NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

4. kapitola - Dopis a vysvětlení ZM

4. kapitola - Dopis a Vysvětlení

 

„Přede dvěma a půl roku jsem přijel do USA, ale neřekl jsem vám proč,“začal Edward.

 

Všichni ho poslouchali a radši nepřerušovali.

 

„V Anglii zuřila válka. Už spoustu let v zemi zabíjel jeden člověk. Říkal si Lord Voldemort,“řekl Edward.

 

Tehdy už to jeho rodině začalo docela dost docházet.

 

„Voldemort zabil mé rodiče, když mi byl jeden rok a já jsem byl dán ke své tetě a strýci, kteří mě nenáviděli. V jedenácti jsem ale dostal největší dar,“usmál se Edward.

 

„Přišel mi dopis z jedné školy. Jmenovala se Bradavice. Byla to škola pro čaroděje,“řekl Edward a čekal na reakci své nové rodiny.

 

„Tušil jsem to,“řekl Carlisle.

 

„Vy nejste překvapení?“divil se Edward.

 

„Známe čaroděje synu a to, že se s nimi nestýkáme a nemluvíme s nimi neznamená, že nevíme o jejich existenci.“

 

Edward přikývl a pokračoval. „Vzali mě tedy do Bradavic a já jsem tam našel své dva nejlepší kamarády. Rona Weasleyho a Hermionu Grangerovou. Každý znal mé jméno. Byl jsem ten chlapec, který přežil kletbu smrti od samotného Pána Zla,“ušklíbl se Edward.

 

„Nebyl rok kdy by se mě nepokusil Voldemort dostat. Před třemi lety jsme proti sobě konečně stáli v poslední bitvě, která měla rozhodnout o budoucím osudu kouzelnického světa. Bitva byla krutá a spoustu dobrých bystrozor při ní přišlo o život, ale také spoustu smrtijedů,“řekl Edward a vypadalo to, že se mu vzpomínání na ty události příčí.

 

„Bitvu jsme vyhráli a já zabil Voldemorta. Vypadalo to, že budou konečně všichni zase šťastní včetně mě.“

 

„Ale ty si šťastný očividně nebyl,“řekla Esme.

 

„Ne nebyl. Nemohl jsme tam dál žít. Všude jsem viděl ty mrtvé kolem sebe. Potřeboval jsem být někde, kde mi to nebude připomínat válku. Jednou večer jsem si sbalil věci, napsal jsem dopisy. Jeden Ronovi a Hermioně a druhý svému kmotrovi Siriovi. Zrušil jsem svůj účet u Gringottových, změnil jsem si jméno a odjel jsem do Ameriky začít žít nový život,“dořekl Edward.

 

„Jaké je tedy tvé pravé jméno?“zeptal se Jasper, který se v kouzelnickém světe nevyznal tak jako ostatní.

 

„Harry James Potter,“řekl Edward se smutných úsměvem. „Můj otec James byl bystrozor a máma Lily byla léčitelka.“

 

„Myslím, že ostatní si už dokážeme domyslet sami,“pousmál se Carlisle.

 

„To je pravda,“přidala se Rose. „Kdo by neznal příběh slavného Harryho Pottera.“

 

Edward potichu zaklel, ale všichni ho slyšeli svým extra upířím sluchem a zasmáli se.

 

„Copak. Že by se ti nelíbilo, když ti připomínáme tvou slavnou minulost,“usmála se Rose.

 

„To je slabé slovo,“ušklíbl se Edward.

 

Pak ho něco napadlo a hned se na to Carlislea zeptal. „Co si myslel tím, že si to tušil?“zeptal se Edward.

 

„Víš synu, tvá moc jako upíra je větší než je běžné. Takovou moc mívají obvykle čarodějové. Tuhle možnost jsem ale hned zavrhl, jelikož kdyby si byl čaroděj, měl by si u sebe jistě hůlku a mudla by proti tobě neměl šanci,“vysvětlil mu Carlisle.

 

„V té době byla má hůlka někde zaprášená na dně šuplíku. Rozhodl jsme se kouzel absolutně vzdát a hlavně by mě pomocí kouzla mohli vystopovat a to jsem nechtěl,“odpověděl na to Edward.

 

„Stejně mě překvapuje, že tě Albus nenašel. Je to velice mocný čaroděj a jak mi jednou před mnoha lety řekl , Já si své studenty hlídám Carlisle, tak ne, aby si mi je adoptoval,“napodobil Carlisle dokonale hlas Albuse Brumbála až se Edward lekl, že je ten muž skutečně v místnosti.

 

„Ty znáš Brumbála?“divil se Edward.

 

„Odjakživa. Vždycky jsme si rozuměli. Už jsme na světě dlouho, takže máme vždy o čem mluvit, i když je jeho věk s tím mým nesrovnatelný,“zasmál se Carlisle.

 

„Nevěděl jsem, že si byl někdy v Anglii?“řekl Edward překvapeně.

 

„Byla to jen chvíle, ale s Albusem se z nám spíše z Francie. Nějaký čas tam studoval a  později vyučoval,“vysvětloval mu Carlisle.

 

„Pořád si nám ale neřekl co je v tom dopise,“pobídl ho Carlisle.

 

Edward tedy otevřel dopis. Poznal to písmo i po takové době. Psala mu jeho nejlepší kamarádka na kterou tak často myslel. Říkal si jestli se už Ron konečně rozhoupal a vzal si jí. Na tuhle otázku měl už brzy dostat odpověď.

 

„Píše mi Hermiona. Má nejlepší kamarádka z Bradavic. Překvapuje mě, že jí po takové době napadlo použít fénixe,“pousmál se Edward.

 

„Přečti to nahlas,“pobídl ho Emmet.

 

„Ne, je to jeho soukromá věc, Emmete,“pokáral ho Carlisle.

 

„To je v pořádku. Nemám před vámi žádné tajnosti,“zarazil ho Edward. I když o jedné věci, kterou před nimi skrýval by věděl.

 

Milý Harry,

 

Ani nevíš jak doufám, že se k tobě tenhle dopis dostane. Už je to takovou dobu co jsme spolu naposledy mluvili, ale já stále v hlavě slyším tvůj hlas.  Ostatní už se vzdali naděje, že se s tebou někdy shledáme, ale já, Ron a Sirius jsme nikdy nepřestali věřit. Sirius se s tebou snaží nepřetržitě spojit již od té doby co jsi zmizel a podle toho co říká s tím nepřestane dokud nedostane odpověď.

 

 Chybíš nám Harry. Strašně moc. Tak moc bych si přála aby si tu teď byl. Představ si, že mě Ron požádal o ruku. Nemohla jsme tomu uvěřit. Zřejmě ho povzbudil ten tvůj dopis. Měly by to být ty nejkrásnější dny mého i Ronova života , ale bez tebe to nikdy nebude dokonalé štěstí.

 

 Chápu tvé důvody proč jsi odešel, ale už to budou tři roky a ty si o sobě nedal vědět ani slovem. Nevíme jestli jsi v pořádku, jestli vůbec žiješ. Sirius se utápí ve smutku a už jsem ho neviděla měsíce se usmát.

 Fénixův řád tě hledal všude možně, ale jakoby si se do země propadl. Prosím tě, Harry. Jako tvá nejlepší kamarádka, kterou navždy zůstanu, vrať se.

 Tolik bych si přála aby si byl na naší svatbě. Pokud tě Fakwes najde a ty si tento dopis přečteš, přijeď prosím tě a běž nám za svědka v ten nejšťastnější den našeho života.

 

Navždy

 

Tvá Hermiona

 

 

Edward dočetl a kdyby mu mohly téct slzy, už by skrápěly Esmein koberec. Ostatní na tom byli podobně.

 

„Víme, že se ti po nich stýská Edie,“řekla jemně Alice.

 

„To ano, ale já přece nemůžu zpátky. Jak by zareagovali na to co teď ze mě je. Já už nejsem ten Harry, kterého znali,“řekl zničeně Edward.

 

„Opravdu? Máš pravdu, změnil jsi se, ale uvnitř si pořád stejný,“řekl Carlisle.

 

„Jsem upír. Těžko se budou chtít přátelit s upírem,“odpověděl sarkasticky Edward.

 

„Tak to jim tedy málo věříš. Měl by si tam jít ,“řekla Esme.

 

„Já to ale sám nezvládnu. Co když jim ublížím? Co když se neovládnu?“namítal Edward.

 

„To se nestane. Máš lepší sebeovládání než já a to je co říct, když já jsem doktor a krev mám před sebou každý den,“řekl Carlisle s úsměvem.

 

„A kdo ti řekl, že půjdeš sám?“usmála se Alice.

 

„Přece tě v tom nenecháme samotného,“souhlasil Jasper.

 

„Půjdeme s tebou všichni,“rozhodl Carlisle. „Aspoň si po tolika letech zase promluvím s Albusem.“

 

„Kde vůbec ta svatba je?“zeptala se Rose.

 

Edward si všiml, že k dopisu byl ještě přiložen jeden list.

 

S potěšením vám oznamujeme radostnou novinu, že dne 5. srpna na pozemcích Bradavické školy si své ano řeknou Hermiona Grangerová a Ron Weasley.

 

Jste srdečně zváni.

 

„Po tolika měsících a roků zase v Bradavicích. Myslel jsem si, že je už nikdy neuvidím,“pousmál se Edward.

 

„Tak na co čekáme?“řekla Alice radostně.

 

„Máme co dělat. Koupit svatební dar, nějaké oblečení, sehnat letenky a vy tu jen tak sedíte,“popohnala je.

 

Carlisle a Esme jí pobaveně pozorovali.

 

„Já zařídím ty letenky,“řekl Carlisle a vzal si mobil do ruky. Vytočil číslo nejbližšího letiště.

 

„Dobrý den. Tady doktor Cullen, chtěl bych sedm letenek do Washingtonu a poté do Londýna na 4. srpna,“řekl Carlisle.

 

„Osm letenek,“opravil ho Edward.

 

Carlisle se na něj překvapeně podíval. „Buď umíš špatně počítat a nebo já špatně slyším.“

 

„Neboj tati, počítat umím dobře. Na nic se prosím tě neptej a objednej jich osm,“poprosil ho Edward.

 

Carlisle tedy doobjednal ještě jednu letenku.

 

„Výborně, děkuji,“řekl Carlisle a zavěsil.

 

„Zítra ráno nejpozději nám přijdou poštou,“řekl Carlisle.

 

„Ty před námi něco skrýváš?“zeptala se Rose.

 

„Nebo spíše někoho,“pousmál se Emmet.

 

„Nebuďte zvědavý, budete brzy starý,“ušklíbl se Edward.

 

„Já nestárnu už osmdesát let, tak na mě tyhle srandičky nezkoušej,“odpálkovala ho Rose.

Dále se tím už ale nezabývali a rozhodli se zajet do města. Vzali si Edwardův Mercedes a Alicino Volvo.

 

„Já půjdu s Edwardem koupit svatební dar,“nabídla se Esme.

 

Edward se tedy vydal za Esme do centra města.

 

„Co máš v plánu koupit?“zeptal se jí Edward.

 

„Já? Snad ty ne, když jsi svědek,“usmála se Esme.

 

„A co jim mám asi koupit? Koupil bych jim auto, kdybych věděl jestli mají aspoň jeden řidičák, nebo třeba svatební cestu, ale tu už jim jistě někdo daroval,“řekl Edward.

 

„Ty na něco určitě přijdeš,“usmála se Esme.

 

„Co takhle nějaké zvíře? Třeba psa?“navrhl Edward.

 

„Proč ne, ale myslela jsem něco trochu jiného,“řekla Esme.

 

„Tak fajn. Skočim do zlatnictví a koupím Hermioně nějaký náhrdelník a Ronovi třeba ozdobnou dýku. Vždycky chtěl být bystrozor, nebo zaklínač, takže se mu bude hodit,“řekl Edward vítězoslavně.

 

„Tak jdeme,“pobídla ho tedy do zlatnictví.

 

Koupil tam Hermioně sadu šperků zahrnující náhrdelník, náramek a náušnice se safíry. Byly sice hodně drahé, ale Cullenovi byli dost bohatí lidé, takže si to klidně mohli dovolit. Říkal si, že ty safíry se jí budou krásně hodit k očím. Sám nosil  řetízek od Rose, který dostal k narozeninám a který měl smaragdový přívěšek. Rose mu ho koupila, jelikož, když nebyl po lovu, měl smaragdové oči, stejné jako míval před tím než byl upír.

Byl z Cullenů jediný kdo neměl zlaté oči a kterému zůstaly stejné jako před proměnou.

Ronovi koupil dýku zocelenou zlatem. Jako upír sice neměl rád vlkodlaky a chtěl koupit dýku zocelenou stříbrem, ale Removi ublížit nechtěl.

Dýka měla na jílci malý rubín a stejné rubíny tvořily pochvu dýky. Doufal, že se mu bude líbit. Byl to skutečně unikát.

 

Poté se sešli se zbytkem a Alice je zatáhla do luxusního obchodního centra kde si měli koupit nějaké společenské oblečení. Edwardovi to přišlo zbytečné, jelikož  měli všichni oblečení plné skříně. Alice je málokdy nechala jít v něčem dvakrát. Alice a Rose si to ale nenechaly vymluvit. Nakupování byla jejich láska.

Holky  začaly nosit hromady oblečení a zkoušely je na klukách a pak je zase nesouhlasně odnášely. Emmeta, Jaspera a Edwarda to už přestávalo bavit. Děvčata ale trvala na tom, že musí všichni vypadat skvěle.

 

„Myslím, že jsme výrazní i bez extra výrazného oblečení,“namítal Edward. „Jste si jistý, že je to správné.“

 

„Kdo tady mluvil o extravagantních oblečení? Nic takového. To oblečení musí být jen velice elegantní,“řekla Alice a Rose už běžela pro další várku.

 

Když byli konečně po několika hodinách spokojené, mohli se vrátit domů. Ani pořádně nevěděli co že to budou mít nakonec na sobě, ale nějak je to netížilo, hlavně, že dohnali děvčata skončit s tím bláznovstvím.

Doma na ně už čekaly letenky. Edward si vzal tu osmou, která byla navíc a vytratil se z domu aniž by někomu cokoliv vysvětloval. Chvíli běžel svou upíří rychlostí až se objevil před jedním domkem. Vyskočil skokem do nejvyššího okna, aby nikoho nevzbudil, snažil se být rychlý. Půjčil si list papíru a tužku. Rychle napsal dopis a do něj vložil letenku do Londýna. Naposledy se podíval na dívku, která klidně spala dál ve své posteli. Už chtěl odejít, když uslyšel jak říká ze spaní: „Edwarde. Edwardi, kde si. Neodcházej,“mumlala.

 

Bylo jí sotva rozumět, ale Edward jí slyšel. Pousmál se, přišel k posteli a políbil jí na čelo.

 

„Spi sladce, Bells,“zašeptal a zase oknem zmizel do noci.

 

„Kde si byl?“vyjela na něj Alice hned jak se objevil ve dveří.

 

„Nikde. Byl jsem se jen proběhnout,“vymlouval se Edward.

 

„Jasně, s letenkou v ruce,“řekla ironicky. „Komu si jí šel dát?“

 

„Uvidíš sama, když přijde,“pousmál se Edward a šel k sobě do pokoje.

 

Sbalil si kufr a zbytek noci vzpomínal na Bradavice, Londýn, Grimmauldovo náměstí, Doupě a spoustu jiných míst, které se mu vybavily, když si vzpomněl na Anglii.

 

Alice byla naštvaná, že neviděla tu za kterou Edward šel. Zřejmě jednal impulzivně, jinak si to nedokázala vysvětlit.

 

Ráno se všichni sešli v síni.

 

„Rozhodl jsem se, ž v Anglii na pár let zůstaneme,“řekl Carlisle.

 

„Ale proč?“divil se Edward.

 

„Už jsme ve Forks moc dlouho. Nechci, aby byli lidé podezíraví. Mám v Anglii menší vilu, takže budeme mít kde bydlet a vy nastoupíte na tři roky na nějakou školu,“rozhodl Carlisle.

 

„Přemýšlel jsem Edwarde, že by sis dodělal Bradavice,“navrhl Carlisle.

 

„Nemyslím si, že by to byl dobrý nápad,“nesouhlasil Edward. „Nečaroval jsem už tři roky,“namítal.

 

„To je věc, kterou nezapomeneš. Víš co, běž si pro hůlku a zkusíš nějaká kouzla,“pobídl ho Carlisle.

 

„Tady ne. Mohli by nás najít. Takhle o téhle vile neví,“řekl Edward.

 

„Máš pravdu, ale v Londýně to zkusíš,“rozhodl Carlisle.

 

Vzali si své kufry a vydali se na letiště.

08.04.2009 19:57:09
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one