NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

 3. kapitola

V dopise stálo.

 

Milý Harry,

Přeji ti všechno nejlepší k tvým patnáctým narozeninám. Na tuhle chvíli jsem dlouho čekala. Zřejmě tě zajímá kdo jsem. Stačí, když si vzpomeneš na sen, který se ti denně zdává a začneš snům věřit. I já mám pro tebe jeden dárek, ale jen na tobě zda ho přijmeš. Poté totiž již není cesty zpět. Pokud budeš chtít můj dar přijmout, stačí si v duchu říct, přijímám, a objeví se před tebou. Věřím, že se brzy uvidíme a já ti budu moci říct víc. Vždy budeš v mé mysli a srdce ať se stane cokoliv.

 

Elizabeth

 

Harry to chvíli nechápal, ale pak mu došlo co myslí těmi sny. Každou noc se mu zdálo o té ženě s blonďatými vlasy a tmavýma očima. Mohla by to být ona?

 

„Harry?“snažil se ho probrat ze zadumanosti Sirius.

 

„Stačí uvěřit svému snu a říct přijímá,“řekl si jakoby pro sebe Harry.

 

Sirius už úplně vzdal snahu donutit Harryho, aby ho vnímal. Co mu mohla Eliz napsat, že byl tak mimo? Přece jí prosil ať to nechá na něm. Nevěřil ale, že by mu to řekla, jelikož by ho už Harry zasypával otázkami.

Harry se rozhodl, že ten dar přijme. Podle toho dopisu mu ta žen připadla spíše jako přítel než jako někdo kdo ho chce zabít. V duchu řekl, přijímám. Hned jak to udělal se před něj snesla velká, krásně vyřezávaná truhla. Byl na ní jednorožec a hned vedle lev, opírající se o meč.

Siriovi to konečně došlo. Eliz uznala Harryho za dostatečně vyspělého, aby se stal dědicem rodu.

 

„Měl by si to otevřít,“řekl mu Sirius.

 

Harry se na něj překvapeně podíval. „Ty víš co to je?“zeptal se.

 

„Ano vím. Je to něco jako dědictví tvého rodu. Dědicové ho dostávají ve chvíli kdy již prokáží svojí moudrost a samostatnost. Zřejmě si to již prokázal,“vysvětlil mu Sirius.

 

„Jak si se tohle všechno dozvěděl?“nechápal Harry.

 

„I já jsem kdysi něco podobného dostal, ale až ve svých osmnácti letech,“řekl Sirius.

 

Harry tedy otevřel truhlu. Bylo v ní spousta věcí. Spoustu knih, které vypadaly velice staře a jistě byly proto vzácné. Jedna však měla nádherný obal a hned ho zaujala. Rozhodl se, že si jí co nejdříve prohlédne. Dále tu byla dýka a meč.

 

„Ta dýka patřila rodu tvého otce a ten meč patřil tvé matce,“řekl mu Sirius.

 

Harry vytáhl dýku z pouzdra. Perfektně mu seděla v dlani. Byla velice hezká.

 

„Vytvořili jí elfové stejně jako ten meč. Proto je tak lehká,“řekl mu, když viděl jeho překvapení, Sirius.

 

„Připomíná mi meč Godrika se kterým jsem v druháku zabil Baziliška. Byl stejně lehký a nezničitelný,“řekl Harry a dál obdivoval dýku a meč.

 

„To je možné, jelikož i Godrikův meč vytvořili elfové a trpaslíci a je i ze stejného materiálu,“přikývl Sirius.

 

Harry vše vrátil do truhly a zavřel jí. Rozhodl se, že si to zítra vše pořádně prohlédne. Dneska si chtěl povídat se Siriem. Byl tak rád, že tu mohl být s ním.

 

„Co kdybychom si dali dort?“navrhl Harry.

 

„Určitě bude skvělej. Na Molly nikdo nemá,“souhlasil Sirius.

 

Nakonec snědli jen trochu dortu a Sirius se rozhodl, že ukáže svému kmotřenci jak se pořádně pije. Vyndal láhev pravé skotské whisky a nalil sobě a Harrymu.

Harrymu whisky nejdřív nechutnala, jelikož mu spalovala hrdlo, ale později jí přišel na chuť. Za chvíli už bylo po flašce, ale Sirius hned šáhl do svého soukromého baru a vyndal další. Hodně se spolu nasmáli. Harry už ani nepočítal kolik slyšel Pobertovských příhod z Bradavic. Padala jedna sklenice za druhou a ani jeden už neměl přehled kolik toho vypil. Sirius už měl dost a tak se belhal k sobě do pokoje.

 

„Harry, měli bychom jít do postele. Vstávej,“volal trochu ochraptělým opilým hlasem.

 

Harry ale už dávno spal na lavice u stolu a nevnímal ho.

 

Sirius se tedy nějak dobelhal do ložnice a oblečený spadl na postel a usnul.

 

Ráno se vzbudil jako první Sirius. Třeštila ho hlava jako střep a v duchu se proklínal kolik toho včera vypil. Vůbec se napastoval jak se dostal do postele. Poslední co si pamatoval bylo jak vyprávěl Harrymu historku o tom jak Poberti jednou potkali v Bradavicích Srabuse a zesměšnili ho před celou školou. Docela litoval Harryho, který musel mít stejnou kocovinu jako on. Rychle si vlezl pod sprchu, aby se alespoň trochu probral. Sice se probral, ale kocovina byla pořád stejná. Nějak se oblíkl a šel do kuchyně pro lektvar proti kocovině.

V kuchyni šel rovnou do skříně s lektvary a hned do sebe jeden hodil. Lektvar začal hned působit a Sirius si s potěšeným povzdechem sedl na židli ke stolu. Až teď si všiml, že na lavici u stolu někdo spí. Šel k němu blíž a poznal, že je to Harry.

 

„Harry, vstávej,“snažil se ho probudit.

 

Harry se začal s úpěním probírat. Sirius se pobaveně zašklebil.

 

„Bolí hlava co. Na, tohle vypij,“podal mu taky jeden lektvar.

 

Harry ho do sebe hned obrátil. Sirius strnul, když si Harryho pořádně prohlédl. Všiml si, že nemá rozčepýřené vlasy jako obvykle, ale má je dlouhé, světle hnědé a trochu vlnité. Krásné Lily zelené oči nahradily oříškové až dočerna. Zvýraznily se mu lícní kosti  a jizva na čele téměř zmizela. V noci se mu rozepnula košile, nebo spíše roztrhla, jelikož byl Harry vyšší a hruď měl dost svalnatou. Vypadal přesně jako on až na pár detailů. Jako jeho dvojče.

 

„Proč se na mě tak díváš?“zeptal se Harry, když si všiml jeho pohledu.

 

„Měl by si se podívat do zrcadla,“řekl jen Sirius.

 

Takhle to nechtěl, ale aspoň se konečně dozví pravdu. Harry se nechápavě otočil k zrcadlu. Zděšeně se na sebe podíval.

 

„To přeci není možný. To nejsem já,“řekl Harry zmateně.

 

„Právě, že tohle si ty, Harry,“řekl Sirius a přišel vedle něj.

 

V zrcadle se vedle Harryho tváře objevila ta Siriova a pak si toho Harry konečně všiml. Ta podoba. On není Pottere a ani nikdy nebyl. Otočil se k Siriovi.

 

„Kdo je doopravdy můj otec? Nejsem slepej Sirie. Nemám nic Jamese Pottera a popravdě ani z Lily Evansové-Potterové,“řekl Harry trochu frustrovaně.

 

„Máš pravdu. James a Lily nebyli tvoji rodiče,“začal opatrně Sirius.

 

Harry mu věnoval veškerou pozornost. Tušil pravdu, ale chtěl to od Siria slyšet, aby tomu mohl věřit.

 

„Tví rodiče žijí, ale bohužel se o tebe nemohli starat a tvůj kmotr o tobě nevěděl, jelikož mu byla vymazána paměť,“řekl Sirius.

 

V Harry začal bublat vztek, ale zatím ho držel na uzdě.

 

„Kmotr? To zřejmě znamená, že ty můj kmotr nejsi,“vydedukoval Harry.

 

„Ne, ale to neznamená, že tě nemám rád,“řekl rychle Sirius, jakoby se bál, aby si to Harry nemyslel.

 

„Tak kdo je můj kmotr?“zeptal se Harry.

 

„Remus,“usmál  se Sirius.

 

Harry mu úsměv oplatil. Rema měl rád a hlavně ho znal. Choval se k němu vždycky skvěle aniž by věděl, že je Harry jeho kmotřenec.

 

„A kdo jsou tedy mí rodiče?“zeptal se ještě.

 

„Pořádně se na sebe podívej. Jsi jako dvojče svého otce a máš oči po matce,“řekl Sirius.

 

„Já vím,“řekl Harry a povzdechl si. „Jen mě mrzí, že mi můj otec tak dlouho lhal a přitom mě zná už téměř dva roky.“

 

Sirius se na něj smutně podíval. „Nechtěl jsem ti lhát synu. To přísahám,“otočil ho k sobě, aby se mu díval do očí. „Ale neměl jsem na výběr. Já ani tvá matka. Hrozně nás to rmoutilo. Šek po nás Voldemort a k tomu celá moje rodina. Nikdy mi neschvalovali tvou matku ani poté, když jsme se vzali. Odmítli jít na naší svatbu. Za svědky nám šli James s Lily a tehdy nám nabídli pomoc, když to bude třeba. Využili jsme jí, jelikož jsme se o tebe báli. Má žena, tvá matka, byla těhotná a tak jsem jí i tebe chtěl ochránit. Netušili jsme, že tě Voldemort u nich najde. Opravdu mě to mrzí synu. Chci, aby si věděl, že ty, tvá matka, celá má rodina jste pro mě to nejdůležitější na světě. Dal bych za vás svůj život,“řekl Sirius trochu zlomeným hlasem.

 

„Mám tě rád Sirie. Měl jsem tě rád, i když jsem nevěděl, že jsi můj otec a nemůžu se zlobit na tebe za to, že si chránil svou rodinu,“řekl Harry a objal ho.

 

Sirius měl sklené oči. Hrozně ho to dojalo, to co Harry řekl.

 

„Taky tě mám rád synu, stejně tak jako tvá matka.“

 

„Neříkal jsi, že byla máma těhotná, když jste mě dali k Potterům?“ujišťoval se Harry.

 

„Ano, byla?“usmál se Sirius.

 

„Takže mám sourozence?“usmál se Harry.

 

„Jo máš. O rok a půl mladší sestru. Jmenuje se Alexandra a je stejně ztřeštěná jako ty,“zasmál se Sirius.

 

„Aspoň víme po kom to máme,“zasmál se Harry. Sirius se usmál.

 

„Jmenuju se vůbec Harry?“napadlo Harryho.

 

„Vlastně ne, ale pro krytí ti James a Lily změnili jméno,“řekl Sirius.

 

„A jaks e tedy jmenuju?“zeptal se se strachem Harry.

 

Siria jeho strach pobavil. „Tvá matka chtěla, aby si byl Sirius, ale já jsem to odmítl. Mé jméno mi nepřijde zas až tak skvělé,“usmál se Sirius.

 

„Mě se líbí,“namítal Harry. „Ale nemyslím si, že by se ke mě hodilo,“přiznal.

 

„Když se o tobě dozvěděla má matka, řekla, že tě přijme do rodiny, když všem ukážeme, že patříš do čistokrevného rodu,“řekl Sirius trochu naštvaně.

 

„Což znamená?“zajímalo Harryho.

 

„Že si nikdy nesmíš vzít mudlu, nebo nečistokrevnou čarodějku. Že by si měl mít vlastní trezor. Chovat se jako aristokrat a jako správný aristokrat mít čtyři jména jako ze středověku,“zasmál se Sirius.

 

„Co?“vyjekl Harry.

 

Sirius se zasmál. „Já mám čtyři jména?“zeptal se Harry udiveně.

 

„Ano, stejně jako já, tvá matka a sestra,“přikývl Sirius.

 

„Jmenuješ se James Remus Sirius Black,“řekl mu s úsměvem.

 

Harry se taky usmál. Jména všech Pobertů. „První jméno se vybírá prostě podle toho jaké se rodičům líbí. Druhé je většinou jméno kmotra a třetí otce,“vysvětloval mu Sirius.

 

„Bezva. Aspoň se trochu sníží má popularita,“řekl Harry.

 

„O tom pochybuju. Pořád si ten kdo přežil kletbu smrti, zachránil kámen mudrců, zabil Baziliška, vyčaroval Patrona a vyhrál turnaj Tři kouzelníků,“zkazil mu radost Sirius.

 

„Díky, že si mi to připomněl. Hned je mi líp,“odpověděl sarkasticky James (odteď budu říkat Harrymu už jenom James)

 

Nemáš za co,“usmál se Sirius.

27.03.2010 23:41:39
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one