NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

13. kapitola – Učení? Přes mou mrtvolu! NN

13. kapitola – Učení? Přes mou mrtvolu!

 

Bylo to už pár dní co Laura a Harry bydleli v nově zrekonstruovaném krásném hradu. Konečně měli soukromí, který tak moc chtěli, ale i tak si nedopustili vzpomínky na Thomase. Za tu dobu co tu byl se celkem spřátelili a tak se jim s ním špatně loučilo.

Harry byl poslední dobou neustále v knihovně což Lauru dohánělo k šílenství. Nechápala, že mu z toho učení netřeští hlava.

 

Harry byl jako obvykle v knihovně, seděl u stolu, který byl tak přeplněný knihami, že za nimi byl sotva vidět.

 

„Kdyby mě takhle viděla Hermiona, myslela by si, že blouzní,“zasmál se Harry a četl dál.

 

Zrovna četl knihu s názvem Černá magie pro nepřátele. Vypisoval si všechna kouzla, která ho zaujala. Za těch pár dní zjistil, že černá magie není zase až tak špatná a tak se o ní začal více zajímat.

 

„Víš, že když lidi mluví sami k sobě, jsou to blázni?“zeptala se Laura pobaveně.

 

„Díky za varování, ale myslím, že je můj mozek v naprostém pořádku,“usmál se Harry.

 

Laura si mu sedla na klín a políbila ho.

 

„Nechtěl by sis dát na chvíli pauzu?“zeptala se.

 

„Teď nemůžu,“odmítl Harry.

 

Laura se ušklíbla.

 

„Netvař se tak, taky by ses měla začít učit, jinak to na začátku roku od svého dědy schytáš,“varoval jí pobaveně.

 

„Učit se? Ani za nic. Prolejzala jsem školou úspěšně doteď i bez učení, tak nevím v čem je problém,“odfrkla si Laura.

 

„Dvě slova,“řekl Harry. „Severus Snape.“

„Myslíš si, že se bojím toho starýho netopýra?“povytáhla obočí Laura.

 

Harry se zasmál. „Myslím, že si budeš s naší kolejí rozumět.“

 

Laura trochu posmutněla.

 

„Co když mě Moudrý klobouk nezařadí do Nebelvíru? Jsem z čistokrevného rodu, takže mě klidně může poslat do Zmijozelu,“namítla.

 

Harry se zarazil a odvrátil hlavu od knížky.

 

„I kdyby, tak to mezi námi nic nemění. A ještě jedna věc,“otočil její obličej k sobě,“Čistokrevný, ne vždy znamená Zmijozel. Znal jsem spoustu lidí, kteří byli čistokrevní a neskončili tam,“řekl Harry.

 

Laura se usmála.

 

„Miluji tě,“pošeptala mu do ucha.

 

„A já tebe,“políbil jí Harry a vrátil se ke knize.

 

Dny utíkaly závratnou rychlostí. Harry se učil, učil a zase učil. Kdykoliv se pokoušel Lauře domluvit, aby s ním alespoň zůstala v knihovně, řekla, že na ní mají knížky špatný účinek a řekla cituji: „Budu se učit minimálně přes mojí mrtvolu.“

 

-------------------------

 

Harry vešel do Lauřina pokoje a překvapeně se díval na její napůl sbalený kufr.

 

„Mohla by si mi vysvětlit co to děláš?“zeptal se jí.

 

„Co by,“ani se na něj neotočila Laura. „Na zbytek prázdnin se vracím k dědovi, jelikož ty na mě stejně nemáš čas,“odpověděla Laura a dál házela věci do kufru.

 

Harry k ní zezadu přišel a objal jí. Zabořil jí hlavu do vlasů a políbil jí.

 

„No tak, lásko. Vím, že je to se mnou těžký,“povzdechl si. „Ale, přece mě nenecháš samotného v tomhle obrovským hradě. Já tě potřebuju,“zašeptal jí do vlasů.

 

„Opravdu?“otočila se k němu Laura. „Možná si na to měl myslet dřív.“

 

„Připadám si tu jak sama ve vězení. Potřebuju si s někým popovídat, zasmát se, sdělit historky ze života,“řekla zničeně Laura. „A to bohužel už s tebou nemůžu. Tvými nejlepšími přáteli se stali knihy a tvojí přítelkyní knihovna,“obvinila ho.

 

„To přece není pravda lásko,“namítl Harry.

 

„Ne?“nadzvedla obočí Laura.

 

„Kdy si naposledy napsal svým přátelům nějaký dopis?“zeptala se. „Možná ti to nedochází, ale oni neví kde si ani co se s tebou děje a můžou mít o tebe strach,“připomněla mu Laura.

 

Harry v duchu zaklel. Nemohl jí to vyčítat, když měla pravdu a to ho nejvíc štvalo. Ale on se musel učit. Nechtěl už to zažít. Zažít ztrátu někoho drahého, někoho koho milujete. To už nesměl dopustit.

 

„Slibuju, že se pokusím být častěji s tebou,“slíbil, ale předem věděl, že to nebude mít žádný dopad.

 

Laura se smutně zasmála. „Už ani nevím kolikrát si mi to už slíbil.“

 

„Lauro,“pokusil se jí ještě zadržet Harry, ale už měla v rukou kufr a mířila si to ke krbu, aby se odtud mohla co nejrychleji přemístit.

 

„Miluju tě Harry a doufám, že dostaneš rozum a uvědomíš si, že tohle není jen tvoje válka a nejsi v ní sám. Nemusíš tohle břímě nést bez pomoci,“řekla ještě a přemístila se do sídla Albuse Brumbála.

 

Harry věděl, že jí nesmí ztratit. Vykašlal se na všechny knihy a celou knihovnu, stejně už jí znal skoro nazpaměť. Laura teď pro něj byla ta hlavní, ona byla ta, která mu měla stát po boku.

 

-------------------------

 

Laura se objevila v sídle svého dědy. Ten zrovna seděl nad psacím stolem a když jí uviděl, překvapeně se zvedl a šel jí přivítat.

 

„Lauro,“objal jí. „Už jsem ani nečekal, že tě do začátku školného roku uvidím.“

 

„To já taky ne dědo, ale jisté okolnosti mě donutili se vrátit sem,“pousmála se smutně Laura.

 

„Co se stalo?“zeptal se Albus.

 

„Nějak jste se s Harrym nepohodli?“zajímalo ho.

 

„Tak nějak,“povzdechla si Laura.

 

„Usmyslel si, že přečte celou svojí knihovnu a zničí Voldemorta jednou pro vždy,“řekla mu.

 

„To se Harrymu sice vůbec nepodobá, ale nevidím na tom nic špatného, je přece dobře, že chce bojovat,“nechápal Albus.

 

„To ano, ale rozhodně není dobře, že tráví v knihovně celé dny a noci a jeho dívka ho vidí jednou za tři dny,“řekla zničeně Laura a sesunula se na jedno křeslo u stolu.

 

Albus se zasmál. „Drahá holčičko, chodíš s Harrym Potterem a ne nějakým klukem z ulice. Měla si s tím počítat, tak si teď nemůžeš ztěžovat.“

 

„Já si neztěžuju na jeho ochranářský komplex, ale na to, že na mě nemá vůbec čas,“odvětila Laura.

 

„Ale má, proč si myslíš, že se Harry tak učí a riskuje, že od něj odejdeš protože s tebou nebude trávit tolik času?“zeptal se jí.

 

Laura se na něj nechápavě podívala.

 

„Konečně poznal někoho kdo mu rozumí a na kom mu skutečně záleží,“začal Albus.

 

„Harry ztratil hodně lidí na kterých mu záleželo, takže se teď bojí, aby nepřišel i o tebe. Proto se tolik učí, chce zničit Voldemorta dřív než se on pokusí zničit tebe, nebo snad někoho z Weasleyových a Grangerových,“dořekl Albus.

 

„Já vím, ale opravdu už to takhle dál nešlo,“povzdechla si Laura. „Jasně jsem mu řekla co by měl udělat, teď je jen na něm jak se rozhodne, ale já další krok už dělat nebudu.“

 

„Jsi hodně tvrdohlavá, vy oba,“pousmál se Albus.

 

„V tom případě doufej, že Harry tak tvrdohlavý není, jinak ten druhý krok nikdy neudělá,“řekla Laura a šla do svého starého pokoje.

 

„To se ještě uvidí,“řekla za ní Albus.

 

„Asi jsem jí hodně naštval co?“zeptal se Harry, který byl mezitím schovaný za dveřmi.

 

„Jak jsem řekl, je tvrdohlavá, ale věřím, že jí zvládneš,“usmál se na něj Albus.

 

„To se mě ani nezeptáte proč jsem byl celou dobu schovaný za dveřmi?“zeptal se Harry.

 

„Ne, to je přece jasné,“mrkl na něj. „Přišel sis ke mě pro radu jak získat Lauru zpátky?“

 

„Ne, vlastně jsem přišel kvůli tomuhle,“podal mu dopis. „Mohl byste jí ho dát? Pochybuju, že se mnou teď bude chtít mluvit.“

 

„Dám jí ho, ale pochybuju, že to bude stačit,“varoval ho Albus.

 

„Pokud mi dá druhou šanci, tak bude,“ujistil ho s úsměvem Harry.

 

„Nedovolím, aby mi Lauru kdokoliv, nebo cokoliv vzalo. Ani má blbost. Vím, že to zní ukvapeně, ale ona je momentálně smysl mého života,“řekl Harry.

 

„To doufám a teď k tobě mluvím jako její děda. Nechci, aby trpěla a taky vím, že pokud tahle válka dobře skončí a vy zůstanete spolu, bude mít vedle sebe toho nejlepšího muže ze všech,“pousmál se.

 

„Přesto tě, ale prosím, aby sis dával pozor co jí říkáš, protože i slova můžou ublížit a i když to tak nevypadá, je to přece jen malá křehká dívka,“varoval ho.

 

„Já vím profesore,“pousmál se Harry a vrátil se k sobě do sídla.

 

„Jen doufám, že ví co dělá,“řekl si Albus a šel za Laurou, aby jí předal dopis.

 

„Lauro, můžu dál?“zaklepla na její dveře.

 

„Jistě, dědo, ty vždycky,“pousmála se Laura a rychle si setřela slzy, které si našly cestu přes její víčka.

 

„Tohle ti tady někdo nechal, měly by sis to přečíst,“podal jí dopis.

 

„Harry byl tady?“zeptala se překvapeně. „Tomu říkám rychlost.“

 

„Miluje tě, tak nejednej ukvapeně a zkus se vžít do jeho situace,“poprosil jí a odešel.

 

Laura se podívala a pak ho s povzdechem otevřela.

 

Lauro, lásko,

 

Když jsem tě poprvé uviděl, věděl jsem, že můj život převrátíš na ruby, když jsem se s tebou poprvé zasmál, uvědomil jsem si, že už na tvůj smích nikdy nezapomenu a když jsme se poprvé políbili, zažil jsem poprvé ve svém životě neskonalé štěstí. Naplnila si můj život sluncem během jediného dne a já se na něm stal závislým.

Teď sedím ve svém, sice krásném, ale upuštěném hradu, který opustilo slunce a uvědomuju si, že už bez tebe nemůžu být. Proto tě prosím, vrať se ke mě má lásko, vrať do mého života světlo. Vím, že jsem byl hloupý, když jsem si neuvědomil, že mám vedle sebe toho nejdražšího slavíka ze všech. Bohužel jsem mu dovolil, aby odletěl.

Pokud budu muset zamknout knihovnu na deset západu a klíč dát k tvým nohám, udělám to. K čemu jsou mi knihy k boji, když vítězství pro mě bez tebe nemá smysl.

Pokud přijmeš mou omluvu, chtěl bych tě pozvat na jeden menší výlet. Kdysi jsem slyšel, že jestliže všechny cesty lidí vedou do Říma, všechny cesty zamilovaných vedou do Paříže a tam vedou i ty mé. Co by si řekla na krásné čtyři dny v městě lásky? Jen mi dva.

 

S láskou

 

Navždy jenom tvůj Harry

 

 

Lauře tekly slzy dojetím, ještě nikdy jí nikdo nenapsal tak zamilovaný dopis, copak se na někoho takového dalo zlobit? Vzala ještě nevybalený kufr a hnala se sním zpět do pracovny.

 

„Kam tak běžíš?“divil se Albus, když ho málem po cestě porazila.

 

„Za Harrym, nemůžu bez něj být ani minutu,“řekla se šťastným úsměvem a hned se přemístila na Potter-manor.

 

Albus si všiml dopisu, který nechala na stole a otevřel ho. Přejel rychle řádky očima a usmál. Ach ta láska, ta dělá divy.

 

--------------------------

 

„Harry?“volala Laura na celé sídlo.

 

„Lauro?“vyběhl Harry a popadl jí do náruče.

 

„Skutečně si se vrátila?“nemohl uvěřit vlastním očím.

 

„Ano, taky tě miluju a moc ráda s tebou pojedu do města lásky,“usmála se Laura.

 

Harry se šťastně zasmál a políbil jí. Líbal jí jakoby jí roky neviděl.

 

„Tak moc jsem se bál, že jsem tě ztratil,“šeptal jí mezi polibky.

 

---------------

 

Druhý den jak Harry slíbil zamířila na letiště kde měli prvním letadlem odletět do Paříže.

 

„Nemůžu uvěřit tomu, že jsem skutečně v Paříži,“řekla zasněně Laura.

 

Harry se pousmál. „Paříž je nejkrásnější když si v ní s někým koho miluješ.“arr

 

Harry jim pronajal pokoj v luxusním hotelu. Když Laura uviděla obrovskou postel, se smíchem na ní skočila.

 

„Ta je skvělá,“zasmála se.

 

„Ta paní u recepce si myslela, že jsme novomanželé,“řekl Harry pobaveně.

 

„Jsme ve městě lásky, jsme zamilovaní a objednali jsme si jeden pokoj, myslím, že k tomu měla důvod,“souhlasila Laura.

 

Na to se Harry se zasmál a skočil za ní. „Líbali se, objímali a vynahrazovali ty ztracené noci kdy byl Harry zahrabaný v knihách.

 

„Co kdybychom se šli projít? Přece nechceš vidět z celé Paříže jen hotelový pokoj,“řekl Harry.

 

„Jasně,“souhlasila Laura.

 

„Tak kam máme namířeno, drahý manželi?“zeptala se Laura a snažila se zachovat kamennou tvář.

 

Harrymu to přišlo ohromně vtipné. „Co se jí projít podél řeky?“navrhl.

 

Nakonec neskončili jen u toho, prošli spoustu pamětihodností, zamilovaných míst a dokonce k Lauřině radosti i pár vyhlášených obchodních domů.

 

Večer ani nevěděli jak se jmenují, jak byli utahaní, ale i přesto byli šťastní jako nikdy.

 

„Ty tvoje nákupy mě jednou zabijou,“povzdechl si Harry a svalil se unaveně na postel.

 

„Náhodou, byla to zábava,“namítla Laura.

 

Čtyři dny v Paříži utekly jako voda a oni se museli vrátit do Anglie a tedy i do smutné reality. Těžko se jim loučilo s městem lásky a slíbili si, že se sem ještě rozhodně vrátí.

 

„To byly nejkrásnější čtyři dny mého života,“řekla Harrymu po Laura po cestě letadlem.

 

„To pro mě taky,“usmál se Harry a políbil jí.

 

„Promiňte, nerada ruším tak zamilovaný novomanželský pár, ale budeme přistávat,“řekla letuška s úsměvem.

 

Laura se taky usmála. „My nejsme manželé,“řekla.

 

„Ach tak, tak to se moc omlouvám?“omlouvala se letuška.

 

„To nemusíte, možná jednou budeme,“řekl Harry záhadně.

 

Letuška se pousmála a šla dál. Laura se na Harryho překvapeně podívala. Skutečně právě naznačil, že by si jí chtěl v budoucnu vzít za ženu?

06.12.2009 00:24:06
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one