NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

12. kapitola - Konec zábavy NN

12. kapitola – Konec zábavy

 

Harry dal Albusovi krásný pokoj v druhém patře. Doufal, že když bude v jiném patře než oni, tak budou mít větší soukromí. To se ale přepočítal. Albus se od nich celý den nehnul. Chtěl ukázat celý hrad, pořád se na něco vyptával. Bylo to jakoby měli hlídače, aby náhodou něco neudělali.

Rekonstrukce probíhala mnohem rychleji než předtím. Thomas a jeho pomocníci mohli pořád používat kouzla což je hodně zrychlovalo v práci. Harry, Albus a Laura měli zakázáno chodit do přízemí mimo vstupní halu. Thomas je chtěl překvapit.

 

Po dvou dnech se Albus rozhodl si s Harrym promluvit o samotě.

 

„Chtěl jsem s tebou mluvit kvůli Lauře,“ řekl na rovinu Albus.

 

„Děje se něco?“zeptal se Harry.

 

„Vlastně Děje. Laura je poslední dobou šťastná jako jindy a to díky tobě, ale potřebuju něco vědět,“řekl Albus.

 

„Tak se ptejte,“vybídl ho Harry.

 

„Myslíš to s mojí vnučkou vážně?“zeptal se Albus.

 

„Nechci, aby sis to nějak špatně vyložil, ale je ti šestnáct let, brzy budeš dospělý, ale rozumově jsi už dospělý. Musel si kvůli válce dospět mnohem dříve než ostatní tví vrstevníci,“řekl Albus.

 

„Ano to je pravda. Jen vám chci říct, že Lauru miluju. Miloval jsem jí, i když jsme si myslel, že je mudla. Ona je prostě moje spřízněná duše,“usmál se Harry.

 

„To rád slyším,“odechl si Albus.

 

„Víš, mám za ní zodpovědnost a chápu, že se k sobě asi nechováte v soukromí jen jako kamarádi,“mrkl na něj.

 

„Jen si prosim tě dávejte pozor. Jsem už sice starý, ale na pradědečka ještě nemám nervy,“povzdechl si Albus.

 

Harry se zasmál.

 

„Nebojte, dáváme si pozor. Taky se ještě necítím na otce a už vůbec ne v téhle době, kdy bych se měl soustředit na úplně jiné věci,“ujistil ho Harry.

 

„O čem chtěl s tebou děda mluvit, že jsme u toho nemohla být,“vyzvídala hned Laura.

 

„Ty jsi nějaká zvědavá,“políbil jí laškovně Harry.

 

„Jen mě ujišťoval, že ještě nechce být praděda,“zasmál se Harry.

 

Laura vybuchla smíchy.

 

„To myslíš vážně?“smála se.

 

„Nic proti, ale dědovi je přes sto dvacet let. Kdy jindy by chtěl být pradědou?“povytáhla obočí.

 

„Něco mi tím naznačuješ?“zeptal se Harry váhavě.

 

„Samozřejmě, že ne. Neboj, dítě nečekám,“ujistila ho.

 

Harry si nahlas oddechl.

 

Laura se zasmála.

 

„Proč jsou to vždycky chlapi kdo se bojí mít dítě?“zakroutila nechápavě hlavou. „Stejně ho musí odnosit, porodit a prakticky i vychovat ženská.“

 

Harry se usmál.

 

„Tak to není lásko, hrozně rád bych s tebou měl dítě, ale ne teď. Jsme ještě hodně mladý a mě čeká boj s Voldemortem. Co kdybych zemřel a naše dítě by bylo bez otce,“snažil se jí to rozumně vysvětlil Harry.

 

„Promiň,“objala ho Laura. „Vím, že je to teď pro tebe těžký.“

 

„Slibuju, že pokud Voldemorta porazim, budeme mít tolik dětí kolik jen budeš chtít,“slíbil Harry.

 

Laura se usmála a políbila ho.

 

Albus to všechno slyšel z chodby a uvědomil si jednu věc. Ty dav k sobě patří. Našli s , i když se neměli nikdy setkat. Málokdo věděl, že má děti a vnučku.

 

Na druhý dne jim Thomas připravilo překvapení. Po dlouhých dvou dnech jim dovolil jít do přízemí a celé to tam s nimi prošel. Nejprve vešli do tanečního sálu. Lesklo se to tam jako by to tam bylo z křišťálů Swarovski.

 

„Když jsme si tuhle místnost prohlédl, zjistil jsem, že jsou tu skvělé dlaždice okna a obležení. Přišlo mi škoda to ničit tak jsme na to použil jen leštící kouzla. Po tom kouzlu se to všechno rozsvítilo. Zřejmě i přes kouzlo proti stárnutí toho tento hrad hodně zažil,“vysvětlil jim Thomas.

 

Další byla obrovská jídelna.

 

„Tady jsem nechal dát nové potahy na židle a polštáře a úplně jsme vyměnil koberec. Ten původní byl barevně hrozný. Tenhle perský se sem skvěle hodí,“vysvětlil jim.

 

Další byly salónky. Malé místnosti se stolky a křesly. Tam byly také vyměněné potahy a dávalo to dojem útulnosti. Celé přízemí teď bylo jako nové.

 

„Kdy myslíte, že doděláte celý hrad?“zajímalo Harryho.

 

„Počítám tak do pěti dnů. Chybí ještě druhé patro a věže,“vysvětlil mu.

 

„Rozumim. To by mělo stačit,“přikývl Harry.

 

„Proč s tím tak spěcháš?“divil se Albus.

 

„Kvůli škole. Nechci, aby se tu pracovalo, když jsme pryč,“vysvětlil mu Harry.

 

„Je přece ale teprve třetího srpna,“nechápal Albus.

 

„Mám ještě nějaké plány. Přece jste si nemyslel, že budu jen tak čekat až se Voldemort rozhodne, že mě zabije. Mám obsáhlou knihovnu. Řekl bych, že možná obsáhlejší než v Bradavicích, to ale neříkejte Hermioně,“mrkl na něj. „Rozhodl jsem se, že se budu trochu učit kouzla, aby neměl Voldemort zase až tak moc na vrh.“

 

„Tak to ti schvaluju,“přikývl Albus.

 

„Měli jsme ti dát větší volnost už dříve. Možná by se pak některé věci nestaly,“uvažoval Albus.

 

„Jestli myslíte smrt Siria, tak toho nechte. Nemůžu říct, že jsme se s tím už smířil, ale stačí, když se z jeho smrti obviňuju já a ne další lidé,“zadržel ho Harry.

 

„Ani ty by si se z toho neměl vinit, Harry,“opravil ho Albus. „Sirius by to tak nechtěl.“

 

Večer se Albus rozhodl, že je načase se vrátit. Všiml si, že už tu jaksi překáží.

 

„Opravdu už chceš jít dědo?“zeptala se hraně smutně Laura.

 

Měla ho sice ráda, ale už chtěla být s Harrym sama. Albus to věděl a usmál se na ní.

 

„Musím dávat pozor na řád, uvidíme se v Bradavicích.,“řekl Albus.

 

Poté si na něco vzpomněl. „Mohl by si vzít Harry Lauru na Příčkou, aby si koupila věci do školy? Pošlu ti ještě dneska seznam.“

 

„Jistě, to je přece samozřejmost,“slíbil Harry.

 

„Nikdy jsme na Příčné nebyla, to bude zábava,“těšila se Laura.

 

Albus se tedy s nimi rozloučil a odešel.

Rekonstrukce hradu se blížila k svému konci. Harry musel čím dál tím více spolupracovat s Thomasem a tak neměl na Lauru tolik času. Jelikož chtěl zabezpečit nějaké místnosti hesly a kouzly, musel je tam vložit sám. Někde to  šlo těžko a tak tam musel strávit několik hodin.

 

„Měl by sis taky odpočinout,“mračila se na něj Laura. „Takhle se jednou zničíš.“

 

„Budu v pořádku. Ty kouzla jsou jenom složitější než jsme čekal,“povzdechl si Harry a svalil se unaveně na postel.

 

„Kdyby si mi dovolil ti pomoct, šlo by to rychleji a nebyl by si tak unavený,“zlobila se na něj Laura.

 

„To nepřipadá v úvahu,“odmítl to Harry.

 

„Ty kouzla berou spoustu energie a to i mě, co by si pak dělala ty, která si ještě slabší? Nechci ani pomyslet co by ti to mohlo udělat,“řekl rozhodně Harry.

 

„Já se o sebe umím postarat,namítala Laura.

 

„To je sice možné ,ale já jsem slíbil profesoru Brumbálovi, že se o tebe postarám a hodlám to dodržet, takže se budeš od takovýhle nebezpečných věcí držet dál,“nenechal se obměkčit Harry.

 

„Fajn, ale až někde zkolabuješ únavou, připomenu ti, že jsem ti to říkala,“vykřikla Laura a šla do svého pokoje.

 

Musela být opravdu naštvaná, jelikož to byla po dlouhé době co šla spát k sobě a nezůstala u Harryho. Nerada spala sama a když cítila Harryho tělo vedle sebe jak pokojně spí, mohla být v klidu.

No co, dneska to bude muset vydržet sama. Paličák jeden. Radši by se zabil než aby přiznal, že potřebuje pomoc. Nadávala v duchu a naštvaně se svalila do své postele.

 

Po dvou dnech to konečně skončilo. Harry si mohl odpočinout a pořádně se vyspat. Byl unavený snad ještě víc než když vedl Brumbálovu armádu. Prospal celou noc a skoro celý den.

Když večer otevřel oči, Laura se na něj usmála.

 

„Dobré ráno spáči, víš vůbec kolik je hodin?“

 

Harry se na ní taky usmál a políbil jí.

 

„Copak na tom záleží?“řekl pobaveně.

 

„Jak ti je?“zeptala se Laura.

 

„Už líp. Cítím se odpočatě,“přikývl Harry.

 

„To je dobře. Thomas ti vzkazuje, že až ti bude líp, máme se přijít podívat na dokončení rekonstrukce,“řekla Laura.

 

„To počká do zítra, teď mám chuť na úplně jiné věci,“usmál se na ní laškovně a stáhl jí k sobě.

 

„Nepřipadá ti to jako Dejavu?“usmála se Laura.

 

Harry se taky usmál a pak jí začal vášnivě líbat.

 

„Doufám, že dneska mi neutečeš k sobě. Bylo mi tady bez tebe smutno,“pošeptal jí do ucha.

 

„To mě taky, ale řekl sis o to,“vrátila mu to.

 

„Slyšel jsme nějaký hluk už jste vzhůru?“vběhl do místnosti Thomas.

 

„Moc se omlouvám,“koktal, když je viděl.

 

„To vás neučili Thomasi, že je slušné zaklepat?“zeptal se trochu podrážděně Harry, jelikož je vyrušil v tu nejnevhodnější chvíli.

 

„Všichni si sem chodí jako do holubníku,“ztěžoval si. Tohle je moje soukromá ložnice a pokud by vám to nevadilo, mohl byste odejít? Promluvit si můžeme zítra. Vsadim se, že se do té doby nic nezboří,“řekl Harry.

 

„Jistě, ještě jednou se omlouvám,“řekl Thomas a už byl venku.

 

„Nemusel si být na něj tak protivný,“řekla Laura.

 

„Zasloužil si to, já mu taky nelezu do ložnice,“namítal Harry.

 

„Ještě aby,“zasmála se Laura.

 

„Velmi vtipné,“ušklíbl se Harry.

 

Druhý den ráno se šli podívat jak vypadá zrekonstruované druhé patro a věže. Thomas si skutečně zasloužil každý galeon, který dostal. Nikdo jiný by to nezvládl tak skvěle a rychle. Výsledek byl prostě úžasný.

 

„Úžasné, měl byste si říct o zvýšení platu, protože to co jste tady dokázal je malý zázrak,“řekl Harry.

 

Thomas se zasmál. „Rád jsme s vámi spolupracoval,“řekl Harrymu.

 

„Nápodobně,“potřásl mu Harry rukou. „Snad se ještě někdy uvidíme Thomasi.

 

„Bylo by mi potěšením,“řekl Thomas. „Slečno Lauro?“rozloučil se a odešel. 

21.11.2009 22:07:50
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one