NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

15. kapitola - Konkurz a malý vtípek ZvA

15. kapitola - Konkurz a malý vtípek

Jakoby po rozhovoru Sofie s Harrym padly všechny zábrany. Sofie, jak slíbila, se chovala jako vzorová kamarádka. Začala se dokonce bavit s Ginny.

 

Sirius nestačil žasnout: „Co si s ní udělal?“ptal se Harryho jednou na chodbě.

 

„Ukázal jsem jí, že má ve mně přítele,“řekl jednoduše Harry.

 

Blížil se konkurz na prázdná místa nebelvírského famfrpálového týmu.  Sofie se rozhodla, že se ho zúčastní a všichni jí v tom odporovali až na Ginny, která v ní pořád částečně viděla sokyni.  Měla jediné štěstí, že byla sama v týmu a byla si jistá, že si Harryho pohlídá.

Konkurz byl tady. I sám Harry byl trochu nervózní v nové pozici kapitána týmu. Ano, vedl Brumbálovu armádu, ale to bylo něco jiného. Naštěstí měl skvělé spoluhráče, kteří věděli co na koštěti dovede a tak ho hodně podrželi.

Sobota se jim vyvedla. Vypadalo to, že bude celý den hezky. Nebe bylo bez mráčků a jediné co bylo vidět, byla košťata s hráči nebelvírského famfrpálového týmu.

 

„Vítám vás na konkurzu do našeho týmu. Jsem kapitán a jistě mě všichni znáte, takže se nebudu moc představovat. Hledám útočníka na uvolněné místo Kate Bellové a také jednoho odrážeče. Podle toho co nám, nebo lépe řečeno mě, dneska předvedete, podle toho se budu rozhodovat, zda patříte do týmu,“dokončil Harry počáteční proslov.

 

Dal pokyn k nasednutí na košťata. Všichni se rozletěli.

 

Sofie seděla na koštěti, jakoby se na něm narodila. Bylo jí skvěle a když Harry viděl jak jí to jde, zářivě se na ní usmál.

 

„To nemyslíš vážně,“řekla naštvaně Ginny.

 

„A co?“nechápal Harry a dál sledoval studenty na košťatech.

 

„ Mohl by ses na ní přestat tak okatě dívat a usmívat se na ní?“nevydržela to už Ginny.

 

„Možná ti to nedošlo, lásko, ale je to moje práce. Jsem totiž kapitán a jediná, na kterou se dívám okatě si ty,“políbil jí a pak jí ještě věnoval pusu na špičku nosu.

 

„Já vím, že jste jen kamarádi, ale pořád nemůžu zapomenout na to, jak se tě snažila sbalit,“povzdechla si Ginny.

 

„To je pryč. Přenesla se přes to, teď si skvěle rozumíme,“pousmál se Harry. „Tak už se nemrač.“

 

Sofie vyhrála na plné čáře a Harry s radostí všem oznámil, že se stává novým útočníkem nebelvírského týmu. Místo odrážeče získal jeden šesťák většího vzrůstu. I když to nebyl žádný zázrak, dalo se s ním pracovat.

 

„Jsem rád, že jste přišli a blahopřeju novým členům týmu,“řekl hlasitě Harry, aby přehlušil nadšení okolo.

 

„Trénink bude příští sobotu a upozorňuju, že za každého počasí,“dodal ještě.

 

Na to starší členové týmu nereagovali zrovna nadšeně. Většinou se vraceli celý mokrý, nebo od bahna, i když jednou se aspoň trochu opálili, někteří až moc.

 

Sofie zůstala i po odchodu všech na hřišti, a když tam už zůstal jen Harry, nadšeně mu skočila kolem krku.

 

„Děkuju, děkuju, děkuju,“volala nadšeně.

 

„Není to jen moje zásluha,“snažil se jí uklidnit Harry. „Byla jsi skvělá.“

„To se musí oslavit. John mi to nebude věřit,“řekla nadšeně Sofie.

 

„Jasně, mohli bychom si na něco skočit do Prasinek,“navrhl Harry.

 

„Určitě si ještě nebyla u Madam Rosmerty. Má slabost pro tvého otce,“mrkl na ní pobaveně Harry.

 

„Tak tu musím poznat,“řekla rozhodně Sofie.

 

Večer se tedy Harry, Ginny, Sofie, John, Mia a Ron vyplížili z Bradavic na menší oslavu. Harry měl v plížení letitou praxi, takže je nikdo nenachytal. Když byli za Bradami, rozesmáli se.

 

„Teda tomu Filchovi jsme utekli jen tak tak,“smál se Ron.

 

„Jo, chvilku si myslel, že viděl duchy, jak rychle jsme zmizeli,“přidala se Sofie.

 

V dobré náladě došli až k Madam Rosmertě.

 

„Harry,“vrhla se na něj a objala ho. „Ještě jsem vás od vašeho návratu neviděla. Úplně jste tu všem vyrazil dech.“

 

„Tak to se omlouvám, měl jsem toho hodně,“pousmál se Harry.

 

„Kohopak to tu máte sebou?“vyzvídala dál.

 

„Ginny, moje snoubenka, Spfie je něco jako nevlastní sestra, John je syn Rema, no a Miu a Rona znáte,“dokončil Harry.

 

„Ale jistě. Už je to let co jste sem chodili jako nadšení malý studenti Bradavic,“zavzpomínala si Rosmerta.

 

„Mohla byste nám přinést máslové ležáky?“požádal jí Harry.

 

„Ale jistě, drahoušku,“usmála se Rosmerta.

 

Šli si tedy sednout ke stolu, když John do někoho narazil.

 

„Promiňte já….,“zarazil se.

 

 „Tati?“zeptal se překvapeně Harry.

 

„CO TADY DĚLÁTE?“zeptal se James a Harry najednou.

 

„Ty první,“rozhodl James.

 

„Tak proto jsem nemohl najít Pobertův plánek. Ty si mi ho sprostě ukradl,“vyletěl Harry.

 

„Ukradl? Pokud vím, vytvořil jsem ho já, tudíž mi patří,“namítl James.

 

„Tak to máš smůlu, teď patří mě, jelikož jsem ho zdědil. Neměl jsi umírat,“odvětil Harry.

 

„No to snad není možný, vlastní syn mi vytkne, že jsem byl zabit,“nemohl uvěřit vlastním uším James.

 

Pak se ale zasmál, protože nedokázal být dlouho vážný a tohle byla poměrně vtipná situace.

 

„Jak jste se tedy dostali bez plánku z Bradavic?“zajímalo Rema, který tam nesměl chybět.

 

„Hodláš mi tím taktně naznačit, že ani po sedmi letech v Bradavicích nejsem schopný dostat se ven z hradu bez ničí pomoci?“nadzvedl obočí Harry.

 

„K čemu jste se zrovna vy tři potřebovali dostat nepozorovaně z hradu, jste přece prokrista pána profesoři,“nechápal John.

 

James nejdříve zrudl, potom radši sklonil hlavu, ale nakonec to vyklopil.

 

„Lily mi zakázala pít cokoliv, v čem je aspoň jedno procentu alkoholu. Prý máme být vzory pro studenty. Kdyby věděla, že jsme u Rosmerty, asi by mě zabila,“otřásl se James.

 

Zato Harry a John se chechtali až se málem neudrželi na nohou.

 

„Ještě, že mě před svatbou napadlo to spásné předsevzetí, že se Lily nikdy nesmí dozvědět o Pobertově plánku. Hádám, že by mi ho jinak zabavila,“dodal James.

 

„Ještě jste ale neřekli co se tu slaví,“napadlo Siria.

 

„Slavíme nového člena nebelvírkého famfrpálového týmu. Odpoledne jsem Sofii přijal do týmu,“oznámil Harry.

 

„Tak to je skvělý,“řekli James i Sirius nadšeně.

 

Ginny se taky usmála, ale přišlo jí, jakoby se jí snažila Sofie napodobit: Doučování OPČM a pak radikální zlepšení,  a aby toho nebylo málo, famfrpál. Tyhle myšlenky si ale kvůli Harrymu radši odpustila.

 

Druhý den měli všichni takovou kocovinu, že se nedostavili na snídani. To docela vzbudilo rozruch. To, že někdo o víkendu třeba nepřijde na snídani, bylo normální, ale k tomu ještě tři profesoři? To už tak normální nebylo. Když ale přišli na oběd s výrazným zankem toho, že to včera trochu přehnali, všichni pochopili a nechali je na pokoji tedy až na Lily, která svého manžela probodávala zlostným pohledem a na Harryho házela smutné pohledy.

 

Ráno si tak trochu zahrála na léčitelku a běhala s lektvary na kocovinu od jednoho k druhému. Večer, když už jim bylo lépe se rozhodli, že to učitelům a hlavně rodičům, za to jejich včerejší opití, pěkně osladí.

 

„Chtělo by to něco famózního, hlavně aby na to dlouho nezapomněli,“přemýšlela Sofie.

 

„Škoda, že už tu nejsou Fred a Georg bez nich to nebude ono a hlavně mají super nápady,“povzdechl si Ron.

 

„To, že tady nejsou, neznamená, že nám nemůžou poradit,“pousmál se Harry.

 

Byli zrovna samy, takže Harry z kapsy vytáhl jednu malou minci, chvíli si jí prohlížel, pak po ní párkrát přejel hůlkou.

 

„Co to je?“zajímalo Miu.

 

„Mince z Alexandrijské sbírky z Egypta,“řekl prostě Harry.

 

„To je sice obdivuhodná věc, ale já myslela to, jak si jí začaroval,“odvětila Mia.

 

„Je to přenášedlo. Dostane nás to k Fredovi a Georgovi aniž by to kdokoliv ve škole zaregistroval, včetně Brumbála,“vysvětlil Harry.

 

„To je skvělý,“vyletěl ze židle Ron. „Tak na co čekáme?“

 

„Vlastně jenom na to až se všichni chytíte,“oznámil jim Harry s úsměvem.

 

„Au, sakra, kdo mi přistál na hlavě,“rozčiloval se Fred.

 

„Sorry brácha,“ozval se za ním Ron.

 

„Sakra, co tu děláte?“nechápal Fred.

 

„Ne, že bychom vás rádi neviděli, ale….“

 

„Máte být přece ve škole a my nechceme sprda od mamky,“doplnil Geroge Fred.

 

„Potřebujeme něco extra na učitele a zároveň naše rodiče,“řekl Harry.

 

„Tak to jste měli říct hned, za to by to sprdnutí od mamky stálo,“rozjasnil se Georg.

 

„Copak to máte za posilu?“vyzvídal Fred.

 

„Tohle je Sofie Blacková a John Lupin,“představil je Harry.

 

„Moment Blacková?“zarazil se Georg.

 

„A Lupin?“přidal se Fred.

 

„Pobertův plánek?“dodali oba.

 

Jejich výrazy byly k nezaplacení.

 

„Děje se něco?“nechápali John a Sofie.

 

„To Fred a Georg našli u školníka Pobertův plánek a dali mi ho,“vysvětlil jim Harry potichu.

 

„Pokud není tvoje mamka Belatrix, tak je vše OK,“ujistil jí Fred.

 

Sofie se usmála: „Ne, můj táta je Sirius Black, po něm jsem Blacková.“

 

„Tak to je jiná, Siriova dcera je vždycky vítaná,“ujistil je Georg. „A na ty učitele něco vymyslíme.“

 

„Vlastně jsme něco vymysleli už na škole,“dodal Fred.

 

„Ale nestačili to využít,“dokončil Georg.

 

Když se vrátili do Bradavic, bylo už pozdě a všichni spali. Pro ně to bylo ale ideální, mohli začít se svým plánem. Celé Bradavice přetřeli různými barvami. Sklepení bylo celé zářivě žluté, nebelvírské věž chytla oranžový odstín, zatímco učebny zazářili čerstvou růžovou. Nejlepší byla Velká síň.  Profesorský stůl byl v barvách duhy, mělo to však jeden háček. Stoly a židle byly natřeny barvou, která zaschne, jakmile si na ně někdo sedne. Nemohli se dočkat na reakce profesorů až zjistí, že si svůj milovaný zadek přilepili k židli a zároveň mají duhové tělo a oblečení.

 

Ráno šli na snídani mezi prvními. Všichni si mezi sebou povídali. Studenti vesele komentovali přebarvení Bradavic. Naše skupinka, ale spíš čekala na někoho z profesorů. První to schytla Lupin, ale ani na ostatní nemuseli dlouho čekat. Profesoři věděli kdo to má na svědomí, ale nikdo jim to nemohl dokázat, takže jim to prošlo bez trestu.

09.07.2010 21:00:33
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one