NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

 3. kapitola

 

Po Siriově přiznání nebyl James schopen slova. Po chvíli se však začal bláznivě smát.

 

„To byl dobrý fór Tichošlápku,“smál se.

 

„To nebyl fór Jamesi, já to myslel naprosto vážně,“řekl s vážnou tváří Sirius.

 

„Sakra. Ale vždyť je Harry o osmnáct let mladší než ty. Teprve bude slavit své sedmnácté narozeniny a bude plnoletý,“začal chrlit námitky James.

 

„Myslíš, že to nevím,“povzdechl si Sirius. „Proč myslím, že jsem tak dlouho čekal?“

 

„Co tím chceš říct, čekal?“otočil se na něj James.

 

„Miluju Harryho už nejmíň rok,“přiznal se Tichošlápek. „Pochop mě Jamesi. Já už bez něj nemůžu být. Je to jako bych celou dobu něco hledal a teď jsem to teprve našel. Musíš mi pomoct Jamesi,“prosil ho Sirius.

 

„Pomoct? Ale jak?“nechápal James.

 

„Získat tvého syna. Třeba by si mohl navrhnout, že budete pár týdnů u mě. Nebo to třeba jen nějak zařídit, abych byl s Harrym co nejvíce sám,“řekl Sirius.

 

„Sirius. Jseš si jistej tím co děláš?“zeptal se ho opatrně James. „Tohle není jako když si ve škole balil každého koho si potkal. Harry je můj syna a nedovolím ti, aby si mu nějak ublížil a on kvůli tobě trpěl,“varoval ho James.

 

„Miluji ho, nedovolil bych, aby trpěl,“přísahal Sirius.

 

„Takže to s ním myslíš vážně?“zeptal se ještě James.

 

„Ano myslím, nevím kde se to ve mně vzalo, ale ano,“řekl vážně Sirius.

 

„Dobře, tak já ti pomůžu, ale opovaž se ublížit mému synovi,“varoval ho James. „A ještě něco, Lily se o tom nesmí dozvědět.“

 

„Co se nesmím dozvědět?“vložila se do debaty Lily.

 

„Ale nic miláčku,“usmál se na ní James. „Víš, tak mě napadlo, co kdybychom jeli na pár dní k Tichošlápkovi?“navrhl jí James.

 

„Ale Jamesi, přece nebudeme Siria otravovat. Kdo ví co má za plány,“mrkla na něj Lily.

 

To by si se divila. Řekl si pro sebe Sirius.

 

„Žádné plány nemám a ten dům mi nahání hrůzu, když jsem v něm sám,“řekl Sirius a udělal na ní psí oči a to doslova.

 

Proměnil se totiž v nádherného, chundelátýho, černýho psa a začal kňučet jak štěně.

 

„Co tady kňučíš Tichošlápku?“přidal se k nim Harry se smíchem.

 

Sehnul se k němu a začal ho drbat za ušima. Sirius začal spokojeně vrnět. Harry se usmál a nechal své prsty proklouzávat hladkou srstí Tichošlápka.

James se na ně díval zamyšleně. Jenom on mohl vidět to co Lily ne. Nyní, když věděl jaký je opravdový vztak Siria k jeho synovi. Viděl radost v Siriových očích.

 

Harry se smál. „No tak Tichošlápku, přestaň,“smál se Harry, když ho Tichošlápek povalil a nechtěl ho nechat se zvednou ze země.

 

Sirius si na chvíli užíval ten pohled a pak se zase radši přeměnil nazpátek a pomohl Harrymu na nohy.

 

„Co jste řešili než jsem přišel?“zeptal se Harry.

 

James se ani nestačil nadechnout, aby odpověděl. Sirius to totiž hned všechno vyklopil.

 

„Snažili jsme se tvoji matku přesvědčit, aby souhlasila s tím, že u mě strávíte pár dní. Co ty na to?“otočil se na něj Sirius.

 

„No jasně, to by bylo skvělý. Že jo mami?“otočil se Harry na Lily s prosícíma očima.

 

„No já nevím, abychom Siria neotravovali,“odolávala Lily.

 

„Mami,“prosil Harry tak, že tomu už Lily nedokázala vzdorovat.

 

„Tak dobře,“vzdala se.

 

"Jo,"vykřikl radostně Harry.

 

Sirius se na něj usmál a mrknul na Jamese. Harry si šel hned zabalit věci a překvapivě si ani neztěžoval, že sotva si vybalil, musí zase balit.

 

Druhý den už stála celá Potterovic rodina před domem 12 na Grimmauldově náměstí. Harry už tu dlouho nebyl. Naposledy před závěrečnou bitvou kdy se tu snažil uklidnit před tím, než se bude muset v tváří v tvář postavit Pánovi Zla.Nemohl uvěřít, že je to už dva roky co skončila válka. Samozřejmě, že tu byli stále smrtijedi, kteří se snažili pomstít svého pána, ale to nebylo to samé.

Teď byl slavný, ale tady se svou rodinou mu bylo nejlíp. Tady se cítil jako obyčejný kluk a ne ten slavný Harry Potter, hrdina kouzelnického světa.

James zaklepal na dveře a za chvíli slyšeli hluk z chodby a po chvíli vykoukla hlava Siria ze dveří.

 

"Ahoj Jamesi, Harry, Lily,"pozdravil je všechny s úsměvem a ukázal jim do domu.

 

James s Lily bez váhání vešli, ale Harrymu se v hlavě rozeběhlo spoustu věcí než udělal ten krok a vešel. Těšil se, že bude se Siriem, ale tenhle dům nenáviděl, nebo měl spíš na něj špatně vzpomínky, které se mu teď vracely.

 

"Harry, jsi v pořádku?"zeptal se starostlivě Sirius, který si jako první všiml, že není Harry za nimi a když se otočil a viděl jeho utrápený výraz, hned se k němu vydal.

 

Harry se otočil po hlase a uviděl Siria jak mu svírá rameno. Usmál se na něj, ale jakloby byl úplně mimo a ty výjevy z minulosti mu nedovolovaly se hnout z místa.

 

"Pojď, to bude dobrý,"řekl Sirius, který si konečně uvědomil co se stalo.

 

Nejraději by si nafackoval za ten nápad, že půjdou sem.

„Severusi, co se děje?“ptal se Brumbál.

 

Byla zrovna schůze na Grimmauldově náměstí.

 

„Pán Zla se to rozhodl skončit. Zrušil všechny akce na poslední dva týdny a smrtijedi nesmí opustit Temné sídlo. I já se budu muset hned vrátit. Pán Zla mě už tak dost podezírá,“řekl Severus.

 

„Jen běž Severusi,“přikývl Brumbál.

 

Severu jen kývl na pozdrav a se zavlátím pláště rychle opustil poradu, aby byl co nejdříve zpět a Temný Pán ho neměl ještě větší důvod podezírat.

 

„Co to znamená Albusi?“zeptala se vystrašená Minerva.

 

„Že nás čeká poslední boj, který rozhodne o téhle válce,“řekl Albus, který zněl unaveně.

 

Na to hned následovala další vzpomínka.

 

„Harry, otevři ty dveře!“volal na něj za dveřmi Sirius.

 

„To nejde Sirie,“zavolala nazpět Harry.

 

„No tak Harry neblázni. Otevři mi,“nevzdával se Sirius. „Jinak ty dveře vyrazim,“varoval Harryho.

 

Harry se pro sebe jen usmál. Věděl, že by se mu to nepovedlo. Zakouzlit totiž na dveře pár velice užitečných kouzel z knihy, kterou dostal od Hermiony. Byla tam skutečně zajímavá kouzla, která se mu budou hodit i v boji. Rychle naházel věci do kufru s knihou navrh a s koštětem v ruce vyrazil k oknu.

 

„Harry!“křičel Sirius.

 

„Sakra co tu křičíš Tichošlápku?“přiběhl k němu Remus.

 

„Harry se tam zavřel a nechce mě pustit dovnitř,“řekl nešťastně Sirius.

 

„Sakra, přemýšlíš vůbec? Proč si nezkusil nějaký kouzlo? Nezapomněl si doufám, že si čaroděj,“dělal si z něj srandu Remus.

 

„Přece nejsem tak blbej, jasně, že zkoušel, ale ničím ty dveře zaštítil a nic na to neplatí. Zkoušel jsem snad všechno,“povzdechl si Sirius.

 

Harry mezitím otevřel okno a sedl si na své koště. Naposledy se otočil ke dveřím a smutně řekl: „Promiňte mi, ale tohle je můj boj,“a vyletěl z okna.

 

„Harry vnímáš mě?“snažil se ho probrat Sirius.

 

Harry se najednou hluboce nadechnul jakoby celou tu doby nedýchal.

 

„Klid, kyslíku je tu dost,“uklidňoval ho James a snažil se být vtipný, ale v jeho tváři se odrážela starost.

 

Sirius šel ke svému baru a vytáhl z něj flašku nějakého neznámého alkoholu a podal jí Harrymu.

 

„Lokni si, pomůže ti to,“řekl jemně, zatímco na něj Lily hodila nesouhlasný pohled.

 

Harry si jí vzal a lokl si.

 

„Zlatíčko, už je ti dobře?“ptala se starostlivě Lily.

 

Harry nesnášel, když mu takhle říkala, ale nebyl schopen jí odpovědět a tak si zase lokl, aby vůbec mohl komunikovat.

 

„Už je to dobrý,“usmál se na matku. „Jen mě to trošku dostalo.“

 

„Co se ti vůbec stalo?“zeptal se James.

 

„Vzpomínky,“řekl prostě Harry.

 

„Jaký vzpomínky,“zajímalo Jamese.

 

„Na poradu před poslední bitvou. Na den  kdy jsem odtud utekl, abych nikoho neohrozil. Na to jak mi Sirius klepal na dveře a byl zoufalý, protože nevěděl co mám v úmyslu,“řekl Harry a při poslední větě se otočil na Siria.

 

Ten se na něho povzbudivě usmál.

 

„Už je to pryč,“obejmula ho Lily.

 

„Já vím mami, ale minulý rok, když jsem měl narozeniny byl Pán Zla taky pryč a přesto si se obávala jeho návratu,“odtáhl se od ní Harry.

 

Vstal a šel uklidit tu láhev zpět do baru. Nechtěl, aby to dopadlo jako posledně, když se napil a věděla o tom celá Nebelvírská věž, jelikož to trochu přehnal.

 

Sirius se na něj překvapeně podíval. Konečně si uvědomil, že už Harry opravdu vyspěl a ne jenom fyzicky, ale i duševně, jinak by tam tu láhev nevrátil, ale pořádně by se opil.

Sirius se rozhodl, že mu musí trochu zlepšit náladu. Harry byl sice pořád bledý, ale určitě mu to prospěje.

 

„Co kdybychom se přemístila někam za Londýn a tam se pořádně proběhli ve zvířecích podobách?“navrhl Sirius.

 

„To se bude ale Harry nudit. To víš, pro nás je to zajímavější a hlavně zábavnější,“usmál se James.

 

„Náhodou  mi to přijde jako dobrý nápad,“rozjasnil se Harry. „Aspoň přijdu na jiný myšlenky.“

 

„Lily, půjdeš s námi?“zeptal se James.

 

„Ne pro mě by to rozhodně zajímavé nebylo. A navíc budu užitečnější tady. Udělám mezitím oběd. Jak znám Siria vařit se ještě nenaučil,“zasmála se Lily.

 

Sirius po ní hodil děkovný pohled. Harry se zasmál.

 

„Přeci by si po nás nechtěla, abychom uměli vařit,“otočil se ke své ženě James.

 

„Ne to bych opravdu nechtěla,“zasmála se Lily.

28.03.2010 00:03:40
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4103 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6228 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one