našla, což byla její černá sukně a Edwardova košile a běžela dolů na ošetřovnu.

V tom spěchu si ani nevšimla Rema před vchodem, který vypadal jak hromádka neštěstí.

Vletěla na ošetřovnu, v patách měla Alice. Sotva spatřila lůžko, na kterém Edward ležel, myslela si, že omdlí. Vypadal hrozně. Zakryla si zděšeně ústa a nechala volně téct slzy z očí. Pomalu se vydala k němu.

 

Carlisle s Esme už dorazili a Carlisle zrovna něco říkal ostatním, kteří, jestli je to možné, zbledli ještě víc.

 

Nikky došla k Edwardovi a chytila ho za ruku: „Co ti to udělali, lásko,“zašeptala zhrouceně.

 

Cullenovi jí věnovali útrpný pohled.

 

„Jak je na tom,“zeptala se Carlislea.

 

„Vy musíte být Nikky,“pousmál se.

 

„Promiňte, jindy tak neomalená nejsem,“omluvila se, když si uvědomila, jak na něj bez pozdravu vyjela.

 

„Nic se neděje, všichni jsme teď ve velkém stresu,“přikývl Carlisle.

 

„Není na tom dobře. Nevím, jak mu mám pomoct. Ještě nikdy jsem se s ničím podobným nesetkal. Má neuvěřitelně rozsáhlá zranění, ale co mi dělá ještě větší starosti je to bezvědomí. Normálně by byl už mrtvý, protože by ho ten vlkodlak bez váhání zničil, ale,“zarazil se Carlisle.

 

„Probere se?“zeptala se Nikky.

 

„Nevím, nechci dávat falešné naděje vám všem, ale bojím se, že ne,“řekl zničeně Carlisle.

 

Věděl, že přichází o syna.

 

„Ne,“nechtěla si to připustit Nikky. „Něco přece můžeme udělat.“

 

„Pomohl by mu už jen zázrak,“namítal Carlisle.

 

„Možná, že vy v zázraky nevěříte, ale já jsem čarodějka a viděla jsem neuvěřitelné věci i zmrtvýchvstání,“řekla s bojovným výrazem Nikky.

 

„Edward by nechtěl, aby sis zahrávala s černou magií, Nikky,“namítala Alice.

 

„Jak to víš?“nechápala Nikky.

 

Pak jí to ale došlo. Musí přijít na to, jak Alice obejít.

 

„Ani se o to nepokoušej, uvidím tě. Nechci, aby si vedle něho skončila i ty, až se ti něco nepovede,“ječela na ní Alice. „nechci přijít o kamarádku, když už přicházím o bratra.“

 

„Nepřijdeš. Jsem opatrná, vím, co dělám a jsem silnější víc, než si myslíš,“namítala Nikky.

 

„To si Edward myslel taky,“řekla Alice a podívala se na svého bratra na lůžku.

 

Nikky tam taky sklouzl pohled. Najednou dostala hrozný vztek.

 

„Víte, kdo byl ten vlkodlak?“zeptala se.

 

„Ano, ale nedělej ukvapená rozhodnutí. Je silnější než ty a to i v lidské podobě. Postaráme se o něj,“snažil se jí uklidnit Jasper, protože z ní cítil ten vztek a touhu po pomstě.

 

„Na to jsem se neptala,“namítala rozzuřeně Nikky. „Jeho jméno.“

 

„Remus Lupin,“řekla Alice se skloněnou hlavou.

 

Nikky si vzpomněla na toho zdrceného muže před ošetřovnou.

 

„Byla to nehoda. Hrozně toho lituje. Měl Edwarda rád,“řekla Esme.

 

„Lituje?“řekla Nikky nevěřícně. „Copak jste se všichni zbláznili. Je to vlkodlak. Nikdy nebude litovat, že ublížil upírovi.“

 

„Mýlíš se. Edward byl pro mě jako syn. To, že je upír, je vedlejší. Dokážu vlkodlaka v sobě kontrolovat,“řekl Remus, který právě vešel na ošetřovnu.

 

„Musím uznat, že máš odvahu, pse,“odfrkl si Emmet.

 

„Neopovažujte se na mě mluvit, Lupine. Kdybyste toho vlkodlaka v sobě měl pod kontrolou, neležel by tu teď Edward přede mnou na lůžku. Nejradši bych vás zabila,“řekla se vztekem Nikky.

 

„Udělej to, nic jiného si nezasloužím,“souhlasil Remus.

 

„Kdyby to bylo tak jednoduché,“povzdechla si Nikky. „Ale Edward by mi to nikdy neodpustil. Taky pro něj hodně znamenáte.“

 

Remus se zničeně podíval na Carlislea: „Bude v pořádku?“

 

„To by musel být zázrak,“řekl Carlisle a moc mile to neznělo.

 

Jeho rozum mu říkal, že za to ten člověk nemůže, ale srdce namítalo a toužilo ho na místě zničit. Nemohl uvěřit, jak rychle se stal Edward jeho synem, ale je jím a on o něj nechtěl přijít.

 

Hodiny se měnily v dny a ty v týdny. Remus vypadal jak smrtka, stejně jako Sirius, který, jakmile se to dozvěděl, se nechtěl od Edwarda hnout. Tak moc se o něj bál a i přes velké přátelství s Remusem, se na něj stejně nemohl ani podívat. Nechtěl mu nic vyčítat, ale stačil by jediný pohled a nemusel by ani nic říkat.

 

Nikky se k Edwardovi prakticky nastěhovala. Pořád mu něco povídala. Četla mu. Byla jedna z mála, kdo pořád věřil. Zrovna u Edwarda usnula, když mu četla a vešel Brumbál. Ani on nenesl dobře, že je jeho oblíbený student v takovém stavu.

 

„Slečno, měla byste si jít lehnout do ložnice,“probudil jí.

 

„Ne, já tu zůstanu,“namítala Nikky.

 

„Našel jste něco?“zeptala se nadějně.

 

„Ano, v jedné knize z 18. Století píší, že magické jádro nejvíce pomáhá uzdravení a když je vybité, je tu možnost ho znovu nabít energií,“pousmál se Brumbál.

 

„Takže se probere?“řekla radostně Nikky.

 

„Není to jisté, ale možná ano,“usmál se. „Je potřeba jeden lektvar. Profesor Snape ho již připravuje,“s tím odešel z ošetřovny.

 

Nikky chytla Edwardovu ruku. „Budeš v pořádku, cítím to.“

 

Příští den byl lektvar hotový. Cullenovi s Nikky, Remem, Siriem a Brumbálem se sešli u Edwarda na ošetřovně. Měli jen jedno přání. Ať to vyjde.

 

Poppy vlila pomalu lektvar do Edwardových úst. Teď mohli jen čekat. Hodinu se nic nedělo, ale pak sebou začal Edward házet. Vypadalo to jako přeměna. Házení pomalu ustalo a on otevřel oči.

Vystřelil rychle do sedu a pozoroval všechny v místnosti. Ty se pomalu vzpamatovávali z toho šoku.

 

„Edwarde,“vletěla mu do náruče Nikky. „Tolik jsem se bála.“

 

Když Edward uviděl Remusův zničený výraz, vzpomněl si.

 

„Ten vlkodlak, to jsi byl ty?“zeptal se pro jistotu.

 

Remus přikývl: „Moc mě to mrzí.“

 

„Nemáš se za co omlouvat. Nemohl jsi to vědět a navíc jsem tě taky zranil. Kdyby sem byl po lovu, ten, kdo by se omlouval, bych byl já,“pousmál se Edward.

 

„Teda brácha, ty jsi nám dal,“poplácal ho Emmet po rameni.

 

Carlisle a Esme zářili štěstím a Alice ho běžela obejmout.

 

 

 

19.08.2010 20:00:38
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one