NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

2. kapitola - Překvapení / BZL

2. kapitola – Překvapení

„Co tady děláš?“nechápal Harry.

„Nemůžeš si ho vzít, protože miluješ mě,“řekl sebejistě John.

Harry už chtěl odpovědět, ale Sirius ho zarazil svou vlastní otázkou.

„Ty ho znáš? A proč ti ksakru říká lásko,“zajímalo Siria.

„Ano znám. Byli jsme spolu, ještě než jsme spolu začali chodit my dva. Milovali jsme se a chtěli spolu strávit zbytek života,“řekl sarkasticky Harry.

„Strávili jsme spolu každou volnou chvíli, denně si posílali dopisy, jezdili na ty nejromantičtější místa na světě,“řekl Harry a v oku se mu zaleskla slza.

Sirius nevěděl co říct. Tak moc žárlil na toho muže, který tu teď stál a s kterým toho Harry tolik zažil. Jeho druhé já mu ale napovídalo něco jiného. Harry je teď s tebou před oltářem, miluje teď tebe.

Harry ale ještě neskončil. Jakoby ze sebe chtěl konečně dostat to co v něm tak dlouho doutnalo, ale on to vždy uhasil.

„Všechno prostě vypadalo perfektně a já se choval jako zamilovaný cvok,“ušklíbl se.

„Jenže tohle Johnovi nestačilo. Jednou večer mě požádal o ruku. Bylo mi šestnáct a ženit jsem se nechtěl. Doufal jsem, že to pochopí, jenže jsem se spletl. Byl jsem pro něj jako majetek, o který nesmí přijít. Přivlastňoval si mě, žárlil tak, že mi kontroloval poštu, až jsem to jednoho dne nevydržel a ukončil jsem to. Půl roku na to jsme spolu začali chodit my dva,“usmál se Harry na Siria a pohladil ho po tváři.

„Jestli jsem byl někdy do Johna zamilovaný, tak tebe jsem miloval stokrát víc. Uvědomil jsem si, že to s tebou chci strávit zbytek života. Když jsi mě požádal o ruku, neváhal jsem ani na vteřinu, miluji tě,“řekl Harry procítěně.

„A já tebe,“políbil ho Sirius.

„To jsou keci,“zasmál se John.

„Nikdo tě nemůže milovat tak, jako já. Udělal bych pro tebe cokoliv a věř mi, že mi jednoho dne budeš za tohle vděčný,“řekl John.

„Za co….,“dál už to Harry nedořekl.

John na něj vyslal neverbálně mdloby.

Harry se skácel k zemi a hned na to vrhl Sirius na Johna Impedimenta. Ten jí ale líně odrazil a vydal se k Harrymu v bezvědomí.

„Tvoje pokusy, ublížit mi, jsou opravdu k smíchu,“zasmál se John a sehl se k Harrymu.

„Nedotýkej se mého manžela,“vykřikl naštvaně Sirius a namířil na něj hůlkou stejně jako většina přihlížejících.

„Tvého manžela? Pokud vím, tak Harry ještě neřekl ano. Můžu tě ujistit, že na tebe v mém sídle rychle zapomene,“zasmál se chladně Johna a až překvapivě jemně vzal Harryho do náručí a zmizel.

Sirius byl úplně vyvedený z míry. Po chvíli se vzpamatoval a začal ječet: „Musíme ho okamžitě najít. Co si to ksakru dovoluje unášet mého manžela,“vztekal se.

„Uklidni se Tichošlápku,“snažil se ho uklidnit Remus. „Takhle Harrymu nepomůžeš.“

„Musíme nějak najít to sídlo,Brumbále,“otočil se Sirius k řediteli.

„Nebudeme muset,“řekl s úsměvem Albus.

„Už jsem tam jednou byl. John de Marlen, původem francouzský vévoda. Má sídlo poblíž Tolouse,“řekl Albus.

„Bezva, tak na co ještě čekáme?“nechápal Sirius.

„Nemůžeme tam jen tak vletět bez plánu. Má to tam určitě střežený,“řekl Remus.

„To má, ale před nedávnem jsem četla v Pařížském věštci, že hledá zahradníky,“napadlo Miu.

„Ty myslíš?“došlo Removi.

„Že  by jste se pod Mnoholičným lektvarem mohli vydávat za zájemce o práci zahradníka. Klidně by vás pustili dovnitř. Tohle by nikoho nenapadlo,“usmála se Mia, které se hned zlepšila nálada, když měli nějaký plán.

„Harry měl pravdu, ty jsi opravdu geniální Miono,“obejmul jí nadšeně Sirius.

John Harryho přenesl do svého sídla. Dosel ho k sobě do pokoje, kde ho položil na postel. Harry byl pořád  v bezvědomí, takže si John mohl v poklidu prohlížet jeho úžasnou tvář.

„Už nikdy nedovolím, aby mi tě někdo vzal, lásko. A ty brzy zase budeš milovat jenom mě,“zašeptal a políbil Harryho.

Musel s nechutí odejít, jelikož na něj dole čekali noví zahradníci. Musel s nimi promluvit. Zavřel dveře od ložnice a odešel. Nemělo smysl dávat Harryho hlídat. Za pozemky by se stejně nikdy nedostal, i kdyby chtěl. Ochránil si to tu poměrně šikovnými kouzly.

Zahradníci už čekali v menším salónku u vchodu. Jeden byl starší s trochou prošedivělými vlasy a větším nosem. Remus byl k nepoznání. Druhý, mladší, měl delší hnědé vlnité vlasy a byl poměrně vysoký. Sirius si přece jen chtěl zachovat alespoň trochu svůj styl.

„Jsem John de Marlen. Můžete mě oslovovat pane Marlen. Vaše práce bude jednoduchá. Budete udržovat zahradu v naprosto dokonalém stavu a denně do sídla dodávat čerstvé květiny. Nebudete chodit nikam jinam než máte, rozumíte?“řekl bez pozdravu John.

„Jistě pane,“přikývli oba.

„Možná občas potkáte mého snoubence. Je to velice mladý a atraktivní muž. Přísně vám zakazuji s ním mluvit nebo ho jinak rozrušovat. Potřebuje klid, je dost vynervovaný a ve stresu, to víte, příprava svatby,“vymýšlel si John.

Sirius si v duchu odfrkl.

„Hezká řeč,“řekl mladík, který právě vešel.

Harry se začal pomalu probouzet. Třeštila ho hlava, jakoby do ní dostal. Když se probral úplně, nechápal kde je a až po chvíli se mu začaly vracet vzpomínky. Jak stál se Siriem u oltáře a najednou: „Sakra, on mě unesl,“vykřikl nahlas.

„Hajzl, ale jestli si myslí, že tu budu zůstávat byť jen o vteřinu déle, tak se šeredně přepočítal,“řekls i y vyšel z pokoje.

Byl už v tomhle sídle, takže poměrně snadno našel cestu k nejbližšímu východu. Tam ale stáli dva neznámí lidé s Johnem. Když slyšel tu pohádku, kterou jim o něm nakecal, musel se ozvat: „Hezká řeč.“

„Škoda, že na ní není ani zrnko pravdy. Zašel si už příliš daleko, Johne. Tohle přesahuje všechny meze, snad si skutečně nemyslíš, že tady zůstanu, nebo dokonce, že si tě vezmu,“vyštěkl na něj Harry.

Remus a Sirius se pousmáli. Někdy měl Harry skutečně páru a šel z něj strach.

„Samozřejmě, že tady se mnou zůstaneš, lásko. Za dva týdny máme svatbu. To jsme přece vždycky chtěli,“domlouval mu klidně John.

„Omyl, to si chtěl vždycky ty. Na můj názor si se nikdy nezeptal, a když už jsem ti ho sám řekl, tak jsi ho ignoroval,“vyletěl Harry a zamířil ke dveřím, chtěl odtud konečně vypadnout.

Sotva se k nim ale přiblížil, jakoby prošel neviditelnou bariérou. Začala se mu motat hlava a podlamovat kolena, jakoby za tou bariérou přišel o veškerou sílu. Jakoby úplně přišel o veškerou energii. Cítil, že padá k zemi.

John ho před pádem chytil a odnesl na sedačku.

„Vidíš? Říkal jsem ti, že odtud neodejdeš. Ne bez mého svolení,“odvětil jen John.

„Ty parchante, úplně jsi zešílel. Co si na mě použil ha kouzlo, že mi to bere sílu,“zeptal se namáhavě Harry, jelikož se mu síla vracela v malých dávkách.

Sirius se za něm chtěl rozeběhnout, když viděl jak namáhavě popadá dech a je bílý jako stěna, ale zadržela ho Remova ruka.

„Na tebe? Žádné, jen jsem upravil ochrany sídla od tvé poslední návštěvy. Neboj, až si mě vezmeš, zapomeneš na toho druhýho a já to zase zruším. Do té doby je ti k dispozici zadní zahrada,“řekl John a snažil se o milý tón.

Harry na něj hodil vražedný pohled. Musí nějak zjistit jak se odtud dostat.  

 

 

 

 

 

28.03.2010 21:23:40
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one