NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.


4.kapitola - Laura

Harry byl svým hradem naproste okouzlen. Byl nádherný a on v něm viděl něco jako druhé Bradavice. Zrovna se přehraboval ve své knihovně v kanceláři, když mu zrak ulpěl na hodinách. Zděsil se , bylo osm hodin večer.

" Sakra, doufám, že nebylo řádu divný, že mě celý den neviděli," nadával Harry a rychle se letaxem přesunul do Děravého Kotle.

Zapomněl se ale převlíknout, tudíž se na něj dívali všichni podezřele. Přece jen trochu připomínal smrtijeda. Měl černý hábit s kápí, takže mu nebylo vidět do obličeje. Jediné co všechny okolo uklidňovalo bylo, že měl černé džínsy s koženými botami a pod hábitem měl černé triko. To rozhodně nevypadalo na smrtijeda. Přece jen smrtijedi si potrpí na elegantní oblečení a rozhodně ne na mudlovské.

" Přejete si pane?" zeptal se hostinský Tom.

" Ne, jen tudy procházím," řekl Harry a vyšel ze dveří ven do mudlovského Londýna.

Zavolal si Záchranný autobus a nastoupil. Stan vypadal vyděšeně.

" Děje se něco Stane?" zeptal se Harry, ale pak si uvědomil, že má stále na sobě černý plášť s kápí a rychle ho sundal.

" Jé, to si ty, Harry," oddechl si Stan.

" Ani nevíš, jak si mě vylekal," řekl Stan.

" Promiň, Stane. Neuvědomil jsem si to. To víš v dnešní době musím být opatrný a můj obličej je až moc známý," řekl Harry.

" To je dobrý Harry, jeden šok mě nezabije," usmál se Stan.

" Tak kam to bude?" zeptal se.

" Zpátky do Zobí ulice a co nejrychleji," řekl Harry.

" Klid Harry, než se naděješ si tam," řekl Stan a Záchranný autobus se rozjel.

Harry sebou kecnul na sedadlo a modlil se, aby byl co nejrychleji v Zobí.

" Zobí ulice Kvikálkov," řekl Stan a Harry vylezl z autobusu.

" Tak se měj Harry," zavolal ještě Stan.

Harry se tedy vydal oklikou k domu číslo 4. Nechtěl, aby ho někdo viděl. Hlavně ne řád. Zajímalo ho jestli hlídá Moody a nebo ho už někdo vystřídal. Potichu se vplížil na dohled domu a hledal očima, kde by mohl být schovanej. Nemusel hledat dlouho. Dneska měl štěstí, protože ho hlídala Tonks. Snažila se schovat za jeden keř, ale byla tak nemotorná, že do toho keře spadla. Soukala se z něj a trhala si tím hábit.

" Pro dnešek si vybrala opravdu skvělou barvu vlasů," řekl Harry.

" Ta růžová svítí na dálku, toho si určitě nikdo nevšimne," uchechtl se Harry.

Opatrně k ní přišel aby ho neviděla a u uchu jí zašeptal: " Moc hezký účes Tonks."

Tonks se vyjeveně otočila a Harry se svalil v záchvatu smíchu.

" Sakra Harry, tohle mi nedělej," snažila se uklidnit Tonks.

" Promiň Tonks, ale tomu se nedalo odolat," usmál se Harry.

" A co se tady potuluješ takhle pozdě? Myslela jsem, že jsi v domě," divila se Tonks.

" Potřeboval jsem na čerstvý vzduch a tak pozdě zase není,"vymlouval se Harry.

" Harry, víš moc dobře, že takhle jsem to nemyslela, ale víš, že si teď v nebezpečí," řekla Tonks.

" Já vím, aspoň, že už konečně ministr uznal, že jsme měli s Brumbálem pravdu, ale musel to odnést Sirius, aby se mu otevřely oči," řekl smutně Harry.

" Netrap se Harry," usmála se Tonks.

" Já se netrápím, jen mi není zrovna do zpěvu," řekl Harry.

" Jsem hrozně ráda, že si nám konečně odepsal na dopisy, měli jsme strašný strach Harry. Brumbál pro tebe chtěl poslat, aby tě mohl mít na hlavním štábu pod kontrolou," řekla Tonks.

" Já vím, choval jsem se hrozně, ale dost mě to vzalo," omlouval se Harry.

" Měl by si jít dovnitř," řekla Tonks.

" Jasně," usmál se Harry a zamířil k dveřím Dursleyovic domu.

Sotva však viděl, že Tonks chvíli nedává pozor, rychlostí blesku se vypařil. Nechtělo se mu ještě do toho domu, který tak moc nenáviděl. Chtěl se jen tak procházet a alespoň na chvíli zapomenout na starosti, které ho tížily. Procházel se takhle ulicí a tma už dávno vystřídala světlo. Harrymu to ale nevadilo. Nikdy se tmy nebál, když spal v přístěnku pod schody jako malý, byla tma všude kolem něj. Nedával pozor na cestu a do někoho narazil. Začal se překotně omlouvat, stejně jako ta do které vrazil. Podívali se na sebe a zarazili se. Harry se topil v jejích blankytně modrých očí a ona zase v jeho zelených smaragdech.

" Já, moc se omlouvám, nekoukal jsem na cestu," omlouval se Harry.

" Ne, to já jsem se nekoukala na cestu," řekla dívka.

Oba se rozesmáli. " Nechceš se se mnou projít?" navrhl Harry.

Dívka přikývla a tak se dál procházeli spolu.

" Jak se vůbec jmenuješ?" zeptal se Harry.

" Laura," usmála se dívka.

" Já Harry," představil se.

" Nikdy jsem tě tu ještě neviděl," řekl Harry.

" Já jsem většinou byla ve škole ve Francii a tenhle rok se děda rozhodl, že mě chce mít u sebe a tak jsem ze školy odešla. A ty?" zeptala se Laura.

" Já jsem kromě léta taky ve škole, tady v Anglii," řekl Harry.

" A na co je ta škola specializovaná?" zajímalo jí.

" Je to něco jako policejní akademie," vymyslel si rychle Harry.

" Policejní akademie?" divila se Laura.

" To je ale náhoda, já jsem chodila na něco podobného ve Francii. Bylo to tam skvělý. Hrozně mi to chybí a hlavně je tady hrozná nuda," ztěžovala si Laura.

" To jo," usmál se Harry.

" Co kdyby si se mnou jela na menší výlet?" zeptal se Harry.

" A kam?" zeptala se Laura.

" Za Londýnem jsem zdědil nějaké pozemky s domem. Prý je tam krásně," lákal jí Harry.

" Říkal jsem si, že bychom to tam mohli prozkoumat," řekl Harry.

" Ale jak se tam dostaneme? Pochybuju, že máš řidičák a auto," usmála se Laura.

Harry nad tím začal přemýšlet. Řidičák opravdu neměl, ale on ho nepotřeboval. Mohl se přemisťovat a nebo mohl použít letax. Ale to by se Lauře asi nelíbilo. Přece jen to byla mudla.

" Co kdybychom se autobusem dopravili do Londýna a vlakem by to byl potom kousek," řekl Harry.

" Fajn aspoň si uděláme senza výlet," souhlasila nadšeně Laura.

" A co tvůj děda? Pustí tě?" bál se Harry.

" Řeknu mu, že jsem pod tvou velectěnou ochranou a ty? Jak vidím, tak máš taky pěknou ochranku," usmála se Laura.

" Koho myslíš," zajímalo Harryho.

" Tu ženu s růžovými vlasy, která nás celou dobu sleduje," řekla Laura.

" Co?" zastavil se Harry.

" Tonks," zavolal dostatečně hlasitě.

" Klidně vylez, vím, že nás sleduješ," řekl Harry.

" Promiň Harry, ale je to moje práce," řekla omluvně Tonks.

" A ty mě neštvi Harry. Utekl jsi mi, když jsem se nedívala," nadávala Tonks.

" Tonks, já jsem ti neutekl, to jenom ty sis nevšimla, že jsem odešel," usmál se Harry.

" No tak Harry. To mi nemůžeš dělat. Kdyby se to dozvěděl Remus, tak by mě zabil. Jsi poslední, kdo mu zbyl," řekla Tonks.

" Já vím Tonks, ale rád bych si tady s Laurou promluvil, aniž bych měl někoho v zádech, myslíš, že by to bylo možný?" řekl už poněkud naštvaně Harry.

" Jistě Harry, ale nesmíš být mimo můj dohled," řekla Tonks.

" Jasně mami," ušklíbl se Harry.

" Tak běž synáčku a nedělej nic nezákonýho," usmála se Tonks.

Harry se na ní zašklebil a šel s Laurou dál po silnici. Tonks se držela v jejich závěsu, ale dávala jim alespoň trochu prostoru pro soukromí.

" Tak to asi s námi9+ pojede i do tvýho domu, co?"

" Kdo?" zeptal se Harry.

" Přeci ta tvoje ochránkyně," usmála se Laura.

" Jo, ta? Neboj, tý uteču, horší by bylo, kdyby mě hlídal Alastor," řekl Harry.

" A proč tě hlídají? To si nějaký nebezpečný delikvent?" zasmála se Laura.

" Já?" smál se Harry.

" Ne , to spíš naopak. Nemohou si dovolit mě ztratit," řekl Harry.

" Ale proč? To nechápu. K čemu jim bude někdo jako ty? Vždyť tobě může být tak 17, víc ne," řekla Laura.

" Skoro jsi se trefila, 16," usmál se Harry.

" A tobě?" zeptal se.

" Hádej," usmál se Laura.

" Čtrnáct, patnáct," typoval Harry.

" Trefa. Před nedávnem mi bylo patnáct," řekla Laura.

Takhle si ještě chvíli povídali a Tonks potom Harryho dovedla až úplně k domu.

 

 

19.07.2008 14:03:34
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one