NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

1. kapitola - Lord Voldemort


1.kapitola – Lord Voldemort

Lord Voldemort seděl na svém trůně a čekal zda Harry Potter skočí na jeho lest. Zachránil jeho kmotra Siria Blacka z Oblouku smrti a navrhl Potterovi výměnu. Pustí jeho kmotra, když se mu Potter vzdá přesně dnes o půlnoci. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Lucius Malfoy a poklonil se svému pánovi.

" Jaké mi neseš zprávy Luciusi," zeptal se svého věrného smrtijeda.

" Přišel můj pane. Odzbrojili jsme ho a teď ho Bella drží venku než vám to oznámím," řekl Lucius.

" Výborně Luciusi. Věděl jsem, že mě nezklameš," usmál se chladně a mrazivě Voldemort. " Přiveďte ho sem. Chci si s ním trochu popovídat," zasmál se Voldemort.

" Jistě pane," poklonil se Malfoy a šel pro Pottera. Věděl v čem spočívá povídání si s Pánem Zla. Ten parchant si to ale zasloužil. Jeho pán by ho už konečně mohl zabít.

" Máme ho zavést do trůnního sálu," řekl Malfoy Belle. " Asi by si ho měla probudit, přece se s ním nepotáhneme."

" Enervate," namířila Bella hůlkou na Harryho.

Ten jakmile jí uviděl vyletěl a jednu jí vrazil. To, že ona měla hůlku a on ne mu vůbec nevadilo. Viděl jen jak zabila jeho kmotra. Jenom doufal, že je skutečně naživu jak mu napsal Voldemort. Věděl, že se mu nedá věřit, ale nutkání bylo větší.

" Co si to udělal ty bastarde," křičela Bella. " Za to zaplatíš CRU…," Malfoy jí ale zastavil.

" Počkej, Pán Zla se za tebe pomstí dostatečně," řekl jí.

" Máš pravdu. Potom se budu smát já ty náš malý Harryšku," smála se bláznivě Bella.

" Tak dělej Pottere. Pán Zla by si s tebou rád pohovořil a jak víš nerad čeká," ušklíbl se Malfoy.

Harry ať chtěl, nebo ne, musel jít za Pánem Zla. Malfoy a Bella mu drželi hůlky v zádech takže pokaždé když zpomalil, schytal jednu ránu. Došli do trůnního sálu, kde na trůnu z kostí seděl Lord Voldemort.

" Á Harry Potter. Konečně si mě poctil svou návštěvou," smál se Pán Zla.

Poté si ale všiml, jak má Bella na tváři obtisklou ruku.

" Neříkej Bello, že tě Harry uhodil," řekl Voldemort.

" Ano pane. Chtěla jsem ho potrestat, ale nechala jsem to potěšení vám," řekla Bella s úklonou.

" Tak ty si zlobil Harry? Tak to tě musíme náležitě odměnit," zašklebil se Voldemort a namířil na něj hůlkou " CRUCIO."

Harry nekřičel. Jen zatínal zuby, aby nevydal sebemenší hlásku. Nechtěl udělat Voldemortovi to potěšení. U dveří to všechno sledoval Sirius, který by se nejraději rozeběhl Harrymu napomoc, ale nemohl. Mohl to vše jen sledovat a doufat, že to brzy všechno skončí. Drželi ho mezi sebou Grabe a Goyl, byl bez hůlky a každou chvíli schytal kopanec.

" Tak co Pottere, dochází ti dech?" smál se chladně Voldemort.

" Mě nikdy a co tobě?" odsekl Harry namáhavě.

" Myslím, že nejsi zrovna v situaci kdy by si mohl žertovat Pottere. Teď tady velím já," řekl naštvaně Voldemort.

" Víš moc dobře, že kdybych nechtěl nebyl bych tady," řekl Harry.

" Bohužel jsem tě musel dostat na tvého milovaného kmotříčka. Láska je k ničemu a vždycky nad ní vyhraju," řekl Voldemort.

" Před patnácti lety vyhrála nad tebou, nebo si už zapomněl? Porazila tě jak ty říkáš obyčejná láska," ušklíbl se Harry.

" To už se podruhé nestane," řekl nenávistně Voldemort. " Přiveďte Blacka," zavolal na Grabeho a Goyla.

Sirius byl odveden před Pána Zla.

" Vidíš jak jsem mocný? Dokázal jsem ho dostat z Oblouku smrti. To by Brumbál nedokázal," řekl Voldemort.

" Sirius si v pořádku?" zeptal se Harry.

" Dalo by se to tak říct, aspoň jsem živý," řekl Sirius s úsměvem.

" Vymyslel jsem si pro tebe Pottere speciální konec," zasmál se chladně Voldemort. " Ale před tím si ještě užiju, jak mě budeš prosit o smrt."

" Toho se nedožiješ," plivnul mu Harry k nohám.

" To se ještě uvidí," zasmál se chladně Voldemort.

Sirius se poděšeně podíval na Pána Zla a pak na jeho kmotřence, který se na muže na trůně nenávistně díval a z očí mu lítaly blesky.

" Neboj Sirie. Přinejhorším mě zabije a smrti se nebojím," řekl Harry Siriovi.

" Tak lehký to mít nebudeš Pottere. CRUCIO," zahřměl jeho hlas a Harryho pohltila neskutečná bolest.

" NE," křičel Sirius. " Mučte mě ne jeho," prosil.

" K čemu by mi bylo mučit tebe. Mučím svého úhlavního nepřítele. To je mnohem lepší. CRUCIO," poslal na Harryho další mučící kletbu.

Harryho tělo bylo v plamenech. Nemohl křičet ani dýchat, jen tam tak ležet a nechat se mučit. Sirius byl v koncích. Dyť ho zabijou. Voldemort ho mučil už hodinu a Harry téměř ztrácel vědomí. Najednou Voldemort přestal.

" Teď tě pošlu do tvého minulého života," zasmál se chladně. " Tak si to tam užij navěky. Sbohem Pottere," řekl a začal odříkávat dlouhou formuli. Kolem Harryho se začala tvořit mlha a překvapivě i kolem Siria. Harry to vůbec nevnímal. Pomalu ztrácel vědomí a propadal se do temnoty. Ještě slyšel jak Voldemort zavolal "Sbohem Harry Pottere" a omdlel úplně. Sirius se s Harrym objevil na nějakém poli. Vedle stála stará žena, která když je uviděla, vykřikla. Sirius se vrhl k Harrymu.

" Harry," křičel na něj. " Notak Harry, prober se," křičel bez sebe. " Tohle mi nedělej Harry. No tak kmotřenče," prosil ho.

Harry však nereagoval a tak ho vzal Sirius do náruče a nesl ho do chalupy kam utekla ta žena. Až teď si všiml, že má ta chata střechu ze slámy a jinak je celá ze dřeva. Zaklepal a zavolal: " Prosím vás otevřete, potřebuji pomoc," volal Sirius.

Žena váhavě otevřela dveře: "Pojďte dál," ukázala dovnitř. Sirius s Harrym v náručí tedy vešel.

Hrozně se o Harryho bál. Vypadal hrozně. Žena jakmile spatřila Harryho, vyvalila oči.

" Ó můj bože. Rychle ho sem položte, přivedu pomoc," řekla a utíkala do města.

Sirius si myslel, že se lekla jeho stavu, ale to nebylo jediné. Sirius si ani neuvědomil, že jí rozuměl, i když mluvila česky. Žena zatím běžela do města hledat prince Jana. Ten jí určitě pomůže. Zastavila se před domem kde princ Jan pobýval a zaklepala na dveře.

" Co chceš ženská," řekl naštvaně voják.

" Potřebuji mluvit s princem. Je to velmi naléhavé jde o jeho bratra," řekla rychle.

" Bratra? Počkej tady," řekl voják a běžel za princem.

" Vaše Výsosti," vpadl do pokoje prince.

" Co se děje, že tak narušuješ moje soukromí?" divil se Jan.

" Váš bratr. Něco se stalo. Přišla nějaká žena, která tvrdí, že vám potřebuje něco říct," vysvětloval voják.

"Bratr? Hned jí zavolej," přikázal.

Žena mu řekla, že je právě u ní a že vypadá špatně, zřejmě je zraněn. Jan hned vyjel s pár vojáky a lékařem k chajdě ženy. Sirius pořád seděl u Harryho, který se stále neprobíral. Najednou do chajdy vletěl Jan s doktorem. Vojáky nechal venku hlídat.

" Karle!" vykřikl když viděl Harryho. " Proboha Karle," vrhl se k němu.

" Kdo jste vy?" podíval se na Siria. " No to je teď jedno," nenechal ho ani odpovědět. " Doktore!" zavolal Jan.

Doktor se hned k Harrymu vrhl.

" Jak je na tom doktore?" zeptal se netrpělivě Jan.

" Vypadá to, že je velmi psychicky a fyzicky vyčerpán a má menší horečku," řekl doktor po delší úvaze.

Sirius si v duchu řekl, že to ví taky.

" Měl byste ho za každou cenu probrat, abychom věděli jak je na tom," doporučil doktor.

" Karle, prober se. No tak vstávat. Sluníčko svítí a ty tu takhle ležíš," křičel Jan jak se ho snažil probrat.

Siriuse zajímalo proč mu říká Karle. Voldemort přeci říkal něco o tom, že je pošle do minulého života. Takhle se zřejmě Harry kdysi jmenoval. Karel. Nepřišlo mu to jako anglické jméno. Když se podíval kolem vůbec mu nepřišlo, že by byli v Anglii. Harry se začal probírat.

" No to je dost brácha," usmál se Jan.

Harry se polekaně v rychlosti zvedl a hned nato zaúpěl a chytil se za hlavu.

" Jak je?" zeptal se Sirius.

" Celkem to ujde, ale kde k sakru jsme?" díval se Harry kolem sebe.

" Jak kde to jsme? Přece v Čechách u Hluboké," nechápal Jan. " Sakra Karle si v pohodě," zeptal se ustaraně.

Harry už chtěl odpovědět, že ne a že se Karel nejmenuje, ale vzpomněl si, že je v minulém životě.

" Snad jo jen mě třeští hlava," chytil se Harry za hlavu. "Ještě aby ne po těch Cruciátech," říkal si v duchu Sirius.

Jan se mu smál: Hlavně se takhle neukazuj před Joštem jinak to bude vědět do pěti minut Blanka."

" Blanka?" podíval se Harry nechápavě na Jana.

" Tebe teda musí bolet hlava, když si nepamatuješ ani na svou ženu," smál se Jan. " Ale na mého syna, tvého synovce Jošta si snad vzpomínáš."

" Jasně, že jo," řekl Harry, i když toho Jošta nikdy neviděl.

" Pojď, půjdeme radši na hrad, zdejší rytíř nás snad pohostí," pomohl mu vstát Jan.

" A kdo je tohle?" ukázal na Siria.

" Jeden velmi dobrý přítel. Půjde s námi," řekl Harry.

" Jak chceš Karle, ale jak se vůbec jmenuje?" zajímalo Jana.

" Bušek," řekl Harry první jméno, které ho napadlo. " Myslíš Buška z Velhartic?" zeptal se Jan. Harry přikývl. " To si měl říct hned, že je to Bušek z Velhartic," usmál se Jan.

" Můžeš mi vysvětlit co to máš prosim tě na sobě?" zeptal se ho po cestě.

Kvůli Harrymu, kterému bylo pořád špatně šli pěšky a nejeli na koni. Harry tomu byl rád. Na koni moc jezdit neuměl.

" Ani nevím, někde jsem to sebral," řekl Harry.

" Budeme se muset nejdříve stavět v hostince kde jsem byl a dát tobě a Buškovi nové oblečení. Takhle tady chodit nemůžete," řekl Jan.

" A proč si byl v hostinci a ne na hradě?" zajímalo Harryho.

" Vždyť víš, že nás zdejší šlechta moc nemusí, ale ať si zvykají," řekl pevně Jan.

Harry se radši neptal proč je nemají rádi. Podle Janova výrazu by to měl asi vědět. Když dorazili do hostince zavedl je Jan k sobě a vytáhl jim oblečení.

" Tohle si oblečte," řekl a odešel ven.

Harry najednou celý zbledl. Sirius to viděl a hned k němu přiběhl.

" Harry co se děje?" ptal se.

Harry najednou zakolísal a Sirius ho rychle chytil.

" To je dobrý, jen se mi zamotala hlava. To ty debilní Cruciáty," řekl Harry. " Musíme se převlíknout," řekl a vyprostil se ze Siriova sevření.

" To by mě zajímalo kdo tedy doopravdy jsem," řekl Harry.

" To mě taky, přijdu si tu jak v blázinci," zasmál se Sirius. " Jak tě prosim tě napadlo jméno Bušek?"

" Pamatuju si ho z hodin mudlovské historie, když jsem ještě chodil do školy v Kvikálkově.," řekl Harry.

" Bohužel už si nepamatuju v kterým století žil. Myslím, že to bylo 14. až 15. století," řekl Harry a nasoukal se do oblečení, které tu Jan nechal.

" Je zvláštní mít tu bratra," usmál se Harry.

" Vypadá to, že patříte mezi šlechtu," řekl Sirius.

" Zřejmě. Uvidíme. Musíme ještě z Jana nějak dostat kdo vůbec sem. Panebože Sirie. Já jsem ženatý a jsem tu stejně mladý jako u nás, takže jsem ženatý už v šestnácti letech," řekl Harry s úšklebkem.

Sirius se smál: " V takovéto době to bylo normální."

" To ti teda děkuju, ty aspoň nejsi ženatý," nadával Harry.

Oblékl se a podíval do zrcadla. Měl na sobě zlatem vyšívanou košili, černé koženkové kalhoty s vysokými jezdeckými botami a dále krátké jakoby sáčko v rudé barvě vyšívané zlatem. Na sáčku byl vyobrazen lev.

" To je český lev," řekl Harry udiveně.

" Proč tak udiveně? Jsme přeci v Čechách," nechápal Sirius.

Sirius byl oblečen spíše jako chudší rytíř. Hezky, ale ne zdobně.

" Čeští lvi poukazovali na vládnoucí vrstvu v Čechách," řekl Harry.

" Tak už jste?" vtrhl dovnitř Jan.

" Tebe neučili klepat bratře," usmál se Harry.

Jan to přešel mlčením.

" Konečně vypadáš zase jako ty," usmál se Jan. " Ještě jsem vám přinesl meče. Docela mě udivuje, že si šel někam bez něj," smál se Jan.

" Chtěl jsem ti ještě něco říct než půjdeme na hrad," řekl Jan.

" Tak povídej," pobídl ho Harry.

Jan se posadil a nalil sobě a Harrymu víno. Harry se Siriem si sedli naproti němu. Harry do křesla a Sirius na židli.

" Přišel posel od otce z Avignonu. Byl konečně zvolen římský král," řekl Jan radostně.

" A kdo?" zeptal se Harry.

" Otce to prý stálo hodně práce," ušklíbl se Jan. " Vždyť víš jak se rád vytahuje," prodlužoval to.

" Blahopřeji Vaše Veličenstvo," usmál se Jan a připil si s Harrym vínem.

Harry to pořád nechápal: " Ale co tím myslíš?"

" Tobě to opravdu dneska hůř myslí," zasmál se Jan. " Tímto ti sděluji, že si nově jmenovaný římský král," řekl Jan s úsměvem.

Harry se málem udusil vínem: " Římský král?" nemohl tomu uvěřit.

" Římský král," řekl Jan s úsměvem. " Otec chce, aby si zajel do Cách nechat se korunovat a příští rok by si měl být v Praze korunován českým králem," řekl Jan. " Otec konečně ustoupil, že tě nechá korunovat."

Harry byl totálně mimo. On je král. Teprve teď mu to docházelo vždyť on je Karel Lucemburský. Přišlo mu to jako něco neuvěřitelného. Sirius vedle něj udiveně sledoval Jana.

" Tak jdeme na ten hrad ne?" usmál se Jan a vzal Harryho kolem ramen.

" Kdyby nás chtěli vyhnat, tak jim trochu pohrozíš menším vojskem," usmál se Jan.

" Víš, že nemám rád zbytečné válčení," řekl Harry a v duchu děkoval mudlovské škole.

" No jo, to si celej ty, ale když na něj dojde vždycky vyhraješ," zasmál se Jan. Došli do hradu a koně si vedli za uzdu.

" Co si přejete pánové?" zeptal se správce hradu.

" Ohlašte Jeho Veličenstvo Karla Lucemburského krále římského a markraběte moravského a Jana Jindřich Lucemburského," řekl pohotově Jan.

" Ale jistě, pojďte dál Vaše Veličenstvo a Vaše Výsosti," řekl správce a pustil je do hradu.

" Je Pan z Landštejna zde?" zeptal se Jan.

" Bohužel Vaše Výsosti. Je s Jeho Veličenstvem králem Janem ve Francii. Prý se tam teď válčí s Angličany," řekl správce.

" Dají si pánové nějaké občerstvení?" zeptal se.

" Něco málo bychom pojedli nemýlím-li se," otočil se na Harryho.

" Souhlasím," řekl Harry, který měl opravdu hlad a Sirius na tom nebyl o moc líp. Byli přeci dlouho ve vězení u Voldemorta.

" Hned vám nechám něco přinést, zatím se tu posaďte," ukázal do sálu.

Harry, Jan a Sirius vešli a posadili se do křesel.

" Říkal jsem ti bratříčku, že mě papež konečně rozvedl?" řekl šťastně Jan Jindřich. " S Markétou, svou bývalou ženou, jsem nic neměl, zatímco ona mě podvedla s Ludvíkem Bavorem. Pro mě za mě ať si jí vezme. Je hrozná," řekl Jan.

" To se máš čím chlubit," dělal naštvaného Harry. " Všichni si o tobě mysleli a někdo ještě stále myslí, že si impotentní," řekl Harry.

" Tak tomu kdo si to myslí ukážu svého syna," zasmál se Jan." Ani jsem ti nestačil poděkovat za Tyroly," řekl Jan se sklopenou hlavou.

" Nemusíš mi děkovat. Chránil jsem čest rodu," řekl Harry i když ani nevěděl v čem mu v Tyrolech pomohl.

Naštěstí se trefil. Přece jen se mu ty historické události pletly, taky si nemohl pamatovat všechno. Sirius ho obdivoval jak roli Karla Lucemburského zvládá.

" Já vím, ale stejně," nedal se Jan.

Najednou se do síně začaly linou úžasné vůně.

" Á už nám nesou oběd," liboval si Sirius.

" Ty si nenažranej Si…Bušku," smál se Harry.

Sluhové přinesli všemožné lahůdky a všichni tři se do nich s chutí pustili. Ani jeden nekoukali na slušné chování a cpali se co jim hrdlo ráčilo. Najednou dovnitř vešel správce.

" Velice se omlouvám, že ruším Veličenstvo, ale je tu posel od krále Jana."

" Pusťte ho dál," přikázal Harry ještě než se stihl Jan Jindřich ohradit.

" Hned tu bude Vaše Veličenstvo," řekl správce.

" Doufám, že si užíváš, že máš teď jako král větší slovo," řekl s hranou závistí Jan Jindřich.

" Radši by si měl poslouchat staršího bratra," usmál se Harry.

" Vaše Veličenstvo," uklonil se posel, který dorazil.

" Tak co nám vzkazuje otec?" zeptal se Jan Jindřich.

" Copak jste neslyšel prince Jana pane?" zeptal se Harry.

" Král Jan vám Vaše Veličenstvo vzkazuje, že máte sebrat hotovost a jet za ním do Francie. Chystá se prý velká bitva mezi Francouzi a Angličany," řekl posel.

" Kdy mám vyjet?" zeptal se poděšeně Harry.

" Hned Vaše Veličenstvo. Král Jan vás potřebuje co nejdříve."

" Dobrá vyjedu jak jen to bude možné. Můžeš jít," pokynul mu Harry.

Věděl, že jet musí jinak by mohl změnit dějiny. Posel se mu ještě uklonil a odešel.

" Opravdu tam chceš jet?" zeptal se Jan Jindřich.

" Musím, otec by mi to po zbytek života vyčítal," řekl Harry.

" Můžeš se vymluvit na nepohody na Moravě. Jsi přece moravský markrabí. To by snad pochopil, ne?" namítal Jan Jindřich.

" Na to by mi neskočil a navíc bych se mohl nechat cestou korunovat," napadlo Harryho.

" Já nevím jak ty, ale já vyzkouším zdejší honitby a půjdu na lov," řekl Jan Jindřich natěšeně.

" Tvé lesy ti nestačí?" smál se Harry.

" Stačí, ale proč nevyzkoušet něco jiného, když je ta možnost?" usmál se Jan Jindřich.

" Klidně běž, ale jistě mě a Buška omluvíš," usmál se Harry.

" Po tom tvém raním incidentu," usmál se Jan Jindřich a šel přichystat koně.

" Nemůžeš tam jít," vykřikl Sirius.

" Bohužel nemám na výběr Sirie. Když změním tuhle událost, změním i ty co budou následovat," řekl smutně Harry a zavřel oči v návalu nevolnosti. Přece jen ty Cruciáty na něm zanechaly dopad.

" Měl by sis jít lehnout. Já bych byl po tolika Cruciátech zřejmě úplně mimo," řekl Sirius.

" Na ležení není čas. Musím se přichystat na cestu do Francie. Můj otec se zřejmě zbláznil, když chce v jeho stavu válčit," řekl Harry.

" Jakže se jmenuje? Jan Lucemburský? To jméno mi vůbec nic neříká," snažil se vzpomenout Sirius.

" Ani nemůže. Nebyl to čaroděj tudíž se o něm v Bradavicích neučí," usmál se Harry. " Zajímalo by mě v jakém jsme roce. Může to být někdy na počátku 14. století. Jan byl český král a vlastnil Lucembursko. Poté co si vzal Elišku Přemyslovnu se stal českým králem. Eliška zemřela ještě než jí Karel stihl poznat, tudíž já."

" Odkud to k sakru všechno víš?" nechápal Sirius.

" Byl jsem v mudlovské škole krátce, ale přece. Karel IV. Ti snad něco říká, ne?" usmál se Harry.

" A komu z Evropy ne, vždyť to byl jeden z nejznámějších císařů," řekl Sirius. " Ale proč se na to ptáš?"

" Protože to budu já až se nechám korunovat na císaře. Karel IV.," zasmál se Harry.

" Pokud tu skejsnem na dlouho tak poznáš moje čtyři manželky. Blanka byla první," smál se Harry.

" Myslím, že chci odtud co nejdřív," řekl poděšeně Sirius.

" I já, ale přijde mi tu klid. Nikdo mě nehlídá ani se mě nepokouší zabít," usmál se Harry.

" Vždyť u nás je taky poměrně klid až na toho vraždícího maniaka," zasmál se Sirius.

 

 

 

19.07.2008 14:18:46
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4103 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6228 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one