NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

8. kapitola - Překvapení NN

8. kapitola – Překvapení

 

Bylo to už týden co mluvili s Thomasem. Ten si probíral všechny podklady, které od Harryho dostal, aby se mohl pustit do práce.

Když měl konečně plán celé zahrady, vydal se na Manor za Harrym, aby mu ho schválil.

 

„Spíte vůbec někdy Thomasi?“zazíval Harry.

 

Byla poměrně časně ráno, takže normální lidé, když mohli, tak ještě spali v posteli.

 

„Samozřejmě. Jen jsem včera večer dokončil ten plán a prostě jsem se nemohl dočkat až uslyším váš názor,“řekl nedočkavě Thomas.

 

I když byl Harry unavený, musel se usmát. Vybral si dobře. Thomas byl mladý, plný elánu. Vnese do tohohle starého hradu trochu života.

 

„Tak do toho,“pobídl ho Harry.

 

„Ohromte mě, když už jste mě vytáhl z postele,“ušklíbl se.

 

Thomas se zatvářil omluvně, ale radši před něj dal nákres, který vytvořil.

 

„Před vchodem do hradu bych udělal cestičku lemovanou nějakými menšími květinami s výraznější barvou, třeba žluté, nebo růžové. Cesta by vedla od vrat až ke vchodu do hradu. Vrata jsem navrhl v takovém polobarokním stylu. Byly by ze železa, ale samozřejmě ochráněné proti poškození kouzly,“ujistil Harryho, když viděl jeho nesouhlasný pohled.

 

„Pokračujte,“pobídl ho tedy Harry.

 

„Byly by samozřejmě ozdobné, ale to co jsem si vypůjčil z baroka by byl zlatý vršek brány s velkým erbem, který bychom dali na vrch,“dokončil Thomas.

 

„Erbem?“zeptal se Harry.

 

„Ano pane, pokud vím Potterovi erb mají,“nechápal Thomas.

 

„Ano, to máme a když to tak vezmu není to tak špatný nápad,“přikývl nakonec Harry.

 

„Dále bych kolem vrat do hradu dal takovou popínavou zeleň, ale ne moc. Většinou se to přežene a pak se toho nedá zbavit. Ujišťuji vás, že si dám ale pozor,“řekl Thomas.

 

„Budu vám věřit Thomasi a co zbytek zahrady?“zeptal se Harry.

 

„Navrhl jsem vám speciální jízdárnu a trochu upravil stáje, aby se hodily více k okolí. V této oblasti bych udělal něco jako společenskou část. Třeba nějakou fontánu, ozdobné lavičky . Dlážděné cestičky a taky mě napadli takoví krásný malý sošky z bílého mramoru. Jsout o sošky lvíčka,“řekl Thomas.

 

„Úžasný nápad,“usmál se Harry.

 

 „Možná byste těch sošek mohl vzít víc a dát je i na jiná místa na hradě,“navrhl Harry.

 

„S tím samozřejmě počítám,“souhlasil Thomas.

 

„Třeba na tu venkovní  bránu bych chtěl vyobrazit hlavu lva. Nebo třeba klepadlo u dveří a na jiná místa,“pokračoval Thomas.

 

„Zbytek zahrady bych udělal v romantickém stylu. Sehnal jsem rychle rostoucí stromy, keře a květiny které tam potom nějak rozmístíme. Kolem uděláme spletité cestičky z oblázkových kamínků. Tohle je podle mě nejideálnější místo pro jeden můj bláznivý nápad,“přiznal nervózně Thomas.

 

Harry se zasmál.

 

„Věřte mi, že mám pro ztřeštěné nápady pochopení. Tak povídejte,“pobídl ho pobaveně.

 

„Napadlo mě něco jako bludiště z keřů, ne moc velké, jen jako takový dekorativní prvek. Bylo by ve tvaru hvězdy a uprostřed by byl malý altánek v thajském stylu,“dořekl a podíval se na Harryho.

 

Harry totiž nevnímal. Ztratil se ve vzpomínkách.

 

Harry běž,“křičel na něj Cedrik.

 

„Ne,“zakřičel Harry a běžel mu na pomoc.

 

„Chytneme se ho oba. Tak na tři,“řekl Harry.

 

„Jedna, dva tři.“

 

S Harrym někdo třásl.

 

„Pane, vnímáte mě?“zeptal se vyděšeně Thomas.

 

„Jistěže Thomasi, jen jsem trochu vzpomínal. Na bludiště mám vzpomínky jako nikdo jiný,“ušklíbl se Harry.

 

„Takže ten nápad s bludištěm mám radši zrušit?“zeptal se Thomas.

 

„Ne,“řekl Harry.

 

„Ten nápad je dobrý, klidně tam to bludiště udělejte,“souhlasil Harry.

 

Thomas se radostně usmál.

 

„Ještě jsem se vás chtěl zeptat jak to vypadá s tím mým dárkem?“zeptal se Harry.

 

„Vše jsem zařídil, zítra ho budeme moci zrealizovat,“ujistil ho Thomas.

 

„Skvěle, doufám, že bude mít radost,“řekl Harry.

 

„To určitě bude,“ujistil ho Thomas.

 

„Zahrada se bude dělat taky zítra a s pomocí kouzel by měla být do večera hotová,“řekl ještě Thomas.

 

„Chtěl bych vás poprosit, abyste tu nemluvil moc nahlas o kouzlech. Nechci, aby se to Laura dozvěděla jinak než ode mě,“poprosil ho Harry.

 

„Jistě,“přikývl Thomas.

 

„Můžu vás ujistit, že termín stihneme. Objednal jsem podle dohody rudé koberce až z Persie a stejně tak záclony. Mělo by to přijít včas,“řekl Thomas.

 

„Skvělý,“usmál se Harry  a propustil Thomase, aby mohl jít pracovat na dalších částech hradu.

 

Harry se potichu vplížil do Lauřina provizorního pokoje. Laura spala a ani otevírání dveří jí neprobudilo. Harry se usmál. Přišel k její posteli, naklonil se a políbil jí na rty.

Laura se probudila a jakmile uviděla Harryho, usmála se.

 

„Dobré ráno lásko,“pošeptal jí Harry do ucha.

 

„Dobré,“usmála se Laura.

 

Poté jí ale v očích šibalsky blesklo a než se Harry nadál, stáhla ho k sobě do postele.

 

„Ještě se mi nechce vstávat,“řekla a políbila ho.

 

„Tak to tě nechám ještě chvíli spát,“usmál se Harry a začal se zvedat z postele.

 

„Přece by si mě tu nenechal samotnou,“zadržela ho Laura s prosícíma očima.

 

„A navíc je v posteli nuda, když jsi v ní sám,“mrkla na něj.

 

Harry nadzvedl obočí.

 

„Máte nějaké moc hříšné myšlenky, slečno,“zašeptal jí do ucha a pak sklouzl k jejímu krku kde jí trochu kousl a poté jí na to samé místo políbil.

 

Laura zaklonila hlavu.

 

„Taky nejsem žádná světice pane,“odpověděla mu.

 

Harry se zasmál.

 

„To rozhodně ne, ale teď už vstávej. Čeká na nás snídaně,“odtáhl se od ní a vylezl z postele.

 

Laura si zklamaně povzdechla. Na to Harry nadzvedl tázavě obočí.

 

„Co se tak díváš?“ušklíbla se Laura.

 

„Takhle nikoho navnadit a pak nic, copak je to spravedlivý?“hudrovala.

 

Na to se Harry zasmál a políbil jí. „Slibuju, že ti to vynahradím.“

„To doufám,“řekla trucovitě Laura a šla do koupelny.

 

Za chvíli už seděli u snídaně.

 

„Mám pro tebe překvapení,“řekl jen tak z ničeho nic Harry.

 

„A jaký?“zeptala se hned zvědavě Laura.

 

„Je to překvapení, takže si na něj budeš muset do zítřka počkat,“ usmál se Harry.

 

„Tak ty mi to neřekneš?“mrkla na něj svůdně.

 

„Ne a tyhle svádějící techniky na mě nepůsobí,“řekl v klidu.

 

„Jak to, že ne. Působí na každého,“divila se Laura.

 

„Děda vždycky říkal, že v sobě nosím něco čemu prostě nemůže nikdo odolat,“řekla pobaveně Laura.

 

„To je možné, ale já jsem proti takovýmhle svodům imunní, to ale rozhodně neznamená, že by si nepřitahovala,“ujistil jí.

 

„Možná by si mi to mohl dokázat,“navrhla Laura.

 

„O tom jsme spolu už mluvili, nebo ne? A já slíbil, že ti to vynahradím?“řekl Harry neoblomně.

 

„Problém je že si ale neřekl kdy,“řekla si pro sebe Laura.

 

Harry se pousmál.

 

„Brzy,“slíbil a šel k sobě do pracovny, aby se mohl aspoň na chvíli přemístit do Zobí ulice.

 

Musí se tam taky občas objevit, aby to nebylo nápadné. Objevil se ve svém ,pokoji‘ a vyšel ven, aby ten kdo měl službu viděl, že ještě žije. Poslední dobou byl hodně na hradě a tak se v Zobí moc neukazoval. Rozhodně, ale nečekal toho kdo měl službu. Snape. Toho mu byl čert dlužný.

 

„Zdravím profesore,“snažil se být milý Harry.

 

„To je dost, že taky občas vyjdete ven, Pottere,“neodpustil si jízlivou poznámku Snape.

 

„Nemám zrovna náladu na procházky,“odsekl Harry.

 

„Utekla vám ta holka se kterou jste se procházel?“ušklíbl se Snape.

 

„Co tím myslíte?“nechápal Harry.

 

„Nedělejte, že nevíte. Ta malá se kterou vás nachytala Tonksová,“odvětil Snape.

 

„Prý si odjela na delší výlet se svým přítelem. Jaký to je být odmítnutý Pottere? Jistě se vám to stalo poprvé, že dal někdo přednost obyčejnému klukovi před slavným VYVOLENÝM,“řekl ironicky Snape.

 

„Laura mi denně píše, jsme přátelé,“řekl tvrdě Harry.

 

„A pokud vím, tak vám do toho nic není. Máte mě pokud vím jen hlídat a mi šťourat v soukromí,“odstřelil ho Harry argumentem a rozhodl se, že je načase se zase vrátit.

 

Snape i celý řád ho naštvali už dost a to je tu jen pár minut. Laura by taky mohla zjistit, že je pryč.

 

„Myslím, že už bylo čerstvého vzduchu dost, sbohem profesore. Doufám, že se unudíte k smrti,“řekl Harry a vydal se zpátky do domu.

 

Už neslyšel Snapeovu poznámku o slušnosti ke svým profesorům. Přemístil se nazpátek do hradu a hned jak to udělal se mu zlepšila nálada. Vládla tu taková přátelská atmosféra což se o Zobí ani náměstí říct nedalo. Kdyby byl alespoň pořád naživu Sirius, ale.... Ne, tyhle myšlenky si zakázal, tak se k nim nebude vracet ani teď.

 

Stejně si ale neodpustil myšlenku o tom kam vede ten oblouk. Možná jeho kmotr není mrtví, jen v jiné dimenzi. Rozhodl se, že se na to někdy podívá do knihovny.

 

------------------------------------

 

Druhý den ráno měl za úkol nějak dostat Lauru na celý den z hradu, aby se mohl dodělat její pokoj a zahrada. Šel tedy na snídani kde už na něj čekali.

 

Laura se na něj usmála.

 

„Tak už mi řekneš co je to za překvapení?“zeptala se.

 

„Tobě tady dobré ráno, lásko,“řekl Harry a sedl si k snídani.

 

„Dobré, promiň, ale já jsem hrozně zvědavá,“řekla Laura.

 

„To vidím,“usmál se Harry.

 

Po snídani se nad ní tedy už slitoval a řekl: „Přemýšlel jsem, že by jsi šla ráda na nákupy a tak jsem myslel, že bychom si mohli udělat výlet do Londýna. Co ty na to?“zeptal se Harry.

 

Laura nadšeně přikývla.

 

„To je skvělý. Váš jak dlouho už jsme nebyla v Londýně?“řekla radostně Laura.

Za chvíli už stáli před hradem kde na ně čekalo auto. Harry věděl, že by už jí měl říct pravdu, přece jen ho štvalo jak pořád musí zajišťovat, aby neviděla jakékoliv kouzlo. S přemístěním by byli v Londýně už dávno. Musí jí to v co nejbližší době říct. Nasedli do auta, které vyjelo směr Londýn. Auto zastavilo u jednoho obchodního centra. Mudlovského samozřejmě. Když Harry viděl Lauřin nadšený výraz, povzdechl si.

 

„Jak tak koukám, tak to bude na dlouho, co?“zeptal se jí.

 

„Netvař se tak utrápeně. Navíc, byl to tvůj nápad. Pojď,“pobídla ho a táhla do jednoho obchodu s oblečením.

 

Thomas měl zatím na hradě dost práce aby to stihl. Dvacet lidí a patnáct skřítků běhali po hradě a zahradě jak splašení a  Thomas se je snažil aspoň trochu organizovat.

 

„Nejdřív udělejte ten pokoj. Musí se to všechno stihnout a máme na to jen párhodin,“křičel na ně.

 

Ty na něj v duchu nadávali, ale radši zrychlili tempo a tak byly už za chvíli vidět jenom světla z hůlek jak si pomáhali kouzly, aby to ještě zrychlili.

 

„Lauro, jsme už v pátém obchodu s oblečením,“ztěžoval si Harry.

 

„No tak Harry. Dlouho jsem nebyla nikde nakupovat a už vůbec mne se zlatou kreditní kartou,“hodila na něj prosící oči.

 

„Jak chceš,“vzdal se Harry.

 

„Ale ne, že mě zrujnuješ,“varoval jí ještě na oko vážně.

 

Po dlouhých, ale skutečně dlouhých šesti hodinách se Laura konečně spokojila se vším co koupila a tak se mohli vrátit. Kromě hromady oblečení koupila ještě dva řetízky s velkým kruhovitým přívěskem a jeden dala Harrymu. Ten jí za to odměnil polibkem a nechal se ukecat po pěti hodinách nakupování k ještě jedné hodině.

 

„Doufám, že si jim v těch obchodech taky něco nechala,“zasmál se.

 

„Nemůžu za to, že jsem měla nákupní horečku,“obhajovala se Laura.

 

„Když jsi chtěla vykoupit celý obchod, nemuseli jsme tady být tak dlouho, aby sis mohla všechno vyzkoušet. Klidně jsem ten obchod mohl koupit, určitě by to bylo rychlejší a méně únavný,“ztěžoval si Harry.

 

„Vy kluci nemáte vůbec smysl pro nakupování,“odsekla Laura.

 

Když zastavili před hradem, vykulila Laura oči.

 

„Ta brána tu nebyla, když jsme odjížděli,“řekla jistě.

 

„Ne nebyla,“přisvědčil Harry.

 

„Thomas se dneska pustil do zahrady. Zřejmě to vzal rychleji než jsem si myslel,“řekl Harry a otevřel bránu na které byl jeho erb a obrovská hlava lva jak si to Thomas představoval.

 

Laura jako u vytržení pozorovala okolí hradu, které vypadalo jako z pohádky.

 

„Páni to je nádhera,“neodpustila si.

 

„Ano, to je. Thomas je skutečně mistr,“řekl Harry, když viděl nádhernou fontánu. Na fontáně byl lev se třemi hlavami a  nich vytékala voda okolo do kašny. Prostě nádhera. Stejně tak jako hvězdicové bludiště, které se vůbec nepodobalo tomu hrozivému z Turnaji tří kouzelníků. Najednou uviděl Thomase jak se k nim blíží.

 

„Tak co tomu říkáte?“zeptal se s úsměvem, jelikož  to stihli jen tak tak, ale stihli.

 

„To je prostě nádhera, Thomasi,“řekla okouzleně Laura.

 

„Má pravdu, když jsem viděl ty plány, nedošlo mi jaké to bude v reálu, ale výsledek mě tedy zaskočil,“přiznal Harry.

 

„To jste ještě neviděli všechno. Pojďte dovnitř,“pobídl je.

 

Jak mile vešli všimli si, že je všude na chodbách nádherný rudý perský koberec a kolem oken se vlnily rudé záclony. Dále byly na zdech nádherné ozdobné svíce a čas od času se někde znovu objevil motiv lva. Bylo to přesně tak, jak si Harry představoval a tak se tu hned cítil ještě lépe, jelikož mu to tu připomínalo Nebelvír.

 

„Úžasné,“otočil se na Thomase.

 

„Jak jste přišli na ten motiv lva?“zajímalo Lauru.

 

„Je v erbu mého rodu a hlavně zdůrazňuje statečnost, starobylost, ušlechtilost a rytířskost. Těch si nejvíce vážím stejně jako mí předkové,“vysvětlil jí Harry.

 

Laura se na něj zvláštně podívala.

 

„Děje se něco?“zeptal se Harry.

 

„Ne, jen jsi mi někoho připomněl,“usmála se.

 

„Opravdu a koho?“vrátil jí úsměv.

 

„Jednoho kluka v našem věku, který dostal těžký úkol, ale postavil se k němu přesně s těmito vlastnostmi, které si říkal,“řekla Laura.

 

„Opravdu? Podle mě by nikdo neměl dostávat úkol, který je nad jeho síly,“řekl rozhodně Harry.

 

Vyšli do prvního patra.

 

„Víš Lauro, to překvapení nebyly ty nákupy, ale tohle,“ukázal jí na dvoukřídlé dveře vedle těch svých.

 

Laura se na něj nechápavě podívala.

 

„Otevři je,“pobídl jí s  úsměvem.

 

Laura je tedy otevřela. Byl to nádherný pokoj. Vlastně ne pokoj, spíše menší byt. Byla tu obývací času kde byl stůl s židlemi a malá knihovna pro osobní potřeby. Obrovská postel s nebesy a dvoje dveře. Jedny vedly do obrovské koupelny a druhé do stejně velké šatny, kde na šla své oblečení.

 

„Líbí se ti?“zeptal se Harry.

 

„Je nádherný. Ten je skutečně můj?“nemohla tomu uvěřit.

 

„Ano, je jen a jen tvůj a vždycky bude i když tady zrovna nejsi,“slíbil jí Harry.

 

Laura ho šťastně objala a políbila.

 

„Děkuju,“řekla.

 

„Mě neděkuj. To Thomas to tady musel všechno předělat během pár hodin,“usmál se Harry.

 

„To je pravda,“přikývla Laura a objala i Thomase.

 

Polibek, ale nedostal. Už jenom obejmutí Harryho vyprovokovalo k žárlivosti.

 

07.11.2009 16:22:45
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one