NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

9. kapitola - Oslava a rozhovor ZM

9. kapitola – Oslava a rozhovor

 

Hermiona si chtěla s Harry během oslavy promluvit, ale ten se tomu pokaždé nějak vyhnul.

 

„Harry, přestaň přede mnou utíkat,“nevydržela to už Hermi a zvýšila na něj hlas.

 

„Já před tebou neutíkám,“namítal Edward.

 

„Ale ano, utíkáš. Musím si s tebou promluvit,“stála si za svým Hermi.

 

„Ne, teď ne. Panebože Hermi, ani ne před dvouma hodinama si se vdala. Měla by sis užívat oslavy a svého manžela. Promluvit si můžeme kdykoliv jindy,“usmál se na ní Edward.

 

„Jak mám vědět, že znovu neodjedeš?“namítala Hermi.

 

„Neodjedu, slibuju. Nějaký čas se tu s rodinou usadíme,“řekl Edward.

 

To Hermionu trochu uklidnilo. „Tak dobře, ale stejně tomu neunikneš. Potřebuju vědět co se s tebou stalo.“

 

„Co tím chceš říct?“znejistěl Edward, ale nedal na sobě nic znát.

 

„Jsem tvoje nejlepší kamarádka a poznám, když se něco děje,“řekla jen Hermi a šla za Ronem.

 

„Tak to máš pravdu. Proč sakra musíš být pořád tak všímavá?“řekl si pro sebe Edward.

 

Edward se vydal za svojí rodinou.

 

„Tak co, jak si užíváš oslavu?“zeptala se Alice.

 

„Oslava mi problémy nedělá, to spíš Hermi,“řekl Edward tak potichu, že ho žádný člověk nemohl slyšet.

 

„Cože? Stalo se jí něco?“zeptala se stejně potichu Alice, aniž by někdo kolem postřehl, že by vůbec otevřela pusu.

 

„Je moc všímavá. Došlo jí, že se se mnou něco stalo a taky si všimla jak mám ledové ruce,“řekl Edward.

 

„To ještě nic neznamená,“snažila se ho uklidnit Alice. „A stejně jim to budeš muset říct a troufám si tvrdit, že Brumbál to už ví.“

 

„Tak ten určitě. Spíš by mě udivilo kdyby to nevěděl,“řekl dokonce trochu pobaveně Edward. „Proto se mnou chce zřejmě tak urputně mluvit.“

 

„Když už mluvíme o těch co s tebou chtějí mluvit, řítí se sem tvůj kmotr a nevypadá to, že by se nechal jen tak odbýt,“řekla Alice.

 

Edward se otočil a skutečně viděl Siria jak k nim míří. Jen si povzdechl a čekal dokud k nim jeho kmotr nedošel.

 

„Harry, já tomu nemůžu uvěřit,“řekl až dojatě Sirius.

 

Kdyby byl Edward ještě člověk, dojalo by ho to určitě taky, ale teď zachoval chladnou tvář.

 

Sirius se s tím však jen tak nespokojil a pořádně ho objal. Edward stačil jen tak tak zadržet dech, ale obětoval Siriovi obětí.

 

Když se od sebe odtrhli, řekl Edward. „Taky jsem nevěřil, že ještě někdy budu tady, v Anglii a už vůbec ne v Bradavicích,“přiznal.

 

„Mohli bychom si promluvit? Neviděli jsme se tak dlouho a máme si toho hodně co říct,“navrhl Sirius.

 

„Jasně Sirie,“souhlasil Edward a připravoval se na nejhorší.

 

Alice se na něj povzbudiv podívala a potom se zářivě usmála. To mohlo být jediné znamení, všechno dopadne dobře, Sirius ho pochopí a neodsoudí.

 

Procházeli se kolem jezera a ani jeden nevěděl jak začít. Nakonec se Edward odhodlal.

 

„Chtěl bych se ti omluvit Sirie,“řekl trochu smutným hlasem.

 

„Jestli myslíš za ten tvůj nečekaný odchod, tak jsem četl ten dopis a chápu to,“řekl Sirius.

 

„Ne, to nemyslím. Myslel jsem to s tím zrcátkem. Já, já jsem ti prostě nemohl odpovědět, potřeboval jsem čas a taky začít od znova,“vysvětlil Edward.

 

„To já bych se ti měl omluvit. Prosil jsi mě, abych to zrcátko nepoužíval dokud se sám neozveš, ale já jsem prostě nemohl. Měl jsem o tebe hrozný strach. Bylo to jako bych podruhé ztratil Jamese, celý svět se mi zhroutil,“řekl trochu zničeně Sirius.

 

„Já vím. Byl jsem na tom stejně. Abych pořád nemyslel na vás, na kouzla, na Anglii, pracoval jsem jak nejvíc to šlo a k tomu ještě navštěvoval školu a všechny kroužky v okolí. Kdykoliv jsem nebyl zaneprázdněný, musel jsem na vás myslet, na tebe, Rona, Hermionu, na všechno co jsem opustil,“řekl Edward, ale to utrpení na které vzpomínal už skrýt za chladnou maskou nedokázal.

 

Sirius to viděl a znovu ho objal.

 

„Ale teď už nehodláš znovu zmizet, že ne,“ujišťoval se Sirius.

 

„Myslím, že tu zůstanu, nevím na jak dlouho, ale přemýšlel jsem, že bych si dodělal Bradavice a Carlisleovi nabídli v Londýně práci v nemocnici,“řekl Edward.

 

„Ty je máš rád? Ty Cullenovi?“zajímal se Sirius.

 

„Ano mám. Carlisle mi zachránil život, když mě napadl jeden muž a pobodal mě dýkou a Esme je jako moje máma,“usmál se Edward.

 

„Oni tě adoptovali? Proto se Brumbál tak podivoval nad tvým jménem?“zeptal se Sirius.

 

„Ano, jinak bych s nimi nemohl zůstat,“přikývl Edward.

 

„Když jsem přijel do Ameriky, sehnal jsem si falešný doklady na jméno Edward Evans podle kterých jsem byl Američan a zdědil jsem majetek po rodičích, kteří zemřeli při havárii,“ušklíbl se Edward.

 

„To, že si udělal?“zasmál se Sirius.

 

„Tak přece jen je v tobě Jamese víc než se zdá,“řekl pobaveně Sirius.

 

„Sirie?“zeptal se Edward opatrně. „Všiml sis na mě a Cullenových něčeho zvláštního?“

 

Sirius se zatvářil nechápavě, ale pak řekl. „Snad jen, že jste všichni až nepřirozeně bledí a máte chladnou kůži a ty zlaté oči, ale co tím chceš říct?“nechápal Sirius.

 

„Víš Sirie, tehdy jak mě napadli, jsem umíral a nebylo mi pomoci. Carlisle pro mě prakticky nemohl udělat nic, jen jednu věc,“řekl Edward.

 

„Jakou věc?“zeptal se hned Sirius zvědavě.

 

„Dostal mi do těla jistý jed, který mě napůl zabil,“dostal ze sebe  konečně Edward.

 

„Jed? Ale to nechápu. Tak jak to, že ještě žiješ?“vykuli na něj oči Sirius.

 

„Ten jed mi vyléčil všechny rány a taky mi dodal jistou sílu, zastavil však moje srdce,“vysvětlil mu Edward.

 

Sirius se na něj chvíli díval jak na blázna a potom jakoby se do něčeho pozorně zaposlouchal.

 

„Takže tvoje srdce už nebije, ale jak je to možné?“vykřikl Sirius.

 

„Já už totiž nejsem úplně člověk. Já a má rodina jsme upíři,“řekl Edward a čekal na Siriovu reakci.

 

Ten na něj chvíli jen tak zíral a pak řekl jakoby se přeslechl. „Upíři?“

 

„Ano, vím, že je to pro tebe těžké a asi mě teď zavrhneš, ale musel jsem ti to říct. Jsme sice upíři, ale nepijeme lidskou krev, živíme se zvířecí krví . Proto ty zlaté oči a ne červené. Vím, že to neospravedlňuje to, že jsme stvoření zla, monstra, ale prostě jsem ti to musel říct. Nikdy jsem neublížil žádnému člověku a ani nikdo z mé rodiny,“dořekl Edward.

 

„To je neuvěřitelné,“řekl po chvíli Sirius.

 

„Já vím,“řekl Edward a čekal na verdikt.

 

„Jak sis mohl myslet, že bych tě zavrhl? Věřím ti, když říkáš, že si ty a ani Cullenovi neublížili žádnému člověku,“řekl Sirius.

 

Edward se usmál. „Díky.“

 

„Ale stejně to nechápu. Vždycky jsem si myslel a i nás to tak učili v Bradavicích, že upíři nedokáží racionálně uvažovat, když cítí lidskou krev, tak jak je možné, že se můžete jen tak pohybovat mezi lidmi a na nikoho  z nich nezaútočit?“zajímalo Siria.

 

„Myslím, že požádám Brumbála, aby změnil výklad o upírech,“zasmál se Edward. „To, že když cítíme krev nejednáme racionálně je pravda, ale většinou to platí jen u novorozených upírů,“vysvětloval mu Edward.

 

„Je to prostě jen o cviku. Carlisle je upírem už přes třista let a ještě nikdy nikomu neublížil a dokonce denně pracuje s krví. Esme je na tom podobně. Pomohla jí k tomu hluboká nenávist k násilí. Alice a Jasper to měli těžší, ale jejich vůle je dost velká, aby tomu dokázali odolat stejně jako Emmet a Rose,“řekl Edward.

 

„A co ty? Neměl by si být ještě novorozený?“divil se Sirius.

 

„Ano, to měl, ale někteří upíří mají dar a já jich taky pár dostal. Třeba neuvěřitelnou rychlost, takže mě v běhu žádný upír nepředběhne, nebo také umím číst myšlenky a to nejdůležitější jsem nejodolnější vůči vábení krve, už jako novorozený jsem mohl chodit do města mezi lidi,“řekl Edward s úsměvem.

 

Sirius na něj koukla s otevřenou pusou. „A to je u upírů normální?“

 

„Ne tak docela. Alice třeba dokáže vidět budoucnost, Jasper může ovlivňovat pocity lidé kolem sebe, ale Carlisle si myslí, že mám takovou moc kvůli tomu, že jsem k upírství ještě čaroděj,“řekl mu svou teorii Edward.

 

„Na tom něco je,“přiznal Sirius.

 

Poté se vrátili zpátky na oslavu.

 

„Představím ti ostatní,“usmál se Edward a vedl ho ke své rodině.

 

„Nezakousnou mě, že ne,“strachoval se trochu Sirius.

 

Edward se zasmál. „O tom pochybuju.“

06.06.2009 22:49:56
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one