NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

7. kapitola - Sbohem Edwarde ZM

7. kapitola - Sbohem Edwarde

VE FORKS: POKOJ BELLY V DEN ODJEZDU DO LONDÝNA

 

Bella se zrovna probudila. Bylo něco okolo sedmi, ale i když byla sobota, jí se nechtělo spát, nebo spíš nemohla. Chyběl jí tu Edward. S ním se cítila vždycky bezpečně a uvolněně. On sám to nechápal. Vždyť byl upír, jak se v jeho přítomnosti mohla cítit bezpečně?

Zrak jí padl na stolek kde uviděla bílou obálku a na ní napsáno Edwardovým písmem Belle. Vzala jí a se strachem otevřela. Bála se co má pro ní Edward za zprávy, když už se jí neopovažoval to říct osobně.

 

Bello, lásko,

Chci aby si věděla, že tě budu milovat až už budu kdekoliv. Dnes ráno odlítáme do Londýna na svatbu mých dvou nejlepších přátel. Možná si vzpomeneš, že jsem ti o nich vyprávěl. Proto ti ale nepíšu. Carlisle se rozhodl, že tam pár let zůstaneme. Prý jsme ve Forks už moc dlouho a začínáme být nápadní. Snažil jsem se ho přesvědčit, abych mohl zůstat ve Forks alespoň já, ale argumentoval tím, že bych mohl prozradit naší existenci.

Lásko, jsi jedna z mála kdo o mě ví všechno. Víš kdo jsem, nebo jsem byl. Nemusím se bát s tebou jít kamkoliv, jelikož už před tebou nemám žádné tajemství. To samé se ale nedá říct o mých přátelích. Neviděl jsem je dva roky a oni nevědí, že jsem upír stejně jako donedávna nevěděla má rodina, že jsem čaroděj.

Potřebuji tvou podporu, nevím jestli to sám zvládnu. Zřejmě si říkáš čeho se já můžu bát, ale věř mi, že jedné věci ano. Odmítnutí. To, že mě zavrhnou jakmile se dozví kdo jsem. Proto jsem přidal k dopisu dvě letenky. Jedna je do New Yorku a druhá z New Yorku do Londýna. Máš tam u toho napsané ještě jak se dostaneš do Bradavic. Nemůžu tě nutit do takových bláznivých cest, ale prosím tě, přijeď. Chtěl bych tě naposledy vidět a políbit.

Už teď je pro mě hrozně bolestivá představa, že nebudu moct být s tebou. Dívat se jak spíš. Zachraňovat tě, když padáš a vidět tvůj úsměv, když mě zahlídneš. Tak moc bych si přál, aby si se mnou zůstala v Anglii, ale nejsem tak sobecký, abych to po tobě chtěl.

Líbám tě má lásko

 

Edward

 

Bella šokovaně vytáhla z obálky dvě letenky. To přece není možné. Ne, nesmí jí odjet. Už ho nikdy nesmí ztratit. Rozhodla se v jednu chvíli. Vyndala kufr a začala balit rychlostí blesku vše co jí přišlo pod ruku. Za pět hodin jí letělo letadlo, takže měla co dělat. Za necelou hodinu už scházela do kuchyně kde seděl Charlie u snídaně.

 

„Kam jedeš s tím kufrem?“zeptal se překvapeně.

 

„Ojíždím Charlie,“řekla prostě Bella.

 

„Ale to přece. Proč?“nechápal Charlie.

 

„Nemůžu ti to teď vysvětlovat. Slíbila jsem, že nic neřeknu, ale jedu za Edwardem a možná už s ním zůstanu,“řekla Bella jedním dechem.

 

„Copak si se zbláznila,“vyletěl Charlie.

 

„Ano tati. Do něj. Nemůžu bez něj žít a jsem už dost stará na to abych žila svůj vlastní život,“argumentovala Bella.

 

„Je ti sedmnáct. Nejsi ještě ani plnoletá,“namítal Charlie.

 

„Přesto jsem zodpovědnější víc než ty a máma. Už musím jít, letí mi letadlo,“řekla Bella, když se podívala na hodinky.

 

„Kam vůbec letíš?“zeptal se stále šokovaně Charlie.

 

„Do Anglie,“pousmála se Bella.

 

„Sama? Ani náhodou,“zastoupil jí cestu Charlie.

 

„Nebudu tam sama. Budou tam Cullenovi. Pust mě tati. Tohle ti stejně nepomůže,“vyhrožovala mu rozhodně.

 

Charlie tedy radši ustoupil. Bella ho objala a řekl: „Mám tě ráda. Zavolám,“ a poté nastoupila do svýho  autíčka a vyjela na letiště.

Celou cestu se proklínala za to jak se chovala k Charliemu, ale jinak to nešlo. Edward byl pro ní život a bez něj neměl smysl. Poprvé co v tomto autě jela, pořádně šlápla na plyn a snažila se z něj dostat všechno jen aby už byla na letišti. Stihla to jen tak tak. Vletěla k přepážce jak velká voda.

 

„Let do Londýna,“řekla rychle letušce.

 

„Ten za chvíli odlétá,“informovala jí letuška jako by to ona sama nevěděla.

 

Bella rychle zamířila ke svému letadlu, ale k její smůle už odletělo. Vrátila se se sklíčeným výrazem do haly, odhodlaná letět hned dalším letadlem.

V hale na ní ale čekal Charlie s Jakobem, který k ní hned přiběhl.

 

„Bells, co tě to popadlo,“šklebil se Jakob.

 

„To víš, dobrodružství, to je moje,“pokusila se o úsměv Bella, ale moc se jí to nedařilo.

 

„Proč si nakonec neodletěla?“zajímalo Charlieho.

 

„Chtěl jsem, ale uletělo mi letadlo,“řekla popravdě Bella.

 

„Bells, rozmysli si to ještě. Můžeš si klidně zničit celý život, když se bezhlavě vrhneš do života Edwarda,“snažil se jí ještě stále přesvědčit Charlie.

 

„Ale já ho miluju tati,“řekla už plačtivě Bella.

 

„Já vím holčičko, ale to přejde,“objal jí Charlie.

 

„Máš nás, vždycky budu poblíž, když mě budeš potřebovat,“přidal se Jakob.

 

O tom Bella nepochybovala.

 

„My jsme tvoje rodina Bells. Ne Cullenovi, kteří mají svůj vlastní život do kterého by si nikdy nezapadla,“řekl Jakob.

 

Bella v hlouby duše věděla, že to co říká Jakob je pravda. Smířit se s tím však bylo mnohem těžší.

 

„Pojď s námi domů holčičko,“řekl jí Charlie.

 

„Nemůžu Edwarda takhle opustit bez vysvětlení,“namítala Bella.

 

„Tak mu napiš dopis. Je to chytrý hoch, jistě to pochopí a oba se z toho časem dostanete,“navrhl jí Charlie.

 

Bella pochybovala, že se z tohohle někdy dostane, ale poslechla. Šla si sednout do jedné kavárny a začala psát dopis pro Edwarda, svojí lásku. Přitom jí tekly slzy. Doufala, že jejich láska překoná všechno. Ale její rodina měla pravdu. Člověk a upír spolu nemůžou žít. Byla hloupá, když si namlouvala opak. Když si namlouvala, že zrovna oni dva by mohli být výjimka.

 

Lásko

 

Začala, ale pak to škrtla a začala znovu. Musí na něj takhle přestat  myslet.

 

Edwarde,

 

Ještě před chvílí jsem si myslela, že nás dva nemůže nic a nikdo rozdělit. Sbalila jsem si věci a vyrazila na letiště s úmyslem být už navždy s tebou. Poté však co mi uletělo letadlo a já měla možnost nad tím vším více uvažovat, něco jsem si uvědomila. Kdybych za tebou letěla a žila s tebou jaký by to mělo smysl? Ty by si mě nikdy nepřeměnil v upírku a já bych stárla. Stárla a dívala se na tebe, který zůstaneš navždy mladý.

 

Na chvíli se zamyslela a pokračovala.

 

Milovali bychom se dál, ale oba bychom zároveň trpěli. Ty tím, že jednoho dne mě uvidíš zemřít a já tím, že uvidím jak se ti časem znechucuju kvůli narůstajícím vráskám a rokům, které by mi na kráse nepřidaly.

Tohle rozhodnutí mě stálo spoustu sil, ale musela jsem ho udělat. My dva totiž nemáme budoucnost a oba jsme byli bláhoví, když jsme si mysleli opak. Přeji ti, aby sis našel někoho stejného jako si ty a nemusel trpět, tak jakoby si trpěl se mnou. Netvrdím, že bude lehké zapomenout, ale pokusím se o to. To musíme oba. Pokusit se zapomenout.

Navždy

 

Bella

 

Z očí jí tekly proudy slz, když obálku zalepila a sní i ukončila svůj dosavadní život. Život, který měl cenu jen po boku toho nejúžasnějšího kluka, Edwarda.

07.05.2009 20:14:30
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one