NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

5. kapitola - Znovu v Anglii ZM

5. kapitola - Znovu v Anglii

 

Edward se na letišti pořád ohlížel kolem sebe až to Esme nevydržela a zeptala se ho.

 

„Hledáš někoho, Edwarde?“

 

„Zřejmě tu dívku, které dal letenku do Anglii a snaží se jí před námi zatajit,“odpověděla za něj Alice.

 

Potichu na ní zavrčel.

 

„Opravdu?“řekl překvapeně Carlisle. „Proč si nám neřekl, že máš dívku?“

 

„Není to jak si myslíte,“odpověděl Edward a dál už jim nic neřekl a slyšel myšlenky své rodiny.

 

Rose si říkala kdo to asi může být, že se do ní tak zbláznil. Určitě ale nebude tak hezká jako ona. Uklidňovala se.

Emmet si v duchu představoval všechny hezké holky z Forks a snažil se uhádnout, která z nich to je.

Alice pořád zkoumala jak je možné, že ji nevidí ve svých vizích.

 

Edward se v duchu ušklíbl. Věděl něco co ona ne. Bella byla imunní proti moci upírů, ani on jí nemohl číst myšlenky a to ho skutečně frustrovalo. Proto pro něj byla tak zajímavá, výjimečná a přitažlivá. Ta vůně její krve ho doháněla k šílenství a to byl nejodolnější z rodiny. Jeden čas se dokonce bál, že jí ublíží, ale naštěstí to překonal. Pořád v její přítomnosti cítil silné pálení v krku, ale stálo to za to. Nedokázal si představit, že by jí neviděl. Když se teď Carlisle rozhodl, že zůstanou v Anglii, hrozně ho to bodlo u jeho mrtvého srdce. Hrozně si přál aby vzala tu letenku a přijela za ním. Chtěl by jí naposledy vidět. Věděl, že je to sobecké, když on jí miloval tak, že by klidně zůstal sám ve Forks bez své rodiny.

 

„Ne,“řekla rázně Alice.

 

Všichni se k ní otočili a tázavě se na ní podívali.

 

„Co ne?“zeptal se Carlisle.

 

„Edward se rozhodl, že tu kvůli té holce zůstane sám,“řekla Alice.

 

„Cože?“vykřikla nevěřícně Esme.

 

„Nemůžeš tu zůstat synu. Hrozilo by, že by na nás přišli a víš jak je porušení pravidel trestáno,“řekl Carlisle.

 

„Miluju jí Carlisle a klidně bych to riziko kvůli ní podstoupil,“řekl rozhodně Edward.

 

„Ale my ti to nedovolíme. Jestli jí skutečně tak miluješ a ona tebe, tak jí přemluv ať zůstane s námi v Anglii,“navrhl Carlisle.

 

„To nejde. Má tu rodinu,“namítal Edward.

 

Carlisle už na to nic neřekl, jelikož došli k přepážce na odbavování zavazadel. Za přepážkou stála velice hezká letuška tedy na lidské poměry, ale na Rose, nebo Alici neměla. Proti ní vypadaly jako bohyně.

Edward se usmál na jejími myšlenkami.

 

Panebože. Vypadá jako bůh. To sexy tělo…..

 

Dál už Edward radši neposlouchal. Byl zvyklý na reakce ostatních na jejich vzhled, hlavně tedy na něho. On byl z kluků nejhezčí a Rose zase z děvčat.

Nastoupili do letadla. Carlisle jim sehnal první třídu. Ne proto, že by chtěli mít nějaké extra pohodlí, ale nechtěli sedět až tak blízko vedle lidí. Jasper se ještě tak docela neuměl ovládat a Emmet se svojí výškou by se snad do turistické třídy ani nevešel.

Cesta byla dlouhá, ale jim to tak nepřipadalo. Povídali si celou cestu, ale tak potichu, že je lidský sluch nemohl slyšet.

Když přistáli na letišti v Londýně, Edward se snažil v duchu uklidnit a poté vystoupil s ostatními z letadla. Když procházeli celním prostorem, letuška se na něj mile usmála a řekla: „Vítejte v Londýně. Přeji vám příjemný pobyt.“

 

„To zajisté bude,“oplatil jí trochu úsměv Edward.

 

„Je ti fajn?“zeptal se Jasper. „Cítím z tebe neklid.“

 

„Je mi jen divně. Jsem po třech letech zpátky v Londýně. Nemůžu pochopit jak jsem se mohl k tomu nechat ukecat,“řekl Edward.

 

Emmet se zasmál. „Tak pojď. V Londýně jsem ještě nebyl. Co kdyby si nám to tu ukázal?“pobídl Edwarda Emmet.

 

„Nejsem žádná průvodkyně,“odbil ho Edward.

 

„Kde máš tu vilu Carlisle?“zeptal se Edward.

 

„Uvidíte. Necháme se zavést taxíkem za město a pak poběžíme,“řekl Carlisle.

 

Taxikář si je vyjeveně prohlížel a pak je zavezl kilometr za město. Byl hrozně překvapený, když jim zastavoval. Všude byl jen les. Co tady chtěli dělat? Poté co taxikář odjel, vzal si každý hromadu tašek a kufr a běželi za Carlisleem, který jediný znal cestu. Dorazili před nádhernou vilu.

Edward moc nesledoval cestu, takže si ani nevšiml kde se nacházejí. Kdyby dával pozor, jistě by ho to udivilo. Nacházeli se totiž poblíž Prasinek a tedy i Bradavic.

Vila byla nádherná a nepochybně nesla prvky Esme, která jí celou navrhla a vybavila.

Každý si hned našel nějaký pokoj kde se zabydlel. Edward si vybral ten, ze kterého byl výhled na hory. Připomínalo mu to výhled z Nebelvírské věže. Upíří rychlostí si vybalil vše na správná místa.

Notebook ležel na stole. Knihovna již byla zaplněna stejně jako šatník. Převlékl se do pohodlných riflí a tmavě zelené košile a vydal se do obývacího pokoje.

Carlisle a Esme už tam seděli a  povídali si jak a kdy se dostanou do Bradavic.

 

„Jsem rád, že jsi přišel synu. Rádi bychom si s tebou o něčem promluvili,“řekl Carlisle.

 

Edward mu v hlavě vyčetl, že chce mluvit o lidech z Bradavic a hlavně o svém příteli Albusu Brumbálovi, kterého již tolik let neviděl.

 

„Co chceš o Brumbálovi vědět?“zeptal se Edward.

 

„Už jsem ho neviděl spoustu let. Jak si myslíš, že bude reagovat až se dozví, že si upír?“zeptal se Carlisle.

 

 Jelikož až tě uvidí, dojde mu to hned stejně jako až uvidí mě. Řekl si v duchu Carlisle.

 

„Nemyslím si, že by změnil názor na mě jenom kvůli tomu, že jsem  teď upír. Jestli se bojíš aby mě vzal zpátky do školy, tak nemusíš mít v tomhle ohledu strach. Mnohem horší budou kouzla. Varoval jsem vás, že jsme neměl tři roky v ruce hůlku. Kouzla už pro mě nejsou samozřejmá jako to bývalo dřív,“řekl Edward smutně.

 

„Proto jsem ti sehnal tohle,“hodil po něm Carlisle tlustou knihu.

 

Edward jí chytil a držel jí jakoby nic nevážila. Přečetl si název. Magie. Zkoušky OVCE .

 

„Je tam všechno co se učí celých sedm let na kouzelnických školách. Přeměňování, Obrana proti černé magii, Lektvary, Runy, Dějiny, Astronomie, Věštění, Studia mudlů a jiné věci. Prostě všechno co je zapotřebí,“řekl s úsměvem Carlisle.

 

„Kde si tu knihu sehnal?“zeptal se překvapeně Edward a začal jí listovat.

 

„Nechal jsem si jí poslat z New Yorku, když jsi nám řekl, že jsi čaroděj. Věděl jsem, že se bude hodit,“usmál se Carlisle.

 

„Budu s tebou celou noc opakovat magii a uvidíš, že zítra budeš stejný čaroděj jako než jsi odjel do Ameriky.“

 

„Nikdy to už nebude stejné. A já bych si to ani nepřál,“řekl Edward.

 

„Máš pravdu, zlato. Nebude to stejné. Teď jsme s tebou my, tvá rodina,“objala ho Esme.

 

„Já vím,“oplatil jí obětí Edward.

 

Poté se obrátil ke Carlisleovi.

 

„K čemu ale tohle všechno? Proč potřebuju OVCE, když stejně nebudu magii dál studovat?“zajímalo ho.

 

„A proč by si jí nemohl dál studovat? Je součástí tvého života,“řekla Esme.

 

„A vám by to nevadilo?“řekl překvapeně Edward.

 

„Chceme to co chceš ty. Chceme, abys byl šťastný,“řekl Carlisle.

 

„Děkuju,“usmál se Edward.

 

„Hotové melodrama,“zasmál se Emmet.

 

Edward se ušklíbl. „Máš něco proti dramatu?“zeptal se pobaveně.

 

„Vůbec ne,“ušklíbl se Emmet.

 

„Jen by mě zajímalo kde to vůbec jsme,“obrátil se na Carlislea.

 

„Myslel jsem si, že vám to Edward řekne,“otočil se Carlisle k Edwardovi.

 

„Ale já přece…..,“pak se zarazil.

 

Došlo mu proč mu ten výhled na hory byl tak povědomý. Jsou tak blízko a jemu to došlo až teď.

 

„Jestli jsou ty hory venku ty co myslím tak jsme pár kilometrů od Prasinek,“řekl Edward.

 

Carlisle se usmál.

 

„Pras…co?“ptala se Alice, která zrovna s Jasperem ruku v ruce sešla do obýváku.

 

„Prasinky,“zopakoval Edward. „To je kouzelnická vesnice asi kilometr od Bradavic. Studenti Bradavic mají možnost si tam během víkendu zajít, když mají propustku od rodičů. Plnoletí jí samozřejmě nepotřebují,“vysvětloval Edward.

 

„A co tam všechno je, že je to tam tak baví chodit?“nechápal Emmet.

 

„Spoustu obchodů. Medový ráj, Taškař, Tři košťata a mnoho jiných,“řekl Edward.

 

„To bych ráda viděla,“usmála se nadšeně Alice.

 

„Mohli bychom si tam udělat výlet,“napadlo Esme.

 

„Nevím jestli je to dobrý nápad. Mohli bychom vyvolat rozruch. Pochybuju, že si nás nikdo nevšimne,“namítal Edward.

 

„Tak zaprvé. Ještě nezačal školní rok a ani není víkend, takže padá nebezpečí, že by tam mohl být nějaký student,“vyjmenovávala Alice.

 

„Za druhé. Nemá svítit slunce tak moc, že  bychom se mohli prozradit a to ani v den svatby. A za třetí. Proč by nám mělo vadit, že se na nás všichni dívají. Na to už jsme přece zvyklý, nebo ne?“zeptala se Alice.

 

„Tak fajn,“vzdal to Edward.

 

Alice radostně vypískla a šla hned pro Rose, protože tohle si nemohla nechat ujít.

Za hodinu už vyráželi směr Prasinky. Edward je vedl a jakmile byli dostatečně blízko zpomalil do lidské rychlosti. Nemohl tomu uvěřit. Vůbec se to tu nezměnilo. V dálce mohl vidět Chroptící chýši, kde se poprvé setkal se svým kmotrem Siriem.

Otočil se na ostatní a pobaveně je pozoroval. Normální člověk by to přes jejich masky neviděl, ale Edward mohl vidět to neuvěřitelné překvapení. Carlisle tu už byl. Před mnoha, mnoha lety, takže jeho překvapení nebylo tak velké. Přesto řekl: „ Nikdy mě nepřestane magie udivovat.“

 

Edward se pousmál. „To ani mě ne a to jsme čaroděj,“zasmál se.

 

V Prasinkách skutečně bylo téměř mrtvo a když už kolem někoho prošli, dotyčný je udiveně pozoroval a pak se otočil a odešel.

 

„V době války by nás už vyslýchali na ministerstvu. Všichni kdo se vymykali normám byli podezřelý jako Voldemortovi špióni. Teď po válce už lidé pomalu zapomínají na doby kdy měli strach vyjít ven aniž by je někdo nezabil. Malý děti, kterým je teď okolo deseti let už zapomněly, ale já a spousta dalších skvělých lidí a bystrozorů, kteří bojovali v čele nezapomenou na umírající, padající pod kletbami smrtijedů,“řekl Edward ne zrovna nadšeným hlasem.

 

Carlisle mu dal ruku na rameno. „Je mi fajn,“odpověděl Edward na nevyslovenou otázku, kterou mohl slyšet v jeho mysli.

 

„Už je to pryč a vzpomínání nám nepomůže,“povzdechl si, i když nevěřil, že by někdy dokázal zapomenout.

 

„To jsou Bradavice?“zeptala se Rose a ukázala k obrovskému hradu.

 

Edwarde se tam otočil, i když věděl co přesně tam stojí. „Ano, to jsou Bradavice. Hrad, který mi byl kdysi domovem,“usmál se Edward.

 

„V té největší věži je společenka Nebelvíru a támhle vzadu u lesa je famfrpálové hřiště,“ukázal k lesu.

 

„Ty jsi hrál famfrpál?“zeptal se Emmet.

 

„Jo a byl jsem v něm dost dobrej. Hrál jsem na postu chytače stejně jako před lety můj táta James. Koště bylo jedno z mála věcí, kterého jsme se hned nezbavil co jsem odjel do Ameriky,“řekl Edward s pohledem upnutým k hradu.

 

„Něco mě napadlo,“řekla najednou Alice. „Jestli budeš teď rok chodit do Bradavic, úplně se od nás oddálíš. Co kdybychom byli s tebou v Bradavicích? Brumbál by nám určitě našel nějaké nepoužívané místnosti. I my jako upíři jsme kouzelná stvoření i když neumíme čarovat,“řekla Alice.

 

 

„Nevím jak Alice, ale já bych o nás rozhodně nikdy neřekl, že jsme kouzelná stvoření,“ušklíbl se Emmet.

 

„A co by jsi řekl? Že jsme netvoři. Nezabíjíme lidi, tak si sakra přestaňte namlouvat, že jsme vrazi, nebo něco podobného,“řekla už trochu naštvaně Alice.

 

„Jsme upíři,“zavrčel Emmet.

 

„Díky, že si mi to připomněl, rozhodně bych na to dokázala zapomenout,“řekla ironicky Alice.

 

„Přestaňte se hádat,“zastavil je Edward. „Byl bych rád, kdybyste mohli být se mnou. Zeptám se Brumbála a uvidíme co se dá dělat,“slíbil Edward.

 

Poté se vrátili do vily a připravili si oblečení zítra na svatbu.

Podívejte se na galerii ke kapitolce a komentujte.

09.04.2009 14:34:30
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one