NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

16. kapitola – Nehoda

 

Veselí z různobarevných Bradavic pomalu upadávalo a blížily se první famfrpálové tréninky. První zápas měl hrát Nebelvír proti Havraspáru a i když Harry věřil ve vítězství  svého týmu, nechtěl svého protivníka podcenit. Navíc se Sofie potřebovala vžít do týmu.

 

V sobotu ráno po snídani se tedy celý nebelvírský tým sešel na hřišti. Měli štěstí, protože i když bylo docela chladno, nebe bylo bez mráčku.

Harry dal povel k vzletu a trénink mohl začít. Chvíli si jen přihrávali camrál, ale později si zahráli cvičnou hru. Sofii to šlo dobře a rychle se dokázala zkoordinovat s ostatními. Harry je radši sledoval a vydával pokyny, sám si mohl zatrénovat později.  

 

Po snídani se na ně přišlo podívat i pár studentů. Mia, Johna a spoustu jiných.

 

Harry zrovna sledoval jak Sofie zkouší jeden velmi složitý manévr. Tušil, že se jí asi nepovede, ale netušil, že jí to otočí s koštětem kolem své osy a ona začne padat k zemi.

 

Okamžitě letěl za ní, ale bylo už pozdě, sletěla pěknou rychlostí k zemi.

Mia a John za ní polekaně běželi.

Harry přistál kousek od ní a křikl na Miu: „Zavolej madam Pomfreyovou.“

 

Mia se hned rozeběhla k hradu. John a Harry si klekli vedle Sofie každý z jedné strany. John byl bledý a vypadalo to, že starostí o ní zkolabuje.

 

„Sofií,“mluvil na ní John, ale Sofie v odpověď jen bolestivě zasténala.

 

„Klid, Sofie. No tak sestřenko, přece se nenecháš zmrzačit jedním blbým koštětem,“snažil se jí přivést na jiné myšlenky Harry, ale uvnitř trnul hrůzou.

 

John po něm hodil trochu nevěřícný pohled a radši Sofii chytil za ruku. Sofie s nimi moc nekomunikovala a než přišla madam Pomfreyová , upadla do bezvědomí.

 

„Co jste tu zase vyváděl, pane Pottere?“přiřítila se madam Pomfreyová.

 

„Nic, jen jsme měli trénink a Sofie nějak nezvládla jednu otočku,“vysvětloval Harry.

 

„Mluvila s vámi slečna Blacková po tom pádu?“ptala se mezitím, co jí připravovala k přesunu do hradu.

 

„Ne, ale byla chvíli při vědomí,“odpověděl John.

 

„Dobrá, teď jí přesuneme do hradu, musíme opatrně, nevím co vše má zlomené,“řekla autoritativně madam Pomfreyová.

 

Harry i John přikývli. Jakmile byla na ošetřovně, vykopla je madam Pomfreyová za dveře, aby měla klid na ošetření Sofie.

Netrvalo to dlouho a objevil se před ošetřovnou Sirius.

 

„Co se stalo?“ptal se vyděšeně, jelikož mu bylo řečeno, že jeho dcera sletěla z pěkné výšky z koštěte na zem.

 

„Sofie trénovala se zbytkem týmu na hřišti a zkoušela jeden složitý manévr, nevyšel jí,“řekl neutrálně Harry, i když by se nejradši zabil.

 

Měl jí hlídat a chytit jí, ale nedokázal to. Netušil, že něco podobného má momentálně v hlavě i John. Nikdy neměl o nikoho takovou starost. Měl rychleji zareagovat a zpomalit její pád.

 

„Je to moje vina, Sirie. Nestačil jsem jí zachytit,“povzdechl si Harry a složil hlavu do dlaní.

 

Sirius si sedl vedle něj, ale nic neřekl. Byl moc v šoku na to, aby dokázal vnímat věci okolo sebe. Za chvíli vylezla Poppy z ošetřovny.

 

„Jak je na tom? Můžeme jí vidět?“vyletěli všichni najednou.

 

„Uklidněte se,“klidnila je“Slečna Blacková bude v pořádku. Je hodně potlučená a musela jsem jí spravit pár kostí a zastavit vnitřní krvácení, ale dostane se z toho.“

 

Všichni si poměrně nahlas oddechli.

 

„Můžeme za ní?“zeptal se John.

 

„Ale jen na chvíli. Bude teď po těch lektvarech dlouho spát,“řekla a pustila je dál.

 

Došli k Sofiině posteli a sedli si kolem ní. Sofie vypadala bledě, ale v poklidu dýchala a spala, což je uklidnilo. Dlouho u ní seděli potichu, až je Sirius požádal: „Mohli byste mě tu chvíli nechat?“poprosil je.

 

John a Harry se zvedli, když Sirius ještě řekl: „Harry?“stočil se na něj. „Nezlobím se na tebe. Vím, že jí máš rád jako svou sestru.“

 

Harry se pousmál a odešel i s Johnem.

 

Na večeři jen tiše seděli, nejedli, nemluvili, když tu nebyla Sofie a neměla narážky na všechno okolo, nebylo to ono.

 

„Ona se z toho dostane,“uklidňovala je Mia.

 

„Já vím,“povzdechl si Harry. „Ale stejně se cítím provinile.“

 

Druhý den ráno šel Harry za Sofií, ale zarazil se uprostřed dveří, protože viděl, že u Sofie někdo sedí. Byl to John a něco jí povídal.

 

„Hrozně jsem se o tebe bál. Vím, že ty mě od první chvíle bereš jako bráchu, ale já v tobě vždy viděl krásnou holku a teď jsem si uvědomil, že už bez tebe nemůžu být. Škoda, že mě neslyšíš. Podruhý k takovýmu přiznání už asi nedostanu odvahu,“pousmál se John.

 

Najednou Sofie pootevřela oči a řekl: „Myslíš to vážně?“

 

Harry už nechtěl narušovat jejich soukromí, tak se radši vzdálil.

 

„Ty jsi mě slyšela?“zeptal se překvapeně John.

 

„Každé slovo,“pousmála se Sofie. „Asi jsem byla hloupá, když jsem neviděla to, co všichni ostatní ano.“

 

John se zasmál: „Nebyla jsi hloupá. Doteď jsme sám netušil jak moc tě miluju,“řekl vážně.

 

„Jak ti je?“zeptal se.

 

„Teď už mnohem líp,“usmála se Sofie.

 

„To znamená, že to se mnou zkusíš?“zeptal se nervózně John.

 

„Ano,“usmála se šťastně Sofie. „Zkusím.“

 

Na to se John neudržel a dal jí malý polibek na ústa. „Promiň, neovládl jsem se.“

 

„To je v pořádku, nevadilo mi to,“ujistila ho Sofie, ale už se jí zase zavíraly oči únavou.

 

Za dva dny už bylo Sofii natolik dobře, že vydržela být vzhůru celý den a tak měla na ošetřovně jednu návštěvu za druhou. John s tátou tu byli skoro pořád, až je musela sama vyhánět.

 

Odpoledne, když tam byla celá jejich parta se Sofie s Johnem rozhodli říct jim tu novinku.

 

„Chtěli jsme vám říct, že teď spolu já a Sofie chodíme,“řekl John a zářil jako sluníčko.

 

Všichni byli nadšení a přáli jim to.

 

„Sofie, ještě jsem se neomluvil za ten famfrpál. Měl jsem tě na starosti a zklamal jsem,“řekl smutně Harry.

 

„To není pravda. Neměl jsi mě na starosti a ten pád je jen moje vina. Přecenila jsem svoje síly a myslela si, že to zvládnu,“povzdechla si Sofie.

 

„Blbost, jsi skvělá, trocha tréninku a nikdo tě nepřekoná,“ujistil jí Harry.

 

Po týdnu se Sofie vrátila do normálního vyučování a vše se tak vrátilo do starých kolejí, kromě Sofie a Johna, kteří teď byli pořád spolu, drželi se za ruce a usmívali se.

 

 

19.07.2010 13:05:50
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one