NENECHTE SE ZABÍT, NEBO HŮŘ, VYLOUČIT.

4. kapitola – Odhalení

 4. kapitola – Odhalení

 

Harry, James a Sirius čekali připravení před domem a přemýšleli kam se mají přemístit, aby je nikdo neviděl a byl tam klid.

 

„Už mě něco napadlo,“rozzářil se najednou Sirius. „Když jsem byl malý, což už je skutečně spoustu let, jsem chodíval do jednoho malého lesa za Londýnem. Byl tam klid a nikdy mě tam nikdo nenašel,“usmíval se při vzpomínání. ¨

 

„Fajn, tak nás tam zaveď,“pobídl ho James.

 

„Je to daleko, radši se tam přemístíme. Chytněte se,“nabídl jim paže.

 

Harry i James se chytili. Když Sirius ucítil Harryho ruku na své, začaly mu hořet tváře a nervózně se klepal. Chovám se jak malý kluk v pubertě. Napomenul se v duchu. Pomohlo mu to a aspoň se přestal tak klepat.

Před očima si vybavil své oblíbeně místo z dětství. Zajímalo ho jak moc se to tam za tu dobu změnilo. Soustředil se a s tichým prasknutím všechny tři přemístil.

 

Harry odjakživa nesnášel přemisťování. Radši by sto kilometrů letěl na koštěti jen aby se nemusel přemístit. Nechtěl ale před Siriem vypadat jako nějaký ufňukaný malý kluk.

Malý už dávno nebyl a moc si přál, aby si to všichni uvědomili. Porazil přeci Pána Zla, tak přece už nemůže být malý dítě.

 

Objevili se na malé mýtině uprostřed lesa. Harrymu se trochu zamotala hlava, ale ustál to a rozhlížel se kolem sebe. Bylo to tu skutečně okouzlující. Nechápal jak je možné, že se něco takového může nacházet u tak velkého města jako je Londýn. Jediné co tu bylo slyšet byl zpěv ptáků a šelest listí. Žádný auta, metro, tramvaje. Prostě dokonalé tiché klidné místo.

 

Sirius s potěšením sledoval jejich úžas. U Jamese došel tak daleko, že jen stál s otevřenou pusou.

 

„Aby ti neulítly včely, Dvanácteráku,“smál se Sirius.

 

„Nechceš mi doufám tvrdit, že jsme u Londýna,“podíval se na něj nedůvěřivě James.

 

„Ale jo. Přesně to ti chci říct,“usmál se Sirius.

 

„To ale přeci není možný,“žasl Harry.

 

„Jsem rád, že se ti tu líbí,“radoval se Sirius.

 

„To jo. Je to tu skutečně nádherný. Ten boží klid. Nic takového jsem dlouho neviděl,“přiznal Harry.

 

„Tak na co čekáme Tichošlápku,“zašklebil se na Siria James a už tu místo něj stál nádherný dvanácterák s obrovskými parohy.

 

Harry neměl moc šancí vidět tátu takhle a tak to jen s úsměvem pozoroval.

Sirius se ale nenechal zahanbit a hned se přeměnil na chlupatého černého tichošlápka a radostně zaštěkal. Potom si s Jamesem začali hrát na honěnou jak malý kluci. Harry se jen smál. Ale jak tak na ně koukal, nemohl tam vydržet jen tak stát a tak tam brzy místo něj stál obrovský bílý vlk.

 

James se Siriem hned vycítili, že je tu ještě někdo a otočili se k Harrymu, přeměněnému ve vlka. Sirius svým skvělým psím čichem poznal, že je to zvěromág a přeměnil se zpět. James ho následoval.

 

Sirius a James se radši drželi v dostatečné vzdálenosti, jelikož nevěděli co je zač.

 

„Kdo si? My moc dobře víme, že si zvěromág. Jak si se sem dostal, tady to znám jen já,“vyzvídal Sirius.

 

Kdyby Harry nebyl přeměněný, musel by se začít pořádně smát. Rozhodl se, že je nechá trochu vydusit. Vycenil na ně špičáky a postavil se do bojové pozice.

Sirius znejistěl a James si pomalu vyndala hůlku.

Harry se rozhodl radši přeměnit, než na něj otec pošle nějakou nepěknou kletbu. Během pár sekund tu už zase stál ve své podobě a bavil se pohledem na otce a kmotra.

 

„Ty jsi zvěromág?“vypadla po chvíli z Jamese chytrá otázka.

 

„Ne tati, jsem muflon,“smál se Harry. „Samozřejmě, že jsem zvěromág.“

 

„To je skvělý,“začal se po chvíli radovat Sirius. „Ale proč si nám to neřekl?“

 

„Nevím, asi jsem vás chtěl překvapit. Neví to ani Ron s Hermionou a Brumbál snad taky ne,, ale u toho si nejsem jistej. Možná mě v noci viděl na pozemcích. Snažil jsem se, aby mě nikdo neviděl, ale on má oči všude,“usmál se Harry.

 

„To jo, ale jak si se to takhle dokázal sám naučit?“zajímalo Siria.

 

Zatímco James byl pyšný, že je jeho syn tak věrná kopie jeho mladistvých let.

 

„Musím uznat, že to byla dřina. Hermioně bylo divný proč jsem pořád tak unavený, usínám při hodinách, jako bych v noci nikdy nespal, taky že nespal, a Ron se mě pořád vyptával kdo je ta holka se kterou trávím všechny noci,“smál se Harry.

 

„Holka?“nadzvedl obočí Sirius.

 

„No, tehdy to ještě nevěděli,“vysvětloval Harry. „Vlastně jsem to tehdy nevěděl ani já sám, nebo jsem si tím nebyl tak jistý. Byla to taková zmatená část mého života,“řekl zamyšleně Harry.

 

„Co to bylo vůbec za vlka, co jsi se v něj přeměnil?“ptal se Sirius.

 

„Magický sněžný. Je to velice ojedinělý druh,“odpověděl Harry.

 

Potom se zase všichni tři přeměnili a běhali po lese a závodili v rychlosti a vytrvalosti.

Rychlosti vyhrával Harry a ve vytrvalosti zase Sirius. Asi tak po dvou hodinách se zas přeměnili nazpátek. Jakešovi to ale nestačilo a tak se běžel ještě kolem proběhnout. Hlavně ale chtěl, aby byl Sirius s Harry sám.

 

„Nesedneme si?“navrhl Sirius a sedl si do voňavé trávy.

 

Harry si k němu přisedl tak těsně až Siriem projela vlna energie a vzrušení. Chvíli tam jen tak seděli a pozorovali to nádherné okolí. Harry si lehl do trávy, zavřel oči a naslouchal zpěvu ptáků.

Sirius si lehl vedle něj, ale místo poslouchání ptáků pozorně sledoval Harryho. Každý záchvěv úsměvu v jeho tváři, každý záchvěv jeho těla i vlasy čechrající větrem.

Podle Siria byl dokonalý. Přísahal si, že nebude na Harryho spěchat, aby ho neztratil, ale to nutkání se nedalo vydržet.

Byl tak blízko vedle něj a jeho rty vábily k polibku. Všechny jeho zábrany jakoby odvál vítr a on se nad ním sklonil.

Harry to vůbec nezaregistroval. Stále se víc a víc přibližoval k Harryho rtům a s nimi nakonec splynul a lehce Harryho políbil.

Harry otevřel oči a udiveně se na něj podíval.

Sirius se stáhl a omluvil se. „Promiň, já nevím co to do mě vjelo,“omlouval se.

 

Harry nebyl schopen slova. Ten polibek byl tak, tak jiný než ty na které byl zvyklý od svého bývalého přítele. Ještě teď mohl cítit Siriovi rty na svých. Ten polibek byl tak jemný a plný lásky.

 

Radši odvrátil od Siria pohled. „Nic se nestalo,“pípl jen.

 

Po chvíli ale dodal. „Mohl by si ze mě slézt, rád bych vstal.“

 

„Oh, promiň, jasně,“řekl kvapně Sirius a pomohl mu vstát.

 

Zrovna k nim přiběhl již přeměněný James. Když viděl jejich výrazy, Harryho zmatený a Siria zardělý, zeptal se. „Něco se stalo?“

 

„Ne, všechno je v pohodě,“řekl rychle Harry. „Měli bychom se vrátit, jinak bude mamka nadávat, že jsme nestihli oběd,“řekl Harry a odvrátil od nich pohled.

 

James jen hodil po Siriovi pohled, který říkal „tohle mi budeš muset vysvětlit „ a šel k Harrymu.

28.03.2010 00:15:47
magie-v-obraze

Líbí se vám mé Twilight povídky?

Jasně, jsou skvělý. (4103 | 25%)
Moc ne (3992 | 25%)
Nečtu je (4037 | 25%)

Vaše nejoblíbenější povídka

HP a Láska je slepá (4588 | 6%)
HP a Nová naděje (5893 | 8%)
HP a Dětská Armáda (5328 | 7%)
HP a Změněný (5148 | 7%)
HP a Temnota se vrací (4504 | 6%)
HP a Bláznivá rodina (4557 | 6%)
HP a Boj za lásku (4513 | 6%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (6228 | 36%)
Ne (5593 | 32%)
Všechny postavy jsou vlastnictvím J. K. Rowlingové. Nedělám si na ně žádná práva jen na ty, které jsem vymyslela.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one