NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

3. kapitola - Odhalení / BZL

3. kapitola – Odhalení

Harry naštvaně vletěl do pokoje a začal mlátit vším v okruhu dvou metrů.

 

 John se přiřítil za ním: „Mohl by si se přestat rozčilovat, lásko,“snažil se ho uklidnit.

 

„Neříkej mi lásko,“odsekla mu Harry.

 

„Jsem si jistej, že brzy dostaneš rozum, do té doby nebudeš vycházet z pokoje,“rozhodl John.

 

„To si jako myslíš, ž když se budeme tvářit jako ten nejzamilovanější pár na světě, že to bude pravda? Možná se můžeme přetvařovat před tvými zaměstnanci, ale stejně nikdy nedosáhneš svého,“odvětil Harry.

 

„Naší zaměstnanci, když už. A pokud vím, dřív se ti to líbylo,“řekl John a odešel z jeho pokoje.

 

„No bezva. Nejen, že jsem nezjistil, jak se odtud dostat, ale jsem k tomu ještě zavřený ve vlastním pokoji,“vyprskl naštvaně Harry.

 

Druhý den ho probudilo pronikavé světlo. Venku bylo krásně a Harry si uvědomil, že by to byl krásný den, kdyby se probudil vedle svého manžela Siria po promilované noci. Povzdechl si. Věděl, že bude muset aspoň trochu ustoupit, aby se dostal aspoň z pokoje.

 

 

„To byl taky nápad, zahradníci,“odplivl si Sirius do trávy. „Vypadám snad jako zahradník.“

 

Otřel si zpocené čelo a protože bylo nehorázné vedro, sundal si tričko a dál pracoval jen v kalhotách.

 

„Neztěžuj si Tichošlápku. Buď rád, že jsi blízko Harryho a dělej než nás přijde zkontrolovat ‚šéf,,“ušklíbl se Remus s důrazem na slovo šéf.

 

Sirius se naposledy toužebně podíval do Harryho okna a pokračoval v plení záhonku.

 

Ani jeden z nich netušil, že je z temného koutu pozoruje jeden pár hnědých očí. John by hrozně rád věděl o čem si ty dva noví zahradníci povídali, ale bohužel k němu jejich rozhovor nedošel. Nemohl si ale nevšimnout tetování na levém rameni jednoho ze zahradníků.

Byl to černý jednorožec vzpírající se o dýku. Hned ho poznal. Byl to znak čistokrevných rodů a tenhle patřil rodu Blacků. Jak mohl být tak hloupý a nevidět to, co bylo tak očividné.

 Mělo mu dojít, že se Black jen tak nevzdá a to, že hledal zahradníka si mohl přečíst v každých lepších novinách.

 

„Tohle ti jen tak nedaruju, Blacku,“řekl si pro sebe John.

 

„Chceš boj? Máš ho mít, sám jsi vstoupil do vlčí jámy. Budu tě mučit tak dlouho, dokud to sám nevzdáš a ani Harry ti nepomůže. Hra začíná,“ušklíbl se John a šel za nimi.

 

„Zdravím. Všiml jsem si, že růže v růžové zahradě nějak zaostávají. Co kdybyste s tím šli něco udělat? Nechtěl bych aby se jim něco stalo, jsou to neoblíbenější květiny mého snoubence,“hodil po nich téměř laskavý pohled, který, ale hned vystřídal temná a tvrdý jak led.

 

„Hned,“rozkázal.

 

Sirius po něm hodil vražedný pohled, ale radši se otočil a vydal se s Remem do růžové zahrady.

 

Blížil se oběd, tak se John vydal za Harrym do jeho pokoje.

 

„Co kdyby si se šel se mnou naobědvat? Jistě už máš hlad,“nabídl téměř blahosklonně John.

 

Harry uviděl svojí šanci. Sice nikdy nebyl dobrý herec, ale někde se začít musí.

 

„Jistě, moc rád,“téměř se usmál Harry.

 

John pozvedl obočí, ale nic na to neřekl, jen mu nabídl rámě a vedl ho do jídelny.

 

„Nechal jsem uvařit tvé oblíbené francouzské jídlo,“informoval ho John.

 

„Díky,“pošeptal Harry.

 

Oběd proběhl v tichosti. Po obědě, Daniel v dobrém rozmaru, nabídl procházku po zahradě.

 

„To noví zahradníci se tedy moc neukázali. Tahle část by potřebovala přesadit,“řekl John, když šli kolem kvetoucí zahrady.

 

Zavedl Harryho až k malému altánku, kde se posadili.

 

„Johne, vím, že jsi rozumný a proto jistě víš, že to mezi námi už nikdy nebude klapat, i kdybych nebyl už zasnoubený,“povzdechl si Harry.

 

„Máš pravdu, jsem rozumný a proto vím, že jsme si my dva byli vždycky souzení. Odpusť mi mé chování a vrať se ke mně. Vím, že mě miluješ. Po tak dlouhé době, kdy jsme spolu žili to ani jinak nejde,“sedl si až těsně k němu.

 

„Mám tě rád,“přiznal Harry, ale pak dodal. „Ale ne tak, jak by si chtěl. Mezi námi už to klapat nemůže.“

 

John si všiml Siria, který je pozoroval, tak se odhodlal a řekl: „Dokážu ti, že může,“přitáhl si Harryho k sobě jak nejvíce to šlo a vášnivě ho políbil.

 

Harry byl chvíli tak zaskočený, že se ani nezmohl na odpor. Siriu zasekle stál na místě s pocitem, že by nejraději tu motyčku co měl v ruce Johnovi zasekl do zad. Jak si dovoluje líbat jeho snoubence?

Harry se vzpamatoval a odtáhl se od Johna. Ten se vítězně usmíval.

 

„To nic nedokazuje a už to nikdy nedělej,“řekl vážně Harry.

 

Sirius se pousmál, když to slyšel.

 

„Možná bychom se měli vrátit,“navrhl Harry a zvedl se.

 

„Lásko, počkej,“přitáhl si ho k sobě John.

 

To už Sirius pěnil vzteky.

 

„Ne, Johne. Já patřím k Siriovi. A ty mě tu vězníš proti mé vůli,“vyletěl už Harry.

 

„Proti tvé vůli? Mohl jsi odejít, ale neodešel,“namítl John.

 

„Opravdu a kdy,“nadzvedl obočí Harry. „Když jsi celé sídlo obehnal speciálními štíty zaměřenými na mě?“

 

„Jakmile si uvědomíš, že ke mně patříš, štíty zmizí,“řekl neutrálně John a odešel dovnitř.

 

Nechal díky tomu Harrymu čas na přemýšlení.

 

„Fajn, musí tady být nějaká trhlina. Ani John není neomylný,“řekl přesvědčivě a s novou dávkou sebevědomí se vrhl proti bariéře ze štítů.

 

I když se mu podlamovaly nohy, šel dál. Moc daleko ale nedošel, po třech metrech se mu zatmělo před očima a nemohl dál. Zhroutil se do trávy před sebou.

 

„Panebože,“vykřikl starostlivě Sirius a vrhl se k němu.

 

Otočil ho na záda, aby zjistil jestli je při vědomí. Harry se na něj překvapeně podíval. Asi to nečekal od naprosto cizího člověka.

 

„Je vám dobře,“přešel na vykání Sirius.

 

„Ne, ale díky za optání,“řekl Harry a ztěžka se posadil.

 

Tímto pokusem zjistil, že jít na to hrubou silou je zbytečný a taky, že je na tom zahradníkovi něco zvláštního.

 

„Copak vám John nezakázal se mnou mluvit?“divil se Harry, že se protivil svému zaměstnavateli.

 

„To ano, moc se omlouvám, už vás nebudu rušit,“omluvil se spěšně Sirius a už s hodnou dávkou sebezapření se otáčel k odchodu.

 

„Ne, počkejte, tak jsem to nemyslel,“zarazil ho unaveně Harry a dovolil mu, aby mu pomohl se zvednout.

 

„A jak tedy?“zajímalo Siria.

 

„Jen mě překvapilo, že jste na to nedbal. Riskoval jste nejen svou práci, ale i zdraví. Věřte mi, znám Johnův hněv,“povzdechl si Harry.

 

„Udělal vám někdy něco?“strachoval se Sirius.

 

„Jediné, čemu ublížil, byla moje víra v naší společnou budoucnost a mému egu. Nechal jsem se jím obalamutit a nevyděl jeho pravé já. Pak už bylo pozdě,“řekl Harry.

 

„Kdybych pro vás mohl něco udělat,“nabídl mu Sirius.

 

„Je to od vás mile, ale….,“pak se Harry zarazil.

 

„Možná byste mi mohl pomoci. Stačil by vzkaz mému snoubenci. Dlužím mu vysvětlení a možná by mi mohl pomoci, kdyby věděl, kde jsem,“řekl Harry nadějně.

 

„Hodně mu věříte,“pousmál se Sirius.

 

„Nejvíc ze všech. Miluju ho. Ten den co mě John unesl, jsem mu chtěl přede všemi odpřísáhnout lásku a věrnost na celý život,“Harrymu stekla jedna zbloudilá slza.

 

Tu však, ale zastavila silná mužská ruka. Na té ruce se třpytil silný stříbrný prsten s erbem. Harry ho znal. Vídal ho den co den na prstě svého snoubence.

 

„Sirie?“zeptal se.

 

Sirius se na něj podíval a Harry mohl vidět v jeho očích smutek.

 

 

18.07.2010 23:12:07
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4102 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6227 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one