NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.
Autorkou je Anička
2.kapitola

   Celá Velká síň po písni moudrého klobouku vypukla v hlasitý potlesk a jásot ačkoli nemalá část studentů přitom po sobě nechápavě pokukovala a něco si špitala. Když však narůstající mumlání přehlušilo nadšení profesorka McGonagallová několikrát tleskla, načež se rázem zase rozhostilo ticho: „Klid prosím. Nyní přistoupíme k zařazování“ vytáhla dlouhý pergamen se seznamem jmen „Arrawen Thomas...“
   Albus zdánlivě klidně pozoroval droboučkého hnědovlasého chlapce, jak doklopýtal až ke klobouku a nasadil si ho hluboko do čela, aby byl následně poslán do Mrzimoru. Uvnitř už však tak klidný nebyl. Ta písnička... připadalo mu to, jakoby ten hloupý klobouk zpíval o něm. Ale to byl přece nesmysl! Nebo snad... pohledem našel mezi profesory svého otce, který právě zdvořile tleskal jakési dívence cupitající k Nebelvírskému stolu a okamžitě ho rozechvělo podezření. No jistě! Tohle musel zařídit on! To vážně nedokáže přenést přes srdce, že by se neměl ocitnout v jeho koleji? V Nebelvíru? Vážně mu to stojí i za to, aby na něj zkoušel takové naivní a otřepané finty?
   „Hej, Albusi jsi v pořádku?“ Scorpius do něj podezíravě šťouchl. Albus si až teď uvědomil, že vztekle zatíná pěsti a skřípe zuby tak hlasitě až se od něj začali ostatní prvňáčci váhavě odtahovat. Rychle se zase uklidnil a rozvážně přikývl: „Nic mi není. Už se, ale těším do Zmijozelu. Až uvidím jeho výraz...“
   „Taky se těším...“ Scorpius si s úsměvem odhrnul z obličeje pramínek stříbrných vlasů a rovněž upřel pohled na Albusova otce a znovu se tlumeně zahihňal. Vzápětí však zmlkl, protože profesorka McGonagallová mu věnovala tak přísný pohled až ho zamrazilo v zádech.
   „Loznegerová Ingrid...“ po vysoké dívce s tmavými vlasy už přišel na řadu Scorpius Malfoy. Krátce se ještě zašklebil na Albuse a vyrovnaným krokem přešel před stoličku a posadil se s moudrým kloboukem na hlavě. Chvíli bylo ticho, ale pak k Albusově ohromné úlevě na celou síň klobouk vykřikl tak toužebně očekávané: „Zmijozel!“
   Teď už se blížila i řada ně něj. Byl si skoro jistý, že za chvíli už se posadí vedle svého nového kamaráda a budou moc dál spřádat plány na očištění kouzelnických tradic, jenže se ho zmocňovala pomalu nervozita. Co když jeho otec nějak zařídil, aby se do Zmijozelu nedostal? Co když celá ta jeho zdánlivá smířlivost byla jen dobrá přetvářka? Co když....
   „Potter Albus...“
   Co když...co když...
   „Potter...“ profesorka McGonagallová ho musela vyvolat dvakrát než se probral za svého zamyšlení, to už se několik lidí u dlouhých stolů smálo. Albus cítil jak mu rudnou uši a se sklopeným pohledem vyrazil ke stoličce a bolestně si přitom uvědomoval, že do suverenity Scorpiuse má asi vážně daleko. Někde uprostřed cesty se však sebral a hrdě vypjal hruď. Dokáže to!
   Posadil se na štokrle a svět kolem mu zmizel v černé plsti moudrého klobouku. Všechen hluk bradavických studentů jakoby rázem utichl. Místo něj se Albusovi kdesi vzadu v hlavě ozval tichý smutný hlas: „Vážně ses už rozhodl?“
   Albus sotva znatelně přikývl.
   „Dobrá tedy. Ale měl by si vědět, že cesta kterou sis sám vybral nebude jednoduchá a nesejdeš-li z ní zavčasu špatně skončíš...“
   „Co ty o tom můžeš vědět? Jsi jen klobouk...“ špitl v odpověď rozčileně tak tiše, že ani kdyby někdo stál jen pár centimetrů od něj nerozuměl by co to říká.
   „Dávej na sebe pozor...“ poradil mu ještě klobouk a pak na celou síň zakřičel „ZMIJOZEL!“
   Dokázal to! Albus si buřinku rychle strhl z hlavy a s širokým úsměvem se otočil ke svému otci. Na okamžik se střetli očima a Albus v těch Harryho zahlédl jasně vepsané zklamání i bolest ačkoli se to otec zřejmě snažil přemáhat a ze všech sil tleskal. To však bylo nic proti bouři u Zmijozelského stolu. Zbylé tři stoly, hlavně ten Nebelvírský, však oproti tomu překvapeně mlčeli...
   Albus za chvíli už seděl vedle Scorpiuse, který ho už zdálky vítal zdviženými palci: „Viděl jsi, jak se tvářil? Paráda, co?“
   „To si piš...právě jsem mu zničil všechny iluze...“ přikývl Albus a rozhlédl se kolem.
   „Ahoj Pottere. Vážně mě překvapuješ, že ses přidal k nám...“ z druhé strany vedle něj seděl kudrnatý tmavovlasý chlapec s opáleným obličejem a oříškově hnědýma očima a zadumaně si ho prohlížel „já jsem Lucas. Lucas Broom. Jsem kapitán zmijozelského famfrpálového mužstva, takže doufám, že jsi stejný fanda do lítání jako ten tvůj pitomej brácha, jestli to tak můžu říct. James nám dělá pěkný potíže...“
   „Lucasy, přece ho nebudeš hned otravovat famfrpálem“ okřikla ho rezatá dívka s vlasy rozježenými do všech stran jak po ráně elektrickým proudem. Skřítkovský obličej s drzým nosem měla snad ještě bledší než Scorpius „ já jsem Marry Broomová. Mladší setra tady Lucase. Teď půjdu do druháku...“
   „Nejste si moc podobní“ ohodnotil to Scorpius překvapeně „teda až na ty oči...“ zarazil se a pohlédl Marry do obličeje „odkud já to vaše příjmení jenom znám...“
   „Otec hraje famfrpál za Řecko. Takže jsme se museli odstěhovat do Evropy, ale dřív naše rodina měla tady v Anglii docela jméno...“ posmutněle přikývl Lucas „teď se všichni jenom ptají, kde já jsem o vás slyšel? Byla blbost stěhovat se...“
   „Ale my naší rodině jméno vrátíme...“ nadšeně přikývla Marry. Albusovi se rozhodně zamlouvala...
   
   Hostina byla skvělá. Scorpius s Albusem se docela pobavili, když pozorovali překvapení prváků z mudlovských rodin nad tím, že se jídlo samo objevuje na talířích i nad pohledem jak nenasytně se cpali vším, co jim přišlo pod ruku. Naopak je zase potěšilo, jak na úrovni se chová většina jejich zmijozelských spolužáků. Albus za ten večer slyšel tolik jmen, že si to ani nestíhal zapamatovat. Naštěstí měl vedle sebe Scorpia, který většinu rodin znal. Albus přitom v duchu proklínal otce, že ho také s tak význačnými rodinami už dávno neseznámil a místo toho udržoval přátelství s kdejakou spodinou...
   V noci pak usínal v měkké posteli s nebesy s blaženým pocitem, že je všechno v nejlepším pořádku jakém může být. Na varovná slova Moudrého klobouku přitom dočista zapomněl...
27.03.2010 23:33:45
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one